Bylo půl třetí ráno. Jana si nervózně popotáhla kabelku a přidala do kroku, všimla si, že jí pomalu sleduje velké černé auto. Večírek, sraz třídy po patnácti letech, se vydařil, s bývalými spolužáky se hezky povídalo, víno chutnalo náramně a tak se stalo, že Jana měla trochu špičku. Proto také v dobrém rozmaru odmítla doprovod z vinárny - má to přece jenom kousek.
číst více
Jednoho pátečního večera jsme si s kámošema řekli, že vyrazíme za holkama. Bylo nám v té tobě kolem jednadvaceti, ale ani já ani Martin nebo Roman jsme stálou přítelkyni neměli. Už dlouho jsem nezasunul a kluci na tom myslím byli podobně, proto jsme se u piva domluvili, že vyrazíme na diskotéku, samozřejmě každý už byl nějakým tím pivem posilněn, a tak se šlo.
číst více
Byly to krásné časy. Bylo mi dvacet a svět mi ležel u nohou. Po prázdninách mě čekal druhý rok studia na vysoké škole. Nejsem typická krasavice, spíš baculka. Mám prý hezkou tvář s velikýma jako by pořád překvapenýma očima a milý úsměv. Moji hlavní předností jsou ale moje přednosti. Říkám jim hruštičky a je opravdu na co koukat.
číst více
Další den se pomalu skláněl ke svému konci. Zapadající slunce nádherně podbarvovalo mraky do krvavě červeného odstínu. Vše bylo mysticky oranžově zabarvené od skomírajícího slunce. Lumír právě vystoupil na konečné lince autobusu. Poslední zastávka se nacházela v průmyslové zóně jednoho města. Do cíle to měl ještě skoro kilometr. Nikde nikdo. Bylo to vše zvláštní.
číst více
Pondělí, 9:00
Jako obvykle nezvoní, jakmile dorazí, sebere dole pod oknem na trávníku kamínek a hodí s ním o okenní tabulku. Trochu sebou při zvuku ťuknutí do skla trhnu, bleskově si vytáhnu ruku z kalhotek a vyskočím na nohy. Přelétnu se pohledem v zrcadle. Košili jsem si trochu pomuchlala, jak jsem se v ní poslední půl hodinu převalovala v posteli, ale ono to zas tolik nevadí, stejně ji ze mě serve, ještě než za sebou zavřeme dveře do ložnice.
číst více
Napsat krátkou erotickou povídku mě lákalo již delší čas. Když jsem přemýšlel o tématu, tak jsem samozřejmě zavzpomínal na ženy, se kterými jsem měl tu čest se ve svém životě setkat. Nu, a protože skutečnost dokáže být sama o sobě mnohem zajímavější než fantazie, rozhodl jsem se psát pouze o tom, co jsem sám zažil. Z důvodu diskrétnosti některé detaily lehce zamlžím a jména pozměním. Na vás je pak posouzení, zda mám v přepisu svých vzpomínek pokračovat.
číst více
Prázdniny končily, blížily se hody. Jak Vám hod přiblížit. Klasické svátky, dnes snad už asi ani moc lidí neví vlastně, proč se slaví. Já Vám řeknu, že jde o náboženský, křesťanský svátek a oslavuje se jako den hojnosti, bujarosti, veselí a také asi blahobytu. Obecně se dnes říká, že je to snad už jen přehlídka toho, kdo má kolik peněz. Ale v roce 1988 se to tak nebralo. Ne tu v této ukryté vesničce.
číst více
Olin byl zemitý moravský chasník, který pocházel z proslulé moravské vinařské oblasti. Osud jej zavál do matičky Prahy, kde horko těžko studoval na Vysoké škole. Po jejím dokončení dostal místo vývojáře v jednom výzkumáku a k tomu slušné ubytování v ústavní garsonce. Zde si žil pohodlným životem starého mládence.
číst více
Když jsem to ráno nastupoval do letadla ještě jsem netušil jaké dobrodružství mě potká. Pracoval jsem pro amerického investora v Kongu, kde jsme zajišťovali výstavbu přehrady. Tehdy jsme byli s prací už u konce a já se měl vydat do hlavního města a pak už zpátky do Prahy. Letěli jsme malým hydroplánem já, pilot a dva architekti. Měli jsme letět asi dvě hodiny přes neprostupnou džungli. Slýchali jsme, že zde žijí domorodci, kteří nikdy neviděli bělocha, dokonce jsme slýchali že tu stále žijí kanibalové.
číst více
Vlak dorazil do cílové stanice s desetiminutovým zpožděním. Prošla jsem soupravu, překontrolovala zavření oken a dveří, pozhasínala, hodila si přes rameno řemen kabely a vystoupila na perón. Foukal studený vítr, proletovaly kapky, bylo otázkou času, kdy se rozprší naplno. Nejezdila jsem tuhle túru ráda, bylo po půlnoci a musela jsem přes půl města. Dřív mě brával do auta vlakvedoucí, ale pak si chtěl jednou sáhnout a já mu řekla, ať toho nechá, že nemám zájem a od té doby šlapu po svých.
číst více
