Než započnu své vyprávění, měli byste vědět, že tato historka se skutečně stala. Bylo to v srpnu roku 2011 v Berouně. Tenkrát mi bylo 22 let. Bohužel jsem tento příběh nemohl říct nikomu, kdo mě zná. Tak se s ním alespoň anonymně podělím s Vámi.
Objetím a něžným polibkem jsem se s ní rozloučil na letišti a vracel se zpátky k autu. Moje přítelkyně Lenka odlétala na módní přehlídku do Milána.
číst více
Do současné práce jsem nastoupil zhruba před dvěma roky, bylo mi tehdy 30, byl jsem svobodný, nezadaný, bez závazků. Nastoupil jsem do kanceláře, o kterou jsem se dělil jen s jednou spolupracovnicí, jmenovala se Pavla. Kancelář ředitele byla hned vedle, v budově byla ještě jedna kancelář, kde sídlila naše další kolegyně Jana, zbytek zabíraly sklady. Zástupce ředitele se svou asistentkou byli v naší pobočce v sousedním městě.
číst více
Míša. Krásná holka, co mě vždycky ohromně fascinovala. Pro mnohé možná nenápadná a všední, ale tahle drobná, pod uši střižená blondýnka, s tělem, dalo by se říct až malé holky, ve mně vzbuzovala cosi nevysvětlitelného. Odjakživa na ní bylo něco zvláštního a tajemného, ale nikdy jsem nemohl přijít na to co. Tedy „nikdy“ - až do jednoho horkého letního večera a právě o tom jsem Vám chtěl povědět.
číst více
Konečne som mal úľavu pre moje unavené svaly a kĺby. Poriadne som si povystieral ruky a nohy a ľahol si pohodlne na válendu. Podarilo sa mi dokonca sňať aj povrazové nohavičky a tak ma teraz už nič netlačilo ani nedráždilo. V rohu miestnosti som si všimol malý stolík, stoličku a skrinku. Našiel som tam dostatok jedla a pitia. Keďže som cítil hlad a smäd dôkladne som sa posilnil. Cítil som, že mám konečne možnosť sa oslobodiť.
číst více
Story XV – Ještě jeden pohled do Itálie
„Co to zase děláš, zlato?“ ptala se Tamara manžela. Celá čtveřice vyrazila toho dne do Říma podívat se na známé památky. Už měli za sebou Pantheon, Forum Romanum a baziliku sv. Petra. Mířili právě k poslední části své cesty po antice a po historii, ke světoznámému Koloseu. Cestou si koupili slavnou italskou zmrzlinu a pěkně si ji vychutnávali, jenom Richard stále něco vyťukával na svém smartphonu.
číst více
Bylo mi asi šedesát, když se "to" stalo. Jednoho dne jsem se rozhodl navštívit svého starého přítele. Poznali jsme se v nemocnici. Tehdy to byl můj první infarkt, jeho už asi třetí.
"Hey! Sme se dlouho neviděli!" objal mě takovým tím mačkavým objetím. "To bude století." usmál jsem se na něj a on mi vlepil takovej ten mokrej humáč na mou starou zpuchřelou tvář.
číst více
Ahojte, volám sa Dominika, za dva týždne budem mať 16 a chcela by som vám týmto spôsobom opísať môj príbeh... teda ako to vlastne celé začalo. Ešte aby som vám trochu opísala svoj vzhľad som chudá, celkom nízka čiernovláska (prsia dvojky keďže to vás asi zaujíma najviac :P )
Bolo to necelý rok dozadu - mala som 15 asi 3 dni - a keďže som nemala šťastie a nenarodila som sa zrovna bohatým rodičom, začala som si veľmi aktívne hľadať nejakú brigádu.
číst více
Vešla jsem do sálu. Měl být prázdný, všechny holky už dávno šly do sprch nebo na pokoj. Všechny ale ne. Jediná Martina ještě s maximálním úsilím trénovala sestavu. Chvíli jsem s obdivem pozorovala její tělo při dokonalých otočkách a hodech hůlkou, po chvíli jsem se ale rozhodla ji překvapit. Obešla jsem židle v sálu, vyšla tiše po schodech na jeviště. Když jsem byla skoro u ní, šla vypnout hudbu. Došla jsem až k ní a pomalu spustila své ruce, které se omotaly kolem jejího pasu.
číst více
Amsterodam město hříchů - Navsteva u bratranka
Jmenuji se Lida. Je mi 42 let a jsem vysoka, mozna, az extremne stihla dlouhovlasa blondynka. Myslim si, ze na svuj vek jsem porad velice atraktivni zena. Moje okoli neveri memu veku a napadniku mam okolo sebe mraky. Zvlast kazdeho muze pritahuji moje dlouhe nohy, krasne klenuty zadecek a diky plasticke chirurgii i pekne vymodelovana trojky prsa.
číst více
Síla myšlenky, část 3.
VIII.
Zítra domů
Probudil jsem se krátce před obědem. Ještě v polospánku jsem si zajel rukou do rozkroku a v první chvíli jsem se zarazil nad novým rozměrem svého čůráka, ale hned jsem s uspokojením musel konstatovat, že se mi nové rozměry zamlouvají. A určitě se nebudou zamlouvat jen mě, zvlášť když je můžu, jak jsem hned pro jistotu vyzkoušel, můžu měnit podle libosti. A jelikož ruce už byly také v pořádku, během chvilky jsem se vystříkal na nemocniční prostěradlo…
číst více
Celkem 99 hlasů