Jako malá holka jsem si hrála raději s klukama a to mi vydrželo i přes pubertální věk. Neměla jsem žádnou kamarádku, ale kluků jsem kolem sebe měla stále houfy.
Když mi bylo 17 máma se stále zlobila, že si se mnou lidi budou vyplachovat hubu, že jsem samý kluk. Tehdy jsem se s mámou poprvé pohádala a řekla jí, že když se s klukama kamarádím, neznamená to že s každým spím.
číst více
Začátek léta se rychle blížil, čemuž napovídaly i teploty – byla polovina června a člověk se mohl opalovat v krásných 25 stupních. Měl jsem čerstvě po maturitě a momentálně jsem se díky tomuto úspěchu podpořenému také přijetím na vysokou školu stal miláčkem rodiny. Ostatně vždycky jsem byl ten zodpovědnější, na kterého se dalo spolehnout. Na rozdíl od mého bratra. Ten teprve nedávno dosáhl patnácti let, ale už v tak nedospělém věku dokázal dělat velké starosti našim rodičům a tím pádem i mně.
číst více
Přišel jsem za známými s tradiční lahví dobrého vína v podpaždí. Jana byla jako vždy pěkně a přitažlivě oblečena. Na to, že jí bude v prosinci 45 vypadá skvěle. Na přivítanou jsme se objali a její ruka zajela na můj poklopec. Projela ho a povídá: "Vidím, že jsi už připraven. To jsem ráda. Už se mi po Vás dvou stýskalo."
číst více
Po střední škole na výšku
Za mé dobré maturitní vysvědčení a přijetí na vojenskou medicínu, my otec daroval byt 1 + 1 v centru Paříže, kde jsme mohli spolu s Vincentem bydlet, do té doby než oba nedostudujeme. Vincent dostal od svého otce zase nejnovější Ferrari, s kterým se nám bude společně dobře jezdit do školy.
Rosa, moje ségra, ta nedostala nic, protože sotva udělala maturitu a ještě k tomu odešla z řeholního řádu a dala se na kariéru pouliční děvky.
číst více
Dovolte my, abych se Vám ze začátku celého příběhu (románu) představil. Jmenuji se hrabě Maxmilián Ludvík IV. a jsem jediným a prvorozeným synem hraběte Ludvíka III. Moje sestra se jmenuje hraběnka Rosalinda, ale zkráceně jí říkáme Rosa.
Můj životní příběh se začal psát v roce 2005. Narodil jsem se za sněhové bouře kdesi v srdci Paříže.
Z mého dětského světa jsi nepamatuji ani ň, no nedivte se, když jsem byl ještě malé mimino. Ale pamatuji jsi, na svou první zkušenost, která odstartovala celý můj život.
číst více
Všechny cesty jednou končí a i nám se nachýlil čas našeho odjezdu do naší malé Evropy. Autobusem jsme se dostali na letiště a odtud během několika hodin jsme stály na Pařížském letišti a ještě dříve jsme byli v našem bytě, jenže už jsme nebyli docela dost dlouho u rodičů a tak jsme si dali na chvíli pauzu a vyrazili, každý sám za svými rodiči. Důvodem nebyl jen stesk, ale také to, že jsme měli narozeniny a já jsem měl své první kulaté 15 narozeniny. To je věk, když se z chlapce stane muž.
číst více
Hned na začátku bych rád řekl, že to co tady budu popisovat se skutečně stalo a je to docela nedávno... asi 8.5. 2016 a abych si ten zážitek udržel v živé paměti, tak ho sem píšu, abych si ho později třeba připomněl. Takže něco na úvod.. Žijeme s mamkou a bratrem ve vesničce Čankovice. Otec od nás odešel, když nám s bratrem bylo 5 let. Ale s mamkou se nemáme zle. Ona pracuje jako účetní jedné firmě, takže peněz je vždycky dost. Bylo a je mi 16 let. Mám světlé vlasy, 173 centimetrů (a tam dole lehce přes 15) a žádně brutálně vypracované tělo, jen tak aby se neřeklo. Holky o mě zatím nijak výrazně nezavadily, a tak si jako každý v mém věku pravidelně honím své věčně nadržené péro.
číst více