Bylo to normální sobotní odpoledne, když jsme si s mou přítelkyní Kamilou řekli, že pozveme pár kamarádů a uspořádáme takový menší mejdan. A protože neměla nic jiného na práci, tak souhlasila. Řekla, že party neměla celkem dlouho a že to neuškodí. Každý jsme si pozvali dva kamarády. Já pozval Tomáše a Zdeňka, mé spolužáky ze střední. Kamila zavolala Martě a Karolíně, ale Marta nemohla přijít, takže se Kamila neobtěžovala s hledáním náhrady. Když dorazili, měli jsme už připravené pití, nějaké filmy a muziku.
číst více
Prave jsem se vracel z dlouhe sluzebni cesty, kdyz ma raketa nahle zacala zpomalovat. Zkontroloval jsem vsechny palubni systemy, abych zjistil, v cem tkvi potize. Vse pracovalo spravne, motory bezely na sedmdesat procent sveho maximalniho vykonu. Presto jsem jasne vnimal, ze mne neco brzdi. Navic jsem pocitil divne zachveni. Zkontroloval jsem radar. V mem okoli se nenachazela zadna cizi lod. Pomyslel jsem si, ze se mi nejspise jen neco zdalo.
číst více
„Už to přichází! Dělej, kurňa, dělej, Aneto tak kruci dělej!“, řval na mě Vlado. Ze středu ke kraji jezdil těžkými dlouhými závěsy, které normálně každý večer zakrývaly delší prosklenou stěnu obýváku, a přitom skučel jak divokej pes. Venku se strhávalo na obrovskou bouřku, všude se setmělo a v kuchyni u linky mi blikavě skomíralo světlo. Ve vzduchu bylo cítit vlhko a nepříjemné napětí, z kterého mi běhal mráz po zádech. A z Vlada mi běhal taky.
číst více
Již od mladých let sem jezdil o letních prázdninách ke svým dvěma tetám. Bydlely na renovovaném statku nedaleko malého městečka a já, společně s bratrem tam trávil část prázdnin. Společně s námi tam bývaly i naše sestřenice.
Většinou sme tam byli čtrnáct dní a se setřenicema Jitkou a Katkou, sme chodili na houby nebo k rybníku či do místního kina.
číst více
Zvoní budík. Zalepenýma očima pohlédnu na digitální display. 5. červenec 2206, sobota, 9:00 hod. Protáhnu se a výjimečně radostně vyskočím z postele. Po delší době mě čeká příjemný den. Jinak je to samá práce a povinnosti. Jdu do koupelny a pečlivě si upravuji tělo. Oholím si každičký chloupek na těle, jen na kundičce nechám uzoučký proužek. To prý dřív měli muži rádi. Apropó muži. Škoda, že už jich na Zemi moc není.
číst více
Je ráno. Šourám se z ložnice po schodech dolů do kuchyně. Jako každý den... tedy... jako každý den poslední dva měsíce. Vždy musím vstávat dřív než on, abych mu mohla nachystat snídani, než odejde do práce. Už jen posledních pár schodů. Promnu si oči a prohrábnu vlasy.
Dneska jsem nějaká... ehm... použitá. Šoupu nohama o zem jak procházím domem ke kuchyni. V obličeji mám výraz malého unaveného dítěte s našpulenými rty v protestné grimase.
číst více
Druhá polovina června uběhla kvapíkem díky radosti z konce školního roku,krásnému počasí a častým schůzkám s Ondrou v „posilovně“.Zrovna jsme šli domů s vysvědčením a díky úděsnému vedru jsme měli na sobě jen šortky.Byl jsem zamlklý,protože Ondra hned druhý den ráno odjížděl na tábor a já zůstával ve městě.“Co tu bez tebe budu dělat?Čtrnáct dní samoty.Já se z toho snad zblázním.“ Ondra mě pohladil po rameni.„Ale jdi.To zvládneme.
číst více
„Nie, nedávaj tam toho tak veľa.“
„Ale, prosím Tě. Bude to dobré. Neboj se.“
„Niéééé. Katka, nedávaj to tam. Ja to neznášam!“
Ale Ty si ma vôbec nepočúvala. Varila si si podľa svojho a ja som Ti bola ukradnutá. Pri pohľade na to, čo bude na obed mi začalo byť zle.
Toto jedlo neznášam, tak prečo ho robí? A čo budem jesť ja? pochytil ma strach.
„Co se tu děje, holky?“ opýtal sa Jarek, keď videl, ako sa škriepime kvôli obedu.
číst více
Ujížděl jsem směrem k dálnici a představoval si, jak si na chatě trochu odpočinu, ale aby to bylo úplně podle mých představ, chtělo by to sehnat nějakou kundu na mrdání. A najednou stála u krajnice a sotva znatelně zamávala. Dupl jsem na brzdy, zastavil přímo vedle ní a zeptal se kam to bude. Špitla, že jí ujel autobus a že jede na víkend k babičce do N. Tak pojď, kousek Tě svezu, přešel jsem na tykání.
číst více
Zvědavost zvítězila nad opatrností. Tolik jsem toužil poznat nové stavy mého těla i duše, že jsem se pevně rozhodl vyzkoušet novou metodu, o které jsem měl možnost se dočíst v několika časopisech. Nechtěl jsem se však zúčastnit nějakých oficiálních kurzů, toužil jsem po neformálním zážitku. Štěstí mi přálo. Brzy jsem v jedněch novinách objevil krátký inzerát: Zájemci o holotropní dýchání, máte jedinečnou příležitost se s ním blíže seznámit.
číst více
