Tak si tak hovím ve vaně po náročném pracovním dnu a čekám, až přijde manžel také z práce, protože se už nemůžu dočkat na krásné milování. Dnes mě to už drží od rána a v práci jsem si to musela odskočit třikrát během dne udělat, jinak bych asi některého klienta byla schopna ojet. Najednou slyším bouchnout dveře v chodbě a srdce mi zaplesalo, protože to bylo znamení, že Dušan je už z práce doma.
číst více
Pohlížel na svého sluhu a v jeho očích se zračila zloba. Ne taková ta výbušná, hlasitá a bezmyšlenkovitá, ale naopak chladná, tichá, vypočítavá. Na jeho rtech pohrával zlověstný úsměv, jak si vyslechl tu novinu. Nemohl si před svým zaměstnancem dovolit projevit slabost. Tahle situace pro něj však byla nepříjemná hned dvojím způsobem. Mohla poškodit jeho pověst a respekt v řadách jeho otrokyň, ale nejhorším faktem zůstalo, že jej zradila.
číst více
Seděla jsem ve výslechové místnosti. Pohled jsem nepřítomně upírala na protější zeď a ruce měla křečovitě sevřené v klíně. Šedé stěny na mě moc dobře nepůsobily, nejraději bych už byla na čerstvém vzduchu. Občas jsem se slabě otřásla při vzpomínce na událost z minulého týdne, kvůli které jsem vlastně tady...
číst více
Je čtvrtek a úderem páté odpolední se ozval zvonek. Podívám se z okna a vidím našeho truhláře, jak přešlapuje u branky. Sešla jsem dolů otevřít. „Dobrý den, paní, přinesl jsem Vám slíbené podklady a nákresy“. Vzala jsem si obálku a šli jsme do domu. Přikázala jsem otrokovi, aby se šel dolů svléknout a čekal, až přijdu. Šla jsem za manželem a prohlídli jsme si návrhy polepšovny.
číst více
Ve středu i ve čtvrtek jsem se pokoušela něco naučit, ale šlo to těžko, pořád se mi hlavou honily představy, jak budu trápena, což stačilo k tomu, abych měla mokré kalhotky. Vzpomněla jsem si na Vendulu, krásnou černovlásku z házené, která nám jednou vyprávěla v šatně po tréninku, jak ji o prázdninách mučili venkovští kluci. Tenkrát jsem měla oči navrch hlavy, všechny jsme ji braly za hrdinku, a já to teď zažiju taky!
číst více
Byli jsme připraveni, já zalezlý nahý po stolem , ubrusy sahali až dolů tak ,aby hosté nic neviděli a pomalu jsme očekávali první hosty, abych mohl plnit, vše o čem jsme s Mírou mluvili. Nemusel jsem čekat dlouho a první hosté se dostavili, měl jsem dojem, že to jsou oni muži, kteří mne již vyzkoušeli a tak surově zmlátili.
číst více
Spala na zadním sedadle zabalená jen v dece a prožívala sen. Zdálo se jí, že se k ní ve tmě přibližoval muž, který se poté změnil v ďábla a nakonec ve vlka, který jí šel po krku… Vykřikla hrůzou, otevřela oči a zrychleně oddechovala.
„Už jsme tady.“
číst více
Musíme se vrátit o 14 let zpět. Jednoho prosincového večera jsem byl pozván na vánoční večírek jedné nejmenované firmy v jedné nejmenované restauraci v Praze.Večer byl velmi příjemný i dobře jsem se bavil a nic nenasvědčovalo že bych měl zažít něco co mi změnilo na dva roky docela zásádně život a po pravdě ovlivňilo mě to do dnešní doby.Kolem půlnoci jsem se rozhodl, že je toho akorát,vzhledem k tomu že jsem vůbec nepil,protože jsem měl v plánu ještě v noci jet domů.
číst více
Kašlu na balení, řekl jsem si po pár nezdařených pokusech s nechutným pocitem přeplněných koulí. "Hledám děvku, kterou bych mohl šukat a sestříkávat dle libosti," bác a enter, zadal jsem do seznamky a šel si vyhonit péro. Nedával jsem si ani 10% šanci, že by podobný inzerát měl šanci na úspěch, ale co už. Nicméně stalo se neočekávané, za pár dní jsem dostal odpověď. "Pro nenasytnýho chlapa udělám cokoliv."
číst více
Píše se rok 1942 a moje země je okupovaná německou nacistickou armádou.
Jmenuji se Marie a je mi 23 let. Válka trvá už několik let, které se zdají být dlouhé jako věčnost. Vleklá válka plná umírání, nedostatku a nemocí.
Naštěstí bydlím na venkově, kde je život přeci jen o něco mírnější než ve velkých městech.
Jak jsem ale už řekla, ani vesnicím se nemoci nevyhýbají, a tak se stalo, že jsem musela navštívit svou nemocnou matku.
číst více
