Možno trošku nezvyčajné, ale určite nie neexistujúce povolanie. Áno, robím to aj ja, obštastňujem osamelé, dostatočne doma neukojené, či sklamané ženy. Vydaté, slobodné, zasnúbené, matky alebo bezdetné, mladé, staré - to je jedno. Za peniaze alebo aj zadarmo (Keď je dobrý týždeň a ona sympatická, prečo nie - ale len prvykrát, uvádzacia akcia. Prečo? Lebo každá sa vráti a s ňou aj peniaze). Prídem, okúzlim, pomaznám, poriadne vytrtkám a idem spokojne domov.
číst více
Otrok v silonkách - 3
... pokračovanie!
Keby si ma nebol upozornil ani neviem, že už ubehli vyše dve hodiny od začiatku nášho hrania.
Nemám pojem o čase a len čakám až zasa dostaneš chuť.
Zrazu cítim ako vstávaš a už ťa nemám v zornom poli očí. Je to napínavé čakať čo sa bude so mnou diať.
číst více
Pracovní pohovor na místo osobního asistenta
zaklepal jsem na dveře hotelového pokoje a zevnitř se ozvalo přísným hlasem: "vstupte, je odemčeno".
Vešel jsem do místnosti a uviděl jsem možnou paní šéfovou (Tebe), jak si něco srovnáváš v nočním stolku.
Měla jsi na sobě oblečenou bílou halenku zastrčenou do kraťounké černé minisukně a na nohou páskové sandály na vysokých podpatcích.
číst více
Pamatuji se na to, jak mi jeden můj spolužák půjčil domů německý pornografický časopis. Něco takového jsem ještě nikdy před tím neviděl. Byl plný fotografií žen oblečených jen v černých punčochách a podvazkových pásech. Většinou klečely před nahými muži a jejich vzrušené pyje měly v ústech. Dobrý byly fotky, jak jedna seděla obkročmo chlapovi na hlavě s číčou natisknutou na jeho obličeji a druhá mu ho olizovala. Tak to pro toho chlapa musí bejt opravdový peklo, když se takhle dostane mezi dvě mlýnská kola.
číst více
Osmý díl,
Devátý díl,
Desátý díl
Najednou se mnou někdo lehce zacloumal , musíš vstát a jít do práce. Její ruce sjely do mého rozkroku a hlásili mě po plenách. Byl to příjemný pocit chtělo se mi čůrat a zároveň mě to vzrušovalo a on mi trochu ztvrdl co pleny dovolily . Její dech jsem na sobě cítil u tváře a její pobídka tak už mě naprosto vykolejila.
číst více
Jana se probudila do poněkud ponuré nálady. Myšlenkami byla stále u své kamarádky, která podezírala svého partnera z nevěry. Na jedné straně ji to přála, na druhé straně se ale začala bát o svůj několikaletý vztah. Nějak svým šestým smyslem vycítila, že vše není tak jak to na první pohled vypadá. Zdálo se ji, že poslední dobou upadá její vztah s Ivanem do stereotypu.
číst více
František se probudil do krásného dne. Jeho žena Pavla, trávila víkend na povinném školení, a tak přemýšlel, co bude dělat. Půjde na pivo? Nebo raději zvolí zajímavý hokejový zápas? Z myšlenek jej náhle vytrhl telefon. Volala mu jeho tchýně Eva. Zvedl ho a hned uslyšel její sladký a veselý hlásek:
„Ahoj Franto, co děláš?“
„Právě se probouzím, potřebujete něco, Evy?“
číst více
První díl,
Druhý díl,
Třetí díl
Po cestě v autě jse mě moje nové zážitky pomalu rozkládaly a já přemýšlel co jsem to vlastně absolvoval a kdo je a kde se vzala na takovémhle večírku a čí je to známá a komu to může eventulně říct. Fakt je ovšem že sex s ní byl něco neuvěřitelného a já jsem to dosud nezažil a vlastně mě vůbec nevadilo že je proti mě stará. Po dvou hodinách jsem věděl že si to s ní chci zase znovu užívat.
číst více
Prvý šok som dnes zažil na obed keď mi zavolala manželka, že je medzi nami koniec. Priznala, že už dlho má pomer s iným mužom a chce sa nechať rozviesť. Celý víkend bude u neho a ja budem doma sám premýšľať kde sa stala chyba.
Nedokázal som ostať sám doma a opíjať sa. Musel som ísť medzi ľudí. Neďaleko je malý bar, kde som už nebol snáď par rokov, ale určite tam nájdem spoločnosť na zapitie žiaľu.
číst více
Kvůli ledvinovejm kamenům jsem musel jednou zajít na vyšetření počítačovou tomografií. Ten přístroj je takovej divnej oblouk, trochu podobnej mostu, pod kterým člověk projíždí na pojízdným lehátku a tam do něj bušej RTG paprsky, který pak ten počítač skládá do řezů, 3D modelů a tak různě. Kdo to zažil ví, kdo to nezažil, nevadí, každopádně se všichni budete divit, co se mi jednou stalo. Ty vole, tak to byl nářez. Já, takovej slušnej chlap!!--more-->
„Pojďte dál, odložte si hodinky, kovové věci a svlékněte se do půl těla“, pověděla mi na uvítanou celkem pěkná mladá paní doktorka, co mi otevřela dveře ordinace. Přišlo mi sice zvláštní, že se se zájmem dívá, jak se svlíkám, ale radši jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Hlavou se mi honily úplně jiný starosti. Měl jsem ze samotnýho tomografickýho vyšetření trochu obavu, ten přístroj vypadal sice skvěle a moderně, ale přesto na měl z toho neviditelnýho RTG záření šel trochu strach. „Běžte dál, ničeho se bát nemusíte, to vyšetření není nepříjemné. Lehněte si na záda na to lehátko…“ řekla mi ta doktorka povzbudivě. Lehl jsem si teda.
