Bylo pondělní ráno. Venku svítilo slunce, zpívaly sýkory a vítr probíhal mezi větvemi stromů... Bylo to skoro kouzelné ráno...
Ten den šla Mia do šéfovy kanceláře o něco později, než obvykle. Šéf James Parker měl pracovnu spojenou s ložnicí, protože...no - on říkal, že nemá čas dojíždět domů za manželkou, ale celá budova věděla, že si tam James vodí milenky, popřípadě si tam zavolá nějakou šlapku, do který to potom celou noc buší. Mia doufala, že šéf je...prostě že není uvnitř.
číst více
Mark byl klasický floutek. Bylo mu pětadvacet let, bez práce, bez vzdělání. Živil se tím, co zrovna bylo po ruce a co kdo zrovna potřeboval. Od zednických prací až po drobnější krádeže a když zrovna není práce a on potřebuje peníze, tak si hodí nějakou tu vykrádačku sám. Zatím mu vše prochází a nikdo ho nechytil.
číst více
Každý den si představuji, jak s našim sousedem od naproti souložím. Není dne, abych si nepředstavoval jeho porostlé břicho, jeho nohy, jeho rozkrok. Má matka ho vyloženě nesnáší, protože si potrpí na soukromí a jelikož k nám neustále kouká do oken, není to snadné se ho zbavit. Já mam ale jiný pohled na věc.
číst více
Šla naproti němu, byla utopená ve svých myšlenkách, že si ho ze začátku ani nevšimla. Kdyby ho bývala viděla dřív, otočila by se a šla by jiným směrem. Jenže bylo pozdě, nechtěla být zbabělá. Hrdě vztyčila bradu a vydala se jeho směrem, okázale ho ignorovala a vyhýbala se očnímu kontaktu.
Byla dokonale upravená.
číst více
