Nezkušené děvče se přihlásilo, tak že si sama podala inzerát, v kterém upřímně vylíčila svá přání a zároveň i strach. Snad ta naivita a milá upřímnost inzerátu upoutala jeho zájem, i když si nemohl stěžovat na nedostatek otrokyň. Jeho odpověď byla tak nic neříkající, ale tak strohá, že ji nezbylo než poslechnout. (Nakonec se přece chtěla naučit poslouchat!) Také ji lákala ta neurčitost a suverenita, s kterou počítal, že uposlechne.
číst více
Příval deště byl tak náhlý, že mě dokonale překvapil. Deštník jsem samozřejmě neměl, celý den bylo hezky a nic nenasvědčovalo tomu, že by se to po západu slunce mělo nějak podstatně změnit. Během několika minut jsem byl promoklý až na kůži, což nebylo nějak těžké, protože jsem měl na sobě jenom tričko s krátkým rukávem. Prudce se ochladilo a mě naskočila husí kůže. Naštěstí jsem to měl k cíli své cesty už nedaleko - dům, ke kterému jsem směřoval, stál na konci opuštěné ulice, kterou jsem právě procházel. Tma ještě více zhoustla a já jsem měl trochu potíže se v neosvětlené ulici orientovat, naštěstí se mi přes provazy deště podařilo zahlédnout světlo - mohlo pocházet z jediného obydleného domu zde, z toho domu, kam jsem právě směřoval.
číst více
Od té doby, co jsem jednou zašel do sexshopu a přinesl odtamtud nádhernou sadu kořených důtek černé barvy, potom vlítnul na manželku a ošukal ji jako tank a zbil ji těmi důtkami, se tyto černé krásky staly symbolem erotiky v našem vztahu. Objevili jsme nové obzory a po patnácti letech soužití, kdy se pověstná jiskra začala vytrácet nejen z běžného denního života, ale i z ložnice, jsme ji dokázali znovu zažehnout.
číst více
Zdalo se, ze dvere uz dlouho nevydrzi. "Elizabeth!" Howard Vernon od nepretrziteho rvani malem chraptel. Ruce ho bolely, jak neustale tloukl do dveri a vzteky byl rudy jako vareny rak. "Eliazbeth Vernonova, naposledy te vyzyvam, otevri!!!" Zadna odpoved. Na par vterin zavladlo absolutni ticho. Howarda temer ohlusoval vlastni zrychleny tep. "A mam toho dost!" zajecel, kdyz mu s definitivni platnosti dosla trpelivost. "Ja ty dvere vyrazim a pak si me neprej!!!" Tentokrat jiz na odpoved necekal a rovnou se pustil do likvidace dubovych dveri, ktere dosud v celku prezivaly nejedno bourlive stoleti. Dnes jim ovsem nebylo prano. Pomalu, ale jiste se odebiraly na vecnost.
číst více
„...to bychom měli,“ spokojeně zkonstatuješ, když se zalíbeně díváš na pomalu vytékající sperma z mojí kundičky. „Takový škody, viď!?“ Vracíš jej prsty zpátky. Tiskneš se ke mně a zvedáš mi ruce nad hlavu. Nestihnu zaprotestovat a jsou pevně spojeny smyčkou provazu, který se snažíš přivázat za nohy stolu tak, abych se o něj musela opřít svým trupem. Bráním se, ale tahem za provaz se ti to podaří. Když mi chceš přivázat ještě nohy, držím je pevně u sebe.
číst více
Čekal jsem na nástupišti u příjezdu autobusů a pomalu se do mě zakusoval mráz. Choulil jsem se do bundy, ruce hluboko zaražené v kapsách, a snažil jsem se zahřívat tím, že jsem si představoval program příštích hodin. Konečně přijel autobus z K. a já jsem netrpělivě vyhlížel, jestli vystoupí i moje oběť. "Tak tě vítám, Kundo," oslovil jsem ji, sotva jsem ji uviděl před autobusem s velkou kabelou přes rameno. Kunda byla její přezdívka, otrocké jméno. "Dobrý den, pane," pípla nesměle. Prohlédl jsem si ji chlípným pohledem, přestože její teplé zimní oblečení toho moc neodhalovalo. Však se dočkám. "Těšíš se?" zeptal jsem se s úsměvem. "Ano, pane," odpověděla.
číst více
Bylo příjemné letní ráno. Auto s pražskou značkou lámalo kilometry směrem k Antverpám. Mělo za sebou dlouhou cestu: celé Čechy, Německo, Holandsko a nakonec Belgie. Veronika se tulila na zadním sedadle a snažila se dospávat probděnou noc. Usnout se jí ale nedařilo. Byla nedočkavá. Už aby tam byli. Stále se nemohla zbavit pocitu, že se rozhodla nesprávně, když slíbila madam Sáře, že pojede na prázdninovou brigádu do Antverp do jejího studia jako otrokyně.
číst více
Musíme se vrátit o 14 let zpět. Jednoho prosincového večera jsem byl pozván na vánoční večírek jedné nejmenované firmy v jedné nejmenované restauraci v Praze.Večer byl velmi příjemný i dobře jsem se bavil a nic nenasvědčovalo že bych měl zažít něco co mi změnilo na dva roky docela zásádně život a po pravdě ovlivňilo mě to do dnešní doby.Kolem půlnoci jsem se rozhodl, že je toho akorát,vzhledem k tomu že jsem vůbec nepil,protože jsem měl v plánu ještě v noci jet domů.
číst více
Příběh, který chceme vypravovati je obvyklý v naší společnosti, ve které se udržují staré zvyky a tradice, je vzpomínkou na dávnější časy, ve kterých trestání dětí ze strany jejich rodičů bylo všeobecně uznáváno a každodenně hojně praktikováno, kdy často bylo možno pozorovati, že ta neb ona mladá dívka dostává bití, či že ta neb ona mladá žena trestá tělesně svoje děti. Daisy Marisson má 22 roků, je to mladá osoba středního vzrůstu, štíhlá snad až příliš, ale přitom dobře vyvinutá. Je to chudá sirota, která vystudovala pedagogický ústav aby mohla ve vznešených rodinách dávat privátní hodiny.
číst více
Končila jsem zrovna ekonomku a představovala si, jak budu jedbou šéfovat v nějaké nadnárodní bankovní společnosti. Vždycky jsem byla zvyklá, že lidé poslouchají spíš mne, než já je. Tehdy jsem ale ještě netušila jak moc se realita bude lišit od těchto plánů.
Když jsem šla na třetí a poslední kolo pohovoru na místo manžerky do jedné německé pobočky banky v Praze, zjistila jsem si důkladně dopředu, ke komu na pohovor jdu. Věděla jsem, že se jedná o 45 letého velmi úspěšného muže, který už má za sebou řadu úspěchů a že teď už záleží jen na tom, zalíbit se mu.
číst více
