Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Kouzlo večerky

Kategorie: Anál, Mix, Orál, Šukačky
15.02.2017
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 10 hlasů
Loading...

Asi bych mě hned na začátku vysvětlit to slovo Večerka v nadpise. Nejedná se o prodejnu s non stop provozem, ani o romantické večerní kasárenské vytrubování. Mluvím o lidovém označení Večerní školy pro pracující. Na zmiňované VPŠ si doplňovali chybějící vzdělání studenti poněkud postarší. Byli ve věku od 20 do 40 let a ojediněle se vyskytli i starší. Po mnoha letech vyučování na strojírenském učilišti jsem byl přeložen na tuto školu a mohu říci, že k mé velké spokojenosti. Znamenalo to sice značný posun v pracovním režimu, protože na večerce se učilo od 15,00 až do pozdních večerních hodin, ale překvapivě brzo jsem se aklimatizoval. Měl jsem vlastně stálou odpolední směnu, od 15,00 do 20,00. Takže jsem chodil do práce tou dobou, kdy ostatní se z práce vraceli.

Jinak to mělo samé výhody, tedy alespoň pro mne. Žádné problémy s kázní, protože moji obstorožní studenti přicházeli do školy hodinu po skončení své směny a na nějaké rošťárny neměli ani pomyšlení. Žádné mimoškolní aktivity, jako brigády, exkurse, nebo návštěvy divadel, či povinná školná filmová představení. Žádné Rodičovské sdružení, nebo školní výlety. Navíc jsem se zbavil pronásledování a sexuálního obléhání ze strany nezletilých učnic. Tomu jsem byl vystaven neustále a pořád to smrdělo průserem. Sice jsem za ta léta několikrát podlehl, ale měl jsem kliku a nikdy se to na mne neprovalilo. Ale o tom jsem se zmínil v několika jiných povídkách.
Na nové škole jsem byl tedy spokojen. I finančně jsem na tom byl o něco líp. Byl jsem vždy spíš sova, než ranní ptáče a teď jsem si mohl ráno dovolit přispat a vyrovnat nastavenou noc. Spával jsem obvykle do deseti hodin. Pak jsem vstal a něco kutil, buď na zahradě, nebo v dílně, podle počasí. Po poledni jsem ohřál jídlo dětem, které se vrátily ze školy a beze spěchu jsem vyrazil do proslulé večerky.

Jak jsem se již zmínil, sexu s učeňkami jsem se, pokud to bylo možné, vyhýbal. Kompenzoval jsem to tím, že jsem si na rodičovských schůzkách vyhlídnul nějakou slibně vyhlížející maminu a pak jsem ji přes potomka začal nenápadně vydírat. Většinou se mi to podařilo a spokojenost byla na všech stranách. Snaživá matinka vyšukala synkovi, nebo dcerušce lepší známku, dítko mělo radost z úspěchu a já neriskoval, že budu zavřený.

Teď jsem měl na večerce studentky stejné věkové kategorie. Nebylo jich sice mnoho, ale vždy bylo z čeho vybrat. Jediné, co mi hrozilo, byla rozbitá huba od žárlivého manžela. Pokud vím, nebyl jsem jediný, kdo si takhle sexuálně přilepšoval a studentky to braly sportovně. Některé se tímto způsobem úspěšně promrdaly až k maturitě. Fungovalo to celkem spolehlivě.

Jednou, na začátku školního roku se ke mně hlásila bývalá učnice. Potřebovala si doplnit chybějící vzdělání. Lépe řečeno, potřebovala si utvrdit své postavení v kanceláři, kam se úspěšně proprcala od frézy. Teď měla 28 let a moc jsem si ji nevybavoval, protože jsem ji tehdy neučil. Ale pamatoval jsem si ji. Její kozy se totiž nedaly přehlédnout. Teď seděla v první lavici, přímo proti katedře, takže jsem si ji mohl detailně a při tom nenápadně prohlédnout. Byla ohnivá blondýna, asi chemická, menší plnoštíhlé postavy. Obvykle oblečená do vypasovaných kalhot a přiléhavého svetru.

Věděla, co dělá, když se takhle oblékala. Zvýrazňovalo to její skutečně rajcovní tvary. Ty nalejváky mě fascinovaly. Byly to tak asi čtyřky a když na ně člověk koukl, hned svrběly dlaně. Bylo jasné, že mám před sebou další potenciální slepičku do svého kurníku. Hned na první přestávce jsme spolu hodili řeč na téma staré dobré časy na učňovce. Nostalgicky jsme zavzpomínali na některé kolegy a další společné známé. Potom jsem projevil zdvořilý zájem o její rodinný život. Byla to jakási sondáž, podle které se pak měla odvíjet moje balicí technika.

Dověděl jsem se, že se již před léty provdala za staršího fešáka, důstojníka letectva. Frajer, pilot dopraváků a hlavně prachatej a s bytem. Pak najednou přišly stranické prověrky a chlápek, který nic jiného, než létat neuměl, byl vyhozen. Nejdřív od létání a po čase i z armády. Nakonec byl rád, že se uchytil ve válcovnách, kde padal na držku v horkém provozu, na směny. Přestože vydělával slušné peníze, jeho kouzlo osobnosti se kamsi vytratilo. Najednou z něho byl nezajímavý, tuctový chlápek vrchovatě středního věku. Z těžké práce přicházel unavený a tak nebylo divu, že neměl zájem o nějaké sexuální radovánky se svoji mladou ženou. Ta se naopak dostávala na vrchol své šukací aktivity. Dalo se z toho jejího líčení usuzovat, že je na toho svého lenocha patřičně nasraná. Celkově to vypadalo, že je tak akorát zralá na to, aby ráda přijala nabídku nezištné sexuální výpomoci. Hodil jsem udičku a nabídl jsem ji po vyučování posezení u kávy v některé blízké restauraci.

Rázně to odmítla, s odůvodněním, že je to zbytečně riskantní. Pokud by nás někdo spolu viděl, mohlo by to zavdat příležitost k zbytečným řečem. Tento její přístup mne potěšil, protože nejvíc ze všeho se bojím emancipovaných a volnomyšlenkářských žen typu: „Mlha přede mnou, mlha za mnou.“ Sice dávají navenek najevo, že jim nikdo a zejména ne manžel, nemá co poroučet a nějak je omezovat, ale skutečnost pak bývá jiná. Navíc, mít rozbitou hubu od žárlivého manžela, na to mám vždycky dost času.

Jestliže tedy má strach z rozbitého manželství, nehrozí nebezpečí, že se v budoucnu zblázní a bude mne strkat do rozvodu. Jsem totiž celkem spokojeně ženatý. Moje paní je inteligentní, docela pohledná, dobrá kuchařka a svědomitá matka. Vlastně nemá žádnou podstatnou vadu, kromě jediné: je to totiž moje žena.

Spokojeně jsem tedy pokračoval v slibném balení této žádostivé buchty. Doufal jsem, že to nakonec, po nezbytných formalitách, skončí tam, kde jsme oba chtěli, aby to skončilo. Totiž v pohodlné posteli, při pořádné mrdačce. Bylo to přesně jako v tom vtipu, co si myslí slepice, když prchá před kohoutem:

„Ještě to vezmu 3x kolem hnoje, aby si o mně nemyslel, že jsem kurva.“
Nakonec jsme se domluvili, že příští týden bude mít její starej noční. Tím se nám uvolní prostor pro splynutí duší. Takže v pondělí ve 21,00 jsem očekáván. Těšil jsem se na to, jak malé děcko na Vánoce. Zároveň jsem měl dost času si to důkladně promyslet. Riziko tady sice bylo, ale jen nepatrné. Nebude to první ženská, které budu vyklepávat matraci, zatímco je její manžel na šichtě.

Domluvit si krytí a doma alibi nebylo nic problematického. Moje žena mi buď tak bezmezně věří, že moje občasné výmluvy bez debat baští, nebo mě má za pitomce, který by nedokázal sbalit nějakou bokovku. Nebo mi to sice nebaští, ale je jí to jedno. V každém případě, tady problém nebyl. Malý zádrhel se však přece jen vyskytl. Ve škole jsem učil do 20,00 a musel jsem ji okamžitě opustit. Školník vždy stál před hlavním vchodem a netrpělivě cinkal klíči. Nanesl jsem tedy Eugenii, že když končím v osm, tak mohu přijít i dříve. Byl jsem odbyt rozhodným:

„Když říkám v devět, tak v devět.“
Bez dalších debat jsem se podrobil. Nebylo to příjemné pomyšlení, že budu muset hodinu čekat, zvlášť když podzimní počasí nebylo nijak přívětivé. Ale co člověk neudělá v očekávání příjemné šukačky s rajcovní a nadrženou paničkou. Jeden můj přítel tento typ žen výstižně označil za dobře zajeté mrdací mašiny.

Když nastal očekávaný den D, projel jsem zkušebně ulici, kde Eugenie bydlela. To jméno Eugenie mi leželo v hlavě. Samo, že spolužáci ji oslovovali Evžo. Ale sešity měla krasopisně nadepsané v tom archaickém tvaru. Nedalo mi to a nahlédl jsem v kanceláři do jejího osobního spisu. Skutečně tam bylo uvedeno Eugénie. Nu což, za jméno nikdo nemůže. Pro úmysly, které jsem s ní měl, to nebylo podstatné. Důležité je, zda bude holka přítulná a vstřícná, nebo zda bude dělat „povinné“ fóry. S těmito myšlenkami jsem zaparkoval tak, abych měl výhled na vchod do jejího baráku. Seděl jsem v autě a očima jsem netrpělivě posunoval ručičky hodinek, protože mi začalo být chladno. Doufal jsem, že se mi podaří proklouznout do výtahu i bytu, aniž bych se s někým potkal. Protože náhoda je vůl, jak je všeobecně známo.
Pár minut před devátou se rozsvítila schodištní světla a viděl jsem sjíždět výtah. Ze vchodu vyšel jakýsi chlápek v dlouhém kabátě a beranici a zamířil na zastávku MHD, která byla za rohem. Vystoupil jsem z auta a zamkl. V tom okamžiku, k mé velké radosti, zhaslo schodiště. Vstoupil jsem do přízemí, jen spoře osvětleného zvenku, pouličním osvětlením. Nastoupil jsem do výtahu, který ještě svítil a zmáčkl tlačítko 4. patra. Byl jsem poučen, že mám jít rovnou k bytovým dveřím proti výtahu. Sotva jsem vystoupil z kabiny, bytové dveře se pohostinně otevřely a já vklouzl dovnitř.

„Neviděl Vás někdo?“ zeptala se Evženka starostlivě místo pozdravu.

„Doufám, že ne,“ odpověděl jsem po pravdě.

„Viděl jste chlapa v beranici?“

„Ano, před barákem.“

„V pořádku. To byl můj muž. Šel na autobus.“

„No tě bůch,“ pomyslel jsem si. Bylo vidět, že tento sport neprovozuje poprvé, ale tolik otrlosti jsem nečekal.

„Máte odvahu,“ řekl jsem stísněně. „Co kdyby si zapomněl peněženku a vrátil se?“

„To se mu nestává, je ohromě pečlivý a přesný.“

Teď mi bylo jasné, proč tak trvala na tom, abych přišel v devět. Sám bych si dal ještě chvíli rezervy. V duchu jsem nervozně uvažoval, zda už chlapík sedí v autobuse. A jak by asi reagoval, kdyby věděl, že sotva vytáhl paty, jeho panička tam měla do 3 minut záskok.

Z těchto chmurných myšlenek jsem byl vyveden Evženkou, která mi nabízela něco k pití. K výběru bylo vínečko červené i bílé a nebo načatá lahvinka jakési Brandy. Bohužel jsem musel jet také domů a tak jsem s lítostí odmítl jakýkoliv alkohol. Riskovat řidičák jsem rozhodně nechtěl. Proto jsem zvolil obligátní kávu. Zatímco se hostitelka snažila v kuchyňském koutě, seděl jsem v křesle a promýšlel další strategii. Připomínám, že jsme si stále vykali a rozhovor se točil okolo našeho učiliště. Rozhodl jsem se, že ze sebe udělám manželského panice, tedy nemotoru, který poprvé zahýbá a je z toho na větvi. Vstal jsem z křesla a přešel těch pár metrů za Evženkou. Postavil jsem se za ni a tichým, hlasem jsem ji oslovil:

„Víš, Evženko, já jsem tak trochu na rozpacích. Je to pro mne nezvyklá situace a nerad bych vypadal jako blbec. Ale taky bych nerad, aby sis o mně myslela, že jsem nějaký ostřílený děvkař.“
S těmito slovy jsem ji lehce uchopil za boky. Byly příjemné do ruky, tak jsem je lehce stiskl. Nevypadalo to, že by ji to bylo nemilé. Opřela se o mne zády a zeptala se:

„Má to snad znamenat, že si od teďka tykáme? Pro tebe to nebude nic nového, protože ty jsi všem učnicím tykal, ale já si na to budu muset zvyknout.“

„Zatím ti to celkem jde,“ řekl jsem s úsměvem. Lehce se pootočila a já ji objal a lehce líbnul kamsi na ucho.

Cítil jsem zřetelně, jak se mi pod rukama trochu našponovala, potom zvláčněla, zvolna se otočila úplně a také mne objala. Mezitím, co jsem ji jednou rukou objímal kolem pasu, druhou jsem zespoda uchopil její prs a lehce jej jakoby zvážil v ruce. Pak jsem ten pružný zázrak lehce stiskl a zřetelně jsem v dlani cítil, jak ji naběhla bradavka. Lehce jsem se sklonil a začali jsme se líbat. Uměla to znamenitě. Naše jazyky po sobě klouzaly a bylo to silně inspirativní. Po chvíli jsme se od sebe oddálili, protože jsme se museli nadechnout. Jen jsme popadli dech, začali jsme znova. Vnikl jsem ji vzadu pod svetřík.

Chvíle zápolení se zapínáním a konečně jsem měl to její Boží požehnání v dlaních. Bylo to božské vnímat in natura tu nebeskou krásu, na kterou jsem zatím jenom hladově zíral. Druhou rukou jsem ji zajel vzadu shora pod lem sukně a pod gumu kalhotek. Labužnicky jsem hladil pěkně tvarovanou, pevnou prdel. Zajížděl jsem ji i do žlábku mezi půlkami a lehce šimral v okolí zadní dírky. Ve chvíli, kdy se začala kroutit a tiše kňučet, ozvala se ostrým hvizdem konvice s vařící se vodou.

Vypnula vařič a udělala podvědomý pohyb k zapnutí podprsenky.

„Neblbni, prosím tě, vždyť jsme sotva začali a budeme snad ještě pokračovat. Přece nedovolíme, aby nám konvice dělala kazšuka. Teď si dáme tu kávu a nemusíme spěchat. Nic nám neuteče a noc je ještě mladá.“

Usadili jsme se na pohovce a zkusili upít z hrnků. Káva byla tak horká, že jsme jen usrkli, odložili hrnečky a začali se znovu líbat. Při tom jsem se snažil vydolovat rozepnutou podprsenku zpoza svetříku. Byteček byl příjemně vytopený a tak nám odkládání svršků a později i spodků, nečinilo žádné potíže. Když se její impozantní kozy dostaly na volný výběh, jen jsem nadšeně vzdychl. Tedy něco takového se nevidí každý den. Nadšen jejich velikostí a perfektním tvarem, začal jsem je snaživě ožužlávat a masírovat.

Byla to úžasně příjemná prácička, která přinášela potěšení nejenom mně. Evža se kroutila a tlumeně sténala. Byla to pro mne rajská hudba. Děvenka se rozpalovala čím dál víc. Bylo to, jako když vytáhneš stavidla u rybníka a dosud klidná voda se dá do prudkého pohybu, nad kterým ztrácíš kontrolu. Řekl jsem si, že se na nějakou kontrolu vykašlu. Když do pekla, tak na pěkném koni. A Evža byla zatraceně pěkná kobylka. Zatím se mi to líbilo a vypadalo to, že by to mohlo být ještě lepší. Jenom jsem doufal, že se to ještě nějak nezvrtne.

Již se mi několikrát stalo, že mi ženská z nějakých podivných předsudků nechtěla napoprvé dát. Snad proto, abych si nemyslel, že je nějaká kurva. Zato na podruhé ze mne málem vyšoustala duši. Potom se divila, že potřetí již nechci a vyčítala mi, že ji nemám dost rád. Že jsem prostě sobec, kterému jde jen o jeho uspokojení a ženskou nechám rozdělanou.

Jiná perverzka se vyžívala v tom, že kromě líbání jsem na ni nesměl ani šáhnout. Zkušenou rukou mi honila ptáka a vyžívala se v tom, že když jsem byl těsně před vystříknutím, tak přestala. Strašně ji bavilo, jak jsem se svíjel a kňučel. Když mě konečně udělala, tak se postarala, aby mi výstřik zaflákal celé kalhoty. Jak se s tím vypořádám, před příchodem domů, to ji vůbec nezajímalo. Takže mi nezbylo, než doufat, že Evža nebude podobně perverzně založená.

Naštěstí ji něco podobného ani nenapadlo. V krátké chvíli jsme byli oba svlečení a bylo jasné, že žádné fóry se konat nebudou. Tady se, ve vzácné shodě, sešli příslušníci opačného pohlaví, kteří měli jediný a zaplať Bůh společný zájem, totiž dobře si zamrdat. Když mi Evža začala zkušeně a snaživě kouřit ocas, s potěšením jsem zaregistroval, že nepatří k těm dámám, které to berou jenom jako formalitu. Nějaké to ocumlávání a olizování žaluda, jen tak, aby se neřeklo.

Naopak, snažila se dostat ptáka co nejhlouběji do hrdla. Byl jsem zvědav, zda patří k vyplivovačkám, nebo polykačkám. V podstatě je to celkem jedno, ale přece jenom mám raději polykačky. Určité zalíbení mám i v tom, když si ženská vystříknuté spermáky rozmazává po obličeji, jako pleťovou masku. Kdesi jsem slyšel, že nejdražší francouzské pleťové krémy, jsou dělané právě z mužského ejakulátu. Jestli je to pravda, samozřejmě nevím, ale vůbec bych se tomu nedivil.

Během následujících pár minut jsem s uspokojením vzal na vědomí, že Evžu jsem správně odhadl jako polykačku. Po nádherně se stupňující slastné křeči jsem ji explodoval hluboko v hrdle a s potěšením jsem vnímal, že se snaží veškerý příděl spolykat. Po celou dobu jejího báječného kouření jsem ji protahoval číču, nejdřív jedním a pak i dvěma prsty. Nezapomínal jsem ani na frajtra. Když pak pěkně tekla, začal jsem ji kluzkými prsty šimrat i okolo kakaové dírky. Po skončení kuřby pečlivě olízala ochabujícího ptáka a požádala mne o cigaretu.

„To nemáš toho kouření dost?“ zeptal jsem se ji potměšile a podal ji načatou krabičku. „Musím prostřídat zdravé a škodlivé kouření,“ odpověděla a dopřála si se zjevným potěšením z prvního šluka. Posadili jsme se ke stolečku a začali popíjet již vystydlou kávu.
„Nevadí ti, že je studená?“ zeptala se po prvním doušku. „Mohu ji dát ohřát do mikrovlnky.“

„Mně to nevadí, jsem na to zvyklý. Kantorská káva je skoro vždy studená. Přestávka je krátká, stačíš uvařit vodu, zalít hrnek, spálit si pusu prvním douškem a již zase zvoní do hodiny. Příští přestávku pak upíjíš kávu studenou. Že by nám škola dala do kabinetů mikrovlnky, na to si ještě nejmíň 10 let počkáme“.

„Já si to přihřeji, mně to studené nechutná,“ řekla Evža a odpochodovala se šálkem k mikrovlnce.

Zálibně jsem pohledem sledoval tu nahatou nymfu. Těšil jsem se, že jak se jen trochu vzpamatuji, čeká mě s touhle výstavní samicí perfektní šťouch.

„Poslyš Evžo, proč ty vlastně nemáš děti, vždyť už je ti ke třicítce, pokud dobře počítám?“
Ptal jsem se ze zvědavosti, ale hlavně protože mne zajímalo, kdo má neplodnost jejího, několik let trvajícího manželství, na triku. Pokud by mi řekla, že je neplodná, tak by to bylo pro nastávající mrdačku super sdělení. Mohl bych si dopřát výkrop bez přerušování. A to mám, jako každý chlap, velice rád. Odpověď mi ale nijak nenadchla.

„To bych tě musela požádat o otcovství, protože ten můj blbec má asi v pytlíku vítr. Protože, když se jednou za měsíc uráčí, tak mi to tam vždycky nechá, ale nic z toho není“.
„Což o to, já rád vypomůžu, když se mi dobře zaplatí,“ zažertoval jsem.

„O tom si můžeme ještě promluvit,“ odpověděla Evženka a vracela se s kouřícím šálkem zpět ke stolku. Šla opatrně, drobnými krůčky a já mohl oči nechat na jejích lehce se pohupujících kozách.
Posadila se vedle a lehce se ke mne přitiskla. Objal jsem ji kolem ramen, ale pak jsem spustil ruku níž a uchopil ji za kozu. Nejdřív jsem jen lehce hladil a masíroval, ale pak jsem cíleně začal prsty zpracovávat třešinku. Výsledek se dostavil téměř okamžitě. Ztvrdla a naběhla do neuvěřitelných rozměrů, zatímco dvojče zůstalo skoro v klidu.

„Ty mne nenecháš ani v klidu vypít kafe,“ řekla napolo nevrle Evža a rychlými doušky dorazila zbytek. Odložila šálek a uchopila zkušenou rukou mého odpočívajícího válečníka.
„To bude asi marná snaha. Je to na něj ještě moc brzy,“ řekl jsem pochybovačně.

Bylo mi v té době již 45 a věděl jsem ze zkušenosti, že nic se nedá lámat přes koleno.
„To se ještě uvidí,“ řekla zarputile a pokračovala se zvýšeným úsilím v započaté masáži. Nechtěl jsem ji to vymlouvat, zvlášť, když mi stimulace ochablého neposluchy byla velice příjemná. Protože jsem věděl, že čím víc mi záleží na tom, aby se mi postavil, tím méně se to daří, rozhodl jsem se, že to nechám zcela na ni. Začal jsem laskat její kozy obouruč. Vnímal jsem toto potěšení a ptáka jsem pustil z hlavy.

Ne nadarmo se říká, že která si ho nepostaví, ta si ho nezaslouží. Evža to vzala jako věc cti.

„Já ti ho postavím, i kdybys nechtěl,“ řekla zavile.

„To by se ti líbilo, být obsloužen bez námahy. Pán si stříknul a je spokojený. Ale já se jen tak nějakým šimráním odbýt nedám. Mám to jednou za uherský měsíc, tak to bude pořádně a žádné ulejvání se netrpí.“

Pokračovala dál v bohulibém „kříšení nebožtíka“ a dlužno podotknout, že výsledek se začal dostavovat. Věnoval jsem se pilně jejím kozám, které jsem olizoval, šimral na dvorcích i na kapličkách a jemně je ohryzával. Hrál jsem si i na miminko a snaživě jsem na střídačku sál obě mlékárny. Spokojeně vrněla a po chvíli hrdě hlásila:

„To bylo řečí, že to nepůjde, a koukněme, jaký je to chlapík. Proboha, na nic už nečekej a vraž mi ho tam, nebo to nevydržím a šáhnu do zásuvky pro robertka.“

Nedal jsem se pobízet a jemně ji položil na záda. Zvedla vysoko stehna a nastavila mi pootevřenou, krásně prokrvenou a vlhkou mušličku. Jak jsem naklekával, uchopila napruženého namlouváka a chvatně jej navedla na okraj rajské zahrádky. Nalehl jsem na ni a hladce zajel hluboko dovnitř. Na chvíli jsem zůstal zapíchnutý a vychutnal si zisk dalšího skalpu. Přitiskl jsem se na okrouhlé bříško a rty jsem začal laskat natrčený žužlík. Rukou jsem sevřel dost silně druhou kozu a hnětl ji, jako bych propracovával těsto. Druhou ruku jsem podsunul pod prdel a nevybíravě se ji dral mezi půlky. Ležel jsem na ni celou váhou, ale nezdálo se, že by ji to vadilo. Hbitě zvedala pánev a její hustě zarostlý Venušin pahorek se třel o moje chlupy.

Krásně jsme se vlnili ve společném rytmu a nebeská slast se stále stupňovala. Najednou se mi zachtělo, trochu si tuto radost prodloužit. Navrhl jsem tedy změnu polohy. „Koníčka, nebo pejsky?“ zeptal jsem se.

„Koníčka,“ schválila mi změnu. Během pár vteřin jsem již měl báječný pohled na rajcovní kozy, které se pravidelně pohupovaly. Okrouhlé bříško nnbylo zase tak velké, aby zakrývalo výhled na udatného bojovníka, který se hluboce zanořoval do fantasticky huňaté kundičky. Nabral jsem to její Boží požehnání zespoda do obou dlaní a lehce zpracovával.

Byl jsem unesen tou krásou, která se mi pohupovala přímo před očima. Přitiskl jsem se na ně obličejem a začal líbat a olizovat střídavě obě třešinky. Vrtěla zadkem k zešílení a občas přidala i krouživé pohyby pánví. Chvílemi se zaklonila a opřela se vzadu o ruce. Oči měla přivřené a vyrážela ze sebe milostné sténání. Rytmus si určovala sama a bylo jasné, že pokud něco neudělám, za chvíli končíme. Proto jsem využil jejího záklonu, posadil jsem se a pomalu ji převrátil zpět, do klasického misionáře.

Vnikal jsem do ni pomalými, dlouhými pohyby až na doraz a v zápětí vyjížděl zcela ven. Každým pohybem jsem ji tak znovu nabodával. Mohl jsem si to dovolit, protože pěchovák byl jak kámen. Snažil jsem se regulovat stupeň svého vzrušení a vychutnat si ty božské chvíle. Pak jsem cítil, jak to na ni přišlo. Poševní svalstvo se stáhlo a ždímalo ptáka k zešílení. Cítil jsem, že se mi blíží bod zlomu, ze kterého už není návratu.

„Tak co, uděláme si miminko?“ zeptal jsem se udýchaně.

„Pro Boha, ne! Vyhoď to! Hoď mi to na břicho!“
Ještě jsem několikrát zapumpoval a vyjel. První střik, nečekaně vydatný, ji doletěl až na kozy. Další jsem již cíleně směřoval na pupík a povedlo si mi tu mělkou prohlubeň naplnit jak malé jezírko. Svezl jsem se na bok a chvíli nehybně ležel. Cítil jsem se báječně, jako vždy, v těchto okamžicích. Po chvíli jsem si ji přitáhl a přiměl ji, aby si také lehla na bok. Něžně jsem ji políbil a konejšivě hladil po příjemně zaobleném boku. Všiml jsem si, že si roztírá spermáky po kozách a břichu. Měla přivřené oči a labužnicky si vychutnávala doznívání.

Po nějakém čase krásného lenošení jsem si uvědomil, že je již pokročilý čas. Pomalu a nerad jsem se začal oblékat. Pak nastal čas loučení. Líbali jsme se ve stoje u dveří asi pět minut a pořád se nemohli od sebe odloučit. Nakonec zvítězil zdravý rozum a konečně jsem byl za dveřmi. Sjel jsem výtahem a pak dole zjistil, že nějaký horlivec mezitím zamkl domovní dveře. Vyjel jsem tedy zpět nahoru a lehce cinkl na zvonek.

Otevřela a tvářila se překvapeně.
„Říkala jsi, abych zase brzy přišel. Tak jsem tady,“ zažertoval jsem. Když jsem vysvětlil, o co jde, sjela se mnou dolů a odemkla. Na temném schodišti jsme se ještě jednou políbili a za chvíli jsem již seděl v autě a ujížděl k domovu.

Naše idylka pak pokračovala několik měsíců. Vyklepával jsem ji matraci nepravidelně, ale nejméně jednou týdně. Jednou za tři týdny to bylo s plnou parádou v jejich bytečku. Vždy, když měl manžel noční. Na ostatní týdny jsem si sehnal od kamaráda klíč od trafostanice, kde byla jedna místnůstka zařízená jako šoustcimra. Žádný přepych, jenom stůl, židle a festovní ramlponk.

Chodilo nás tam zanášet zřejmě víc a proto, když bylo „obsazeno“, v okně visel ručník. V takovém případě jsme měli smůlu a museli přijít jindy. Při všech těch našich šukačkách mne vždycky upozorňovala, že nic nebere a trvala na tom, abych „to házel za plot“. Vystříkat kačenku jsem ji směl jenom několikrát, vždy, když měla těsně po menstruaci. Zdůvodňovala to tím, že nemůže otěhotnět, protože studuje. Že by ji mohl naprcat manžel, z toho starost neměla.

Její studium však příliš úspěšné nebylo. Sice nádherně šukala, ale tím její inteligence končila. Nebyla studijní typ a tak se ji podařilo hned v prvním pololetí propadat ze tří předmětů. Ačkoliv jsem se snažil kolegy nějak ukecat, nebylo to nic platné. A tak Eugenie po pololetí do školy chodit prostě přestala. Ani se neobtěžovala mi dát nějak vědět, co hodlá dál dělat a zda budeme v našem vztahu pokračovat.

Po několika týdnech byla pro neomluvenou absenci ze školy vyloučená. Za nějaký čas jsem nenápadně prošel kolem baráku, kde bydlela a zjistil, že vizitka s jejím jménem u zvonku zmizela a bylo tam úplně jiné jméno. Eugenie zmizela z mého života a já tak přišel o příležitost přivydělat si jako placený inseminátor.

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 10 hlasů
Loading...

Komentáře* Takto označené položky jsou povinné

TOPlist