Za lesem hlubokym,v malicke vesnici zila holcicka jmenem Karkulka.Kdyz dostala prvni menstruaci,zacali ji kluci ze vsi rikat Cervena Karkulka.Karkulka nemela menstruaci rada.Spatne se ji masturbovalo a dalsi tyden mela co dohanet.Jednoho dne dostala zpravu ze je jeji babicka nemocna a tak ji chtela donest kosik plny kolacku a vina. Maminka ji varovala:Hlavne nechod pres les! je tam zly vlk a mohl by te pokousat!Karkulka nikdy vlka nevidela a tak se ptala maminky jak ze ten vlk vypada.Inu takovy vlk se pozna podle velikeho ocasu.Karkulka vyrazila na cestu ale jen co zmizela mamince z dohledu,zamirila k lesu.
číst více
Ahoj, jmenuji se Šárka a je mi 16 let. Jsem vyšší blondýnka s menším zadečkem a krásnýma kozama, mám větší dvojky.
Byl teplý letní večer a já se vracela domů od kamarádky. Cesta mi obvykle netrvala déle než půl hodinky. Začalo se stmívat a tak jsem se rozhodla, že si zkrátím cestu přes park. Procházela jsem kolem tmavší části a v tom jsem ucítila tupou bolest na hlavě. Upadla jsem a ztratila vědomí.
číst více
Aika moče nikdy předtím neviděla. Nyní ale s karavanou zastavili na pláži a čekali, až je dřevěné čluny přepraví na loď. Oriana, její nová paní, totiž nebyla nikým jiným než vdovou po pirátovi, který nahromadil tak obrovské bohatsví, že vládl doslova ostrovní říši. Když pak zmizela manželova loď na jedné z nebezpečných výprav, Oriana se hbitě ujala vlády, popravila několik manželových přátel a začala si užívat. Koráb je přepravil na hlavní z ostrově přímo k nádhernému paláci na pobřeží.
číst více
Tu noc měla princezna Irwen divoké sny. Do jejího mozku se vkrádaly divné myšlenky. Les jakoby mohutněl a zanechával na jejím srdci temný příkrov. Dubák u potůčku jakoby se natočil směrem k jejím oknům a hlídal ji. Instinktivně se schoulila do klubíčka a celá se schovala pod peřinu… Ráno se probudila celá zpocená. Noční košile se jí lepila na prsa a dívce tak dalo práci ze sebe promočený oděv sundat. Když si ji přetahovala přes hlavu a ukázala světu na odiv svou ladnou figuru, ucítila vůni hlíny. Zarazila se, ale při bližším zkoumání přišla na to, že se jí to jen zdálo.
číst více
(pokračování Nejranější pohádky) Eva si dál a stále dokola užívala jedno číslo za druhým, všechno ji začínalo bolet, myslela si, že snad nakonec bude celá zevnitř roztrhána, ale takové bylo výkupné za tu zatraceně nekonečnou rozkoš, kterou jí dokázal nepřetržitě poskytnout pouze Ďábel. Bůh je často sledoval a byly mu líto dvě věci. Za prvé, že nemůže být na Ďáblově místě, a za druhé, že ze dvou lidí na Zemi zůstal už jenom jeden.
číst více
Další den se pomalu skláněl ke svému konci. Zapadající slunce nádherně podbarvovalo mraky do krvavě červeného odstínu. Vše bylo mysticky oranžově zabarvené od skomírajícího slunce. Lumír právě vystoupil na konečné lince autobusu. Poslední zastávka se nacházela v průmyslové zóně jednoho města. Do cíle to měl ještě skoro kilometr. Nikde nikdo. Bylo to vše zvláštní.
číst více
V mých představách existují oblasti, kterým vládnou muži. Na celé zemi není žena, která by se před nimi skryla. Jejich chápání světa je jednoduché. Mít a zároveň vlastnit ženu, která by byla poslušná manželka, milenka, a přítelkyně. Existuje jen málo míst, kde by se žena mohla cítit v bezpečí. Pár měst, kde si pokojně žijí a nemusí se bát.
číst více
Když Aiku přivedla stráž do otrokářova stanu, Karaš už čekal na posteli a něco podepisoval. „Budeš dělat scény nebo nechceš aby i tentokrát vidělo víc lidí, jak šukáš?“ „Budu poslouchat.“ Špitla rezignovaně Aika a Karaš pokynul strážným, aby se ztratili. Když osaměli, hodil Aice oděv, první který tu dostala. pěkně padnoucí korzet, podobný nosívala pod večerní šaty, když ještě její rodiče něco znamenali. Tenhle ale nebyl z bílého plátna nýbrž černé průsvitné látky a přes něj už žádná další vrstva neměla přijít.
číst více
Pila z tůně uprostřed lesa i potravu hledala spolu se zvířaty. Přespávala na stejných místech jako lesní ptáci, aby byla v noci v bezpečí. Od doby, co Aice zabili oba rodiče, k lidem se nepřibližovala. Království padlo již před půl rokem a zůstal jen chaos. Aičin lid odplul ve spěchu za moře. Kdoví jestli nezůstala poslední. A skrývat se věčně nedokáže…
číst více
Přikryt kožešinami seděl v dubovém křesle a okenice srubu drkotaly zimou. Krb zařizoval naštěstí opravdu příjemnou teplotu. Rukou si neustále sahal do vlasů, bylo to tak příjemné. Vítr a zvuky, které příliš nevnímal, se vytrácely dále do prostoru a on si prsty stále masíroval hlavu a liboval si doteků svých vlasů. Byl tu příliš dlouho sám, zavřený jako pták v dřevěné budce a jeden pud za druhým postupně vládly nad jeho smysly. Už si nehladil jen vlasy.
číst více
