Čau, Jirko.""Nazdar, chlape marodná, tak co, ještě tě svrbí noha?""Hele vole, průser! Stala se mi taková nepříjemnost, teda ze začátku to byla příjemnost, ale pak noční můra…" Do detailu jsem Jirkovi do telefonu vylíčil, co se mi dnes dopoledne stalo. Mohl jsem si to dovolit, jsme skoro jako bráchové, chodili jsme spolu od první třídy i na průmyslovku, lítali spolu za holkama, zkrátka nejlepší kámoši.
číst více
Bylo pondělní ráno. Venku svítilo slunce, zpívaly sýkory a vítr probíhal mezi větvemi stromů... Bylo to skoro kouzelné ráno...
Ten den šla Mia do šéfovy kanceláře o něco později, než obvykle. Šéf James Parker měl pracovnu spojenou s ložnicí, protože...no - on říkal, že nemá čas dojíždět domů za manželkou, ale celá budova věděla, že si tam James vodí milenky, popřípadě si tam zavolá nějakou šlapku, do který to potom celou noc buší. Mia doufala, že šéf je...prostě že není uvnitř.
číst více
"...vlezte mi všechny na záda!" Práskl jsem dveřmi, zavřel se ve svém pokoji a fláknul sebou na postel. Ani nevím, proč jsem se vytočil kvůli takové prkotině jako vhodná barva trička k černým riflím. Ale ženský se do mě pustily jako piraně - jako bych snad měl jít fotit pro Cosmopolitan nebo co. No nic. Naberu si trochu čerstvého vzduchu do hlavy a bude to zase ok.
číst více
Ahoj. Jmenuji se Lucka a chtěla bych Vám povědět můj příběh. Když mi bylo dvanáct, moji rodiče se rozvedli a já zůstala sama s maminkou.
Táta od nás tehdy odešel a už se nikdy neukázal. Samozřejmě, že nám nikdy neposlal ani korunu a tak jsme to s maminkou měly moc těžký. Teda ani před tím jsme se neměly moc dobře, ale pořád je lepší žít z dvou platů, než z jednoho. Musím ale zdůraznit, že jsem, díky mamince, pokaždé chodila slušně oblečená!
číst více
Můj děda, vášnivý chovatel králíku, se rozhodl zvýšit zásobu sena na příští zimu.
Kontaktoval rodinu Mullerových, kteří každý rok pečlivě suší seno na pujčené louce. Je to rodina, která je chudší. Otec invalidní důchodce, matka bez práce, dcera Jarka 17 let a syn Michal 20 let. Bydlí ve starším domě na vesnici a mají velkochov hlavně pro vlastní potřebu na pak na prodej pro ostatní.
číst více
Boli to už 3 mesiace čo som Mirka videla posledný krát, chodili sme spolu vyše roka, ale pre neustále Mirkove obchodné cesty sme sa rozhodli vzťah ukončiť. Cítila som sa neprekonateľne sama, pravdupovediac ma nič nebavilo, ale nechcela som byť tá, ktorá by hneď bežala za ním, že bez neho nemôžem existovať. Moju zlú náladu si všimla aj moja veľmi dobrá kamarátka Katka, robila v rovnakom obore ako Mirko, tiež práca spojená s obchodom. Jedného dňa prišla za mnou, že či si nechcem urobiť výlet do hôr.
číst více
Sandru sbalil Pavel přede dvěma lety na horské chatě, když s kamarády pod záminkou oslavy Silvestra vyrazili na alkoholické soustředění spojené s občasným lyžováním. Byla přesně jeho typ, dlouhonohá, dlouhovlasá černovláska s očima jako uhel, ňadry tak akorát a dokonale zaobleným zadkem. Bral ji nejdříve jen jako takové nezávazné vybočení z normálu; že ho fascinuje i osobnost tohohle sotva dvacetiletého mláděte mu došlo příliš pozdě zamiloval se jako malý , kluk.
číst více
V pondělí dopoledne mi volá do práce moje dobrá kamarádka a zároveň sousedka, jestli se může večer zastavit? Nic zvláštního jsem v plánu neměl a taky jsem ji dlouho neviděl, tak jsem to i rád přivítal.
Padla osmá hodina večerní a už mi zvonila na dveře. Nemusela nic říkat a už jsem na ní viděl, že se něco stalo! Zeptal jsem se jí, co se stalo? Ona nad tím mávla rukou, že až později.
číst více
Dovolte my, abych se Vám ze začátku celého příběhu (románu) představil. Jmenuji se hrabě Maxmilián Ludvík IV. a jsem jediným a prvorozeným synem hraběte Ludvíka III. Moje sestra se jmenuje hraběnka Rosalinda, ale zkráceně jí říkáme Rosa.
Můj životní příběh se začal psát v roce 2005. Narodil jsem se za sněhové bouře kdesi v srdci Paříže.
Z mého dětského světa jsi nepamatuji ani ň, no nedivte se, když jsem byl ještě malé mimino. Ale pamatuji jsi, na svou první zkušenost, která odstartovala celý můj život.
číst více
Ten kopec se pěkně táhnul. Šlapal už dobrých deset minut na druhý nejlehčí převod. `Tak hluboko, abych musel přehodit na nejlehčí, přece neklesnu`, říkal si sám pro sebe. Místo vytouženého horizontu však před sebou zahlédl ještě další kus stoupající cesty. Podle doporučení však vynaložená námaha měla stát za to.
číst více
Celkem 12 hlasů