Vaše erotické povídky

Sedím v práci, šichta se blíží ke konci a i přes snahu něco dělat spíš jen koukám z okna a přemýšlím nad tím, jak moc mě to nebaví. Hodiny se vlečou, nuda, zkrátka normální všední den. Z ticha mě probere nový email s nadpisem „Amateri.cz – upozornění na vzkaz“. Kouknu se přes stůl na kolegu, který věnuje pozornost nějakým papírům a tak kliknu na odkaz v emailu.

Otvírá se mi portál amatérů a ukazuje mi celkem stručnou zprávu od neznámého odesílatele, která zní:
„Nazdar děvko! Pročetl jsem si tvůj profil a líbí se mi. Momentálně hledám novou mladou oběť, kterou si vychovám v naprosto oddanou kurvičku. Dnes v 21:00 budeš čekat na chatu v místnosti „kurva pro pána“, kde proběhne tvůj přijímací pohovor.“
Na jeden nádech jsem přejel celý text a začal přemýšlet nad tím, co se vlastně stalo. Vládly ve mně smíšené pocity, ale rozhodně můžu říct, že mi to nahnalo krev do ptáka, za což jsem se sám před sebou styděl. Ono se mnou je to v tomhle směru složité. Normálně jsem čistě hetero. Líbí se mi holky a představa nějakého líbání, nebo milování s jiným chlapem mi přijde nechutná. Na druhou stranu jsem hodně perverzní a představa toho, že jsem třeba přivázaný a musím poslouchat, že mi tvrdý čurák przní moji úzkou škvírku a stříká do pusy, to se mi líbí. Nebo teda nevím, jestli líbí, stydím se za to, ale vždycky z toho teču a pták mi tvrdne. Když se proberu se svého zamyšlení, zjistím, že už je po šichtě a všichni jsou dávno pryč, a tak se zabalím a jedu domů.

Večer zapínám chat v podstatě jen ze zvědavosti, jak to bude pokračovat a jestli tam někdo vůbec bude. Připojuji se do místnosti, kde někdo čeká s nickem Anonym1.
„Zdravím“ začínám konverzaci svým neutrálním pozdravem, který používám v situacích, kdy si nejsem jistý, jestli tykat nebo vykat.
„Jdeš pozdě!“ dostane se mi odpověď bez pozdravu (bylo 21:02).
Já: „Omlouvám se, byl jsem ve sprše.“
Pán: „Omlouvám se, PANE! Od teď už na vždycky mě budeš oslovovat pane, to si pamatuj. A kde si byl, mě vůbec nezajímá, to je tvůj problém, máš tu být včas.“
Já: „Ano, pane.“
Pán: „No pro dnešek to necháme. Každopádně jsem rád, že ses ukázal, protože jinak bych tě špatně odhadl a já se nerad mýlím, to časem poznáš sám. Dnešek ber jako seznamovací večer, pokud uspěješ, zařadíš se do mé stáje a to podle tvého profilu chceš, je to tak?“
Já: „Ano pane, chci… ale mám strach.“
Pán: „Nemusíš se bát. To že jsem dominantní neznamená, že nemám mozek. Jsem normální a 100% zdravý, mám i testy na nemoci..“
Pán: „Už jsi někdy kouřil ptáka?“
Já: „Ne, pane.“
Pán: „Už ti někdo vyšukal díru?“
Já: „Ne, pane. Občas si tam strčím nějakou hračku, ale jinak nic.“
Pán: „Hmm, takže panna.. to se mi líbí :)“
Takhle jsme si povídali docela dlouho. Celá konverzace se vedla v překvapivě pohodovém a přátelském duchu. Řešili jsme opravdu všechno možné,ale hlavně ty sexuální záležitosti, co se mi libí, co bych ještě udělal, a co už je za hranicí, atd., atd.

Pán: „Já jsem slyšel dost. Líbíš se mi, a jsem připravený tě vzít do převýchovy v poslušnou děvku pro všechno. Tenhle rozhovor se už nebude opakovat, od teď už jsme zase jen pán a kurva. Chceš vstoupit ke mně do služby? Odpověz jen ANO – NE. Rozmysli se dobře, máš hodinu.“
Honí se mi v hlavě spousta věcí, ale protože o tomhle sním už dlouho a jsem po tom rozhovoru taky pořádně nadržený odpovídám během 10ti minut do chatu „ano“.
Pán odpovídá: „Jsem rád, že jsi se tak rozhodl. Od teď patříš mně a platí následující pravidla:
1. Nechci slyšet žádné NE. Za každé odmlouvání, pokud se budeš chovat neuctivě, nebo dokonce drze tě řádně potrestám.
2. Mě budeš vždy oslovovat pane, ty jsi děvka, kurva, nebo čubka. To je tvoje jméno a budeš o sobě mluvit v ženském rodě.
3. Pokud se na tebe vystříkám já, nebo kdokoliv jiný, nesmíš si semeno bez dovolení setřít.
4. Máš přísně zakázán orgasmus bez mého svolení, a celkově si nebudeš přede mnou sahat na ten tvůj přerostlý poštěvák.
5. Každá lekce, kterou budeme mít je závazná. Začátek a konec určuji já a nemůžeš jí předem ukončit. Pokud se rozhodneš odejít z mé služby, musíš vždy dokončit lekci nebo trest.“
„Ano pane“ píšu třesoucími se prsty.
„Fajn, že si rozumíme. Tohle se nauč z paměti. Až tě budu chtít použít, ozvu se“ napíše pán a odpojí se z chatu. Znovu pročítám jeho pravidla a nevěřím tomu, s čím jsem vlastně souhlasil. To bude ještě zajímavé, říkám si a jdu spát.
Dny ubíhají a já začínám pochybovat, jestli se pán vůbec ozve, nebo to byla jen taková hra. Když přijdu domů z práce, ve schránce mám lístek z pošty o nevyzvednutém balíku. Jedu tedy na poštu, kde mi sličná usměvavá pošťačka vydává malou bublinkovou obálku se štítkem „Balík na poštu“. Z pošty odcházím značně rozladěn, kvůli jaké blbosti jsem se musel zas táhnout na poštu. Hned v autě otvírám obálku, ve které je jen dopis a malý otevřený zámeček bez klíčku. V dopise stojí:
„V pátek v 21:30 budeš čekat v lese u závory. Budeš stát čelem k závoře a ani se nehneš, dokud ti neporučím jinak. Budeš celá dohladka vyholená, pečlivě vypláchnutá a připravená.
Na sobě budeš mít pás cudnosti, v díře anální šperk, kolíky na bradavkách, bundu, kalhoty, boty. Nic víc.
Veškerou svojí porno výbavu si sbal sebou do batohu.
CB si nasadíš a zamkneš dodaným zámečkem už dnes. Fotkou nasazeného CB mi pošleš dnes nejpozději do 20:00.“
Pod tím už byly napsané jen souřadnice místa, kde mám čekat. Zalila mě směs pocitů vzrušení a strachu a nebyl jsem si jistý, co převládá. Kde vlastně vzal pán moje jméno? Vzpomínal jsem marně, co všechno jsem na sebe vyžvanil na přijímacím pohovoru.
Jakmile jsem přijel domů, našel jsem si souřadnice. Nebylo to daleko, možná 20 kilometrů za městem uprostřed ničeho na kraji lesa. Ok to by šlo, pomyslel jsem si, a začal řešit druhý úkol, a to zamknout se do CB a poslat fotku. Vůbec se mi do toho nechtělo. Normálně mám problém v něm vydržet hodinu, a teď? Dneska je středa, to jsou do pátku 2 dny! Co když se něco stane? Co když si toho někdo všimne? Pořád váhám a nemůžu se rozhodnout. Pomalu mi začíná docházet čas. Vím, že když neuposlechnu příkaz, tak už pána nikdy neuvidím. Nakonec vyhrála zvědavost. Jdu se rychle vysprchovat a důkladně vyholit, dokud je to ještě snadné, a nasazuji studenou nerezovou klec. Teprve když zacvakne zámeček, od kterého nemám klíč, dopadá na mě tíha rozhodnutí, že už není cesty zpět. Doslova na poslední chvíli odesílám pánový fotky a v duchu si nadávám, že jsem si to párkrát neudělal dřív, než jsem si na další 2 dny
odepřel stříkání. V práci chodím jako opařený. Společnosti se vyhýbám, na záchod chodím vždycky do kabinky. Neustále kontroluji, že přes oblečení není nic vidět a nemůžu se dočkat, až mi konečně pán tu hroznou věc sundá. Nebo aspoň v to doufám. V pátek celý den přemýšlím, jestli se tam večer ukážu, nebo ne. Perou se ve mně hlasy chtíče, strachu a svědomí. Rozhodně se bojím toho, co všechno se může stát, že se mi to nebude líbit, atd. Nebýt zamčené klece na mém ptáku, asi bych to odpískal. Dochází mi, že to CB vůbec není kvůli tomu, abych nehonil, ale abych na poslední chvíli nevycukal! Promyšlený tah od pána, uznávám..

Velký večer se blíží. Pomalu se začínám připravovat na první setkání s pánem. Pečlivě se celý holím, bříško, zadek, prsa, každý záhyb na své škvírce a okolí. Důkladně a hodně krát se vyplachuju, abych mel jistotu, že jsem čistý zevnitř i z venku. Do tašky balím všechny své gumové i železné hračky, silonky, latexové oblečky, zkrátka všechno tak jak pán poručil. Nasedám do auta a vydávám se na místo určení. Je ještě celkem brzo, ale nechci hned napoprvé přijít pozdě. Místo si nejprve obhlídnu z auta, je to taková maličkatá ulička do lesa. Auto tedy nechávám opodál a zbytek jdu pěšky. Po asi po půl kilometru, přicházím k závoře, která je tam asi kvůli tomu, aby lidi nejezdili do lesa. Podle hodin 21:28. Akorát. Z kapsy beru takové ty černé kancelářské svorky na papír a přicvakávám na bradavky. Kolíčky jsem doma nenašel, tak aspoň tohle. Opřu se o závoru a čekám na pána. Všude je ticho a tma. V dálce za mnou občas projede po silnici auto. Soustředím se jen na to, jak strašně mě bolí svorky na bradavkách, a že musím vydržet je nesundat, než pán přijde. Napětí se stupňuje, srdce mi buší, každá minuta je jako hodina. Najednou slyším za zády přibližující se kroky. Ztuhnu, koukám před sebe, jak to pán nařídil a čekám, co se bude dít. Když dojdou kroky až ke mně, ozve se: „Ahoj děvko.“
„Dobrý večer, pane“ odpovídám nehnutě.
Pán: „Dej ruce za záda.“
Jakmile dám ruce za záda, slyším, jak zarachotí pouta a zápěstí mi obejme studený kov. Hned na to mi pán na hlavu natáhne látkovou masku, nebo kuklu a kolem krku utáhne poměrně široký obojek, aby nešla sundat. Má jen díru na pusu jinak nic.
„Ták to bysme měli!“ Rozpovídal se najednou pán. „Řeknu ti, že jsem fakt rád, že jsi tady. Od rána mi v klacku hučí jak Niagáry, potřebuju už si vyprázdnit koule.“ Do jedné ruky chytl tašku s věcmi, do druhé vodítko od obojku, škubnutím za něj mě vede neznámo kam. „Zrovna nedávno jsem se o tom bavil s kámošem, on taky cvičí kurvy víš, jak nejlíp zajet takovou starou pannu jako seš ty. (Zas tak starou ne, vždyť je mi teprve 25, říkám si v duchu..) No a on na to, že to je přeci jasný, 2-3 dny nehonit, aby se děvka naučila polykat, a pro jistotu si připravit Viagru, kdybych náhodou odpadl dřív, než budeš škemrat o slitování. No a když jí na závěr do rozmrdané díry strčíš anální kolík namazaný tabascem, tím nemůžeš nic zkazit.“ povídá se smíchem pán. Jak to poslouchám, začínám mít opravdu strach a doufám, že to všechno nevyzkouším, nebo teda aspoň ne na první schůzce..
„Co furt kňouráš?!“ křikne na mě pán.
Já: „To ty svorky na bradavkách, pane. Strašně to bolí.“
Pán mi rozepne bundu a kouká na kancelářské svorky „Já jsem říkal dřevěné kolíčky, ne tohle! To jsi tak blbá děvka, že nepoznáš rozdíl mezí kolíčkem a kancelářskou sponkou na papír?!“
Já: „Poznám, pane, ale doma jsme žádné neměli a už bych je nestihla koupit.“
Pán: „No a co?! To je tvůj problém, času si na to měla dost! Vůbec mě to nezajímá, když neumíš poslouchat, tak si to teď užij!“ S těmito slovy mi pán zase zapne zip u bundy, a táhne mě dál. Tentokrát už mlčky. Nemůžu myslet na nic jiného než jak mi bradavky ničí ty hloupé svorky, a jak to strašně bolí, ale neodvažuju se nic říct.
Po několika minutách tiché chůze pán zastavuje. Před námi cvaknou zámky od auta a slyším, jak otvírá kufr. Rozepne mi bundu a bez mazlení sundá naráz obě svorky z mých bradavek. „Auuuíííííí“ vykřiknu hlasitě do tmy. „Tiše couro, vždyť ty tu řveš jak na lesy!“ směje se pán. Jakmile odezní hlavní nával bolesti, začnu děkovat pánovi, že mi je sundal. Když jsem je doma zkoušel, tak jsem s nimi nevydržel ani minutu, a tady jsem je mel asi 20. Nějak jsem to nedomyslel. Kdyby mi je pán nesundal, tak vůbec nevím co bych dělal. Z mého pocitu blaženosti a úlevy mě probere, jak mě pán začne cpát do kufru auta. Nebo cpát, prostě mě tam strčí, a když si trošku porovnám nohy, tak nade mnou zatáhne roletku. „A ani tu necekneš!“ okřikne mě, ještě než zabouchne kufr a jedeme.

Po asi 20ti minutách auto zastavuje. Pán mě táhne za vodítko do domu a po schodech do prvního patra. Vůbec netuším, kde jsme, ale odhaduju to na rodinný dům, nebo chatu někde za městem. Strčí mě do nějaké místnosti, vedle mě hodí tašku s věcmi a říká: „Teď se převleč a připrav pro pána.“ – prohrabe se taškou na zemi – „Vem si ten síťovaný catsuit, boty s podpatkem, korzet a latexovou masku. Až budeš hotová, klekni si do kouta a čekej, než přijdu.“ Sundá mi pouta z rukou a odejde. Slyším, jak za sebou zamkne dveře a jak se vzdalují kroky.
Jako první si samozřejmě sundám obojek a kuklu a rozhlížím se po pokoji. Záchod, umyvadlo, sprcháč, v rohu malé okno s vlnitým sklem, přes které není vidět ven. Prostě taková úplně obyčejná koupelna. Svleču si tedy všechny svoje věci a začnu se oblékat do síťoviny. Catsuit je poměrně těsný a jde to pomalu. Když se do něj nasoukám, vezmu korzet. Snažím se ho utahovat dost, aby se mi pěkně formovala figura. Potom botky a úplně nakonec černou latexovou masku, takže zase upadám do tmy. Nahmatám kout a klekám si do něj.
Po chvilce čekání přichází pán. „Vztyk!“ – prohlédne si mě – „No vida, takhle je to mnohem lepší! Už začínáš vypadat podle toho, co jsi – občejná laciná štětka. Vlastně ani ne laciná, protože ty pícháš zadarmo!“ směje se pán. „ Ale počkej, ještě to trošku vylepšíme.“ Na krk mi dal zpátky obojek, a na ruce i nohy utáhl kožená pouta, takové ty široké pásky, a na závěr zacvakl všechny zámečkem. I když pochybuju, že byli potřeba. Těžko bych si je sundal i bez zámečků, ale to spíš jen tak pro efekt a důkaz nadvlády. „Teď je to perfektní“ říká pán a tahem za vodítko mi dává najevo kam jít. Jak přecházíme z místnosti do místnosti, otře se o mě pes. Ale fakt veliký, žádný kundolízek a nabourá mi studeným čumákem do (předchozími událostmi značně zvlhlého) ptáka v kleci. Leknu se a instinktivně ho rukou odstrčím pryč. „Co si to dovoluješ, ty blbá kurvo?!“ a šlehne mě bičíkem přes zadek. Ale dost silně, až vyjeknu.
Já: „Omlou..“ víc nestihnu doříct, protože dopadne další rána, tentokrát na ruce, kterýma jsem se snažil si chránit postižené místo.Pán: „Tak ty jsi drzá na mě, na Rustyho, a ještě mi sem strkáš ruce?! Uvědom si, co jsi zač, ty děvko! Pokud si tě chce očuchat, tak ho necháš; Pokud tě bude chtít ošukat, tak mu podržíš; A pokud ti rozkážu ho vyhulit, tak ho vyhulíš, jasné?!“ Než to celé na mě pán vykřičel, dopadlo na můj zadek dalších minimálně 15-20 ran, i když o poznání menších, než ta první.
Já: „ANO!“
Pán: „CO ANO?!“ ..další rána..
Já: „ANO PANE!“
Pán: „No bude s tebou teda hodně práce, nemáš ani základní společenské návyky. Naštěstí na rozdíl od našich škol, tady nejsou fyzické tresty zakázané, takže to půjde rychleji…“ Vytáhl mě za vodítko zpět na nohy a pokračujeme v chůzi.
Tohle se mi vůbec nelíbilo. Zadek jsem měl nateklý a určitě rudý. Nejraději bych se otočil a šel domů, ale zaprvé vůbec netuším, kde jsem, a hlavně zadruhé – pravidlo č.5 – konec lekce určuje pán, takže by mě stejně nepustil a bůh ví, jaký bych dostal trest za to, že chci hned po první hodině odejít…
Přišli jsme do místnosti, bylo v ní příjemně teplo a na zemi huňatý koberec. Poručil mi, ať si kleknu a sám se začal svlékat. „Tak se konečně podíváme, co umíš“ řekl a strčil mi už napůl tvrdého ptáka pod nos. Asi ho vydráždil ten výprask v chodbě. Vím, co ode chtěl, tak jsem začal. Nikdy předtím jsem to nedělal, a tak než kouření to bylo spíš nemotorné cumlání. Ptáka měl většího než já. Na délku ani ne, ale tak 5cm v průměru, oholeného a nadrženého. Po chvilce v mé puse v něm úplně tepala krev. Následně mě začal sám dirigovat. Takhle ne, takhle jo, pomaleji, rychleji… během chvilky se ale rozjel a začal přirážet. Snažil jsem se rukama regulovat hloubku, ale když jsem ho potřetí odstrčil, vytáhl ptáka, dal mi facku a se slovy „no snaž se“ mi sepnul pouta za zády. Teď už mohl úplně libovolně šukat mojí pusu, naštěstí bral ohledy na to, že je moje první kuřba a nepřirážel hluboko.
Netrvalo dlouho, když se rozhekal a z pusy mi vytáhl už stříkající kládu. První dávka šla přímo do pusy, další už dopadali na mojí hlavu a všude okolo. Přes latex jsem cítil, jak mi horké cákance rozmazává ještě pulzujícím ptákem na tvářích. Semeno co jsem měl v puse, jsem se snažil polykat. Moc mi to sice nejelo, ale nebylo to zas tak hrozné, jak jsem čekal. Když se vydýchal, strčil mi ho zpátky do pusy. Prý: „ty za to můžeš, ty si ho očisti“. Cumlal jsem a jezdil jazykem po jeho péru, dokud neuznal, že už to stačí a neodstrčil mě pryč. „Nic moc teda, ale to se doučíš.“ Pche, prý nic moc! To semeno všude okolo teda říká úplně něco jiného, myslím si a cítím se trochu uraženě!
Pán se chvilku přehrabuje ve věcech a pak říká „pojď sem“, jako by si snad myslel, že vím kde to je. „No dělej, pojď sem!“. Vydám se tedy po kolenou za hlasem. Udělám 4, možná 5 kroků když se nohama zaseknu o kraj postele, a tělem padnu na ní. „Takhle zůstaň!“ přikáže pán, a tak ležím a čekám. On mě obejde a začne mi vázat kolena od sebe tak, že vlastně klečím na zemi, stehna mám do široka roztažená a opřená o kraj postele, a hodní polovinou těla ležím na posteli. Když mi upevní obě nohy, rozpojí mi pouta za zády a ruce natáhne dopředu před hlavu a tam uváže. Výsledek je takový, že ležím natažený na posteli, s pokrčenýma nohama, odkrytým zadečkem a nemůžu se v podstatě skoro vůbec hýbat. Postaví se, chvilku se kochá svojí prací a říká: „Jdu si pro pití, chceš taky?“ – „Ano prosím“ odpovídám. Jak otevře dveře na chodbu, vtrhne dovnitř pes Rusty a začne čenichat všude okolo.
Trvá jen chviličku, než najde mě a začne mi očichávat prcinu. „Hehe, no vidíš, Rusty ti tu bude dělat společnost, než se vrátím. Asi chce dokončit to, co na chodbě nestihl..“ směje se pán a jde dolu pro pití. Pes nepřestal dorážet. Chvíli mi čuchá díru, pak ptáka, pak zase díru, chvíli něco okolo, a zase ptáka. Nejspíš vyčuchal to, co hledal a mě začíná docházet, co na chodbě nestihnul.. Naskakuje na mě a chce mě úplně regulérně obtáhnout. Snažím se mu uhýbat a stahuju prcinu co nejvíc, aby se do ní nedostal, ale okřiknout ho si netroufnu, protože kdyby to slyšel pán, dostanu určitě zase nařezáno!
Během chvilky se vrací pán s pitím do pokoje a vidí Rustyho, jak na mě zběsile přiráží.
Pán: „Tak co, užil sis?“
Já: „Ne, pane“
Pán: „Ty buď ticho děvko psí, s tebou nikdo nemluví!“
Dívá se z blízka a kontroluje, jak je pes daleko. Když vidí, jak mu stahuju díru ze všech sil, a že se jen plácá okolo, tak ho stáhne ze mě dolů a říká mu: „Nic si z toho nedělej Rusty, je to prostě blbá frigidní coura. Ale neboj, ona ti taky podrží, to ti slibuju.“ Protože pes tohle sdělení nějak nechtěl pochopit a pořád dorážel, vyhodil ho pán zase zpátky na chodbu.
Otočil se na mě: „A ty děvko, mluv jen, když jsi tázaná!“ a švihl mě důtkama přes zadek. Důtky byly celkem huňaté a pádné, takže to nebylo jen přes zadek, ale částečně přes záda, stehna, kulky a pár pramínků mě kouslo přímo do dírky.
„Zahrajem si teď takovou hru, a budeme jí říkat třeba „uškemrej si pána, aby ti rozmrdal tvojí panenskou díru.“.“ nic víc neřekl – zatím jsem to nechápal.
Přetáhl mě ještě párkrát důtkama, pak mě pleskal rukou, pak a zase důtky. A tak pořád dokola. První dvě, možná tři kola se mi líbily, ale po každém kole pán přidal na intenzitě a už to docela bolelo.. Netrvalo dlouho a začal jsem prosit:
„prosím pane dost“
„prosíííím už stačí“
„prosííím už se to nedá vydržet, stačí!“
Pán ale nepřestával, pořád dokola rytmicky střídal nástroje a trápil mou prdelku. Snad po 15ti minutách už jsem byl zoufalý. Nedalo se to vydržet. Nevěděl jsem, co mám dělat. Škubal jsem sebou, prosil, škemral, než pán zopakoval větu „uškemrej si pána, aby ti rozmrdal tvojí panenskou díru“. Konečně mi došlo, co jsem dělal špatně! Začal jsem prosit jinak:
„prosím pane, ošukejte mě“
„prosím vymrdejte mě“
„prosím vymrdejte mi tu mojí díru“
Po dalších pár minutách, už jsem doslova křičel:
„Notak už mi zmrdejte tu moji nadrženou píču! Rozmrdejte mi pořádně tu špinavou psí kundu! Narvěte mi do ní vašeho obrovskýho, trdýho čuráka, prosím!!“
Pán mě naposledy přetáhl silně důtkama, hodil je na zem a povídá „No když o to tak hezky prosíš, tak dobře.“ Vzal ze stolu roubík s velkým kroužkem, a se slovy „teď už mluvit nepotřebuješ“ mi utáhl postroj na hlavě. Nalil mi nějaký olej na prcinu a jen tak aby se neřeklo, zajel narychlo jedním prstem dovnitř. To snad nemyslí vážně, říkal jsem si v duchu, když mi nasadil ptáka na díru. Myslel! Rukama mi roztáhl půlky a jedním táhlým a poměrně rychlým pohybem do mě zajel až po kořen. Vzepjal jsem se v poutech a křičel, co mi roubík v puse dovolil. „No jo, poprvé to vždycky bolí. Jen si to hezky užij.“ řekl škodolibě a začal do mě ve slušném tempu přirážet na celou délku ocasu. I kdybych neměl na hlavě tu masku, tak by se mi teď zatmělo před očima. Bušil do mě, jak do vytahané nafukovací panny a bylo mu úplně jedno, jak se cítím. Jeho tvrdý čurák nekompromisně drtil mou úzkou štěrbin. Po několika minutách si naštěstí moje prdelka přivykla jeho rozměru a já si to poprvé začal docela užívat.
Když se mu zdálo, že můj zvukový projev už není tak jednoznačný, jako na začátku, vyjel ze mě a zase mě chvilku plácal, nebo roztahoval díru prsty a potom mě zase prudce napíchl na svého ptáka a pokračoval v zuřivém šukání. Absolutně jsem ztratil pojem o čase. Nedokážu posoudit, jestli to trvalo hodinu, dvě nebo tři, než se mocně přirazil a s hlasitým hekáním a funěním mi vykropil jeskyňku. Cítil jsem horké cákance semene uvnitř, a další už dopadaly na můj zadeček a já si vychutnával slastnou chvilku odpočinku. Sedl si vedle mě na postel a těžce oddechoval a já děkoval bohu, že se udělal a má konečně dost. Cítil jsem se jako děvka před důchodem. Vzadu jsem byl úplně otevřený a dírka mě nepředstavitelně pálila. Až do teď jsem v ní měl sem tam prstík, maximálně občas dildo, se kterým jsem se navíc vydržel šukat jen chvilku, než jsem si to udělal, takže se není čemu divit, že po tomhle výkonu jsem byl na pokraji sil.
Když se pán probral z orgasmu, zvedl se z postele a říká: „Tak děvko, když už máš dneska to svoje poprvé, tak se vším všudy ne?“. Bez toho, aby čekal na odpověď, otevřel dveře na chodbu a zavolal na psa „Rusty, pojď, děvka čeká a je celá žádostivá!“. V mžiku přiběhne Rusty a neomylně zamířil čumákem mezi moje půlky. Párkrát mi drsným a dlouhým jazykem prolízl vystříkanou dírku před tím, než na mě vyskočil. Nedělalo mu žádný problém, aby do mojí několikahodinovým sexem řádně roztažené kundy zajel hned na první pokus i s jeho bambulkou a začal okamžitě zuřivě přirážet. Měl překvapivě malého čuráka, asi jako pánův prst, ale pod rychlostí jeho přírazů ve mně opravdu rychle rostl. Mezitím mě pán obešel, vyndal z pusy roubík a začal mi cpát polozvadlého ptáka do tlamy, „Hul děvko! Pořádně ho očisti!“ křikl na mě prudce. Snažil jsem se, opravdu jo, ale psí čurák mi za tu dobu narostl v díře v tak ohromné monstrum, že moje soustředění bylo úplně jinde. V duchu jsem děkoval pánovy, že mě předešlým šukáním důkladně roztáhl, než na mě pustil psa, protože i přesto, že jsem měl zadek, jak vjezd do pískovny to dost bolelo. Pes do mě zběsile bušil neuvěřitelnou rychlostí snad 10 minut, než hlasitě zavyl, v ocasu mu zaškubalo, jeho koule se ve mně ještě víc zvětšila a začal mě plnit snad litry semene. V puse semeno a pánovo ptáka, v zadku semeno a psího ptáka. Ten pocit ponížení a blaženosti byl nepopsatelný. „Tak si to tady spolu užijte a ať vám to hezky uteče.“ řekne s notnou dávkou škodolibosti pán. Zvedl se, odešel a já zůstal s mým psím milencem v osamění. Měl jsem čas přemýšlet nad vším, co se stalo, a že jsem opravdu děvka. Vlastně jak řekl pán – horší jak děvka, protože ta to dělá pro peníze. Nedovedu říct, jestli to trvalo půl hodiny, nebo víc než psí ocas splasknul natolik, aby s hlasitým šplouchnutím vyjel ven a psí semeno se hrnulo z mé ztrápené díry. Pes chvíli olizoval mě, pak sebe a pak se odšoural kamsi dolů po schodech. „Tak jak sis to dnes užila, kočičko?“ probralo mě z odpočinku pánovo lehké plesknutí po zadku. „Líbilo se ti to?“
Já: „Ano, pane.“
Pán: „A nekecáš?“
Já: „Ne, pane.“
Pán: „To je dobře. Víš, že se lhaní nevyplácí!“
Já: „Ano, pane.“
Pán: „Tak poslouchej, pro dnešek jsme skončili a já jsem připraven tě přijmout na stálo do převýchovy v mojí kurvu. Teď máš možnost se rozhodnou, zda chceš pokračovat v tom, co jsme dnes začali. Když řekneš, že nechceš, tak tě odvážu, naložím do auta, odvezu zpět a už se nikdy neuvidíme. A nebo řekneš, že ano a tvá převýchova bude zítra a nejspíš i v neděli pokračovat.“
Já: „A co se bude dít zítra, pane, když řeknu ano?“
Pán: „Do toho ti nic není. Všechno se dozvíš, až přijde čas. A vůbec, žádné přemýšlení! Buď to chceš, nebo nechceš! Takže odpověď je?“
Já: „emmmm…“ Takhle prudká otázka mě úplně zaskočila.
Pán: „No dělej!“ A opět mě pleskl po zadku, ale tentokrát dost silně.
Já: „Ano“ vyhekl jsem hlasitě.
Pán: „Celou větou!“
Já: „Ano, chci být vaše kurva na převýchovu.“
Pán: „Tak vidíš, ani to nebolelo… Zatím…“ Pronesl posměšně pán a konečně mě odvázal od postele. „Jdi spát, zítra tě čeká dlouhý den.“ Houkl na mě ještě přes dveře, než je zamkl a nadobro odešel. Byl jsem úplně zničený. Začal jsem si svlékat svůj „holčičí“ úbor a poprvé jsem se rozhlédl po místnosti. Byla úplně prázdná, jen postel s masivní železnou pelestí a po stranách s navařenými železnými oky uprostřed místnosti. V rohu malé umyvadlo a výlevka, u stropu malé okénko a všude po zdech a ve stropě nejrůznější oka a háky. Vyškrábal jsem se na postel a uložil se k spánku. „No mám se teda na co těšit…“ pomyslel jsem si ještě, než jsem stihl usnout.

Epilog:
Povídka není skutečná, je psána podle toho, co a jak se mi líbí. Kdyby si se mnou chtěl nějaký pán/paní pohrát v tomto duchu, ať se ozve 🙂