Dobrý den, možná začínám divně, ale i tak. Jmenuji se Martin, dnešním dnem počínaje už mi je třiadvacet let. Vyrůstal jsem na předměstí malého města. Nebudu lhát a řeknu, že jako malému se mi tam nelíbilo. Ale příběh započíná někde jinde, a to u mé matky. V době, před sedmi lety.
Matky, takřka jako ženy, jsem si nevšímal. Bohužel, v těle se bouří hormony a nastala puberta. Začala už v patnácti, ale tak nějak, jakože vyjde Měsíc, tak se i projeví puberta.
číst více
To byl teda vodvaz…včera jsem s kámošema zase jednou po dlouhý době děsně zachlastal… všichni nalitý jak nějaký prasata po výživný „šlichtě z ječmene a sladu“, totálně knocked out. Uff. Vyhodili nás z poslední otevřený nálevny v okolí, asi tak na časovým rozhraní mezi posledníma zavíračkama v jakž takž slušnejch hospodách a násilnejma přesunama vožralejch do ne moc slušnejch nonstopáčů. Fujtajbl (!), ještě teď je mi blbě, když si na to chlastání vzpomenu.
číst více
Minulý rok jsme se rozhodli s manželkou, že pojedeme na dovolenou do Švédska. Po dvouapůlhodinovém letu jsme vystoupili na letišti, vzali jsme si taxík a rozjeli jsme do hotelu. V recepci nám dali klíče a mladý pikolík nás odvedl do pokoje. Již při jízdě výtahem jsem si všiml, že ten mladý švédský kluk pokukuje po mé ženě. Když nám ukázal pokoj, zeptal se nás, jestli ještě něco nepotřebujeme.
číst více
Bylo pondělní ráno. Venku svítilo slunce, zpívaly sýkory a vítr probíhal mezi větvemi stromů... Bylo to skoro kouzelné ráno...
Ten den šla Mia do šéfovy kanceláře o něco později, než obvykle. Šéf James Parker měl pracovnu spojenou s ložnicí, protože...no - on říkal, že nemá čas dojíždět domů za manželkou, ale celá budova věděla, že si tam James vodí milenky, popřípadě si tam zavolá nějakou šlapku, do který to potom celou noc buší. Mia doufala, že šéf je...prostě že není uvnitř.
číst více
Všechno to začalo jednoho červnového dne, přesněji řečeno odpoledne. Slunce pražilo do rozpálených betonových bloků panelového sídliště v Praze a my si řekli, že už jsme dlouho nezažili pořádné vzrůšo. Jak jsme tak posedávali mezi betonovými bloky sídliště, uviděli jsme starého známého učitele Pepína. Slovo dalo slovo a my nemohli odmítnout pozvání na jeho chatu do Krkonoš. Pojede tam prý se svojí třídou, co učí na školní výlet a tak by asi potřeboval vypomoci se zvládnutím kázně.
číst více
Po tom zážitku z dopoledne u Simony jsem si vychutnával do matčina příchodu plně ten zážitek, co mne dopoledne potkal. Nejen sprchování a honění svého nádobíčka v koupelně, ale i sledování pornovidea na počítači se postaralo o výplň času do příchodu matky. Prostě byly to nezapomenutelné hodiny a to jsem ještě zdaleka netušil, jak situace bude pokračovat.
číst více
Marie byla novickou v Klášteře Sv. Bernarda. V žádném případě sama od sebe nezatoužila dát se do Božích služeb. V podstatě ji sem uvěznili zámožní rodiče, dokud jí sami nevyberou vhodného ženicha. Ona sama by v současné chvíli brala prakticky kohokoliv, komu by se postavil. Vše by bylo pro ni lepší, než ubíjející modlení se svrbící kundičkou pod černým pláštěm. Bloudila prázdnými chodbami kláštera a její krásné tělo chřadlo, což po pár týdnech neuniklo pohledu matky představené.
číst více
Sestra Milena nakoukla do pokoje, z něhož před chvílí vystěhovali pacienty, protože se tam mělo od rána malovat, a spatřila na dvojáku pod lustrem údržbáře Kudrnu.
Už po něm házela nějaký čas chrpově modrýma očima, vlastně od toho dopoledne, kdy za ní stál ve frontě v prodejně a přimkl se k jejímu vysazenému zadećku, a ona ucítila, jak jeho nástroj prudce zareagoval.
číst více
Byl pátek a já si lámal hlavu, co s Marcelou večer podnikneme. Nenapadlo mě nic duchaplnějšího, než ji pozvat do kina. Sice bych si ji raději konečně přitáhl domů a hezky si s ní užil, ale zatím jsem neměl odvahu jí to navrhnout. Chodíme spolu teprve měsíc. Ona je o dobré dva roky starší a i když nejsem panic, ona má zkušeností rozhodně více.
číst více
Znali jsme se všichni od malička a bydleli jsme v jednom činžáku. Já, Petr, Pavel a Lucka. Chodili jsme spolu už do mateřské školky a od první třídy na základku. Většinu volného času jsme trávili spolu. Jeden bez dalších dvou se pomalu nikam nehnul. O Lucku jsme se starali jako správní strážci, aby se jí nic nestalo. Léta utekla a najednou jsme byli na druhém stupni. Z Lucky se pomalu stávala pěkná holka, se vším, co k ní mělo patřit.
číst více
Celkem 142 hlasů