Vaše erotické povídky

Mejdan byl v plném proudu. Prázdné láhve od vypitého alkoholu se teď po jedné hodině po půlnoci povalovaly po zemi, i když na stolech venku na rozlehlém dvoře i v několika místnostech jich stalo ještě dost na to, aby zábava mohla pokračovat dalších pár dní.

Většina návštěvníků už byla ve stavu silně podobném nirváně indických mudrců uložená po celé chátrající usedlosti, kterou tvořilo kromě vlastní obytné chalupy několik zemědělských stavení v různém stadiu rozbořenosti a poměrně rozsáhlé pozemky. Nezúčastněný pozorovatel mohl vidět obraz ne nepodobný bojišti po bitvě s nespravedlivým poměrem sil, kde padlí poražené strany byli v poli ponecháni svému osudu.Bezvládné postavy, jenž byly bez ladu poházené po neudržovaném trávníku, maximálně vydávající silnější či slabší chroptění jako následek nestřídmé konzumace alkoholu, dokreslovaly celkovou atmosféru. Z několika místností se po různu i v tuhle pokročilou hodinu ozýval smích, reprodukovaná hudba a šum, někde tedy spíše řev intelektuální konverzace. Prostě oslava jak má být, přestože skoro ze stovky pozvaných už byli při vědomí slabé dvě desítky a každou chvilku se některý z unavených konzumentů zvedl, aby opustil zábavnou společnost, vědouc, že jeho další účast by už spočívala pouze v potupném ulehnutí čelem do nápojů rozlitých po stole, čemuž se z pouhého pudu sebezáchovy každý snažil zabránit tím, že s pomocí žalostných zbytků vědomí a vůle opustil usedlost a vydal se přes pole směrem k domovu v nedaleké vsi.

Jedinou výjimku tvořilo šest postav, sedících a postávajících okolo stolu v jedné z vedlejších budov. Všichni patřily k partičce vesnických tvrďáků, kteří neměli nic proti tomu se nechat od toho pražského blba který před pár lety opuštěný statek koupil zvát na jeho mejdany, kterými se snažil koupit si přízeň starousedlíků, a dělat mu pomyšlení, plácat ho po zádech ujišťovat ho nad půllitrem točeného že je „jejich“. „Jako bys tu s náma byl odjakživa, kamaráde !! Objednáš kámošům dokola ještě rundu, ne !?“. Pražáček byl v sedmém nebi a jeho vysněná obliba v západočeské vísce jen kvetla.
„Tak co? Jak to vypadá ?“, otočil se vysoký, asi třicetiletý muž na jednoho z party okolo stolu. Ze způsobu, jakým se na něj oslovený podíval bylo jasné, ze jej respektuje jako přirozeného vůdce. „Vydrž, Michale, hned se mrknu“ odpověděl a vykročil k pootevřeným dveřím. Pár kroků před tím, než na něj mohlo být zvenčí vidět se zapotácel a jeho pohyb se stal tak nejistý, že kdokoli by se ho náhodou všiml by uvěřil, že se pohybuje jen s posledními zbytky rovnováhy. Pomalu se potácel po trávníku mezi budovami, několikrát klopýtl a opřel se rukou o zeď, kousek od okna bývalého chléva. Chvilku se klátil, právě tak dlouho, aby mohl nahlédnout dovnitř a zjistit, kdo a v jakém stavu se tam nachází. Stejné zastávky provedl ještě u dalších dvou oken, načež se vydal přes dvůr k obytnému stavení. Dopotácel se do kuchyně, kde si nejistou rukou sáhl do ohromné lednice pro láhev rumu, při čemž se mu o
všem nějak podařilo na klikaté trase nahlédnout jakoby náhodou rozostřeným opilým pohledem i do dalších dvou místností. Přestože bylo jasné, že neupadne jen naprostou náhodou, prošel chalupu poměrně potichu a stejným vrávoravým krokem se i s lahví v ruce vrátil ke svým kamarádům. Zakopl při tom o práh a jak sáhl rukou do prázdna, aby chytil rovnováhu, přivřel za sebou dřevěné dveře.
„Je to paráda, všichni už buďto vypadli, nebo chrápou tak, že se vzbudí nejdřív k ránu“ řekl polohlasem, aby ho slyšeli i přes řvoucí CD přehrávač. „Dobrý !“ poklepal mu Michal na rameno. „Fakt si vypadal jako kdybys byl úplně mimo, Fredy. Věděl jsem, že je na tebe spolehnutí.“ dodal a hubený prcek Fredy se polichoceně zakřenil. „A kde jsou oni“ Obrátil se na něj znovu Michal. „To pako je zlitý skoro do bezvědomí, chrápe vzadu u pumpy za barákem. A ta jeho kurvička s kámoškou se zdekovali už před pár hodinama teď spí obě vedle kuchyně v ložnici.“ „Voblečený.“ dodal skoro zklamaně.
Velitel Michal i ostatní okolo stolu se přezíravě zasmáli. Fredy byl z nich nejmladší, sotva osmnáctiletý a díky své malé, hubené postavě, uhrovitému obličeji a nervoznímu, přihlouplému vystupování byl asi nejstarší panic v kraji, bez valné vyhlídky na to, že by se to mělo brzy změnit. I díky tomu se choval k dívkám nesměle a zároveň – zvlášť když se napil – povýšeně a přezíravě a sklízel za to od nich i od ostatních chlapců nevybíravé posměšky i urážky. „Neboj“ poklepal mu Michal na rameno. „Voblečený mohly usnout, ale těžko říct, jak se probuděj“. Na Fredyho tváři se rozlil zlý úsměv. „Já už se nemůžu dočkat, až dostanou co zasloužej. Ty děvky“ dodal skoro zasněně.
Parta okolo stolu se postupně ztišila. Muzika řvala dál, takže všechno ukazovalo na to, že i tady už alkohol zvítězil. V celé zemědělské usedlosti ale už nebyl nikdo, kdo by si toho všímal. Michal se pomalu zvedl od stolu a došel ke dveřím. Otevřel je a opatrně vyhlédl ven. Nikde se nic nepohnulo, jen ještě dva další přehrávače v u stolů, které neměl kdo vypnout vyhrávalo Kabáty a něco, co připomínalo nejspíš vytí pekelných psů.
„Jdem“ otočil se Michal na zbytek party. Pět postav včetně Fredyho se zvedlo od stolu a krokem, který se dal označit v případě potřeby za nejistý vyšli na dvůr. „Pavle, jdi nachystat dodávku a čekej“ nařídil Michal tlustému asi pětadvacetiletému traktoristovi. Ten jen kývnul hlavou a odpotácel se na druhou stranu k otřískané dvanáctsettrojce. Klíče měl v zapalování, motor i baterii zkontroloval den předem. Otevřel dveře u řidiče i spolujezdce, pak i postranní posuvné a opřel se v sedě o bok automobilu, tak aby vypadal, že usnul u svého stroje.
Zbylých pět mužů se potácelo po prostranství a jeden po druhém mizeli jako náhodou v kuchyni obytného stavení. Poslední z nich opatrně přivřel dveře. Velitel nahlédl do ložnice a do další místnosti ale obě byly až na dvě postavy pod peřinami prázdné. „Paráda“ rozhlédl se Michal po ostatních. „Tak jak jsme si řekli. Já a tady Venca jim dáme potáhnout a vy je při tom přidržíte, aby nevyváděli.“ Podíval se při tom na obra s rukama jak lopaty po svém boku. „Venco, vyndej to.“ Hromotluk sáhl do kapsy a vylovil z ní dva poskládané hadry a lahvičku se šroubovacím uzávěrem. „Tak jdeme na to.“ Velitel si vzal hadry, nalil na ně trochu obsahu lahvičky, zašrouboval ji a spolu s jedním hadrem vrátil obrovi. „A teď rychle! Ať nám to nevyprchá ! A nenadejchejte se toho nikdo !“ Rychlým krokem vešel do ložnice mrkl vedle a když se hromotluk rozkročil nad jednou z postav pod peřinou, přistoupil k druhé a v příštím okamžiku vyskočil na postel a posadil se obkročmo na dívčí tělo tak, aby ji koleny svíral paže, položené na peřině volně podél těla. Fredy ji ve stejné chvilce sednul na kolena nohou natažených pod peřinou. Michal mrkl koutkem oka vedle, ale bylo jasné, že obr by si s druhou dívkou poradil snadno i sám. Oba děvčatům okamžitě pevně zakryli ústa dlaní a druhou rukou jim na obličej přitiskli namočené hadry. Éter účinkoval rychle. Dívky se několikrát zacukaly, z ucpaných úst se jim podařilo vyloudit pár tlumených zvuků ale po pár vteřinách se obě uvolnily a těla pod peřinami znehybněla. Michal mrkl na obra vedle sebe, ještě chvilku přidrželi oba hadry na místě a pak společně uvolnili stisk a vstali. Fredy slezl z postele a opatrně vyhlédl ze dveří. Všude je klid, pronesl tiše přes rameno. Zbylá čtveřice popadla bezvládné dívky a vynesla je na prostranství mezi stavbami. „Rychle do auta“ zavelel Michal a během pár vteřin byly obě spící postavy uvnitř dodávky.
„Jedem!“ štěkl na řidiče, který se mezi tím přesunul za volant a otočil klíčem v zapalování. Motor se rozběhl na první otočení. „Tos kurva nemoh zavařit ten vejfuk ?“ zavrčel hromotluk Venca směrem k tlouštíkovi za volantem. „Jak jako zavařit?! Tohle není žádnej bavorák, vole. To má prostě svůj zvuk – je to holt pracant.“ Skoro mile pohladil odřený volant. „Jen se nestarej, svý si odkroutí. Radši si hlídejte ty kurvičky, ať neudělaj nějakej virvál !“. „To je fakt“, otočil se velitel k bezvládným tělům na podlaze. „Radši je svážem. A zacpěte jim huby!“ mrknul na dvojici nenápadných šlachovitých a opálených chlapců jednomu bylo okolo třiadvaceti, druhý byl asi o tři roky starší. Oba byli zřetelně cítit hnojem a pracovali na místní farmě vesnického zbohatlíka, který se rozhodl vyniknout v chovu všemožných užitečných i méně užitečných zvířat. Oba dva svou práci víceméně nenáviděli. Pracovních příležitostí bylo ale poskrovnu, takže zůstávali, dřeli od slunce do slunce a špatnou náladu si občas vybíjeli na svých svěřencích. Mladší z nich vytáhl z kožené brašny řemeny a dva podal svému kamarádovi. „Pořádně ji to utáhni, Radku. Víš že práce se nemá šidit“ Zle se zazubil a stáhl odborně vyšší dívce zápěstí za zády. Pak to samé udělal s kotníky a do úst ji nacpal špinavý hadr, který pro jistotu přelepil lepící páskou. Velitel je oba pozoroval. Uznale potřásl hlavou. „Koukám, že ses už zaškolil, Pepo. S těma řemenama děláš jak profík. Že ty máš s tím svazováním docela praxi.“ Snědý mladík jen potřásl hlavou a neodpověděl. Jeho oči se upíraly na obě dívky.Teď když ležely vedle sebe spící a spoutané na podlaze drkotající dodávky, pozoroval je a při představě, co jim budou dělat cítil, jak se mu boule v kalhotách zvětšuje. Celou akci samozřejmě vymyslel Michal. Byl už od dětství hlavou místní mládeže a když se tu objevil ten pitomec z Prahy, s peněženkou dost plnou na to, aby mohl zvát celou hospodu a pořádat grilovačky, Michal se pomalu stal až tím druhým. Všichni jeho přátelé věděli, že stejně jako oni tím pitomou pohrdá, byl daleko silnější, dokázal vzít za práci, navíc byl fešák s vypracovaným tělem a mohl mít každou holku z okolí, na kterou ukázal. Jediné co nikdy neměl, byli peníze. Nikdy je nepotřeboval, měl dost na svůj vesnický život a to mu stačilo. Ale pak ten Pražák koupil tuhle barabiznu, opravil ji – tedy neopravil, ale zaplatil několika místním, aby to udělali za něj, samozřejmě – a víkend co víkend si přijel hrát na bohatého bílého muže v domorodé vesnici. „Ano, přesně tak se choval“, uvažoval Pepa.
A pak….ta jeho kurva, co si ji vozil s sebou. Když s ní poprvé přišel do místní hospody, všichni chlapi zírali s otevřenou hubou. Ne že by to zase byla až taková krasavice, i když kočka samozřejmě byla, ale zkrátka a dobře v porovnání s děvčaty z vesnice byla její opečovávaná pleť, vlasy, tělo vysportované pod dohledem trenéra i oblečení něco, co se prostě nedalo přehlédnout. Jakoby přišla nějaká filmová hvězda! A ten výraz znechucení, kterým přelétla jejich útulnou hospůdku….když si na něj Pepa vzpomněl, bezděky zatnul pěsti. A boule vpředu na kalhotách se mu zvětšila. A ta její kámoška….to samé. Městská fiflena. Ale to tělo….je vyšší, hubenější ale stejná samička…hmmmm…Pepa naprázdno polkl.

Asi po půl hodině dodávka se zkřípěním brzd zastavila. Děvčata se cestou začala probírat, ale pár kapek éteru na hadru přes obličej je spolehlivě zase uzemnilo. Řidič zajel dozadu za napohled opuštěnou halu, která byla nejspíš součástí zaniklého bývalého JZD. I ve tmě bylo vidět, jak se vedle ní tyčí sila, oprýskaná a orezlá, jako připomínka minulých zlatých kolektivních časů. Byl to jeden z bývalých kravínů, které si kdosi chtěl privatizovat, a tak je za ještě družstevní peníze nechal vyklidit, poopravit a pak po změně Národního výboru na Místní úřad opustil, protože musel neodkladně odjet do zahraničí, dokud se neuklidní vyšetřování okolo jakési údajné zpronevěry na Kraji. Od té doby se neukázal a bývalé kravíny zůstaly stát jako připomínka neuskutečněných ideálů.
Několik výhod ovšem měly. Jen pár lidí ve vsi totiž vědělo, že jedna z budov je kdo ví proč částečně podsklepená, zřejmě tam měl být prostor pro zpracování masa. Inu podnikatelské záměry jsou někdy nevyzpytatelné. Sklepy objevil kdysi Fredy, ještě jako dítě se tam schovával před posměchem a šikanováním. Před několika lety o nich řekl Michalovi, aby si koupil trochu jeho přízně. Podařilo se, a ve sklepích vzniklo něco jako klubovna, přesněji řečeno skladiště příležitostně nakradeného materiálu, strojů, dřeva a vůbec, co kde bylo potřeba zachránit. Michal s pár vyvolenými tu občas pořádali i soukromé pijatyky. Dokud se ovšem neobjevili ti pražáci !!! Teď už tu skoro rok nebyli. Až donedávna, kdy začali připravovat plán pomsty.
Ta dívka – Jana. Všichni mužští po ní slintali, mnoho z nich ji vděčilo za pár akčních snů, po kterých museli po ránu do koupelny, i když nebyla zrovna neděle. Pak si začala na víkendy vozit tu svoji kamarádku Petru, aby si měla s kým povídat, přesněji řečeno pomlouvat všechny okolo sebe. O tom nikdo nepochyboval. A tehdy začal Michal přemýšlet, jak naplnit svoje touhy a současně se pomstít za ztrátu postaveni, kterou trpěl každou minutu svého života.
Že dívky unesou se rozhodl už na začátku. Ale původně myslel, že jim prostě hodí přes hlavu pytel, všichni si na nich užiji a šmitec. Jak ale svůj plán začal promýšlet, zjistil, že tohle není ono. Chtěl, aby trpěly. Aby prosily o milost. Dlouho. Aby se zlomil ten jejich povýšený pohled….Pověděl o svém nápadu Radkovi, nějak tušil, že u něj najde podporu. A nemýlil se. Postupně vybrali další čtyři. Bez výjimky byli nadšeni. Překvapilo ho to. Netušil, že představy bolesti, jekotu a slz jsou až tak oblíbené….
Dodávka byla zaparkovaná u zadních vrat. Věděli, že teď o Velikonocích se na statku bude pít i další dva dny. Bylo celkem běžné, že kdokoli přijížděl i odjížděl jak chtěl, takže dívky ještě 48 hodin nebude při troše štěstí nikdo hledat. Vynesli stále bezvládná těla do budovy. Vchod do suterénu byl normálně dveřmi v jednom přístavku a pak po schodech dolů. Pavel ale dveře zamaskoval tak, že zavřené vypadaly jako hromada nějakých prken, pneumatik a kdo ví čeho dalšího. Elektřinu sem zavedli už při opravách, ale nějak ji zapoměli napojit přes elektroměr, takže utajení bylo skoro dokonale. Snesli dívky do jedné ze tří místností a Fredy u nich zůstal, kdyby se snad začaly probírat. Ostatní se vrátili k dodávce, aby přinesli několik tašek na nářadí a dalších věcí, které budou potřebovat. Dodávku pak zatlačili mezi starý kombajn a traktor, takže by ji každý kdo by se tu nějakou náhodou objevil považoval jen za další opuštěný vrak. Zavřeli za sebou dveře a po schodech sešli dolu.

Michal cítil, jak mu nedočkavostí začíná bušit srdce. „Klídek“, říkal si…máme spoustu času. Rozsvítili velké žárovky na stropě. Michal chvilku pozoroval ležící postavy. „Myslím, že jim pro začátek zavážeme oči. Ať je ňáká sranda.“ Řekl zamyšleně a Radek okamžitě vytáhl z jedné z tašek kusy černé lepenky a přelepil ji oběma svázaným děvčatům přes zavřené oči. „Výborně. A teď by mohly princezny pomalu vstávat, ne ? “ Pepa přistoupil k Janě a strčil jí pod nos malou lahvičku. Jana zafuněla a zaškubala se. Pak to samé udělal s Petrou. “Je to nějakej sajrajt“ řekl přes rameno k ostatním. „Smrdí to, že by to vzbudilo každýho.“ Dívky s přelepenýma očima, ucpanými ústy a svázanýma rukama i nohama zjevně nevěděly, co se s nimi stalo. Jana sebou začala házet a pokoušela se přes roubík křičet. Petra naopak ztuhla, jakoby se snažila sluchem zjistit, co se to stalo.
Michal se naklonil k hromotluckému Vencovi. „Myslím, že bys tu větší mohl vzít zatím vedle? Asi bude lepší, když si s nima budeme hrát postupně“ Venca kývnul, popadl svázanou Petru do náručí a zmizel s ní za dveřmi. Za okamžik byl zpátky. Jsou tu ty dvojitý dveře. Neuslyší vůbec nic. Usmál se.
Pak přišel k Janě ležící na zemi. Asi se už dost unavila, protože ležela celkem klidně na boku a prudce dýchala. „Rozvázat nohy a postavte ji“ zavelel. Radek se sehnul a přeřízl ji řemeny na kotnících. Pavel ji vzal za ramena a postavil ji jakoby nic. „Má páru, tlusťoch“ pomyslel si s úsměvem Michal. Janiny nohy byli přeci jen po skoro hodině dost roztřesené, tak ji Pavel přidržel za paži a druhou rukou ji zvedl hlavu za vlasy svázané do ohonu. Jana se pokusila škubnout hlavou, ale Pavel ji zaklonil hlavu a Radek ji dal takovou facku hřbetem ruky přes tvář, že se jí na okamžik znovu podlomila kolena. „Stuj rovně, děvko !“ Procedil mezi zuby. Dezorientovaná dívka se narovnala, jen otáčela hlavou na strany, jakoby poslouchala. „Vyndejte jí to z huby. Třeba by nám chtěla něco říct!“ řekl Fredy. Michal kývl a Pavel odlepil lepenku a vytáhl jí z úst hadr. Chvilku naprázdno polykala, kašlala a chrčela. „Co…kdo to…co to má být !!?“ Zasípala. Dostala další facku přes tvář. Tentokrát z druhé strany. Cukla sebou, ale Pavel ji stále přidržoval. „Drž hubu. „řekl jí do obličeje celkem tiše ale docela mrazivě Radek. „Budeš jenom odpovídat a poslouchat. Jinak si poneseš následky.“ Aby to pochopila, dal ji další facku, tentokrát ze strany přes čelist. Mírně zavrávorala. „Myslím, že už může stát sama“ řekl Michal. „Teď ti rozvážeme ruce“ pokračoval. „A varuju tě. Pokud si sáhneš na tu pásku na očích, nebo uděláš cokoli jiného, aniž ti řeknu, budeš potrestaná.“ Kývl na Radka. Další facka hřbetem ruky, tentokrát skoro pod bradu. Pavel ji pohotově zachytil. „Doufám, že chápeš co ti šéf řekl“ skoro ji zašeptal do ucha. Nečekal na odpověď a rozvázal jí zápěstí. Okamžitě dala ruce dopředu a mnula si otlačená místa. „ Tak to by stačilo,“ řekl Michal. „Postav se do pozoru! Doufám, že i kunda jako ty ví co to je !“ Udělala pohyb, jakoby si reflexivně chtěla strhnout pasku z očí. Včas si ale uvědomila, že by to zatím nebylo rozumné. Odfoukla skoro pohrdlivě a spustila paže volně podél těla. V tom okamžiku jí Pavel zezadu jednou rukou chytil paže a druhou ji znovu za vlasy zvedl hlavu. Radek ji začal fackovat z obou stran, střídavě hřbety obou rukou. Po čtvrté ráně ji zas trochu povolila kolena. Radek udělal krok dozadu a Pavel ji opatrně pustil. Stála. „Takže: Pooozor !“ Vyštěkl Michal jako na cvičáku. Jana se trochu cukla, jak se lekla neočekávaného výkřiku, ale zjevně pochopila, že alespoň dočasně bude lepší spolupracovat. Narovnala se, trochu vypnula a ruce s nataženými prsty přitiskla k bokům stehen. „To je lepší.“ pochválil ji Michal. „Teď si ji můžeme konečně trochu prohlédnout“ Pomalu ji obešel. „No v těch značkovejch hadrech toho moc vidět není, ale na to dojde. Napřed si dáme trochu agendy.“ usmál se a přisunul si židli před ni. „Tak tedy. Na jméno se ptát nemusím, to samozřejmě víme. Co výška ?“ Nic. Tentokrát byla facka dlaní, takže ji ani nemusel Pavel zachytávat. „Stát v pozoru !! Ještě jednou: Výška !!?“ „Metr šedesát osm“ odpověděla se škubajícímy se rty. „Fajn. Váha ?“ Stiskla rty. „Váha !!!?“ trochu se přikrčila „Padesát pět !“ po prvním zaváhání odpověděla dost překotně. „Hm…..no dobrá. Řekl bych tak padesát osm, ale když to říkáš…“ Michal se nemýlil, tohle ji spolehlivě naštvalo. Bylo vidět, jak se kousla do rtu.
„Co kozy ?!“ Prudce vydechla. „75b“ procedila mezi zuby. „Dobrá“ Jakou máš velikost bot ?“ Teď se nadechla a vydechla dvakrát. „Třicet šest“ Vyrazila ze sebe. Bylo vidět, že začíná být docela vynervovaná. „Hmmm. Zatím to zní dobře, “ usmál se Michal „Věk ?“ ………Facka až jí cvakly zuby. „Věk ?!“ „Dvacet….dvacet šest.“ prudce dýchala.
„Tak to bysme měli za sebou“ usmál se Michal i když to nemohla vidět. „Takže můžeme trochu postoupit. Zkontrolujeme, jestli jsi nekecala. Zout !!“ vyštěkl na ni. „Co .?..což….uhm!!…“ Radek ji tentokrát pleskl dost silně ze strany přes krk. „Stuj v pozoru!!“ Zasyčel na ni, když vyrovnala balanc. „Zout“ zopakoval Michal. Váhavě si rozvázala tenisky a stáhla si je. „Ponožky samozřejmě taky !!“ Stáhla si značkové kotníkové ponožky a postavila se disciplinovaně znovu do pozoru. Nohavice volných širokých moderních kalhot s mnoha kapsami ji skoro přikryly bosá chodidla. „Vytáhni si ten hadr!“ „Výš! Až ke kolenům !“ Měla vážně pěkné nohy. Drobná chodidla s rovnými prsty a jemnou tak akorát opálenou kůží jasně prozrazovala pravidelné návštěvy zkrášlovacích procedur. Žíly vystupující na štíhlých kotnících zase vypovídaly o pravidelném cvičení. „No, to by šlo“ prohlédl Michal znalecky její nohy. „Postav se na špičky !“ Poslechla. Šlachy se napnuly a štíhlá lýtka se ostře vyrýsovala. „Víc!!“ Vyštěkl Michal. Vypínala se a chytala rovnováhu. Nechal ji tak stát, dokud se jí napnutá lýtka nezačala chvět a nevystoupily jí žíly na nártech.
„Stačí.“ Ulehčeně došlápla patami na kupodivu čistou podlahu. Fredy to tu udržoval důkladně. Michal si ji prohlížel. Všiml si, že i všichni ostatní po ní přejíždějí očima, ale rozhodl se si to užívat pěkně pomalu a postupně. „Cvičíš ?“ Zeptal se dívky. „No…ano.“ „Co a jak často?“ Chvilku mlčela, jakoby si rovnala myšlenky. „Powerjógu. Spining. Zumbu. No taky chodím do posilky. Dvakrát, třikrát týdně.“ dodala nejistě. „No na těch nohou to je vidět“ sehnul se a zálibně ji poplácal pod kolenem. Cukla sebou, ale držela. „Tak se podíváme dál. Tu mikinu dolů.“ Poslušně si ji přetáhla přes hlavu. Opatrně, aby si nestrhla z očí pásku. Měla pod ní přiléhavé tmavomodré tričko bez rukávů, končící těsně nad pupíkem. „Ruce za hlavu a lokty zatlačit dozadu. Pořádně se vypni.“ „Ještě vyhrnout to tričko. Stačí pod kozy. Zatím.“ Dodal, když viděl jak se jí prsa nádherně pod trikem vyrýsovala. Jana si vytáhla tričko, takže jí bylo vidět pevné ploché bříško a dala si ruce zpátky za hlavu. Když se napnula, aby zatlačila lokty dozadu, ozvalo se několik polknutí. Měla nádherné tělo. V takové pozici ji byly vidět vypracované, ale nijak příliš veliké svaly na pažích i břiše a pod okrajem trika se jí rýsoval okraj žeber. Její prsa pod tričkem získala mírně zploštělý, ale přesto stále dokonalý tvar. Michal ji prohmatal paže, přejel rukama po žebrech a břiše až na boky. Prsům s vystupujícími bradavkami se zatím stále vyhýbal.
„Je to dobrý“, řekl přes rameno směrem k Radkovi i ostatním. „Myslím, že tahle kurvička vydrží hodně.“ Prudce vydechla a trochu povolila ruce. „Ty stůj ! Neřekl jsem, že máš dělat něco jinýho !“ Klepl ji malíkovou hranou ruky zespoda pod nos. Zapotácela se a znovu se poslušně vypnula. „Sundej si ty kalhoty a pak se postav tak jak jsi teď“ dodal. Poslušně jako v tranzu spustila docela pomalu ruce dolu a rozepnula si pásek. Kalhoty se jí svezly ke kotníkům. Sehnula se, stáhla si je a odložila stranou. Měla pod nimi velice draze vypadající sportovní kalhotky. Triko se jí při tom svezlo dolů, takže zakrylo bříško. Zvedla ruce. „To triko!“ štěkl na ni Fredy. Poslušně si znovu vyhrnula látku a s rukama za hlavou se vypnula. „Rozkročit tak na šířku ramen a postav se na špičky! A nedoporučoval bych ti, abys nějak klopýtala nebo dokonce padala. Za každé porušení pozice budeš potrestaná“ dodal Michal a zálibně si prohlížel tělo, které bylo v záři silných lamp u stropu jako na jevišti. „Uvidíme, jak jsi na tom s fyzičkou.“ prohodil jakoby nic směrem k ní. „A my si zatím můžem dát jedno chlazený, co Fredy ?“ Otočil se na malého chlapce. „Jasně, Michale. Hned přinesu.“ Fredy odběhl někam do hloubi další místnosti a Michal se otočil k ostatním, jakoby jim přednášel. „Tahle pozice nevypadá na pohled nijak náročně, ale uvidíte. Za chvíli bude hotová.“ Mrkl na ně. „Posadíme se na to, ne ?“Přitáhli si židle, otevřeli pivo a pozorovali nádherné tělo před sebou. „To…tohle přeci není možný!“ Vyhrkla Jana, ale jinak se ani nepohnula. Facky ji asi nebyli příjemné. „Kdo sakra jste ?! Z toho budete mít…“ Nedořekla. Michal hned při prvních slovech vstal ze židle a dlaněmi ji uhodil ze stran přes uši. Opatrně, aby ji neprotrhl bubínky, ale Jana se i přes to okamžitě složila na podlahu. Bylo slyšet, jak pod lepicí paskou vzlyka. „Zvedni se a postav jak máš! Okamžitě !“ Křiknul na ni Michal jako někde na cvičáku. Posbírala se ze země. Trochu vrávorala, ale za pár vteřin zase stála před nimi na špičkách, ruce za hlavou. „Doporučoval bych ti, aby ses chovala tak, aby se tohle nemuselo opakovat. Prasklé bubínky se hojí dost špatně, věř mi.“ Jana vzlykala, bylo vidět, jak jí lepicí páska vlhne slzami. Po pár minutách se na ní začaly projevovat známky toho, že opravdu i jen stát může být docela náročné. Na čele se jí objevily kapičky potu a bylo vidět, jak se jí začínají nekontrolovatelně chvět svaly. „Prosím….už …už nemůžu.“ Řekla velice potichu, jakoby se bála, že se v dalším okamžiku ocitne znovu na podlaze. „Ale můžeš, neboj.“ zasmál se Michal. „Já řeknu, až nebudeš moct. Jasný !?“ dodal důrazně. Přidušeně vzlykla a jen kývla hlavou. „Neslyšel jsem, že bys odpověděla !!“ zvedl Michal hlas. „ Jas…jasné“ škytla mezi vzlyky. Michal se opatrně opřel do židle. „Bude to zajímavé.“ řekl jakoby mimochodem ke svým kumpánům na židlích okolo a mrkl na hodinky. „Vydrží víc, než jsem myslel.“. Jana stála pořád poctivě napjatá, ale bylo vidět, že se jí nedaří dobře. Pot už se jí perlil po celém těle a svaly se jí třásly jakoby do ní pouštěli elektřinu. Ale pořád stála. Hrudník se jí prudce zvedal. Dýchala jako kdyby právě uběhla maraton. „nepovoluj !!“ štěkl na ni Michal a tleskl ji dlaněmi před obličejem. Mírně sebou škubla a znovu se vypnula.
Po dalších šesti minutách šla k zemi. Svalila se na bok, popadala dech, třásla se a chrčela. Michal se zvedl ze židle a přiložil ji dva prsty na krční tepnu. „Je v pohodě, za chviličku se vzpamatuje“ usmál se zle. „No tak… no tak…“ poplácal ji po chvějícím se boku. „Přeci jsi na tohle zvyklá z těch tvých tělocviků, ne ? Hezky se vydýcháme….“posměšně ji pozoroval.
Nechal ji několik minut ležet na boku, dokud se nepřestala třást. Pořád dýchala jako lokomotiva, ale už klidněji a pravidelně. „Tak to válení by stačilo! Vztyyyyk!!!“ Napodobil Michal řvoucího svobodníka Halíka. „Já…já nemůžu. Prosíím…“ „Ale samozřejmě že můžeš ! Otázka je jenom, jestli vstaneš sama, nebo ti máme pomoct !“ Se sténáním se zvedla na kolena a pak vstala. Postavila se sama do pozoru. Michal se posadil na židli před ní. „Sundej si z očí tu pitomost !“ Váhavě si sloupla lepicí pásku. Byla od potu a slz tak promočená, že to šlo skoro samo. Prudké světlo ji bodlo, takže pevně zavřela oči a přikryla si je dlaněmi. „Stůj v pozoru ! Nebo chceš radši zase do výponu !?“ Okamžitě připažila a po pár chvilkách se pokusila otevřít oči. Mžourala ve světle, ale rychle se jí zrak zaostřil. „Co…cože !, Michale ! Ty …! To snad není možný !!“ Uvolnila se a dala si ruce v bok. Okamžitě sykla bolestí – inu namožené svaly. „Teda takhle debilní fór…to si pěkně odserete ! Všich…“
To už ležela zase na břiše na podlaze a ruce si tiskla na prohnutý kříž. Radek stál za ní a rána do ledvin kterou ji složil, dopadla dřív než dořekla poslední větu. Hrabala nohama a kňučela bolestí. „ No on to není tak úplně fór, víš kočičko ? Ale to poznáš brzo sama. Teď bych ti radil se chovat slušně jako doposud.“ Bolest pomalu ustupovala.
„Postav se! “ Jana se mátožně jako ve snu zvedla, levou rukou se stále držela v kříži. „Ale do pozoru !!!“ Vybafl na ni Fredy. Rozhlížela se po ostatních, ale viděla jen zlé úsměvy a horečnatě zářící oči, které ji pomyslně svlékaly i to málo, co měla na sobě. Připažila. Hlavou se jí honily zmatené myšlenky. Nemohla pochopit, co se to stalo. Na další úvahy neměla čas.
„Tak začneme“ promluvil Michal a postavil se. Než dořekl, Radek s Pepou už stáli každý z jedné strany vedle ní. „Tak ji podržte, podíváme se, jak je na tom.“ Chlapci ji popadli za ruce rozpažili jí je a zkušeně vytočili zápěstí tak, že se chtě nechtě zase prohnula a postavila na špičky. Zasténala, jak se jí namožené svaly znovu stáhly. Fredy došel za ní a za ohon jí trhnutím zvrátil hlavu dozadu. Michal ji znalecky přejel prsty po nastavených svalech na krku a pod bradou. Místy ji stiskl nebo zatlačil prsty a sledoval, jak na to reaguje. „Tady nic neobvyklého“ řekl po chvíli, když dokončil prohlídku krku. Standardní reakce pod čelistí, pod ušima, samozřejmě citlivá na ohryzku a mezi klíčními kostmi. Ještě zjistíme, jak reaguje na dráždění mandlí.“ Fredy Janě zkušeným pohybem stiskl tváře, takže musela otevřít ústa a vrazil ji mezi stoličky dřevěné špalíky, tak, že měla pocit, že ji vykloubí čelist. Michal jí strčil prsty do úst a prohmatal jí zevnitř tváře, patro a jazyk. Jana se škubala, ale vytočené rozpažené ruce ji spolehlivě přinutili stát vcelku klidně. Pak vzal do ruky kovovou tyčku s pogumovaným koncem. Fredy znovu cukl za ohon, takže Janě zakřupalo v páteři a hlavu měla zvrácenou dozadu. Michal ji kovovou tyčkou napřed silně zatlačil jazyk a pak zajel hlouběji do krku. Jana poulila oči a když jí tyčka stiskla mandle, vhrkly jí do očí slzy a začala se kuckat a dusit. „Dobrý“ Michal odložil sondu a lehce Janu pleskl dvakrát ze strany přes nastavený ohryzek.. „Tohle snáší dost špatně“. Vyndal jí špalíky a Jana začala naprázdno polykat. „Tak pokračujeme.“
Radek s Pepou ji prohnuli vyvrácené ruce v loktech, takže Janino tělo se vypnulo dopředu a nahoru. Michal jí prohmatal klíční kosti a pokračoval na paže a ruce, pak se vrátil k hrudníku zepředu i vzadu a skončil na podbřišku. „Tak to je lepší“ pochválil si. „Myslím, že stála opravdu poctivě napnutá“ usmál se na ní. Když ji přejel prsty pod klíčními kostmi zasténala. „Zvedněte jí ty ruce na chvíli“ řekl směrem k Radkovi. Chlapci změnili trochu polohu a zapáčili Janě lokty tak, aby musela bezmocně vzpažit. Michal ji přejel po prsních svalech až do podpaží a na horní žebra. Jana zasténala a zakroutila se. „Výborný. Dobře reaguje“ zamlaskal zezadu Pavel. Michal odstoupil, přejel po nastaveném bříšku. „Jen ještě mrknu na nohy a začnem“. Ti dva ji škubli rukama, aby ji vytáhli ještě víc na špičky. Sehnul se a přejel Janě po zadní straně stehna dolů. Když jí prsty sevřel a prohmátl napjaté vyrýsované lýtko, vykřikla. „Jo, tady dostala fakt zabrat“ olízl si Michal horní ret. Jak stála na špičkách, sáhl jí ještě prsty po jemných, ale pevných chodidlech a postavil se. „Máš hezké nohy, Jano. Ale k těm se dostaneme později.“ Usmál se na ni.
Poodstoupil dozadu. „Začneme s ručičkama. Položte jí tamhle mezi kolíky pěkně na lopatky. Uvázat za prsty, aby se jí napnuly bicepsy a nohy jí natáhněte od sebe, ať nekope.“ Odvedli Janu ke zdi, kde bylo do země zapuštěno několik dřevěných kolíků zdánlivě bez jakéhokoli smyslu a položili ji mezi ně na záda. Bránila se ze všech sil, bylo vidět, že má strach. Chlapci ji drželi za rozpažené ruce. Pak jí je přitiskli na zem vedle hlavy a přiklekli ji lokty k zemi. Jana se vzpínala skoro do mostu a nohama kopala do země, ale bylo jasné, že její přemožitelé mají v tomhle praxi. Připoutali ji zápěstí rukou k prvním dvěma kolíkům. Jakmile ležela na lopatkách, přistoupil Fredy těsně k ní, klekl si vedle vzpínajícího se těla a položil ji ruku na břicho. „Jen bojuj, ty kundičko, to mám rád…jen aby ti ten elán vydržel !“ Usmál se jí do obličeje a ve chvilce kdy se znovu vzepjala téměř do mostu v další marné snaze uvolnit se ji pěstí uhodil přes napjaté svaly těsně pod žebra. Jana vyhekla, vytřeštila oči, okamžitě se uvolnila, dopadla zády na zem a lapala po dechu. Něž se vzpamatovala, Radek s Pepou jí pevně dotáhli pouta na zápěstích a lokty pomocí provazů a dalších dvou kolíků přitiskli k zemi. Fredy se jí posadil na na břicho aby se nevzpínala a Radek s Pepou se přesunuli k jejím zmítajícím se nohám. Jednou rukou ji každý chytil zespodu za kotník a druhou jí silně shora zatlačili na kolena, aby ji donutili natáhnout škubající se nohy. Roztáhli jí je asi metr od sebe, přiklekli jí kolena k zemi a kotníky řemeny připoutali k dalším kolíkům, které byli posunuté trochu níž, jakoby byly připravené pro vyšší postavu, takže pevným dotažením řemenů jí nohy zafixovali pěkně natažené.