Jako malá holka jsem si hrála raději s klukama a to mi vydrželo i přes pubertální věk. Neměla jsem žádnou kamarádku, ale kluků jsem kolem sebe měla stále houfy.
Když mi bylo 17 máma se stále zlobila, že si se mnou lidi budou vyplachovat hubu, že jsem samý kluk. Tehdy jsem se s mámou poprvé pohádala a řekla jí, že když se s klukama kamarádím, neznamená to že s každým spím.
číst více
Marek pracoval jako technik v aquaparku, který teprve nedávno nechalo vybudovat město. Vstupné nebylo z nejlevnějších a tak se postupně v jeho hlavně líhnul docela odvážný plán. Jednou večer nadhodil své manželce Michaele, které bylo jednatřicet, tedy o dva roky méně než jemu. „Zítra zavíráme už v sedm…“ „Takže přijdeš domů dřív?“ Zaradovala se. „No mohl bych, ale mě napadlo něco trochu jiného. Dělá se tam úklid, mění voda a tak. Ale v deset večer už bude všechno hotový a nikde nikdo. Mám klíče. Co ty na to, Míšo?“ „Myslíš jít se vykoupat? V noci?
číst více
Jarko byla nejstarší dcera náčelníka osady v Zelené zátoce. Bylo jí 18 let a momentálně neměla moc dobré vyhlídky do budoucnosti, protože se včera odmítla stát ženou, či spíše otrokyní, syna náčelníka sousední osady. Vlastně mu málem vydrápala oči, když se jí pokusil dotknout.
číst více
Můj děda, vášnivý chovatel králíku, se rozhodl zvýšit zásobu sena na příští zimu.
Kontaktoval rodinu Mullerových, kteří každý rok pečlivě suší seno na pujčené louce. Je to rodina, která je chudší. Otec invalidní důchodce, matka bez práce, dcera Jarka 17 let a syn Michal 20 let. Bydlí ve starším domě na vesnici a mají velkochov hlavně pro vlastní potřebu na pak na prodej pro ostatní.
číst více
Cesta.
Z deníku dospívajícího, aneb reálná povídka o cestě mladého jinocha za krásami moravských žen. Z etických důvodů jsou vynechány jakékoliv jména.
Psal se rok 1988. Bylo mi jedenáct let a já jsem seděl na zadním sedadle našeho Wartburgu a už asi hodinu jsem se strašně nudil. Vedle mě už seděla babička, klasická šestasedmdesátiletá moravská selka, otec řídil auto, maminka seděla vedle na sedadle spolujezdce.
číst více
První díl
Zklamání dalších dnů.
Další den jsem opět namísto rozvážení obědů, koupání a dovádění utíkal na půdu stodoly na seno kontrolovat co se děje dole ve stodole. Celou dobu jsem neviděl vůbec nic. Stejně tak dopadlo moje šmírování při fingovaných návštěvách kadibudkového WC. Všichni měli nějakou práci a já na rozdíl od toho abych pomohl, jsem se flákal po okolí a šmíroval.
číst více
Shodil jsem bundu, uložil nákup, obul trepky a v pulovru, triku a kalhotách jsem udělal několik kroků ke dveřím sousedního bytu, a jakmile jsem se dotknul zvonku, dveře se rozevřely. Vypadalo to, jako by Simona čekala za dveřmi – stejně nedočkavá na mou návštěvu, jako já na to, co mi před nedávnem slibovala – totiž na pohled na ty její, jak ona pronesla – cecíky. Jakoby synchronně jsem já vešel k ní do bytu a ona za mnou zavřela dveře a bylo zcela jasné, že si nikdo nemohl všimnout, kde jsem.
číst více
