Jsem vášnivá čtenářka erotických povídek a ráda bych i já přispěla svou „troškou do mlýna“. Nevím zda svým popisováním mých pravdivých zkušeností zaujmu, ale vynasnažím se.Vyrůstala jsem jako jedináček, se kterým jeho rodiče měli velké plány. A já je zhatila. O prázdninách před nástupem na gymnázium, které jsem trávila u babičky na venkově, jsem poznala Milana. Byl zdejší a byl nádherný.
číst více
První díl
U bočního vchodu jsem jí pustil aby mohla odemknout. Bylo mi to divné že jsme nešli hlavním vchodem ,ale po čase jsem se už nikdy nedivil. V předsíni si sundala kožich a šla dál. Otevřela další dveře a rozvítila v malém baru. Já si zatím sundával bundu a přemýšlel jak to na ní navléknu. Vstoupil jsem za ní a byl jsem překvapen , přede mnou se otevřel pohled na malý vysoký bar za kterým stála ona a už dávala dva šálky pod presovač, před barovým pultíkem čtyři barové vysoké židličky, v pravo od baru Kožená dvě křesla ,stolek a veliká Kožená sedačka.
číst více
Pamatuji se na to, jak mi jeden můj spolužák půjčil domů německý pornografický časopis. Něco takového jsem ještě nikdy před tím neviděl. Byl plný fotografií žen oblečených jen v černých punčochách a podvazkových pásech. Většinou klečely před nahými muži a jejich vzrušené pyje měly v ústech. Dobrý byly fotky, jak jedna seděla obkročmo chlapovi na hlavě s číčou natisknutou na jeho obličeji a druhá mu ho olizovala. Tak to pro toho chlapa musí bejt opravdový peklo, když se takhle dostane mezi dvě mlýnská kola.
číst více
Píše sa rok 2233 nášho letopočtu. Obrazne povedané, pretože táto doba už prestáva byť tou "našou", už ju neovládame. Zem prestala patriť ľudom. Na prvý pohľad sa nič zvláštne nedeje. Tie stvorenia sa správajú ako ľudia, robia to čo ľudia ba dokonca vyzerajú ako ľudia. Ale ! Už dávno prestali byť ľuďmi.
číst více
Jana se probudila do poněkud ponuré nálady. Myšlenkami byla stále u své kamarádky, která podezírala svého partnera z nevěry. Na jedné straně ji to přála, na druhé straně se ale začala bát o svůj několikaletý vztah. Nějak svým šestým smyslem vycítila, že vše není tak jak to na první pohled vypadá. Zdálo se ji, že poslední dobou upadá její vztah s Ivanem do stereotypu.
číst více
František se probudil do krásného dne. Jeho žena Pavla, trávila víkend na povinném školení, a tak přemýšlel, co bude dělat. Půjde na pivo? Nebo raději zvolí zajímavý hokejový zápas? Z myšlenek jej náhle vytrhl telefon. Volala mu jeho tchýně Eva. Zvedl ho a hned uslyšel její sladký a veselý hlásek:
„Ahoj Franto, co děláš?“
„Právě se probouzím, potřebujete něco, Evy?“
číst více
Sedím v práci, šichta se blíží ke konci a i přes snahu něco dělat spíš jen koukám z okna a přemýšlím nad tím, jak moc mě to nebaví. Hodiny se vlečou, nuda, zkrátka normální všední den. Z ticha mě probere nový email s nadpisem „Amateri.cz – upozornění na vzkaz“. Kouknu se přes stůl na kolegu, který věnuje pozornost nějakým papírům a tak kliknu na odkaz v emailu.
číst více
Už bylo skoro k půlnoci, a já jsem se díval na nějaký erotický film... "Dneska se budu muset zase udělat sám... "Ze zamyšlení mě najednou vytrhl telefon. "Sakra, kdo to zase otavuje!" řekl jsem si pro sebe a šoural se ho zvednout. "Hej ty mizero, kde se tak dluho flákáš?!" ozve se ze sluchátka. Když jsem ulyšel ten znáný hlas, cosi se ve mně zlomilo a pokorně jsem odpověděl: "Co si dnes budete přát má paní?" "Ať jseš u mě do 10 minut, nebo uvidíš!" a zavěsila.
číst více
Kvůli ledvinovejm kamenům jsem musel jednou zajít na vyšetření počítačovou tomografií. Ten přístroj je takovej divnej oblouk, trochu podobnej mostu, pod kterým člověk projíždí na pojízdným lehátku a tam do něj bušej RTG paprsky, který pak ten počítač skládá do řezů, 3D modelů a tak různě. Kdo to zažil ví, kdo to nezažil, nevadí, každopádně se všichni budete divit, co se mi jednou stalo. Ty vole, tak to byl nářez. Já, takovej slušnej chlap!!--more-->
„Pojďte dál, odložte si hodinky, kovové věci a svlékněte se do půl těla“, pověděla mi na uvítanou celkem pěkná mladá paní doktorka, co mi otevřela dveře ordinace. Přišlo mi sice zvláštní, že se se zájmem dívá, jak se svlíkám, ale radši jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Hlavou se mi honily úplně jiný starosti. Měl jsem ze samotnýho tomografickýho vyšetření trochu obavu, ten přístroj vypadal sice skvěle a moderně, ale přesto na měl z toho neviditelnýho RTG záření šel trochu strach. „Běžte dál, ničeho se bát nemusíte, to vyšetření není nepříjemné. Lehněte si na záda na to lehátko…“ řekla mi ta doktorka povzbudivě. Lehl jsem si teda.
Dnes jdu konečně po pár týdnech polehávání a rehabilitace domů. Noha už je v pořádku, normálně chodím a nemůžu se dočkat.
Nemocnice zrovna není místo, kde bych chtěl trávit své mládí a příště si budu muset dát při lyžování větší pozor. Ve dvaceti letech je pořád co dělat. Ještě jedno vyšetření a pak hurá domů.
číst více
