Chodil jsem tehdy do osmé třídy, bylo mi necelých 14 let. Psali jsme ve škole nějakou písemku, dnes už ani nevím z čeho. Hodina se chýlila ke konci, já toho moc neměl napsaného a byl jsem velmi nervózní. Seděl jsem celý stažený, nohy jsem měl křížem, stehny silně sevřený rozkrok. Jak čas ubíhal, nervozita rostla. Začal jsem si uvědomovat, jak mi tvrdne penis mezi stehny, což mi začalo navozovat příjemné pocity.
číst více
Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Kilián a jsem jediným synem zámeckého pána v Poříčí. Protože mi příroda nadělila zvídavou povahu, vždy jsem byl takový všudybyl. Už od mládí jsem prolezl každou skrýš a už od mládí jsem si zvykl pozorovat lidi.
Nyní vám budu vyprávět o drobné Kláře, abych vyhověl vaší touze po senzaci. Tato Klára vyrostla na vsi v podzámčí v rodině stolaře a když jí bylo sedmnáct, provdala se za vesnického kováře. Vzhledem k tomu, že byla drobné útlé postavy, její spojení s obrovským kovářem vyvolávalo pochyby.
číst více
V cca 14 letech jsem byl s otcem na horách lyžovat.Bydleli jsme v pěkném hotelu a jelikož otec jezdil na běžkách-brzy chodil spát a ráno vyrážel na tůry.Mě stačilo pár hodin na černé sjezdovce a měl jsem dost. Večer,když šel taťka opět spát,jsem zašel do místního baru, zvesela popíjel Colu a koukal na skupinku študáků,kteří popíjeli kousek ode mě. Občas některý kluk,nebo holka koukli ,pak si něco říkali a přiblble se křenili.
číst více
Stalo se to v mích čtrnácti letech. Byli jsme se školou na lyžáku v Rakousku a mě na pokoj přidělili holku od nás ze třídy. Kluci o ní docela dost stály a všichni mi záviděli, že ji dali ke mně na pokoj, protože už nebyla volná postel.
Třetí den našeho zájezdu jsem dostal horečku Natka to ode mně taky chytla, takže jsme nešli lyžovat a zůstali jsme na pokoji sami.
číst více
Na internete je najlepšie čo? Anonymita ! Môžete tam ponúkať čo chcete, kupovať čo chcete, nadávať komu chcete alebo aj napríklad zoznámiť sa s kým aj nechcete. A to je tak trošku tento prípad.
Prišiel som na známy slovenský portál, popísať si, spoznať super dievčatá. Nedarilo sa mi ale nájsť osobu opačného pohlavia, ktorá by bola minimálne taká zhovorčivá ako ja. Všade to bolo o tom istom žiaden vtip, dôvtip, nedajbože metafora alebo irónia. A tak som na normálny, slušný rozhovor cez kábel rezignoval.
číst více
Černovlasý mladík se rozhlédl po místnosti, kam jej odvlekli zdejší válečníci. Už před několika dny si všiml, že do tohoto domu chodí místní osadníci s úctou a bázlivou pokorou na tváři. A sotva vstoupil, hned pochopil proč. Tento dům se svým zařízením nápadně podobal tomu, který znal ze své domoviny, ležící teď daleko za průlivem. Ten dům patřil jejich kněžím a kněžkám Boha nebes a Bohyně země. Mimoděk jej napadlo, zda jej nebudou chtít obětovat, podle roční doby a počtu dnů měl být brzy svátek Ohně….
číst více
Je šest ráno. Vstávám. Nuceně. Jdu vykonat potřebu na onu místnost a přemýšlím, co mám dnes v plánu. Nic. Dnes je jeden ze vzácných dnů, co mohu jen tak ležet a nic nedělat, jen se válet. Asi si pustím nějakou hudbu a budu rozjímat. U hudby se dobře přemýšlí, ale i usíná. Ještě zkontrolovat mobil , zda tam nemám nějaké sms zprávy, nepřijaté hovory a vypnu ho, aby nikdo nerušil. Jdu se podívat do ledničky, zda tam je něco rychlého na zub. Nic. No jasně, taky kdo by mi nakoupil.
číst více
Zrovna obracel maso na pánvičce a s rozkoší sledoval, jak krásně mění barvu, když na poličce začal kvílet a poskakovat mobil. Se sakrováním odstavil pánev, maso dal na talíř a šoural se pro mobil. „Karel, no jo, co zase chce ten otrava?“ bručel a pak se ohlásil. „Co děláš tento týden, máš nějaký plán?“ zavřeštěl z mobilu Karlův hlas.“Mám dovolenou, to přece víš“ namítl. „Tak vopucuj kolo a pojedeš s námi do Jižních Čech, je nás lichý počet, tak to musíš doplnit“ nařizoval.
číst více
Jmenuji se Natka, bylo mi v tu dobu 15 let a teď bych se o tento zážitek ráda podělila.
Byl zrovna víkend a já byla doma. Jako vždycky jsem čekala na Toma, to byl můj kluk. Když mi zavolal, abych šla před barák, měla sem radost. Udělala sem si cop, nasadila leginy a tílko, navoněla se a šla čekat na Toma před barák.
číst více
Bývali sme v takzvanom paulačovom dome ,kde na jednej paulači nás žilo spolu šesť rodín:Každý bol rád,že ma neaku strechu nad hlavou,lebo veľa domov a bytov bolo zbombardovaných.A tak dávali byty ako sa dalo.My sme mali rozdelený byt z takého väčšieho na dva malé akedže sme boli rodiny s deťmi,tak sme mali aspom dve izby.Záchod bol spoločný na konci paulače a pojem kôpeľňa bol neznámy pojem.
číst více
