Začátek léta se rychle blížil, čemuž napovídaly i teploty – byla polovina června a člověk se mohl opalovat v krásných 25 stupních. Měl jsem čerstvě po maturitě a momentálně jsem se díky tomuto úspěchu podpořenému také přijetím na vysokou školu stal miláčkem rodiny. Ostatně vždycky jsem byl ten zodpovědnější, na kterého se dalo spolehnout. Na rozdíl od mého bratra. Ten teprve nedávno dosáhl patnácti let, ale už v tak nedospělém věku dokázal dělat velké starosti našim rodičům a tím pádem i mně.
číst více
Prázdniny končily, blížily se hody. Jak Vám hod přiblížit. Klasické svátky, dnes snad už asi ani moc lidí neví vlastně, proč se slaví. Já Vám řeknu, že jde o náboženský, křesťanský svátek a oslavuje se jako den hojnosti, bujarosti, veselí a také asi blahobytu. Obecně se dnes říká, že je to snad už jen přehlídka toho, kdo má kolik peněz. Ale v roce 1988 se to tak nebralo. Ne tu v této ukryté vesničce.
číst více
Přišel jsem za známými s tradiční lahví dobrého vína v podpaždí. Jana byla jako vždy pěkně a přitažlivě oblečena. Na to, že jí bude v prosinci 45 vypadá skvěle. Na přivítanou jsme se objali a její ruka zajela na můj poklopec. Projela ho a povídá: "Vidím, že jsi už připraven. To jsem ráda. Už se mi po Vás dvou stýskalo."
číst více
Po střední škole na výšku
Za mé dobré maturitní vysvědčení a přijetí na vojenskou medicínu, my otec daroval byt 1 + 1 v centru Paříže, kde jsme mohli spolu s Vincentem bydlet, do té doby než oba nedostudujeme. Vincent dostal od svého otce zase nejnovější Ferrari, s kterým se nám bude společně dobře jezdit do školy.
Rosa, moje ségra, ta nedostala nic, protože sotva udělala maturitu a ještě k tomu odešla z řeholního řádu a dala se na kariéru pouliční děvky.
číst více
Tak jako každý student lékařské fakulty, jsem i já absolvoval v červnu jednoměsíční praxi v jedné menší okresní nemocnici. Tato nemocnice byla ve svém okolí známá tím, že jejich primariáty vedly z 90% ženy. Při nástupu na praxi a po absolvování vstupních formalit jsem v rámci tzv. kolečka jsem postupně vystřídal tato čtyři nemocniční oddělení:DĚTSKÉ ODDĚLENÍ
číst více
Dovolte my, abych se Vám ze začátku celého příběhu (románu) představil. Jmenuji se hrabě Maxmilián Ludvík IV. a jsem jediným a prvorozeným synem hraběte Ludvíka III. Moje sestra se jmenuje hraběnka Rosalinda, ale zkráceně jí říkáme Rosa.
Můj životní příběh se začal psát v roce 2005. Narodil jsem se za sněhové bouře kdesi v srdci Paříže.
Z mého dětského světa jsi nepamatuji ani ň, no nedivte se, když jsem byl ještě malé mimino. Ale pamatuji jsi, na svou první zkušenost, která odstartovala celý můj život.
číst více
Všechny cesty jednou končí a i nám se nachýlil čas našeho odjezdu do naší malé Evropy. Autobusem jsme se dostali na letiště a odtud během několika hodin jsme stály na Pařížském letišti a ještě dříve jsme byli v našem bytě, jenže už jsme nebyli docela dost dlouho u rodičů a tak jsme si dali na chvíli pauzu a vyrazili, každý sám za svými rodiči. Důvodem nebyl jen stesk, ale také to, že jsme měli narozeniny a já jsem měl své první kulaté 15 narozeniny. To je věk, když se z chlapce stane muž.
číst více
Hned na začátku bych rád řekl, že to co tady budu popisovat se skutečně stalo a je to docela nedávno... asi 8.5. 2016 a abych si ten zážitek udržel v živé paměti, tak ho sem píšu, abych si ho později třeba připomněl. Takže něco na úvod.. Žijeme s mamkou a bratrem ve vesničce Čankovice. Otec od nás odešel, když nám s bratrem bylo 5 let. Ale s mamkou se nemáme zle. Ona pracuje jako účetní jedné firmě, takže peněz je vždycky dost. Bylo a je mi 15 let. Mám světlé vlasy
, 173 centimetrů (a tam dole lehce přes 15) a žádně brutálně vypracované tělo, jen tak aby se
neřeklo. Holky o mě zatím nijak výrazně nezavadily, a tak si jako každý v mém věku pravidelně honím své věčně nadržené péro.
číst více
Marek pracoval jako technik v aquaparku, který teprve nedávno nechalo vybudovat město. Vstupné nebylo z nejlevnějších a tak se postupně v jeho hlavně líhnul docela odvážný plán. Jednou večer nadhodil své manželce Michaele, které bylo jednatřicet, tedy o dva roky méně než jemu. „Zítra zavíráme už v sedm…“ „Takže přijdeš domů dřív?“ Zaradovala se. „No mohl bych, ale mě napadlo něco trochu jiného. Dělá se tam úklid, mění voda a tak. Ale v deset večer už bude všechno hotový a nikde nikdo. Mám klíče. Co ty na to, Míšo?“ „Myslíš jít se vykoupat? V noci?
číst více
Celkem 19 hlasů