Vešla jsem do sálu. Měl být prázdný, všechny holky už dávno šly do sprch nebo na pokoj. Všechny ale ne. Jediná Martina ještě s maximálním úsilím trénovala sestavu. Chvíli jsem s obdivem pozorovala její tělo při dokonalých otočkách a hodech hůlkou, po chvíli jsem se ale rozhodla ji překvapit. Obešla jsem židle v sálu, vyšla tiše po schodech na jeviště. Když jsem byla skoro u ní, šla vypnout hudbu. Došla jsem až k ní a pomalu spustila své ruce, které se omotaly kolem jejího pasu.
číst více
Další hnusný den na hnusnym světě. Ondřejovi byla pořádná zima. Prohrabával se právě jedním kontejnerem a musel se při tom dost natahovat, což způsobilo, že se jeho obnošená bunda vyhrnovala a vnikal pod ní chlad. Dnes bylo opravdu sychravé ráno. Zima se už hlásila o slovo. Jaká bude Ondřejova první zima na ulici? To nevěděl, ale udělal vše pro to, aby ji přečkal ve zdraví.
číst více
Byly zrovna vánoční prázdniny, když mě moje nejlepší kamarádka Nikola pozvala k nim na menší pyžamovou párty, protože jí rodiče nedovolili oslavu 16. narozenin. Byly jsme tam čtyři: já, Nikola a naše spolužačky ze základní školy, Helena a Nela. Dům byl prázdný, protože Petřini rodiče byly u příbuzných a Nikčin bratr Petr šel do hospody hrát s kamarády karty.
číst více
….... Jak začít? Jak napsat co se stalo? Nejlépe bude popsat vše bez příkras, vše jak se situace a co po ní následovalo.
V době hluboké totality v tzv. době normalizace, kdy každý musel pracovat, kdy v nápravných zařízeních skončili i lidé kteří nechtěli mít nic s politikou, kdy za mřížemi skončili mladíci, jen proto, že chtěli za železnou oponu, se odehrál tento příběh, jenž Vám předkládám, není upravován, zkrášlen, ani cenzurován a poznamenal mne na dlouho jak pozitivně tak negativně.
číst více
Síla myšlenky, část 3.
VIII.
Zítra domů
Probudil jsem se krátce před obědem. Ještě v polospánku jsem si zajel rukou do rozkroku a v první chvíli jsem se zarazil nad novým rozměrem svého čůráka, ale hned jsem s uspokojením musel konstatovat, že se mi nové rozměry zamlouvají. A určitě se nebudou zamlouvat jen mě, zvlášť když je můžu, jak jsem hned pro jistotu vyzkoušel, můžu měnit podle libosti. A jelikož ruce už byly také v pořádku, během chvilky jsem se vystříkal na nemocniční prostěradlo…
číst více
Ondřej kouřil cigaretu a díval se z okna. Praha se pomalu probouzela do nového letního dne. Přitom, jak se díval na ulici, ho to zase přepadlo. Do teď mu bylo dobře. Nepřipouštěl si svou situaci. Střídal jednu děvku za druhou, někdy dvě najednou, a teď byl pomalu konec. Čekal na poslední a pak? Pak půjde kam? Už neměl domov. nahrnuly se mu slzy do očí. Cigareta mu už nechutnala. Musel od toho okna odejít a zatáhnou červenou záclonu.
číst více
Story XV – Ještě jeden pohled do Itálie
„Co to zase děláš, zlato?“ ptala se Tamara manžela. Celá čtveřice vyrazila toho dne do Říma podívat se na známé památky. Už měli za sebou Pantheon, Forum Romanum a baziliku sv. Petra. Mířili právě k poslední části své cesty po antice a po historii, ke světoznámému Koloseu. Cestou si koupili slavnou italskou zmrzlinu a pěkně si ji vychutnávali, jenom Richard stále něco vyťukával na svém smartphonu.
číst více
Bylo mi asi šedesát, když se "to" stalo. Jednoho dne jsem se rozhodl navštívit svého starého přítele. Poznali jsme se v nemocnici. Tehdy to byl můj první infarkt, jeho už asi třetí.
"Hey! Sme se dlouho neviděli!" objal mě takovým tím mačkavým objetím. "To bude století." usmál jsem se na něj a on mi vlepil takovej ten mokrej humáč na mou starou zpuchřelou tvář.
číst více
Bylo mi 16 a právě jsem ukončil základní školu. Měl jsem před sebou dva měsíce prázdnin, a protože se mé předchozí vztahy moc nepovedly, neplánoval jsem nic zajímavého. Občas zajít na pivo s klukama, čučet na tv, hledat si práci a flákat se u pc. Po měsíci prázdnin jsem zašel na jeden mejdan, strašně sem se opil a ranní opičku jako sem měl, bych nikomu nepřál. V průběhu dne jsem se zní dostával, a když se začalo stmívat, tak jsem si řekl, že si pudu dřív lehnout.
číst více
Byli jsme připraveni, já zalezlý nahý po stolem , ubrusy sahali až dolů tak ,aby hosté nic neviděli a pomalu jsme očekávali první hosty, abych mohl plnit, vše o čem jsme s Mírou mluvili. Nemusel jsem čekat dlouho a první hosté se dostavili, měl jsem dojem, že to jsou oni muži, kteří mne již vyzkoušeli a tak surově zmlátili.
číst více
