Potkala jsem ho v metru. Hledala jsem tu dobu někoho k sobě a on byl zrovna můj typ. O dost starší a zřejmě zkušený.
Začal po mně pokukovat a já mu ty jeho pohledy vracela. Bylo jasné, že se mu opravdu líbím a pohled na moje. ňadra, deroucí se z jemné látky ven, ho asi vzrušoval, protože se mu v kalhotách začala dělat boule. Oba jsme vystoupili na Kačerově a zůstali stát na stanici autobusů. Už se na mne díval zcela nezakrytě a já jen čekala, kdy mne osloví.
číst více
Míša. Krásná holka, co mě vždycky ohromně fascinovala. Pro mnohé možná nenápadná a všední, ale tahle drobná, pod uši střižená blondýnka, s tělem, dalo by se říct až malé holky, ve mně vzbuzovala cosi nevysvětlitelného. Odjakživa na ní bylo něco zvláštního a tajemného, ale nikdy jsem nemohl přijít na to co. Tedy „nikdy“ - až do jednoho horkého letního večera a právě o tom jsem Vám chtěl povědět.
číst více
V cca 14 letech jsem byl s otcem na horách lyžovat.Bydleli jsme v pěkném hotelu a jelikož otec jezdil na běžkách-brzy chodil spát a ráno vyrážel na tůry.Mě stačilo pár hodin na černé sjezdovce a měl jsem dost. Večer,když šel taťka opět spát,jsem zašel do místního baru, zvesela popíjel Colu a koukal na skupinku študáků,kteří popíjeli kousek ode mě. Občas některý kluk,nebo holka koukli ,pak si něco říkali a přiblble se křenili.
číst více
Tenhle příběh asi neuspokojí ty, kteří touží po líčení tvrdého a nekonečného sexu. Skutečně se však stal a vypráví o vůbec prvním intimním sblížení Adély a Zdendy. Adéla i Zdenda byli oba skoro ještě děti, bylo jim teprve asi čtrnáct. Dlouho se jenom kamarádili, ale pak se na školním výletě jejich třídy stalo něco, co úplně změnilo situaci.
číst více
Jaké by to asi bylo doopravdy, pokud by............. Stát naproti sobě, koukat se do očí, nechat ruce putovat po těle toho druhého, hladit, dráždit, šimrat, ........ začít se líbat, jemně, dlouze, ........později divoce, dráždivě, vášnivě, lehce kousat do rtů, krku, ouška, ....... najít klín toho druhého, hladit přes látku tvrdnoucí penis s nalitým žaludem, přejíždět přes rozžhavenou voňavou jeskyňku, stále se líbat, jazyky proplétat, strhnout ze sebe navzájem oblečení, chytit naběhlý tepající úd zmáčknout a přejíždět od kořene až k žaludu, prohrabovat houštinu chloupků,
číst více
Co si budeme povídat: jsem mladá žena, vypadám docela k světu, nejsem úplně blbá, ale ráda to předstírám. Dokážu toho využívat. Mám svoje ženské zbraně. Možná jsem vypočítavá mrcha. Ale líbí se mi to. Takže když mi nedávno začal zlobit počítač, pořád se sekal, byl pomalý, občas se sám od sebe restartoval, burcovala jsem svoje kamarády mužského pohlaví a oni se mi pro mé hezké oči a hezký zadek na to přišli podívat. Celkem čtyři, ale v podstatě přišli jenom na to, že i když mi tu bednu vyčistili od všech možných hovadin, po pár letech používání by to chtělo udělat reinstal.
číst více
Tak takhle nudné školení jsem už dlouho nezažil. Celý den čumět do notebooku a předstírat zájem o řeči jakéhosi páprdy, který zná výborně teorii, ale o praxi v životě nezavadil, bylo deprimující. Jak jinak, stále častěji jsem v myšlenkách utíkal k představám, co bude, až tohle představení skončí.
číst více
Paráda, tak jsem se tenhle tejden stihla po odpolednech jen tak poflakovat po obchodech a zavítala jsem taky do mýho oblíbenýho ‘Spodního prádla’, a co by člověk netušil… čekal tam na mě krásnej (pro mě dosud naprosto neznámej) úlovek! Když jsem vešla, tak kromě stálýho doprodeje miniaturních bikin zas nic tak novýho, ale co mě zaujalo, byl nějakej novej věšák v rohu. Pokud jsem si dobře pamatovala, tak tam minule ještě nestál.
číst více
Šel jsem za ní pěšinou k vysokému, převážně smrkovému lesu. Hluboký úvoz nás zavedl k úbočí kopce s červenou čepicí rozhledny na vrcholu. Po chvíli se nám otevřel výhled do údolí s domkem, obklopeným rozsáhlým ovocným sadem."Může to být i váš domov, pokud se s mamkou dohodnete," pronesla dívka, pohodila hlavou a její dlouhé, slámově žluté vlasy se leskle zavlnily. "Dluhy nemáme, co vyděláme, stačí na slušné živobytí. Nehledáme tedy živitele." "Neurážejte mě, Kláro," řekl sem na to.
číst více
„Už to přichází! Dělej, kurňa, dělej, Aneto tak kruci dělej!“, řval na mě Vlado. Ze středu ke kraji jezdil těžkými dlouhými závěsy, které normálně každý večer zakrývaly delší prosklenou stěnu obýváku, a přitom skučel jak divokej pes. Venku se strhávalo na obrovskou bouřku, všude se setmělo a v kuchyni u linky mi blikavě skomíralo světlo. Ve vzduchu bylo cítit vlhko a nepříjemné napětí, z kterého mi běhal mráz po zádech. A z Vlada mi běhal taky.
číst více
