Bylo už k půlnoci jedné vlahé letní noci, když se ze zákrutu cesty vynořil muž. Lampy lemující cestu si ho měřily vyzývavým pohledem, avšak on se nenechal vyvést z míry. Kráčel klidně a vyrovnaně, jist svou věcí. Míjel prázdná okna domů, ze kterých padaly vodopády břečťanu a růží, bázlivě zavírající květy před okolní temnotou. Okenice byly zavřené, záclony zatažené. Dveře zamčené před nezvanými hosty - všechno spalo.
číst více
Po dlouhé době citového půstu se mi podařilo, zamilovat se. KONEČNĚ!!! Skolila mě láska skoro na první pohled a vzájemné sympatie se rozhořely do žhavého citu v plné své síle. Po několikerých muchlovačkách na zadních sedadlech kin a nekonečně sladkých líbacích orgiích v tmavých průchodech jsme se rozhodli, že nadešel čas naplnit náš vztah a dotáhnout tak pouto lásky.
číst více
První díl
Seděl jsem ve vodním kruhu celý zmatený a asi notnou chvilinku mi trvalo, než jsem si to všechno urovnal a uvědomil. Takže, ono to vyšlo? Sáhnul jsem si na nos, jen pro kontrolu jestli nejsem nalitej, protože mozek říkal že to vyšlo!! Ihned co jsem se vzpamatoval a vůbec si to uvědomil, jsem si musel zahonit, protože mi penis nevešel do plavek a taky jsem nechtěl chodit po celym Chorvatsku s postavenym pérkem.
číst více
Blížil se konec školního roku, a tím již pravidelně pořádaná akce místní umělecké školy, tedy závěrečná besídka a představení všech oborů, které se na ZUŠ vyučují. Tou dobou mi bylo 18 let a moje sestra, která měla na besídce vystupovat se svým baletním souborem byla o 5 let mladší než já. Jako správný a hodný brácha jsem šel sestru doprovodit a pomáhal jsem jí s věcmi.
číst více
Krásný letní podvečer na hrázi rybníka ruší jen auto jedoucí po nedaleké cestě. Dlouhé stíny stromů z protějšího břehu už dosáhly i k nám. Do vůně sena a hlíny se mísí vůně tvého těla. Sedíme v objetí na hrázi a já s tvou hlavou na prsou hladím tvé dlouhé ohnivé vlasy. Pozorujeme červánky a ty mě hladíš po stehnech. Najednou mě štípneš, a se smíchem začneš utíkat. Vyrazím za tebou.
číst více
Vracel jsem se.Byla noc.Lampy nesvítily, byl jsem od nich moc daleko.Dával jsem si načas, když přijdu o něco málo pozdě, tak mě snad máma nezabije.Navíc jsem měl ještě dobrých 15 minut.Byl jsem skoro u světel když jsem měl najednou takovej pocit že nejsem sám.Otočil jsem se a za mnou šla dívka.Byla krásná.Měla nádherné dlouhé blond vlasy.Byla hubená a měla nádherné ledově modré oči.Když jsem málem zakopl, jak jsem se na ní jen tak díval, usmála se.Najednou jsem narazil do první lampy, která tam byla.
číst více
Všechen čas strávený čas s naším profesorem, tedy mým Jamesem, je úžasný, miluji jeho dotek a jenom když citím tu jeho neodolatelnou vůni, podlamují se mi stále kolena jako tehdy v třeťáku, když jsem ho viděla poprvé. Mrzí mě to, že se ke mně musí chovat ve škole chladně, prostě nesmí nic dávat najevo. Žárlím, holky se kolem něho pořád motají, není divu, když je tak úžasný! Každý den po škole jsme se někde sešli a byli jsme spolu, našim jsem říkala, že jsem s kámoškama.
číst více
Žila byla jedna holčička, která nosila všechno oblečení červené. Tato holčina se jmenovala Karla Kulková a každý čtvrtek chodila ke své babičce. Už od mala to byla rozverná holka a po lesní pěšině za svou babičkou chodila jen tak nalehko v červených krátkých kraťáscích a červeném nátělníku. Toho si nemohl všimnout rakouský přistěhovalec Wolfgang, který žil v chatce, kolem které Karla Kulková chodila k babičce.
číst více
Stála jsem na balkoně. Myslela jsem na to, jak jsem ho na pláži urazila. Bylo tak bolestivé dívat se mu při tom do očí.
Do těch nádherných, tmavých očí. Obejmula jsem se pažemi. Ne! Je to frajírek a náfuka, a jestli si myslí, že mě dostane do kolen tím, že mi bude vyprávět o tom, jak skvěle se mrdá při měsíčku na pláži, má smůlu.
číst více
Byla středa, den jako každý jiný, a tak jsme měli tělocvik. Mimochodem, byla jsem ve třeťáku. Minulou profesorku vyhodili, jelikož pila a z tělocviku nebylo nic. Nám to nevadilo, to spíš vedení školy. Doufám, že to nebude zase nějaká smradlavá bába nebo děda úchyl. Všechny holky jsme se šly otráveně převléci. Ne že bych neměla tělocvik ráda, ale prostě někdy je to děs! Čekaly jsme před halou, než nám otevře náš nový profesor či profesorka, už dávno zvonilo a nikde nikdo.
číst více
