Nějakou chvíli jsem se rozhodovala, zda svěřím svůj zážitek na papír, ale byl přeci jen tak silný, že jsem se k tomu dnes nakonec odhodlala. Musím ale začít asi o tři neděle zpátky.
Moje kamarádka Stáňa našla někde na netu pozvánku na ilegální technopárty. Když mi to sdělila a navrhla, abychom jeli spolu, docela se mi to hodilo. Můj kluk Milan, s kterým chodím už od osmičky byl zrovna s rodiči na dovolené v Turecku a já neměla co dělat.
číst více
Konečně je tu léto a dva měsíce zaslouženého volna. Při mém nízkém platu učitelky, na prvním stupni, jsem si vybrala celkem pěknou dovolenou u moře. Zabalit věci na týden, mi zabralo pár hodin a už jsem vyrážela taxíkem k letišti. Všem se zdálo divné, proč jedu sama....ale kdo by chtěl sebou chlapa, když jsem se s jedním mizerou po několika letech rozešla a kamarádky....s těma také zrovna netoužím zdílet pokoj na dovolené.
číst více
Můj příběh začal už před léty.
Už od počátku,jsem věděl že ,jsem silně submisivní a že může být neskutečně krásné a vzrušující být ovládán krásnou,dominantní ženou.
Po škole jsem nastoupil do práce jako řadový úředník,malou kancelář jsem sdílel ještě s dvěmi kolegyněmi-Anetou a Lenkou.Obě byly skoro o 10 let starší než já ,ale služebně jsem jim byl podřízen.
číst více
Sedím v práci, šichta se blíží ke konci a i přes snahu něco dělat spíš jen koukám z okna a přemýšlím nad tím, jak moc mě to nebaví. Hodiny se vlečou, nuda, zkrátka normální všední den. Z ticha mě probere nový email s nadpisem „Amateri.cz – upozornění na vzkaz“. Kouknu se přes stůl na kolegu, který věnuje pozornost nějakým papírům a tak kliknu na odkaz v emailu.
číst více
Nad Prahu se již před hodnou chvílí snesl soumrak a vládu nad děním přebrala tma. Zvolna ustával ruch okolo projíždějících tramvají a život velkoměsta se vzhledem k počasí ochotně přesunul do kavárniček, klubů a příjemného prostředí kinosálů. Drobounké kapičky jemného mrholení nacházely svůj úkryt v kdejaké skulince, případně se na okenních tabulích ochotně spojovaly do praménků a zvolna stékaly kamsi dolů.
číst více
Takže, rozhodla jsem se zveřejnit svůj zážitek, protože už mě nebaví mlčet...
Jmenuji se Niky a bylo mi 15 let. Tehdy jsem chodila na gymnázium. První rok jsem měla úspěšně za sebou a měly začínat prázdniny. Jela jsem se svou kamarádkou Lenkou, Ájou, Klárou a kamarádem Jardou na chalupu. Jarda říkal, že tam na něj čekají jeho kamarádi Viktor a Martin. Mě osobně se Martin líbil. Už tři roky na něho koukám, ale Viktor....
číst více
Jana se probudila do poněkud ponuré nálady. Myšlenkami byla stále u své kamarádky, která podezírala svého partnera z nevěry. Na jedné straně ji to přála, na druhé straně se ale začala bát o svůj několikaletý vztah. Nějak svým šestým smyslem vycítila, že vše není tak jak to na první pohled vypadá. Zdálo se ji, že poslední dobou upadá její vztah s Ivanem do stereotypu.
číst více
Pokoušela se zdrhnout, ale marně. Lapil jsem ji levou rukou kolem pasu, pravou paží jsem zajel pod její triko, vyhrnul podprsenku a žíznivě jsem se přisál k bradavce. V tom vrzly bytové dveře. No to se ví, hrklo ve mně, náš kvartýr býval v tuhle dobu osiřelý. Nechápavě jsem otočil. V předsíni se rozsvítilo. Rychle jsem propustil Yvetku a vyskočil na šlapky.
číst více
Píše sa rok 2233 nášho letopočtu. Obrazne povedané, pretože táto doba už prestáva byť tou "našou", už ju neovládame. Zem prestala patriť ľudom. Na prvý pohľad sa nič zvláštne nedeje. Tie stvorenia sa správajú ako ľudia, robia to čo ľudia ba dokonca vyzerajú ako ľudia. Ale ! Už dávno prestali byť ľuďmi.
číst více
I. Zrození
Za dveřmi je ticho, nejspíš ještě spí. Na etiketě těch prášků ostatně stálo 2-3 hodiny. To je dobře, říkám si, usnádní mi to práci. Zvednu petlici a s vrzáním starého železa otvírám kovové dveře. Nahmatám vypínač a rozsvítím. Vše je stejné, jako když jsem odcházel, určitě se neprobudila. Odložím tašku na podlahu a přistoupím k ní. Leží na vrstvě dek, rozestřených na betonové podlaze a mělce dýchá. To bude tím těžkým pozdemním vzduchem. Alespoň je tu teplo, přímotop už se rozjel. Tak se na ni podíváme...
číst více