Libor držel Helenu za prsa a zezadu ji objímal. Celým tělem se k němu tiskla a velice pomalu se pohybovala v bocích. Byl to jakýsi lascivní klidný tanec, který ale vytvářel mezi jejich těly neuvěřitelně silné elektrické jiskření. Svým zadečkem se totiž Helena naprosto cíleně třela přímo o Liborův poklopec, který už nějakou chvíli hrozil tím, že tím obrovským tlakem praskne.
číst více
Každý by měl vědět, jak by měl vypadat jeho vysněný protějšek. Já jsem si vysnila sexy svalovce s blonďatýma vlasama na patku, přibližně věku dvacet s urostlou postavou. Hrozně se mi líbí když mají muži nějaké černé tetování, které jim zdobí namakané ruce. Během svých patnácti let jsem nikdy s nikým nic neměla. Nikdo nebyl ten pravý s kým bych něco chtěla mít. Většina z nich sice vychvalovala moji krásu, ale nikdo mi nedal najevo zájem.
číst více
Byli jsme v Berlíně na služební cestě. Veletrh probíhal odpoledne a na večer jsme se domluvili s kolegy vyrazit do nějakého místního baru, trochu pokecat a rozptýlit se od pracovních záležitostí. Po náročném odpoledni jsem si na hotelu zdřímla. Vzbudila jsem se kolem sedmé, venku už se stmívalo a nebe bylo červeno-oranžové. Na stolku jsem zahlédla vzkaz od kolegyně, že se rozhodli vyrazit beze mě - zanechala adresu a spojení hromadné dopravy, kdybych se chtěla připojit.
číst více
Studuji 4. ročník střední obchodní akademie. Řekla bych, že žiji poměrně běžný život mladé studentky. Někdy však cítím, že bych chtěla zažít v životě trochu více vzrušení…
Na začátku školního roku k nám nastoupil nový matikář, ovšem žádný starý páprda, naopak. Byl to mladý, snědý a především atraktivní drsňák. Nechápala jsem, co dělá takový chlapík ve školství. Samozřejmě si umíte představit, jak nad ním holky slintaly.
číst více
Nenávist je něco, co si namlouváme, že cítíme. Já jsem si myslela, že ho nenávidím... a přitom jsem si celou dobu jenom lhala. Bylo to deset let - tak dlouho mi lhal, manipuloval se mnou a užíval si, jak jsem den ode dne nervóznější, zmatenější a zoufalejší. Provokoval, to bylo u něho na denním pořádku, ale přitom nikdy neřekl nic, co by mělo nést skrytý podtón nebo jakýkoli dvojsmysl. Myslela jsem si, že si to prostě namlouvám, že je to jenom výplod mojí mysli... Teď už ale vím, že to byl úmysl - vyprovokovat mě, aby mi to mohlo být předhazováno ještě dlouhou dobu. Chtěl mě dostat do situace, kde měl navrch on...
číst více
V zastrčeném dívčím sirotčinci Tralee na pobřeží Irska to nebyl žádný med. Byla to veliká opuštěný budova sousedící s kostelem. Irské pobřeží bylo nehostinné, šedivé a chladné. Vychovatelkami byly přísné sestry, které dbaly na řád a náboženství a učily dívky skromnosti, morálce a pevnosti. Sestra Gabriela byla zároveň zdravotnice a měla na starosti oddíl dívek od 10 do 14 let, tedy ty nejstarší. Navzdory svému zdravotnickému vzdělání se však o zdraví dívek nijak obzvlášť nestarala.
číst více
Dveře bouchly. Mam ji doma. Dvě těla splývají se v jedno. Snaží se co nejrychleji dostat k posteli. Splétají se a jdou uličkou. Schodí každý obraz pověšený na zdi. Touhou plný byt řinčí snahou na to rychle vlítnout. Pomalu ji spouštím na postel. Jazyk zabořený v jejích ústech. Svůdně se kroutí. Začíná rozepínat mou černou košili, stále líbajíc mě. Vzrušení dalo by se krájet. Svlékám halenku. Kousnu ji do rtu a pomalu sjiždím po jejím krásném krčku až na hruď.
číst více
Přišlo to úplně náhle. Stejně jako moje rozhodnutí, že obětuji jeden den svého prázdninového volna k návštěvě města, kde jsem byl vlastně po celý rok. Pardubice. Město mých studií a zážitků. Plné slunce a letního vedra. Ovšem jen do chvíle, kdy se spustila strašná průtrž mračen. Zničehonic. A já jsem měl na sobě to nejlehčí, co jsem mohl najít. Už od rána bylo opravdu šílené vedro. Jenomže teď se mi to řádně vymstilo. Stál jsem na zastávce autobusu promoklý na kůži a vztekal se.
číst více
Myslel jsem si, že to půjde krásně a hladce, ale nakonec to tak vůbec nebylo. Jo, je zajímavé, jak holky i ženy všech věkových kategorií dokážou klamat tělem a nakonec se v nich skrývá něco úplně jiného. Stejně tak to bylo v případě Veroniky. Seznámil jsem se s ní na nějaké párty, už si přesně nepamatuju, co se slavilo. Na první pohled se mi zalíbila tím, jak byla neuvěřitelně temperamentní a živá. Neustále se smála, v očích jí to jen hrálo, a když se pustila do tance, tak to vypadalo, že si to užívá jako nic jiného na světě.
číst více
Když Aiku přivedla stráž do otrokářova stanu, Karaš už čekal na posteli a něco podepisoval. „Budeš dělat scény nebo nechceš aby i tentokrát vidělo víc lidí, jak šukáš?“ „Budu poslouchat.“ Špitla rezignovaně Aika a Karaš pokynul strážným, aby se ztratili. Když osaměli, hodil Aice oděv, první který tu dostala. pěkně padnoucí korzet, podobný nosívala pod večerní šaty, když ještě její rodiče něco znamenali. Tenhle ale nebyl z bílého plátna nýbrž černé průsvitné látky a přes něj už žádná další vrstva neměla přijít.
číst více
