Jen náhodou jsem zjistil zajímavou informaci, která byla přísně utajená. Jedna z učnic prvého ročníku, kde jsem byl třídním učitelem, ještě na základce otěhotněla a později porodila zdravé děcko, které potom dala k adopci. Alenka Tichá se nijak nelišila od svých spolužaček a dokonale mezi ně zapadla.
Ta nezvedená banda rozchechtaných puberťaček mi šla dokonale na nervy. Zkoušely na mně, zda nezaberu na jejich ženské půvaby a provokovaly, kde jen mohly. Byly ale šíleně ukecané a všechny své nově nabyté milostné zkušenosti mezi sebou obšírně rozebíraly. Začít si s některou z nich, by znamenalo jenom průser, vyhazov a kriminál.
Bylo ale zřejmé, že Alenka dovede, na rozdíl od svých spolužaček, držet jazyk za zuby. Zároveň jsem si vybavil, že i ona na mne zkoušela různé triky. Když jsme spolu jeli jednou náhodně výtahem, stoupla si za mne tak těsně, že se o mne opřela kozičkou, i když všude bylo spousta místa. Nebo, když jsme se míjeli v těsné chodbičce vedoucí k tělocvičně, tak se mi vyhýbala tak „šikovně“, že se o mne těmi svými poupátky otřela. Když jsem ji opravoval nákres v sešitě na školní lavici, tak se naklonila, aby dobře viděla a na ruku mi přitiskla své Boží požehnání. Bylo jasné, že by byla vhodným objektem pro můj, zatím první, sexuální úlet s osobou svěřenou mi do péče. Měl jsem sice velké obavy, ale nakonec jsem sám sebe přesvědčil.
„Dnes je ti 30 a pokud nevyužiješ příležitosti, tak si budeš v 50 vyčítat, jaký jsi byl kdysi ctnostný blbec.“
Zatím co jsem od ostatních dívek jsem jakékoliv osobní intimnosti zcela odmítal a snažil jsem se jim vyhnout, s Alenkou to bylo od teď trochu jinak. Navenek jsem se samozřejmě vyvaroval jakýchkoliv důvěrností, ale pokud jsme byli o samotě, tak jsem její nenápadné náznaky přízně nejen přijímal, ale často jim šel naproti. Úplně přesně si vybavuji naše první intimní sblížení. Ocitli jsme se spolu v rozmnožovně, kde byla kopírka. Byla to místnost s malou předsíňkou. V přepážce byly ještě dveře. Takže venkovní dveře na chodbu byly zavřené a za přivřenými, ale nezavřenými dveřmi jsme kopírovali nějaké učební texty.
Pokud by někdo přicházel z chodby, musel otevřít dveře, projít několik kroků k dalším, přivřeným dveřím a teprve potom by mohl vejít. Bylo jasné, že na nějaké mrdačky ve stoje by to nebylo, ale na něžné porajcováníčko to zcela stačilo. Místnůstka to byla poměrně malá a tak mne ani nepřekvapilo, že se Alenka o mě opět několikrát otřela a opřela kozičkami.
Tentokrát jsem to ale neignoroval, ba naopak. Uchopil jsem ji za boky a pomalu a lehce, abych ji nepoplašil, jsem ji přitahoval k sobě. Tak pomalu a tak lehce, aby se mohla snadno vymanit a odstoupit, kdyby se jí to nelíbilo.
Přivřela oči a k mé obrovské radosti se mi zcela poddala. Najednou jsme se vzájemně drželi v náručí a líbali se. Líbat tedy uměla, to jsem musel uznat. Ale bylo to líbání něžné a hezké. Žádná smyslnost, rozdmýchávající bezprostřední vášně. Hladil jsem ji při tom po vlasech a tváři. Měla zavřené oči a bylo vidět, jak si to pěkně prožívá. Líbali jsme se dlouhé minuty, za monotónního hučení kopírky. Když jsme se od sebe odtrhli, ale zůstali v lehkém objetí. Položila mi hlavu na rameno a zašeptala:
„To bylo moc hezké.“
V tu chvíli jsem si připadal, jako bych dostal státní vyznamenání. A hned na to jsem slyšel další zašeptání, nad kterým jsem se pousmál:
„Pane profesore, ještě….“ a znovu zaklonila hlavu.
Od té doby, co se mezi námi „prolomily ledy“ jsme se takhle, ve vší opatrnosti, stýkali a mazlili, kdykoliv se jen naskytla příležitost. Byla to však Tantalova muka. To, že mi při každé muchlovačce pekelně hučelo v klacku, snad nemusím ani zmiňovat. I ona to musela cítit, když jsme se k sobě tiskli. Svoji oblíbenou a osvědčenou metodu, totiž dát ji utěšitele do ruky, jsem se tady jaksi ostýchal uplatnit. Pak jsem si ale uvědomil, že na rozdíl od svých spolužaček husiček, je tohle už ženská, která ptáka nejen dobře poznala, ale ochutnala jej in natura i ve své kundičce.
Byla to vlastně dobře zajetá mrdnička po výbrusu a mně by moc zajímalo, jak dalece ji péro chybí. Zatím se chovala zdrženlivě, jako ostatně vždycky. Akorát při vášnivých líbačkách se občas kroutila, až mi ji bylo líto. I se mnou to pěkně cvičilo. Z těchto drobných rajcovaček jsem odcházel s pocitem, jako by mi někdo právě nakopal do koulí a chvíli to trvalo, než jsem to rozchodil. Byl jsem čím dál víc nadrženej a v hlavě se mi pořád honily myšlenky, jak to zařídit, abychom si mohli co nejdřív opravdu kvalitně, ale bez nebezpečí zašukat. Ne nadarmo se říká, že příležitost dělá zloděje. A jedním dechem se dá dodat, že zloděj si příležitost vždycky najde.
A ta se skutečně našla při brigádě na přelomu dubna a května. Většina škol jezdila na konci prázdnin na sklizeň chmele, ale naše škola měla smlouvu s patronátním JZD na drátkování chmelnic. Tyto, obvykle 14dení brigády, byly sázkou na počasí. Někdy jsme se strefili do pohody a bylo to na opalování. Jindy jsme pracovali, od vidím do nevidím v mlze, nebo i dešti. Někdy nás přepadly i sněhové vánice. Ubytovaní jsme byli v dřevěných vojenských barácích, které pamatovaly studenou válku. Většina kantorů brala tyto brigády jako trest, ale já tam jezdil rád. Říkal jsem, že i kdybych měl hladovět a mrznout, pořád je to lepší, než únavný školní stereotyp. Jako hlavní vedoucí jsem měl povoleno vzít si sebou osobní auto, jako sanitní vozidlo. A na tomhle postavila Alenka svůj rafinovaný plán.
Uprostřed týdne za mnou přišel kolega, který ji měl ve skupině a ohlásil mi, že Tichou strašně bolí zub a není s ní k vydržení. Nezbylo mi nic jiného, než nastartovat „sanitní“ vozidlo a vyjet s ní na pohotovost.
Sotva jsme měli ubytovnu za zády, Alena se změnila jako když mávneš kouzelným proutkem. Místo ztrápené tváře jsem najednou viděl radostně rozesmátý obličej. Asi jsem se netvářil zrovna moc chytře, když jsem slyšel, jak říká :
„Tak co říkáte, sehrála jsem to dobře?“
„Moment, má to snad znamenat, že tě zub nebolí?“
„Jistě že ne, to jsem si vymyslela, abychom mohli být spolu.“
„Takže na pohotovost zřejmě nepojedeme. Ale co tedy podnikneme?“zeptal jsem se. Docela mne potěšilo, že vymyslela takovou kulišárnu. Byl jsem zvědavý, co má ještě za lubem.
„Myslela jsem, že bychom mohli zajet někam do ústraní a konečně se v klidu pomazlit. Vrátit se můžeme až k večeři. Nebo se vám to snad nehodí?“
Tuto otázku jsem nechal bez odezvy. Bylo jasné, že to myslí jenom v žertu, protože dobře věděla, že jsem nažhavený stejně, jako ona. Představa polního, nebo lesního pichu mě ale nijak nelákala. V létě by to jistě byla vítaná romantika, ale bylo studené jaro. Autoštrych má sice také svůj půvab, ale najednou jsem zatoužil mít tuto skvostnou, mladou, šťavnatou kundičku v široké posteli s veškerým komfortem.
„Alenko, miláčku, ty můžeš být ráda, že tě ten zub nebolí. Málokdo totiž ví, že zubní pohotovost byla zrušena pro nedostatek lékařů. Proto bych tě musel vézt až do Prahy. Takhle tě dovezu do města a tam „jako“ zjistíme, že budeš muset jít zítra ráno do normální ordinace. Zajedeme ke mně a máme pro sebe nerušný zbytek dne a celou noc. Co tomu říkáš?“
V tu chvíli se zatvářila, jako by ji někdo oznámil, že vyhrála v loterii. Naklonila se ke mně, co jí upínací pasy dovolily a pokusila se mne políbit. Položil jsem ji ruku na kolínko a lehce jsem pohladil vnitřní stranu stehna. Moc jsem v tu chvíli litoval, že byla napresovaná v těsných džínách. „Nechte toho, nebo budeme muset hned zastavit,“ odrazila hned v začátku moji snahu.
Nenechal jsem se odradit a popřával jsem si dál toto malé potěšení. Chvíli jsem dokonce uvažoval, že by mi za jízdy mohla vykouřit ptáka, ale pak jsem tuto myšlenku zavrhl. Bylo by to sice jistě docela příjemné, ale také by to mohlo skončit bouračkou. A navíc, i když to nebyla panna nezkušená, měl jsem zato, že si přece jenom nezaslouží, abych na ni vyjížděl hned na začátku tak hrubým kalibrem. Nebylo třeba spěchat a tlačit na pilu. Poprvé jsme měli možnost nepočítat minuty a mohli si dopřát luxus parádní mrdačky se vším všudy.
„A to budu muset jít ráno opravdu k zubaři?“ zakňourala najednou, při nepříjemné představě. „Ani nápad,“ ujistil jsem ji konejšivě.
„Až dojedeme ke mně, zavolám na ubytovnu, že pohotovost neslouží a že jsem tě odvezl k rodičům, kde si tě ráno vyzvednu. Odtamtud pojedeme jako na normální ošetření, takže, jak to tak vidím, dřív než k obědu se na chmelnici nedostaneme.“
„Ale to nebudu mít omluvenku od doktora…“
„A pro koho, prosím tě? Jsem snad hlavní vedoucí a také tvůj třídní, tak snad z toho nebudeme dělat ouřad. Žádnou omluvenku potřebovat nebudeš.“
Bylo vidět, že se ji zřetelně ulevilo. Domů, k jejím rodičům jsem ji samozřejmě odvézt nehodlal. Spoléhal jsem na to, že bydlí na druhém konci města a že se v našich končinách nebudou vyskytovat ani náhodou.
Na rohu naši ulice jsem zastavil, nechal ji vystoupit a dal potřebné instrukce. Měla volným krokem dojít asi 200m k našemu baráku. Já předjedu před barák, zaparkuji a odemknu domovní dveře. Bydlel jsem v přízemí, takže od domovních dveří k mému bytu to bylo jenom několik metrů. Doufal jsem, že se ji podaří ke mně proklouznout, aniž by si ji někdo se sousedů všiml. Číhal jsem potom u bytových dveří a škvírou ji vyhlížel. Všechno dopadlo podle předpokladů. Nikdo ji neviděl a bez problémů vklouzla za mnou do bytu. Hned jak zaklaply dveře, hladově jsme se na sebe vrhli. Tiskli jsme se k sobě a bláznivě se líbali. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsme na to neměli jen pár vteřin a nemuseli se bát, že nás někdo přistihne. Vytáhl jsem ji vzadu triko z riflí a přejel po nahé kůži zad. Už od prvního pohledu bylo zřejmé, že nemá podprsenku. Ani ji nepotřebovala, měla krásně pevné dvojky, které se bez lešení klidně obešly.
Legrační bylo, že mi stále ještě způsobně vykala. Jenom někdy, ve vyloženě intimních chvílích mi tykla. Nějak ji ta důvěrnost nešla z pusy. Nakonec jsem to bral tak, že se bojí, aby ji to někdy neuteklo před někým, komu by to bylo divné.
„Potřebuji si odskočit. Kde máte záchod?“
Ukázal jsem ji dveře a zatím co si ulevovala, propátral jsem v kuchyni ledničku. Měl jsem tam jen trvanlivé potraviny a v mrazáku několik plátků masa. Bylo jasné, že hlady neumřeme. Lahvička červeného také jistě přijde vhod. Vyndal jsem ji z ledničky a postavil na stůl, aby se trochu protemperovala. Nemám rád přechlazené červené vínko.
Zatím co byla pryč, zavolal jsem na ubytovnu svému zástupci. Sdělil jsem mu, že pohotovost nefunguje, takže jsem Tichou odvezl k rodičům, odkud ji zítra ráno vyzvednu a odvezu do zubní ambulance. Řekl jsem, že se na chmelnici objevíme asi před obědem. S potěšením s jsem vyslechl, že brigáda je v pořádku a nejsou žádné mimořádné události. Rozloučil jsem se a zavěsil.
Alenka se po zastávce v koupelně objevila v kuchyni právě v tu chvíli, kdy jsem vyndaval potraviny k přípravě večeře.
„Tak toho bych se ujala já, když dovolíte. Tak copak to tady máme a co by se z toho dalo udělat?“ uvažovala nahlas. Nakonec jsme se dohodli, budeme mít propečené stejky s brambory a nějakou přílohou, co dům dá. Počínala si velmi obratně a já jen seděl a potichu ji obdivoval, jak se dovede v kuchyni otáčet. Příjemná vůně u mne vyvolala náhlý pocit hladu. Když jsme asi tak za půl hodiny zasedli k jídlu, měl jsem takový krásný pocit domácí pohody, jako už dlouho ne. Byl jsem v té době už skoro rok rozvedený a odkázaný jen na sebe, s veškerým domácím servisem. Přesně podle sloganu: „Sám si vařím, sám si peru, že se na to nevyseru.“
Po dobrém jídle jsem otevřel lahvinku a přiťukli jsme si na naše první separé. Potom jsme se přesunuli do obýváku. Lahev a skleničky jsme vzali sebou. Posadili jsme se na skládací válendu a oddali jsme se té nejpříjemnější činnosti, totiž průzkumu našich roztoužených těl. Pomalu jsme se navzájem svlékali. Dělalo mi potěšení sledovat, jak u Alenky zápasí zdrženlivost a stydlivost s touhou a náruživostí.
Nijak jsem nepospíchal. Jednak jsem si tyto momenty vždy rád vychutnával a taky jsem ji nechtěl poplašit. Nejdřív jsem ji pomalu zbavil trika pod kterým neměla podprsenku. Na světlo Boží se tak vyklubala nádherná kůzlátka. Byly to dvojky nádherných tvarů, které jen lákaly k tomu, aby si s nimi člověk něžně pohrál. Už jenom pohled na ně nutil člověka zatajit dech. Stále jsem nemohl uvěřit tomu, že se mi tady nabízí taková nádhera. Začal jsem je jemně líbat a hladit. Fascinovalo mne, jak oddaně se na mne dívala, jak na svatý obrázek. Pak mi váhavě a s jakýmsi ostychem začala rozpínat košili. Když jsem se těšil pohledem i dotyky z jejího dívčího těla, cítil jsem se trochu divně.
Najednou jsem si uvědomil, že tak mladou dívku jsem vlastně ještě nemrdal. Moji zatím nejmladší partnerce bylo 17 let a potom následovala dlouhá řada různých věkových i váhových kategorií. Věděl jsem, že většina jejích spolužaček jsou dosud panny a málem jsem propadl panice. Najednou jsem nevěděl jak dál. Pak jsem si ale uvědomil, že tato patnáctiletá dívka si již odbyla pár mrdů a prodělala v pohodě celé těhotenství i s porodem. Takže ji moje počínání nebude zase až tak cizí.
Byl jsem samozřejmě zvědavý, za jakých okolností byla zbouchnutá a kolikrát ho tam vlastně měla, ale cítil jsem, že se jí na to zeptat nemohu. Možná později a nebo počkat, jestli o tom nezačne sama. Když jsem jí líbal na bříšku, všiml jsem si několika malých těhotenských jizviček. Nebyly skoro vidět, ale nějak mě uklidnily. Hodně chlapů je nerado vidí, ale já jsem asi výjimka. Miluji tyto jizvičky a rád jsem je líbám. Nevím proč, snad proto, že mi dávají punc jakosti. Taková jakási záruka, že to, co se chystám šukat je plnohodnotná ženská a ne nějaká vyděšená, nezkušená a začínající šoustavka.
Když jsem ji začal rozepínat rifle, tak se najednou nadzdvihla a se slovy:
„Dovolte, já raději sama,“ si je stáhla a odložila na křeslo. Potom obrátila pozornost k pásku mých kalhot. Chvíli neobratně zápasila se sponou a zipem. Najednou jsme stáli proti sobě téměř svlečení. Ona byla jenom v kalhotkách a já měl na sobe rozepjatou košili a slipy. Objal jsem ji a přitiskl k sobě. Její nahé kozičky se opřely o moji holou hruď. To je další moment, který si rád vychutnávám.
Chvíli jsme se ve stoje líbali a já jí hladil po zádech, po bocích a po zadečku. Radostně jsem vnímal hladkou a teplou kůži a rajcovně pevné křivky jejího těla.
„Pojď zajdeme se spolu vykoupat,“ zašeptal jsem ji do vlasů.
„Zrovna jsem vám chtěla navrhnout totéž. Jsem za den celá upocená a ráda se spláchnu,“ odpověděla mi.
„Žádné sprchování, miláčku. Mám krásnou, prostornou rohovou vanu a tam se krásně spolu vejdeme.“
„Dobře, jak myslíte,“ schválila mi to a potom jsme se přesunuli do koupelny. Vedl jsem si ji majetnicky s rukou položenou kolem jejího pasu.
V koupelně se ode mne trochu odvrátila a vypochodovala z kalhotek. Potom se ke mě pomalu otočila. Pustil jsem baterii a nastavil teplotu vody. Potom jsem se, s podivnými rozpaky zbavil košile a slipů. Neušel mi nenápadný pohled, kterým, jakoby náhodou, zavadila o moje příslušenství. Pěchovák se už začal probouzet a byl v jakémsi stavu polotuhosti. Rozpačitě odvrátila zrak a tak jsem ji k sobě zase přitáhl a objali jsme se. Byla o něco menší, než já a tak se moje probouzející se chlouba opřela o její bříško, kousek nad kundičkou.
Potom jsem si sedl na okraj vany a přitáhl si ji z boku na klín. Objala mi kolem ramen a znovu jsme se začali líbat. Tuto situaci jsem zažil již mnohokrát, ale pro ni to muselo být nové. Snažila se sice nedat to na sobě znát, ale moc se jí to nedařilo. Jak mi seděla prdelkou na klíně, můj neposeda se začal hlásit a jistě musela jeho tlak zespoda vnímat. S radostí jsem si všiml, že má hustě zarostlou kundičku a chloupky se jí krásně kudrnatí. Přesně tak, jak to mám rád.
Vana se pomalu plnila a tak jsme se přesunuli do příjemné vodní lázně. Přepnul jsem baterii na sprchu a začal jsem ji sprchovat a mydlit. Seděl jsem na tvarované sedačce v rohu vany a ona si sedla zády ke mně mezi moje nohy. Byl jsem o něco výš než ona a měl jsem krásný výhled shora na její kozičky i překrásnou mušličku. Také jsem měl tento zázrak přírody pěkně na dosah a patřičně jsem si to vychutnával.
Potom jsme se postavili a já odložil ohebnou hadici s růžicí. Stáli jsme proti sobě a znovu jsme se objímali a hladově líbali. Vzal jsem její ruku a zavedl jsem si ji do rozkroku. Když měla ptáka na dosah, nesměle jej uchopila a zašeptala:
„Můžu?“ Málem jsem se zachechtal a potlačil odpověď:
„Nejen že můžeš, ale musíš!“
Nahlas jsem to samozřejmě neřekl. Místo toho jsem ji masíroval kozičky a nemohl jsem se toho nabažit. Zároveň jsem vnímal příjemnou masáž mého pěchováka. Držela jej poněkud nesměle a bylo vidět, že to nemá příliš nacvičené. Přesto pyjonýr rostl a mohutněl, jak naše láska k Sovětskému Svazu, jak jsme tehdy do zblbnutí říkali. Bylo to zrovna v období tuhé normalizace a tak jsem se tomu přirovnání v duchu srdečně zachechtal.
Přemýšlel jsem, zda nastala ta pravá chvíle přimět ji, aby klekla a začala mne kouřit. Nakonec jsem se rozhodl, že tohle si nechám až do ložnice. Nevěděl jsem, kolik toho má našukáno, ale odhadoval bych, že se to dalo spočítat na prstech. A pochopitelně jsem nevěděl, zda ji švagr stihl zaučit i do orálních praktik, než ho za ten její buben zavřeli.
Když jsme dokončili koupel, vykročili jsme z vany a já ji začal pečlivě utírat do velké froté utěrky. Samozřejmě, že jsem si dal záležet. Mimořádnou péči jsem věnoval všem jejím půvabným křivkám. Pokud čekala, že na to vlítneme hned v koupelně, tak jsem ji možná trochu zklamal. Před tím jsem už několikrát ten rajc nevydržel a plný nedočkavosti jsem si odbyl první číslo rovnou v koupelně. Někdy přímo ve vaně, v kleče, nebo ve stoje zezadu. Ale časem jsem to zcela vypustil z programu šukacího večera. Proč improvizovat ve stísněných prostorách, namáhavě a nepohodlně, když pár metrů odtud je ložnice? Zkrátka šukání v koupelně jsem považoval za stejnou pitomost, jako souložit ve stoje na posteli. Když ona na oplátku otřela mne pěkně do sucha, vzal jsem ji do náruče a odnesl do ložnice.
Položil jsem ji na široké manželské letiště, pěkně na záda a přilehl jsem k ní z boku. Sklonil jsem se a velmi něžně jsem ji políbil. Naše jazyky krásně kmitaly a třely se o sebe. Oba nás to pěkně rozpalovalo. Moje ruce nezahálely a labužnicky zkoumaly všechny ty ladné křivky. Potěšil jsem se hladkostí teplé kůže, pružností kozlátek, oblostí boků.
Poklekl jsem nad ni z boku a začal tu nádheru líbat. Nevěděl jsem kam dřív. Z počátku ležela tak trochu odevzdaně a pasivně, ale postupně bylo znát, jak ji to dělá dobře. Hladila mne po vlasech a vzrušeně dýchala. Pootočil jsem se a rozkročil nad ní. Zaujali jsme tak polohu 69. Prolízal jsem se od pupíku ke kačence a začal jazyku pomáhat oběma rukama.
V tu chvíli jsem zaznamenal zprvu nesmělé dotyky jejích rukou na ptáku. Jak se stupňovalo její vzrušení od mého laskání kundičky, tak sílila i tato snaha. Po chvíli již kouřila jako zběsilá. Nedostatek zkušeností nahradil talent. Hráli jsme si takhle dlouhé minuty, až nastal ten dlouho očekávaný okamžik.
Byla vytočená na maximum a měla stejně vroucí touhu jako já. Nasunul jsem se do klasické polohy mezi úslužně roztažená stehna. Pomalu jsem nasadil pyjonýra mezi pootevřené pysky a lehce zatlačil. Pomalu jsem vnikal do rozkošné kundičky. Byla tak krásně těsná, že teprve asi po 15 přírazech jsem se dostal až na doraz. V tu chvíli jsem pohlédl do jejího rozzářeného obličeje, usmál jsem se a řekl jsem:
„Alenko, tak už je tam. Budeme si tykat.“
Sklonil jsem se k ní a začal ji líbat. Ke svému potěšení jsem zjistil, že se při šukání líbá ráda. Když si to zpětně vybavuji, uvědomuji si, že že skoro po celou dobu, co měla ptáka v kundičce, byli jsme spojeni dvojnásobně. Pohlavími a ústy. Vychutnal jsem si chvilku hlubokého zásunu a pak jsem začal s kopulačními pohyby. Snaživě se snažila vystihnout rytmus přirážení a docela ji to šlo. Lýtky, zaklesnutými kolem mých zad se přitahovala, aby naše těla co nejlépe splynula. Bylo to božské. Oboustranná euforie se stále stupňovala. Úspěšně jsem několikrát překonal přehoupnutí přes kritický bod a zadržel vyvrcholení. Alenka se pode mnou zmítala ve skoro nepřetržité křeči.
Neznám lepší pohled, než na ženskou, která je v transu a já vím, že jsem to byl já, kdo ji do toho ráje přivedl. To si potom připadám jak Bůh. A vždy si dám záležet, abych partnerku neošidil. Zarazit, párkrát hejbnout zadkem, vystříknout a pak se odvalit, to dovede každý blbec. Proto jsem nikdy neodbýval přípravu a po samotném aktu i něžné domazlování.
Mezi jednotlivými polibky jsem se stačil zeptat:
„Mám to vyhodit?“ a s nevýslovnou radostí jsem jsem vzal na vědomí její energické zavrtění hlavou.
„Opravdu nemusím?“, zeptal jsem se ještě pro jistotu.
„Klidně to tam nech, beru Antigest,“ zašeptal mezi jednotlivými nádechy. Zcela jsem se uvolnil a přestal se kontrolovat. Ještě chvíli jsme se zmítali ve společném rytmu a já se snažil odhadnout, kdy se i ona přiblíží k dalšímu orgasmu. Sám jsem byl těsně před explozí a celkem bez problémů jsem se v pravý okamžik do ni vyprázdnil. Protože mého utahováka současně silně sevřely poševní svaly její kundičky, bylo zřejmé, že jsme se udělali současně. Zůstal jsem v ní hluboce zapíchnutý a na pár vteřin jsem se položil na její tělo. Pak jsem se vzepřel na loktech, abych ji příliš netísnil a umožnil ji volně dýchat.
Po chvíli jsem pomalu a nerad vytáhl ptáka a sesunul se vedle ní. Zůstala ležet a zhluboka oddychovala. Ležel jsem na boku a rovněž jsem odpočíval. Vděčně jsem na ni koukal a očima jsem se popásal na jejích božských křivkách. Po chvíli jsem ji jemně položil ruku na kozičky a začal jsem je něžně, konejšivě hladit. Otevřela oči a pohlédla na mne krásným, oddaným pohledem. Otočila se ke mně, objali jsme se a políbili.
Až do teď jsem necítil pocit chladu. Z koupelny jsme přišli rozpaření a v posteli jsme se zahřáli intenzivním pohybem. Nyní jsem si však uvědomil, že se do mne dává zima. Jistě cítila totéž a proto jsem vstal a z peřináče vytáhl zatím nepotřebnou deku a přehodil ji přes nás. V těsném, ale příjemném objetí jsme leželi a pomalu se propadali do jakési jiné dimenze.
Byl to jakýsi polospánek, ve kterém jsem zcela vypnul a vnímal jen, že držím v náručí příjemné stvoření, které mi poskytlo nebeskou rozkoš. Ztratil jsem pojem o čase a po dlouhé době se mi podařilo jen tak ležet a nemyslet vůbec na nic. Už dlouho jsem se necítil tak dobře.
Probral jsem se někdy uprostřed noci a to proto, že nejsem zvyklý spát ve dvou. Moje mladá milenka mi najednou začala překážet a pral jsem se s ní o deku. Probrali jsme se vlastně současně a první pocit byla nesmírná radost, že jsme tady spolu. Začali jsme se zase nenasytně líbat. Pak jsme se shodli na tom, že by neuškodilo něco sníst.
Přinesl jsem své mladičké milence z koupelny župan a sám jsem si oblékl pyžamový kabátek. Přesunuli jsme se do kuchyně a tam Alenka udělala něco na způsob studené mísy. Občerstvili jsme se a dopili zbytek vína. Pak jenom v koupelně nezbytné vyčistění zubů a hupky zpátky do postýlky. Tentokrát jsem připravil dvě deky a dal je na dosah. Potom jsme tak nějak plynule přešli do další předehry, zakončené zase nádherným milováním. To jsme si zopakovali ještě několikrát, než jsme nad ránem konečně usnuli.
Není divu, že po tak náročné noční šichtě jsme ráno parádně zaspali. Vzbudil jsem se do krásného dne a první, co jsem vnímal, byla probouzející se Alenka. Okamžitě jsme si zase leželi v náručí a nikoho jistě nepřekvapí, že jsme si hned stříhli „sladké probuzení“.
Pak jsme si udělali bohatou snídani. Po jídle jsme se vrátili zpět do ložnice a dali jsme si pokračování. Když jsme sladce a příjemně unaveni leželi vedle sebe, řekl jsem spokojeně:
„Víš Alenko, ani nemám ponětí, kolikrát jsme se vlastně milovali?“ Šťastně se usmála a oddaně na mě pohlédla.
„Tak to já náhodou vím docela přesně. Bylo to celkem 8x!“
„No né, to jsem ani netušil, jak jsem výborný,“ pochválil jsem sám sebe.
„Ty nejsi výborný, ty jsi přímo vynikající. Něco podobného jsem nikdy před tím nezažila.“
Poněkud jsem zbystřil pozornost a čekal, zda to nějak nezačne rozvíjet. Jestli třeba nevybalí něco ze své „temné minulosti“. Byl jsem sice zvědavý jako opice, ale nechtěl jsem se ji přímo ptát a ona sama o sobě mi to zřejmě říci nechtěla. Nemám ve zvyku zpovídat své příležitostné milenky a vytahovat z nich, kolik která měla chlapů přede mnou a jací byli. Takže jsem musel vzít na vědomí, že i nadále musím předstírat, že nevím nic o jejím těhotenství a po porodu odloženém dítěti.
Nakonec, mohlo mi to být jedno. Mateřství na ni nezanechalo žádné stopy a pokud bude držet jazyk za zuby, tak se to nemusí dovědět ani její budoucí manžel. Mně zcela stačilo, že v ní teď mám fantastickou milenku. Takovou, s kterou se mohu pomilovat s výkropem, kdykoliv se mi zachce a bude příležitost.
Kolem 10 hod. jsme, ač neradi, vyrazili zpět na chmelnici. Přijeli jsme tam ještě před obědem a nikomu to nepřipadalo nějak divné. S Alenkou jsem si pak užíval velmi často až do jejího vyučení. Pak mi zmizela z očí i ze života. Moc hezky kreslila a tak si dala přihlášku na Střední Umělecko- Průmyslovou školu v Uherském Hradišti. K překvapení svému, i celého svého okolí byla přijata. A protože to bylo daleko a denní dojíždění nepadalo v úvahu, bydlela po celou dobu svého studia na internátě. Nakonec se tam i provdala a já už se s ní nikdy nesetkal.