Síla myšlenky, část 4.
XI.
Sousedská návštěva
Moje úvahy přerušil zvonek u dveří. Před nimi stála Adélka a musím uznat, že se udělala neskutečně krásná. Dráždivá vůně to jen podtrhla.
„Tak pojď dál, už tě čekáme,“ ustoupil jsem stranou, aby mohla projít. I když myslím, že předsíň je dost široká, přesto se o mě laškovně otřela a rukou jakoby omylem přejela přes můj rozkrok. Z výrazu její tváře bylo vidět, že test dopadl dobře.
číst více
Když se daří, tak se daří ! vykřikl můj nejlepší kámoš Radek, když dalekohledem sledoval chlápka co chodil už delší čas prcat mou mladou mámu (tedy nevlastní), když můj naivní fotřík vydělávám penízky v Německu, aby té šoustavé pichně koupil její vysněný autíčko, ale že já toužím po skútru nebral na vědomí. To že Danielu budeme sledovat a pak jí přimějeme být nám po vůli, pokud nebude chtít, aby se to táta dozveděl vymyslel Radek.
číst více
Právě se přiblížily prázdniny a já po nich měla nastoupit na ekonomku, když přišel táta s tím, že mají možnost s mámou jet na 3 roky do Belgie, kde měl táta mateřskou firmu. Dost jsem to obrečela, protože místo na ekonomku jsem musela nastoupit na zdravotní školu, která byla ve městě, kde bydlela babička a k té jsem se měla na ty roky přestěhovat. Ne, že by se mi u babičky nelíbilo.
číst více
Bylo mi 16, když se to stalo. Máme dobré vztahy s naší sousedkou paní Horovou (55 letá paní), a proto když někam odjížděla, dostal sem za úkol postarat se o její zvířectvo a zalívat květiny. Jednou odjela za svými příbuznými, a tak sem nastoupil a staral se jí o domov. Chodil sem tam denně celý týden. Když sem tam šel poslední den, čekalo na mě velké překvapení.
číst více
Seděl jsem s Jirkou už nad pátým půllitrem piva, a přemýšleli jsme, čím letos Karla o jeho narozeninách dostaneme. Jsme už několik let nerozlučná trojka kamarádů, a zavedli jsme si takovou tradici kanadských žertíků, které jsme si nadělovali k narozeninám. Jirka byl svobodomyslný výtvarník, a já jsem byl kastelán na zdejším hradě.
číst více
Bydlím ve vilový čtvrti. Krásnej baráček se zahradou součástí městský periferie, kolem příroda, klídek, pohodička. K tomu supr práce ve středu města, na dojezd tak maximálně 40 minut, no prostě paráda, co víc si přát, že jo! A život člověku pak v takovejchhle podmínkách utíká, jako když jede kára z mírnýho kopečka na volnoběh.
číst více
Manželství Bětky a Petra bylo v troskách. Přišel pověstný krizový sedmý rok a oni už žili jen vedle sebe, vůbec ne spolu. Děti neměli, každý měl časově náročné povolání, a Bětka navíc vydělávala mnohem víc než Petr. Jeho ješitnost trpěla, a to se začalo projevovat na vztahu, který se stále víc ochlazoval. Spali každý na jiném konci domu, ráno se sotva pozdravili, večer často ani to ne. Jednou u snídaně vytáhla Bětka rozvodové papíry a Petr je naprosto v klidu podepsal.
číst více
Jednou jsme se nějak bavili o našem prvním orgasmu. Já jsem se nakonec přiznala, že jsem ještě žádný neměla a že se za to docela stydím. On se na mě tak zvláštně podíval a řekl, že mě něco naučí. Nevěděla jsem, jak to myslí, proto jsem se to stále snažila brát jako srandu. Ale on to myslel naprosto vážně. Zeptal se mě, jestli souhlasím se vším, co bude dělat.
číst více
Na druhý den jsem byl rozhodnut paní doktorku zase navštívit, Eva však nemohla, prý dnes má něco důležitého s rodiči. Rozhodl jsem se tedy jít sám. Přesně ve tři jsem přišel do ordinace, byla prázdná, zaklepal jsem. Ozvalo se dále tak jsem vešel dovnitř. Doktorka tam byla opět sama.
číst více
S mojí kamarádkou Evčou jsme si dali sraz na nadrží ve třičtvrtě na deset. Jeli jsme do Jihlavy a už na nádraží jsem jí viděl v očích, jak je silně nadržená. Asi po deseti minutách čekání už to nevydržela a strčila mi ruku za kalhoty. Začala mě jemně masturbovat a já ji začal líbat, trvalo to tak pět minut. Najednou jsme uviděli autobus a jásavě se k němu řítili. Koupili jsme si jízdenku a čekali až autobus odjede. Té chvíle jsme se dočkali zanedlouho.
číst více
