Je sobotní ráno a v posteli leží k sobě stuleni Roman s Veronikou. Roman se pomalu probouzí, protože cítí tlak v oblasti svých slabin, kam se tlačí Verunčina prdelka. Veronika už je vzhůru a dožaduje se laskání a mazlení. Nicméně Roman je ještě rozespalý a tak se jeho ruce položí nevědomky na Verunčina prsa a celé její tělo se více přitiskne k Romanovi. Verunčina prsa s bradavkami jsou citlivá na jakýkoli dotyk a tak si Veronika vychutnává stisk Romanových rukou.
číst více
Je teplý letní večer a venku řádí bouřka a leje jako z konve. Celý den bylo strašné dusno a nyní se to provalilo. Koukám na telku a venku stíhá jeden blesk druhý. Najednou někdo zabušil na dveře, tak vstanu a jdu se podívat, kdo se v tomto počasí vydal na procházku. Jak jsem otevřel dveře, vpadla mi dovnitř mladá žena, pověsila se mi na krk a se slovy, že se strašně bojí bouřky, se mě držela jak klíště.
číst více
Nataša, malinkatá dvaadvacetiletá Ruska, dostala příležitost studovat jeden rok v Praze ekonomii. Samozřejmě toho využila. Matematice vždycky rozuměla, měla však trochu problém s výukou částečně v angličtině a částečně v češtině, její jazykové schopnosti nebyly na nijak oslnivé úrovni. Aby všechno zvládla, napsala si na fakultní nástěnku inzerát, že shání doučování.
číst více
„Pojedeš se mnou do Lípy?“ ptám se Jany, která dřepí nejraději doma a paty vytáhne nejvýš, když jde nakupovat do blízkého obchodu. Ptám se proto víceméně formálně, aby mi někdy nevyčetla, že jsem jí nikdy nikam nevzal, jak už to tak ženské občas dělají. „Co je v Lípě?“ zeptala se lenivě a protáhla se jako kočka nad kouřícím se hrnkem kávy, do níž si přidala větší díl slazeného salka.
číst více
Někdy už mi ředitelování leze na mozek. Jakoby nestačily stížnosti rozlícených rodičů na učitele, kteří nepochopili génia jejich ratolesti – haha, ještě do toho donáší učitelský sbor jeden na druhého. Zasloužili by profackovat stejně tak, jak dělám s deváťákama. Na ty nic jiného než pádná ruka neplatí. Sice si z ní dělají stejně málo jako z planých řečí, ale aspoň se u toho člověk zbytečně nerozčiluje. Učitelky to s nimi nemají opravdu lehké. Nedivím se, že zejména některé méně zkušené kolegyně se po hodině, rovnající se očistci, strávené v devítce rozbrečí. Už i několik výpovědí jsem musel rozmlouvat.
číst více
Sousedka má docela pěkný zvyk - pracovat v létě na zahrádce jen v opalovačkách. Moc dobře se na ni kouká. Je radost sledovat snědé tělo s krásnými oblinami, jak čile poskakuje mezi záhonky. A není to pro mě jen radostné, ale i vzrušující. Když se předkloní a vyšpulí mým směrem svůj skvostný zadeček, hned mám v kraťasech řádnou bouli.
číst více
Jmenuji se Martin a bydlím v jednou menším městě. Naše město zase není tak malé, aby zde nebyly různé restaurace, bary, diskotéky a podobně. Právě v těchto zařízeních potkávám své budoucí přítelkyně. Jelikož rád sportuji, je mi 21, měřím 180cm, líbějí se mi spíše menší, drobnější a hlavně štíhlé dívky. Nemám se seznamováním žádný větší problém, ale už dlouho mě láká prožít s dívkou napřed noc a poté se rozhodnout, zda s ní chodit a nebo ne. Většinou se slečnou chodím několik měsíců a až poté se spolu milujeme. Zde začíná můj příběh.
číst více
Nikdy jsem se za svý tělo nestyděla a podle chlapů, kterejch jsem měla dost (u stodvacátýho jsem je přestala počítat), jsem prej měla bejt na svý tělo hrdá... No jo, ale znáte chlapy (!), když vás chtěj dostat do postele, nakecaj vám pohádky tisíce a jedný noci, ale jakmile se vystříkaj dojde jim řeč.
číst více
Před pár lety jsem dostal od chlapů z práce k narozeninám nafukovací pannu. Samozřejmě z recese, protože jsem ji nepotřeboval, a tak putovala do skříně. Moje manželka šuká výsostně a sem tam i na nějakou nadrženou milenku došlo. Vůbec jsem si na ni nevzpomněl, až na ni jednou narazila manželka a prý jak se tam dostala?
číst více
Toho letního dne, kdy ráno vypadalo, že bude pršet. Přesto se krátce po poledni vyjasnilo. Táhlo mě to k vodě i přesto, že teplota byla nižší než v předchozích dnech. Slunce vydatně pálilo a bylo by chybou se důkladně nenamazat. Tak jsem sbalil deku, ručník, plavky a nějaké ty ochranné nápoje a vyjel k nedaleké pískovně. “Najdu si klidné a schované místečko,“ říkal jsem si, překvapilo mě, že tu není mnoho lidí až na pár rybářů.
číst více
