Další den se pomalu skláněl ke svému konci. Zapadající slunce nádherně podbarvovalo mraky do krvavě červeného odstínu. Vše bylo mysticky oranžově zabarvené od skomírajícího slunce. Lumír právě vystoupil na konečné lince autobusu. Poslední zastávka se nacházela v průmyslové zóně jednoho města. Do cíle to měl ještě skoro kilometr. Nikde nikdo. Bylo to vše zvláštní.
číst více
V mých představách existují oblasti, kterým vládnou muži. Na celé zemi není žena, která by se před nimi skryla. Jejich chápání světa je jednoduché. Mít a zároveň vlastnit ženu, která by byla poslušná manželka, milenka, a přítelkyně. Existuje jen málo míst, kde by se žena mohla cítit v bezpečí. Pár měst, kde si pokojně žijí a nemusí se bát.
číst více
Když Aiku přivedla stráž do otrokářova stanu, Karaš už čekal na posteli a něco podepisoval. „Budeš dělat scény nebo nechceš aby i tentokrát vidělo víc lidí, jak šukáš?“ „Budu poslouchat.“ Špitla rezignovaně Aika a Karaš pokynul strážným, aby se ztratili. Když osaměli, hodil Aice oděv, první který tu dostala. pěkně padnoucí korzet, podobný nosívala pod večerní šaty, když ještě její rodiče něco znamenali. Tenhle ale nebyl z bílého plátna nýbrž černé průsvitné látky a přes něj už žádná další vrstva neměla přijít.
číst více
Pila z tůně uprostřed lesa i potravu hledala spolu se zvířaty. Přespávala na stejných místech jako lesní ptáci, aby byla v noci v bezpečí. Od doby, co Aice zabili oba rodiče, k lidem se nepřibližovala. Království padlo již před půl rokem a zůstal jen chaos. Aičin lid odplul ve spěchu za moře. Kdoví jestli nezůstala poslední. A skrývat se věčně nedokáže…
číst více
Přikryt kožešinami seděl v dubovém křesle a okenice srubu drkotaly zimou. Krb zařizoval naštěstí opravdu příjemnou teplotu. Rukou si neustále sahal do vlasů, bylo to tak příjemné. Vítr a zvuky, které příliš nevnímal, se vytrácely dále do prostoru a on si prsty stále masíroval hlavu a liboval si doteků svých vlasů. Byl tu příliš dlouho sám, zavřený jako pták v dřevěné budce a jeden pud za druhým postupně vládly nad jeho smysly. Už si nehladil jen vlasy.
číst více
Celý další týden mezi Emou a Editou neproběhly žádné hrátky a Ema se začínala cítit odstrčená a neustále nadržená. Zatím se s pánem ještě osobně nesetkala, a ani o to nestála. Taky se jí zdálo, že v noci slyší kroky, které se zastavují před jejím pokojem, a tak se začala zamykat. Další noc, když si před spaním hladila prsíčka a kundičku, zase zaslechla ty kroky, a pak někdo vzal za kliku.
číst více
Ema byla krásná patnáctiletá dívka z vesnice. Její drobné postavě dominovala jemná tvářička, černé husté vlasy a velká a pevná prsa. Před měsícem její rodiče navštívila Hana, sestřenice Eminy matky, a nabídla, že Emě zařídí práci služebné ve městě. Dívka, tak bude mít šanci dostat se do lepší společnosti a vydělat si na věno. Rodiče, kteří měli na krku ještě další čtyři děti, s tím souhlasili. Ema byla taky nadšená, protože měla vždy pocit, že život na vesnici není pro ni.
číst více
Kdysi dávno za sedmero horami a sedmero řekami žila byla jedná sterá paní. Jednoho dne, když šla do lesa, aby natrhala bylinka pro léčivé masti, uviděla, jak před její chatrčí leží nějaký uzlíček. Rozbalila ho tedy a co neviděla…Uvnitř byla malinká holčička, sotva pár měsíců stará…
O 15 let později.
číst více
Marek pracoval jako technik v aquaparku, který teprve nedávno nechalo vybudovat město. Vstupné nebylo z nejlevnějších a tak se postupně v jeho hlavně líhnul docela odvážný plán. Jednou večer nadhodil své manželce Michaele, které bylo jednatřicet, tedy o dva roky méně než jemu. „Zítra zavíráme už v sedm…“ „Takže přijdeš domů dřív?“ Zaradovala se. „No mohl bych, ale mě napadlo něco trochu jiného. Dělá se tam úklid, mění voda a tak. Ale v deset večer už bude všechno hotový a nikde nikdo. Mám klíče. Co ty na to, Míšo?“ „Myslíš jít se vykoupat? V noci?
číst více
Na malé vesnici zná každý každého. Ani v této tomu nebylo jinak. Obyvatelé vesnice byli jedna velká rodina. Když měl někdo problém nebo potřeboval pomoc, hned se našla pomocná ruka nebo aspoň dobrá rada.
Jednou se stalo, že rodiče šestnáctileté Hanky museli pracovně odjet na měsíc do ciziny. Ale co s Hankou? I když už jí je šestnáct, nemohou ji tu nechat v domě samotnou. A tak zašli za sousedem Mirkem, starým vdovcem, jestli by nemohla Hanička zůstat u něj. Mirek nic nenamítal. A tak slovo dalo slovo, rodiče odjeli a Hanka se přestěhovala k sousedovi.
číst více
