Jarko byla nejstarší dcera náčelníka osady v Zelené zátoce. Bylo jí 18 let a momentálně neměla moc dobré vyhlídky do budoucnosti, protože se včera odmítla stát ženou, či spíše otrokyní, syna náčelníka sousední osady. Vlastně mu málem vydrápala oči, když se jí pokusil dotknout.
číst více
Po střední škole na výšku
Za mé dobré maturitní vysvědčení a přijetí na vojenskou medicínu, my otec daroval byt 1 + 1 v centru Paříže, kde jsme mohli spolu s Vincentem bydlet, do té doby než oba nedostudujeme. Vincent dostal od svého otce zase nejnovější Ferrari, s kterým se nám bude společně dobře jezdit do školy.
Rosa, moje ségra, ta nedostala nic, protože sotva udělala maturitu a ještě k tomu odešla z řeholního řádu a dala se na kariéru pouliční děvky.
číst více
Můj děda, vášnivý chovatel králíku, se rozhodl zvýšit zásobu sena na příští zimu.
Kontaktoval rodinu Mullerových, kteří každý rok pečlivě suší seno na pujčené louce. Je to rodina, která je chudší. Otec invalidní důchodce, matka bez práce, dcera Jarka 17 let a syn Michal 20 let. Bydlí ve starším domě na vesnici a mají velkochov hlavně pro vlastní potřebu na pak na prodej pro ostatní.
číst více
Dovolte my, abych se Vám ze začátku celého příběhu (románu) představil. Jmenuji se hrabě Maxmilián Ludvík IV. a jsem jediným a prvorozeným synem hraběte Ludvíka III. Moje sestra se jmenuje hraběnka Rosalinda, ale zkráceně jí říkáme Rosa.
Můj životní příběh se začal psát v roce 2005. Narodil jsem se za sněhové bouře kdesi v srdci Paříže.
Z mého dětského světa jsi nepamatuji ani ň, no nedivte se, když jsem byl ještě malé mimino. Ale pamatuji jsi, na svou první zkušenost, která odstartovala celý můj život.
číst více
Všechny cesty jednou končí a i nám se nachýlil čas našeho odjezdu do naší malé Evropy. Autobusem jsme se dostali na letiště a odtud během několika hodin jsme stály na Pařížském letišti a ještě dříve jsme byli v našem bytě, jenže už jsme nebyli docela dost dlouho u rodičů a tak jsme si dali na chvíli pauzu a vyrazili, každý sám za svými rodiči. Důvodem nebyl jen stesk, ale také to, že jsme měli narozeniny a já jsem měl své první kulaté 15 narozeniny. To je věk, když se z chlapce stane muž.
číst více
Cesta.
Z deníku dospívajícího, aneb reálná povídka o cestě mladého jinocha za krásami moravských žen. Z etických důvodů jsou vynechány jakékoliv jména.
Psal se rok 1988. Bylo mi jedenáct let a já jsem seděl na zadním sedadle našeho Wartburgu a už asi hodinu jsem se strašně nudil. Vedle mě už seděla babička, klasická šestasedmdesátiletá moravská selka, otec řídil auto, maminka seděla vedle na sedadle spolujezdce.
číst více
První díl
Zklamání dalších dnů.
Další den jsem opět namísto rozvážení obědů, koupání a dovádění utíkal na půdu stodoly na seno kontrolovat co se děje dole ve stodole. Celou dobu jsem neviděl vůbec nic. Stejně tak dopadlo moje šmírování při fingovaných návštěvách kadibudkového WC. Všichni měli nějakou práci a já na rozdíl od toho abych pomohl, jsem se flákal po okolí a šmíroval.
číst více
Shodil jsem bundu, uložil nákup, obul trepky a v pulovru, triku a kalhotách jsem udělal několik kroků ke dveřím sousedního bytu, a jakmile jsem se dotknul zvonku, dveře se rozevřely. Vypadalo to, jako by Simona čekala za dveřmi – stejně nedočkavá na mou návštěvu, jako já na to, co mi před nedávnem slibovala – totiž na pohled na ty její, jak ona pronesla – cecíky. Jakoby synchronně jsem já vešel k ní do bytu a ona za mnou zavřela dveře a bylo zcela jasné, že si nikdo nemohl všimnout, kde jsem.
číst více
Přišel jsem za známými s tradiční lahví dobrého vína v podpaždí. Jana byla jako vždy pěkně a přitažlivě oblečena. Na to, že jí bude v prosinci 45 vypadá skvěle. Na přivítanou jsme se objali a její ruka zajela na můj poklopec. Projela ho a povídá: "Vidím, že jsi už připraven. To jsem ráda. Už se mi po Vás dvou stýskalo."
číst více
