Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Společně strávený den

Kategorie: Šukačky
06.09.2017
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 10 hlasů
Loading...

Je sobota dopoledne. Vracíme se s mojí Karolínou na parkoviště, kde máme zanechané auto. Tlačím vozík s nákupem. Prošli jsme Billu, kde jsme si nakoupili základní potraviny do chladničky na celý týden, nějaké dobroty, jako jsou sušenky, čokolády a hlavně zeleninu, ovoce a minerálky. Dnes mi připadalo, že strávila delší čas v oddělení mléčných výrobků, ale tak to není zase nic tak divného, dovede po obchodě cestovat sem a tam a nakonec musím uznat, že kupuje jen věc potřebné a jen ty, co máme oba rádi. Dnes nakoupila i pár jahodových přesnídávek, protože si máme jít vyzvednout k její sestře malou Elišku, Karoliny neteř a ta je s chutí jí. Slíbili jsme jí, že ji vezmeme do ZOO a potom u nás bude na odpoledne. Karolína nekupuje tak jako většina lidí věci podle reklam, protože je všeobecně známo, že co se prodává špatně, potřebuje reklamu. Dobrý, chutný výrobek reklamu nepotřebuje.

Karolína se mi líbí už jen tím, že ví přesně, co potřebuje nakoupit a nenaplňuje vozík zbytečnostmi. Když jsme nakoupili potraviny, zašli jsme do pekařství v sousedství, protože z něj vycházela vůně, že ho nešlo minout. Pod prosvícenými vitrínami se na nás smály francouzské bagety, celozrnné bulky a koláče snad všech příchutí, co si je jen možné představit. Nevěděli jsme, co si dříve koupit. Karolína říká: „Juro, co kdybychom si dnes udělali k večeři nějaké dobré proložené bagety? Nemusíme každý den vařit“. Souhlasím, protože chci, aby si odpočinula a nebyla vázaná na dlouho v kuchyni. Za týden toho nadělá dost. Říkám jí: „Ano miláčku, dnes si uděláme od vaření volno, připravím Ti něco sám.“ Dostávám sladkou pusu. Jsme spolu pár měsíců a je to stále jako prvý den, jsme oba hodně zamilovaní. Při polibku mnou projede ten krásný pocit vzájemné lásky a v mém údu v kalhotách to cukne. Jakoby dostal malý elektrický výboj. Mám na Karolínu úžasné reakce, nikdy před tím jsem tak intenzivně vztah neprožíval. Karolína je o hodně let mladší, ale je to žena zralá, jak se říká v nejlepším věku, kdy již ví, co je smyslem života a co ona sama a partner potřebuje. Klid, spokojenost úctu a vzájemnou lásku. A to mohu směle říci, že jsme v sobě našli. Kupujeme nějaké bagety a závin s jahodovou náplní. Jdeme z obchodu, když mi Karolína špitne do ouška: „Miláčku, máš mne rád?“ Zbystřil jsem, v tom bude nějaký háček, protože ona ví, že ji miluji celým svým srdcem.
Odpovídám: „Samozřejmě, že tě mám rád, proč se ptáš?“ „Můžeme se ještě jít podívat do oděvů? „Včera jsem tam viděla se Simonou pěkné šaty, které jsem si i zkusila, Simča mi říkala, ať si je koupím, ale nevěděla jsem, co by jsi mi na ně řekl, tak jsem je tam nechala na ramínku a šla domů. Ale od včerejška na ně myslím.“ Podívám se na obsah peněženky a souhlasím. „Nemáme tolik s sebou?“ Odpovídám: „Ne ne, to je v pořádku, mám tu platební kartu, jdeme, musíš se mi v nich ukázat!“ V hlavě mi ale vibruje myšlenka, co myslela tím, nemám tolik… No uvidím. Přišli jsme do oddělení dámské konfekce, kde nás přivítala prodavačka, která si ji pamatovala. „Tak jste přece neodolala?“ Karolína se podívala na mne a na prodavačku a říká: „Víte, já je chci ukázat manželovi, chci, abych se mu líbila a ne aby mi jednou řekl, že nejsou nic moc.“
„Tak to má váš muž štěstí, protože ten můj má tak akorát myšlenky na to, kdy je v televizi fotbal a kolik knedlíků mu naložím k vepřovému se zelím. Pomalu ani neví, co je k jídlu, hlavně, že na stole stojí lahváč.“ Je nám té ženy skoro až líto. Každý si ale vytváříme život podle sebe. To už ale jde mezi věšáky s ramínky. Visí tu snad stovku šatů a halenek. Neomylně sahá po ramínku se šaty, které ví, že si včera Karolína zkoušela. „Mladá paní, půjdeme asi rovnou ke kabince, je to tak?“ „Ano“, řekne Karolína s prosebným výrazem v očích a dá mi další polibek, ví, že tímto bonusem budu souhlasit se vším, co si vezme na sebe. Mizí v kabince, aby se mi záhy ukázala. Prodavačka zatím přešlapuje vedle kabinky, aby ji podpořila, až vyjde ven. Přeměřuje si mne a já cítím, že se mi pohledem zastavuje v oblasti rozkroku. Až po chvilce si uvědomuji, že po polibku od Karolínky mám větší bouli v kalhotách, než je běžně obvyklé. Jen ať se podívá, říkám si, asi toho doma chudák moc nevidí. Prodavačka se zasní a olízne si rty. Není mi to moc příjemné, protože asi vím, nad čím přemýšlí. Má smůlu, protože já mám moji skladkou Karolínku a žádná jiná pro mne neexistuje. Navíc, i když na svůj věk cca 50 let není ošklivá, není to moje krevní skupina a hlavně mé Karolínce nemůže nikdy konkurovat. Nesahá jí svým vzhledem ani po kotníky. Jsem rád, že tato pro ne celkem trapná chvilka končí. Z kabinky vychází Karolína, která na mne hledí a pátrá v mém obličeji, jak se tvářím na model, který si právě oblékla. To ale již procitla i prodavačka, nasucho polkla a začíná ze sebe chrlit profesionální fráze, které říká každé ženě, aby prodala co nejvíce šatů, protože je na tom finančně zainteresovaná. „Mladá paní, Vám to ale sluší, včera to tak ani nevypadalo, ale dnes je to na sluníčku, co sem prochází okny, ještě markantnější !“Karolína ji ale nevnímá, dívá se na mne a s rozzářeným obličejem se mne ptá: „Tak co Juro, jak se Ti líbí a líbí se ti vůbec?“
Přeměřuji si jí od hlavy až po paty a musím uznat, že má opravdu vkus. Šaty mají dekolt do písmene V, který končí ve žlábku mezi prsy, které jsou přesně kopírovány látkou. Pod nimi jsou mírně zřasené směrem nahoru a vytvářejí tak dojem, že je vyšší, než je. Zvýrazněná ramena jsou ukončená krátkými rukávy s lemem na konci. V pase jsou zúžené a Karolínin úzký pas tak krásně kontrastuje s boky, šaty jí padnou, jako by byly šité pouze pro ni. Končí těsně nad koleny. Jsou barvy, jak se říká „světlé kafe“ a mají na sobě decentní, stříbřitě-bílé výšivky ve tvaru malých kytiček. Karolína v nich vypadá velice krásně a ještě mladší, než je. Hotový andílek seslaný na Zem.
Visí mi na očích a čeká, co jí na ně řeknu. Zmůžu se jen na jedno. „Karolíno, ani jsem nedoufal, že to řeknu, ale líbíš se mi v nich moc, kup si je. Ale potřebuješ k nim ještě novou kabelku ve stejné barvě a možná nějaký klobouček.“ Karolína jde ke mně a beze slov mi dává jednu sladkou pusu za druhou. Z očí jí stékají na líčka slzy štěstí. „Karolínko, ale no tak, neplač, běž se převléknout a jdeme pro tu kabelku“, povídám jí, ta mi ale odpoví. „Víš, že Tě moc miluji?“ „Ano Karolínko, vím a mám Tě také moc rád, čím dál víc!“„A mohu si je nechat rovnou na sobě“? „Samozřejmě, nebudou přece doma viset ve skříni, nech si je na sobě“. Je mi jasné, že to nebude jen kabelka, klobouček, ale i nové boty, co k šatům potřebuje nové, tak, aby ladila. Karolína jde k prodavačce a říká si o tašku, kam si dává své oblečení, ve kterém sem přišla, džíny, halenku a bundičku do pasu. Přidává do tašky s firemním logem ještě kšiltovku, která jí mimochodem nesmírně sluší, ale nyní by to vypadalo více jak komicky ve spojení s novými šaty. Jdeme k pokladně, když se ptá: „Mladá paní “, i když toto označení už moc platné není, ale slušnost je slušnost, „kde tu máte oddělení kabelek, klobouků a bot?“
Prodavačka se nabízí, že nás tam dovede, obchodní oddělení je velké a my bychom tu zbytečně bloudili, proč, když tu je od toho, aby se o nás postarala. Jdeme tedy za ní. Přicházíme k její kolegyni a Karolína vyslovuje přání, že by chtěla boty na středně vysokém, úzkém podpatku ve stejné barvě, jako jsou šaty. Prodavačka ji vede k prostorným vitrínám, kde se na ni již usmívá nepřeberné množství bot, nejrůznějších tvarů a barev. Vybírá troje. „Ty mi přineste, zkusím, které mi půjdou nejlépe k šatům.“ Všechny jsou v barvě bílá káva. Karolína usedá do křesla a čeká, až jí boty donese. Už je tu. Vyndává Karolíně prvý pár. „Vezměte si je na sebe a projděte se, musí Vám perfektně padnout.“ Karolína se podívá na boty, prohlédne si jejich tvar a dává si je na její útlé nožky. Má je krásně štíhlé, moc jí je vždy zulíbám, když si spolu hrajeme, od malíčku až tam, kde končí.
Říkám Karolíně, která se dívá na všechny páry a přemýšlí: „Vezmi si je na sebe všechny a porovnej, ve kterých se cítíš nejlépe. Na cenu se nedívej.“ Karolína tedy bere do rukou druhý pár a prochází se v nich. „Juro, jak se ti líbí tyto?“ „Mně se líbí, ale pověz mi ty.“ „Tak pokud se líbí Tobě, tak mě ano, jsou na Tobě hezčí, než ten prvý pár.“ „Ano a aj mi lépe sedí“. Karolínka je Moravačka, moc se mi líbí její nářečí. Škoda, že jím už mluví jen malá část obyvatel. Kvůli mně ale už převážně mluví česky. „Tak si vezmi ty a ještě si vyber kabelku.“ Karolínka je štěstím bez sebe. Jde k prodavačce a říká jí, že si je nechá na sobě. Ta souhlasí a jdou ke kabelkám. Karolíně ukazuje regál, kde jsou vystavené kabelky. Velké, malé, obdélníkové, čtverce, kulaté…jen si vybrat. Sahá po takzvaném psaníčku světlé barvy. „Ta by se mi líbila“ a dívá se na mne, co tomu řeknu. „Je to na Tobě Karolínko, vezmi si, kterou chceš, na můj názor neber ohled, já kabelkám nerozumím.“ „Juro, já Tě tak miluji, jsi můj drevokocůrik“.
Dává mi pusu, přitiskneme na dlouho své rty k mým, až si prodavačka významně zakašle. Potvora jedna, takhle nám kazit krásnou chvilku…Jdeme ještě pro klobouček, tam mne hned na prvý ohled zaujal jeden ne malý, ale ani velký. Karolína je pod ním chráněná před Sluncem ale i tajemná, protože jí není moc vidět do obličeje. Na okrajích má děrovaný vzor ve tvaru malých trojúhelníčků, které vytvářejí kolem dokola lem. Moc jí sluší. Bílá stuha kolem dodává mladistvý vzhled. Říkám jí: „Co mu říkáš“?“ „Je docela hezký a příjemný na hlavě, líbím se ti v něm ?“ „Líbíš,ty by jsi se mi líbila, i kdyby jsi měla na hlavě cokoliv“. Prodavačka se usmívá.
„Tak to je vše, co bych chtěla, když už jsi svolil miláčku.“ „Opravdu je to vše, a co ještě zajít do kadeřnictví?“ Karolíně zajiskří v jejích čokoládových očích. „A Ty by jsi chtěl, abych si dala udělat vlasy?“ „Tak když už mám mít novou ženu, tak se vším všudy pusinko.“ Jdu k pokladně. Paní bere od prodavaček z úseků lístečky a markuje. Pokladna vydává účtenku. Paní za pokladnou ji odtrhává a podává mi jí. „Tady si uschovejte stvrzenku pro případ reklamace“. Karolínka stojí vedle mne a pozoruje displej.
Paní otočí displej ke mně a já vidím sumu. „Jedenáct tisíc dvě stě osmdesát pět korun prosím pane.“ Mlčky polykám a s úsměvem jí podávám bankovky. Ty mizí v šuplíku a již mi neříkají pane. „Děkujeme a přejeme Vám příjemný den, přijďte zase!“ Beru velkou firemní tašku s oblečením, ve kterém Karolína přišla a odcházíme.
Karolína se na mne vrhá a líbá mne. „Děkuji Ti miláčku, mám Tě moc ráda“. „Já Tebe také, pojď, jdeme ještě do toho kadeřnictví.“ Je o kus dál, takže tam brzo jsme. Karolínka nahlíží, jestli se dostane na řadu. Má štěstí, je teprve kolem desáté hodiny a to většina lidí ještě v sobotu spí, nebo nechodí do obchodů. „Co byste chtěla udělat s vlasy“, říká kadeřnice. „Vypadla mi jedna zákaznice, tak vás hned udělám.“
Karolína říká: „Tak určitě upravit délku třeba i zkrátit, barvu si nějakou dám, nechám to na vás, určitě mi poradíte.“ „Zajisté, pojďte se posadit do křesla. Dáte si kávu?“ „Ano rozpustnou s mlékem bych prosila“, říká Karolína. „Ano“, říká kadeřnice a volá učnici, které říká přání Karolíny. Ta odchází splnit nařízení. Karolína dostala katalog účesů a vybírá. Dívám se chvíli po zařízení kadeřnictví, když mi Karolína říká: „Juro, běž se zatím někam podívat, na mne tu nemusíš čekat, bude to jistě hodinu a půl trvat.“ „Dobře, tak já si půjdu prohlédnout, co by se mi hodilo do dílny, nějaké nářadí a tak. Také se podívám po novém toustovači. Potom se vrátím za Tebou.“ Dávám jí pusu a jdu.
Toulám se nějaký čas bez cíle po různých odděleních a zabíjím čas. Asi si koupím noviny a dám si v občerstvení kávu. Jdu si objednat Turka a usedám u stolečku, kde sedí starší muž. Ten má také noviny a komentuje dění. „Co tomu říkáte pane, našemu ožralému prezidentovi, jak zase včera ve Znojmě vrávoral?“ Co mu na to mám říci… „Víte, já ho neviděl, nebyl jsem na zprávy doma“. I když samozřejmě vím, o čem mluví, ale nikdy nevíte, s kým sedíte u stolu a ještě k tomu v obchodním centru. „Tak to máte kliku, já se nad tím doma rozčílil“. Nedivím se mu. Vstává a odchází, aspoň budu mít klid na čtení. Obsluha mi donesla kávu a já hned zaplatil.
Otvírám deník a procházím titulky. Novinky z ekonomiky, politiky a bulvár. Kdo koho okradl a kdo s kým zahnul ze známých lidí, to, že se vdala Džambulka, samé nedůležité články. Probírám se stránkami a končím u sportu. Slávia opět remizovala, takový klub a tak mizerné výsledky letos. To mne docela nadzvedlo, protože Slávie je mým i Karolíny oblíbeným mužstvem, kterému fandíme. Mezi mužstvy v cizině u nás jasně vede Barcelona s Karolininým miláčkem, Lionelem Messsim, který si dal postavit dům ve tvaru míče, pro mne hvězda, co nic jiného neumí, než hrát fotbal, pro Karolínu skoro Bůh, ale proč ne, jsem nakonec rád, že sleduje sportovní pořady, jiné ženy si dají raději seriál „Rodinná pouta“, to bych asi doma nesnesl, musel bych mít další televizi, kam bych mohl odejít.
Odkládám noviny a dívám se na hodinky. No vida, něco přes hodinu a půl uteklo, tak bych mohl jít zpátky do kadeřnictví. Vracím se a hledám svoji ženu. Rozhlížím se, ale Karolínu nevidím. Najednou vychází ze dveří na druhé straně salonu. „Dala jsem si Jurášku udělat ještě nehty.“ Já si ale prohlížím její účes, je to úplně nová žena. Vzadu má vlasy zkrácené, po stranách má vlasy delší, sestřižené dopředu do špiček, které ji sahají k ramenům, má pěkný, světlý melír. „Tak co, líbí se ti, co mi tu vytvořili na hlavě?“ „Nádhera Karolínko“, povídám. Jdu zaplatit. Paní kadeřnice mi dává účtenku se slovy: „Osm set devadesát korun, prosím, doufáme, že jste spokojený s novým sestřihem.“ Dávám jí tisíc s tím, že zbytek je pro ni. „Udělala jste mi z ženy princeznu, tak si zasloužíte odměnu.“ Paní poděkuje a dává Karolíně ještě nějaký kondicionér na vlasy domů. Beru Karolínu za ruku a jdeme k autu. Vedu si úplně jinou ženu, než tu, se kterou jsem jel na nákupy. „Juro, dnes tě stojím moc peněz“, omlouvá se Karolína, ale mně to nevadí. Mám svoji ženu rád a jsem rád, když jí mohu dělat radost. „Karolínko, vůbec nad tím nepřemýšlej, jsem rád, když ti mohu pořídit věci, které se ti líbí.“ Dostávám sladkou pusu, při které se mi ozývá můj kamarád v boxerkách značky DAL.
Sedáme do auta a odjíždíme k sestře ženy. Už na chodbě slyšíme za dveřmi bytu dětský smích a křik. „Karolína je tu hurááá !“ To se již těší Eliška na tetu a ZOO. Měl s námi jet i synovec Dominik, ale dostal teplotu, tak leží v posteli a musí zůstat doma. Musela nás vidět přijíždět oknem. Zvoníme a otvírá nám sestra. „Ahoj segra, co to máš na sobě?“ Moc hezky Karolínu neuvítala, ale spíš bylo vidět její závist, že má Karolína kompletně nové oblečení. „Tak co Eliško, jsi připravená? Kde máš svůj kufírek na cestu?“ Eliška si přináší kufírek, kde má náhradní oblečení a říká: „Teto jedem!“ Ještě dostáváme rady, které vůbec nepotřebujeme, protože víme, co malé dítě potřebuje. Loučíme se a mizíme chodbou ke vchodu. Usedám do auta, Karolína usazuje Elišku do dětské sedačky, kterou jsme pořídili pro tyto příležitosti. Dojedeme domů, vyložíme auto a jedeme do ZOO. Cesta plyne a my za chvilku přijíždíme k našemu domu. Otevírám dálkovým ovladačem vrata a zajíždím na dvůr. Eliška vyskočí z auta a jde se houpat na houpačku za domem. Karolína ji jde pro jistotu pohlídat. „Pane Jiří, co to máte za cizí paní a rovnou s dítětem? To přeci není Karolína.“ „Ano paní Kučerová, opravdu není, toto je jiná, jen to prosím vás Karolíně, až přijde večer domů, neříkejte, měl bych z toho velký průšvih.“ Ale vím, že to bude první věc, co se Karolína dozví. Oba se tomu potom společně smějeme. Beru domů nákupy, naplním chladničku a jdu k autu, kde na mne již čekají obě holky. Nasedáme a Eliška, jen se rozjedu od domu, se ptá, kdy už tam budeme. „Za chvilku zlatíčko a až tam budeme, dáme si zmrzlinku, dnes by měli mít jahodovou, dáme si a koupíme i strejdovi“, říká Karolína a říká to schválně s důrazem, dobře ví, že jahody v našem vztahu hrají dost důležitou roli a navíc mi to má připomenout jeden náš společný prožitek, oba přesně víme který, ale to až jindy. Parkuji u ZOO a holky jdou na zmrzku. Karolína kupuje Elišce malou točenou, sobě a mě větší. Ještě mi olízne moji porci, aby mi prý víc chutnala. Dávám jí pusu. Jdu zaplatit vstupenky. Jdeme do zahrady, kde je i mnoho dětí, Eliška tu potkává kamarádky ze školky. Necháváme ji jít mezi ně a sami si sedáme na lavičku na sluníčku. Elda , jak jí říká Karolínka, je na dohled u dětského hřiště, necháváme ji tam dojíst zmrzlinu a pohrát si s dětmi. Mám ruku kolem útlých ramen Karolíny, díváme se na Elišku a mně se vybavuje, když byla malá moje dcera Kateřina. Je to již dávno, už je z ní velká 15ti letá slečna, která vyletěla z hnízda a je na škole vzdálené 155 kilometrů.
Čas plyne a kamarádky Elišky odcházejí se svými rodiči, některé do ZOO a některé již domů. Také vstáváme a bereme neteřinku k pavilónu papoušků. Eliška se nemůže vynadívat na různobarevné ptáky, zkouší na ně mluvit, protože oni to prý umí také. Někteří ten dar snad mají. Potom ještě procházíme další pavilony a nakonec končíme u výběhu opic. Tam se Eliška zadívala na malou opičku, která se nechala nosit na zádech své maminky. Přijíždí dětský vláček, bereme Elišku a jedeme napříč zahradou. Je tu připravená trasa, která je lemována pohádkovými postavami, kde děti plní různé úkoly, které mají obohatit jejich vědomosti o zvířatech. Elda je na to ale ještě malá. Po asi hodinovém chození po zahradě dostáváme hlad. Jdeme do restaurace, kde Karolína kupuje Elišce kuřecí řízek s hranolky, ví, že to má ráda. Ta se do něj s chutí pustí, těší nás, že ji chutná. Sama si dává zeleninový salát. Doma na nás totiž čeká večeře. Po nasycení našich žaludků se pomalu loučíme se zvířátky a odcházíme ze ZOO. Nasedáme do auta a jedeme domů. Karolína pokládá klobouk na sedačku a opírá se mi o rameno. Je spokojená s odpolednem stráveným se mnou a hlavně s neteří. Půjčuje si ji a synovce, jak to jde jen často. Sami dítě nemáme, Karolína, i když je to její velká touha, nechce riskovat jeho zdraví a možné zhoršení svého zdravotního stavu a já ji v tom podporuji, i když bych si společné přál. Už tak ale máme oba složité životy. Děti jsou ale kolem nás často, jak jen to jen jde, takže jsme spokojení a žijeme jeden pro druhého. Mám Karolínku moc rád, je tím nejlepším, co mne mohlo v životě potkat. Proto ji rád a často rozmazluji. Je moc hodná. Ani si ji možná nezasloužím.
Přijíždíme domů, otvírám bránu a najíždím do dvora. V tom vidím, jak se k našemu plotu žene sousedka. Co ta tady zase chce? „Paní Karolíno, paní Karolíno“, volá na moji paní sousedka celá říčná. „Nevíš, co se jí zase stalo“, ptá se mne Karolína a já odpovídám: „Vystup a uvidíš ten cirkus, zase Ti chce bonzovat, že jsem tu měl nějakou ženskou“… „Aha, no to si ráda poslechnu.“ Sousedka se sápe na plot a rozhrnuje tuje, které mají zabránit sousedce v rozhledu, když se Karolína opaluje, jak ji Pán Bůh stvořil, u bazénu, jak je ale vidět, jí jako překážka nepřipadají. Jen co rozhrne tuje, chce na mne naházet špínu, ale zarazí se a jen polkne naprázdno. „To jste vy Karolíno, já myslela, že to byla nějaká cizí fuchtle v těch šatech, no tak já zase jdu“. „No, to by jste měla jít paní Kučerová a měla by jste omezit šmírování našeho pozemku, protože to, co vy děláte, to je už na přestupkovou komisi!“ Sousedka naštvaná, že jí to nevyšlo, odchází zklamaně domů. Zabouchla domovní dveře, snad o ní aspoň dnes již neuslyšíme.
V tom přijíždí švagr, tatínek Eldy a volá si ji k sobě. „Tak co Elí, jak jsi se měla, nezlobila jsi tetu se strejdou?“ „Ne, byla moc hodná, odpovídám a dávám jí z auta plyšovou opici, kterou jsme jí koupili v ZOO, Karolína jí přidává ještě kufřík s náhradním oblečením. „Eliško, dáš mi pusinku?“ „Dám teto“ a holky si jednu mlasknou. „A zase někam někdy pojedeme, ano?“ Eliška ale už mizí v jejich autě, odkud mává zadním oknem. Švagr nám děkuje za hlídání a my jej ubezpečujeme, že to je pro nás radost. „Díky moc oběma švagrová!“ a mizí v autě, startuje motor a pomalu se rozjíždí domů.
Jdeme do domu se smíchem na rtech, baba zase jednou splaskla, jsme na její chování již zvyklí, ale často nám otráví náladu. Snad dá nějaký čas pokoj. Brzo přijde domů její manžel a seřve jí za to, tak jak to dělá. Soused je perfektní chlap, charakter, který pomůže, kdy je třeba a i já jemu, má jen tu chybu, že si vzal drbnu. Dodržuji totiž pravidlo pomoci mezi dobrými sousedy, když si to označení dobří, zaslouží.
Karolína navrhuje, že bychom se mohli zchladit v tomto horkém dni venku v bazénu, ale nakonec dává přednost vířivce s teplou vodou, chce se do ní po náročném dni naložit, přidat si vůni růží a poležet si v ní, uvolnit se, odpočinout. Často se jí stane, že v ní usne a buď se vzbudí chladem a dotočí si teplou vodu, nebo ji najdu já, jak tam klimbá. Je to úsměvné, když ji tam tak najdu, zároveň mne hrozně vzrušuje, když tam leží nahá a oddává se svým snům. Někdy si vlezu k ní, nebo vezmu houbu a umyji jí záda, většinou ale u zad neskončíme. Máme rádi, když můžeme jeden druhého namydlit a umýt každý záhyb partnerova těla.
„Přijdeš mne zkontrolovat, kdybych zase usnula?“ „Ano, za chvíli jsem u Tebe lásko!“ Karolína jde ke skříni, kam odkládá na ramínko nové šaty, svléká si i zbytek oblečení, boty dává do dolního šuplíku. Sundává si podprsenku a osvobozuje tak svá nádherná prsa, která byla až do teď vězněná.
Dívám se na ni a v rozkroku mi roste ocas. „Jiří, měl by jsi s ním něco dělat“, usmívá se na mne a bere do rukou klobouček, aby ho uložila v horní části skříně, jak se vzpřímila, prsa jí stoupla nahoru, trčí ji vzhůru jako dva půl citrónky na mateřském stromku. Na prsou má Karolína nádherně naběhlé bradavky, má je úžasné, to ale před ní již stojím v boxerkách značky DAL, tmavé modré barvy a v oblasti výskytu mého údu je velká boule. Karolína se na mne usměje, olízne si rty, sundá si kalhotky, pošle mi vzdušný polibek a odchází do koupelny, kde začíná napouštět do vany vodu. Byla to od ní jasná výzva. Shazuji ze sebe vše, co mám ještě na sobě. Moc toho není, ponožky, košile, nátělník, kalhoty jsem již přehodil přes okraj křesla, i když vím, že to Karolína nesnáší, uklidím si je ale později, nyní na to nemám čas. Nakonec jdou dolů boxerky a můj ocas se okamžitě vztyčí dopředu. Žádá si své a dál se to nedá odkládat. Jdu do koupelny za Karolínou. Najdu ji tam, jak je skloněná nad vanou s vyšpulenou prdelkou směrem ke mně. Mezi půlkami je vidět krásně naběhlou broskvičku s krásnými závojíčky. Karolína, když zjistí, že jsem tu, ještě víc roztáhne nohy a skloní se ještě více nad vanu. To je na mne už moc, beru do ruky svůj ocas a dráždím ji jím lasturku. „Juro, počkej, nebuď tak hrrr, však Ti neuteču“, směje se Karolína, nalévá do vody vůni s pěnou a usedá si do vířivky na stupínek k masážním proudnicím. „Pojď mne namydlit, budu se poslušně otáčet, jak budeš chtít.“ Je zaměřením submiska a tak je ráda, že se ujímám aktivity, sama si bere do ruky žínku, navléká si ji na ruku a začíná mi umývat záda, přejíždí po těle na moje stehno a nakonec mi bere do ruky ocas. Chvíli ho masíruje žínkou, což mi ho ještě zvětší a nakonec žínku pouští do vody a začíná ho masírovat holou rukou. Stahuje mi přes žalud předkožku, až kam to jde, začíná mi v něm pulsovat krev a čím dál tím víc tvrdne. Karolína přesně ví, co s ním má dělat, chce si ho do sytosti užít a tak musí být perfektně připravený. Já jí dávám tři prsty do kundičky a dobývám se čím dál víc dovnitř. Je ještě dost zavřená, ale vhodnou masáží a díky lubrikačnímu gelu na mé ruce lasturka postupně povolí a já budu moci do Karolíny strčit ruku až za pěst, tak, jak to má ráda. Kolikrát vypadá, že už musí ztratit vědomí, má z toho tak velký prožitek, že to vypadá, že to nevydrží, ale přitom mi přikazuje, ať to dělám pořádně. Těžce vzdychá a křičí. „Dělej, vraž mi ji tam!“ Teplá voda dělá své, Karolínka se pozvolna uvolňuje a začíná mít vláčnou kundičku, i okolní svaly pomalu povolují. Rád ji poslouchám v těchto praktikách, sama si říká, co ode mne chce. Pouští mi můj ocas a ten mizí v pěně. Mne si bradavky a tahá si za ně. „Pojď mi to dělat ty sám a kousej mi do nich!“ Poslouchám ji a pravou ruku jí zasunuju ještě dál do kundy. Karolína křičí, „Ano, ano, tak to chci, přitlač, chci tam ruku celou! „Dělej ty můj kurevníku, jsem tvoje kurva, pořádně mi nalož!“ Hrubší slova jsou u těchto našich aktivit běžná, Karolíně to zvyšuje sexuální prožitek, i mě a tak je používáme oba.
Až ji lituji, musí jí to bolet, ale ona nechce přestat. Jednou rukou si mačká své kozy a druhou vytahuje můj ocas z vody, blíže k ní. „Pojď blíž, budu ti ho kouřit“. Ještě, že je výřivka prostorná, nacházíme polohu, kdy vyhovíme jeden druhému. Karolína mi saje můj žalud a já cítím, že budu brzo stříkat mrdku. Karolína to cítí, už zná ty záškuby v mém ocasu a strká si ho ještě víc do pusy, až ke krku, pusou mi honí ocas, jakoby ho chtěla polknout a rukou mi mačká koule, až dochází k erekci. Mrdka mizí v Karolínině puse a ta ji polyká. Má moji sladkou mrdku ráda. Saje a olizuje mi ocas a polyká zbytky mrdky, co zůstaly na čuráku. Je to moje labužnice. Jemně mi ho olíže, aby na něm nezůstala jediná spermie a aby umocnila dráždění žaludu. Daří se jí to, ocas stále stojí a je tvrdý, jako kámen. Jsem v sedmém nebi. „Vyndej ruku a vraž mi tam toho svýho velkýho čuráka, dělej kurevníku, nemysli si, že mi nevystříkáš pořádně kundu!“ Přirážej pořádně, koule ať plácaj o moji prdel“ Vrážím jí čuráka na doraz do její hladové kundy, až pleskají o její půlky. Jak jí teče z kundy šťáva, krásně to mlaská, až je to komické, ale moc rád ji potom vylížu a stimuluji jí u toho bod G. To už ale řve slastí. Mám ji plně ve své moci. Drží a ještě přiráží proti mně, aby byl prožitek z mrdačky co největší. Oba jsme jak šílení, hekáme, vzdycháme, řveme. Ale tento stav nemůže nic hezčího nahradit. Chtěl bych a Karolína také, aby to nikdy neskončilo, ale to není možné. Oba máme vyvrcholení najednou. Karolína dostává do svalů kolem kundy křeče a já tak cítím, jak mi její kunda obepíná natěsno ocas, neskutečný pocit. „Vyndej ho už a lízej teď ty mě“. Vypouští vodu.
Otáčím se na polohu 69, sama si bere ocas do pusy a já její teplou vodou vláčné závojíčky stydkých pysků do pusy, jazykem přecházím na pošťěváček, až se chvěje po celém těle a zajíždím do maximálně otevřené kundy, strkám jazyk do vagíny, saju její šťávu, jako by to byla ta největší dobrota na světě. A je! Po tvářích mi teče její šťáva. Jsem na vrcholu blaha, ocas mi opět tvrdne, jak mi ho saje a jak mi do něj kouše, je to vzrušující.
Voda dávno vytekla, my také a tak se utíráme navzájem. Je to náš pravidelný rituál. Beru osušku a hraji si s každým kouskem jejího božského těla. Můj krasavec se mi mezi nohami pohupuje stále celkem ve formě, jakoby nechtě říci poslední slovo, ale své prozatím už dostal.
Ještě si dám na dlaně dětský olejíček a vmasíruji jej do Karolínčiny pokožky. Je po něm krásně hebká a voňavá. Voní mi po heřmánku, jako luční víla.
Když jsme oba usušení i díky topnému panelu, co máme v koupelně, oblékáme si jen župany a jdeme do obývacího pokoje. Oba příjemně unavení usedáme na sedačku, Karolína pouští muziku, naši oblíbenou Tarju Turnunen. Od doby, co jsem poznal Karolínu a pustila mi ji, pouštím si ji i v její nepřítomnosti. Divím se, že jsem ji neznal už dříve, ale u mne většinou běžela od rána do večera jen televize. Odcházím do kuchyně, abych připravil aspoň malé jídlo, potřebujeme do sebe dostat vydané kalorie. Půlím podélně bagety a mažu máslem. Pokládám šunku od kosti, dám na ni na kolečka rajčat, máznu trochu francouzské hořčice, přidám okurku od tety ze Znojemska a posypu nastrouhaným sýrem, pouštím troubu a vkládám bagety dovnitř. Po asi osmi minutách je sýr rozteklý a dozlatova. Vyndávám bagety na talíř a jdu ke Karolíně. Ta sedí zasněně na pohovce, opřená o podhlavník, skrčené nohy pod sebe a dívá se jak
oby do dálky. „Co je miláčku, nad čím přemýšlíš?“ „Jurášku nad ničím, jen jsem přemýšlela, kdybychom se nepotkali, co by bylo, o hodně bychom přišli, měli jsme se potkat daleko dříve“. Odpovídám:“Karolínko některé věci nezměníš, ale já jsem rád a šťastný, že k tomu nakonec došlo.“ Podávám jí bagetu a přeji dobrou chuť. Oběma vytrávilo a tak v nás brzo mizí.„Pojď ke mně, obejmi mne, chci tě mít u sebe“, říká mi Karolínka, nemusí mne pobízet, vidím, že ji ovládají city. Je zamyšlená a krásná. Líbáme se. „Moc Tě miluji Jirko, jsi moje NEJ v životě, co mne potkalo“. Nemohu, než jí kompliment vrátit, protože to je u mne stejné. „Karolínko., taky Tě miluji, moc.“
Posloucháme hudbu, mlčíme, cítím, že mi Karolínka na rameni pomalu, ale jistě usíná, Pokládám ji na pohovku, hlavu podkládám polštářkem, přikrývám ji teplou dekou. Chudinka moje unavená. Dávám ji pusu na čelo a říkám: „Vyspi se lásko.“ Sám si lehám pod deku vedle ní a je nám krásně. Ještě mi dává svoji ruku kolem boků a spokojeně usíná. Lepší ženu jsem si opravdu nemohl přát. Cítím, jak přichází spánek, vypínám lampičku, poslouchám hudbu. Pomalu se s Karolínkou odebírám do království snů …..a je nám krásně.

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

anonym napsal

tak nez se clovek dostane pres ty debility jako je ze me ty jeji saty staly 11 500kc a ze sme byli v zoo tak uz ztraci chut i cist dal…to maji byt povidky a ne romany!!!

TOPlist