Vaše erotické povídky

Po dlouhých týdnech přemýšlení se Blanka nakonec rozhodla a kamarádčinu nabídku přijala. Sice vůbec netušila, co ji čeká, ale chyběl jí chlap. Od  rozchodu se svým bývalým totiž s nikým nespala a takový dlouhý půst udělá s člověkem divy. Byla tedy ochotná kývnout snad na všechno.

Od své kamarádky dostala vlastně jedinou konkrétní informaci. Musela si nechat udělat HIV test, což trvalo hrozně dlouho a Blanka pomalu začínala ztrácet odvahu.  Ale než se nadála, termín akce byl za dveřmi. Pokaždé, když na to pomyslela, připadala si, jako by se jí kroutil žaludek.

Den předem objevila ve schránce dopis:
Milá Blanko, dozvěděl jsem se, že se zítra budeš poprvé účastnit našeho setkání. Byla jsi nám doporučena svou kamarádkou Ninou, která bohužel musí z našeho společenství z osobních důvodů vystoupit. Jistě ti řekla, že je zapotřebí mít potvrzení o tvém zdravotním stavu, proto ho prosím nezapomeň vzít s sebou. Pevně doufám, že sis svou účast nerozmyslela. Pokud ano, nečti prosím tento dopis dál. Pokud ne, dodrž zítra následující instrukce: u nás je podmínkou přísné dodržování hygieny, proto se před odchodem osprchuj a pečlivě se vyhol.Také tě prosím, aby sis vzala přiléhavé oblečení, nejlépe tmavé barvy. Výběr spodního prádla nechám na tobě, hlavní prioritou je, aby ses v něm cítila dobře. Stejně v něm nebudeš asi moc dlouho…. Nebudeš se muset o nic starat, jenom přesně ve dvacet hodin stůj před svým domem. Přijede pro tebe červené auto. Pokud by jich před tvým domem náhodou stálo víc, nasedni do toho se ztmavenými skly. Pokud by sis přesto nebyla jistá, zadní dveře budou pootevřené. Nemůžeš se splést. Nasedni. Řidič se ti představí jako Tvůj řidič. Žádná konverzace není zakázána, nejsme v kriminálním filmu. Bav se, jak budeš chtít. Asi v polovině cesty Tvůj řidič zastaví a podá ti šátek na zavázání očí. Ničeho se neboj. Na určené místo se dostanete naprosto v bezpečí a Tvůj řidič ti pomůže z auta. Dovede tě před bránu, otevře a ty vejdeš dovnitř. Teprve, až uslyšíš zacinkání zvonku, budeš si moct šátek sundat. Ne dřív. Uvidíš, kde budeš. Na cestu ti budou svítit malé lampičky, tak jdi podle nich. Znovu tě ujišťuji, že se nemusíš bát naprosto ničeho. Na konci cesty na tebe budu čekat já a zbytek ti vysvětlím. Pokud bys měla jakékoliv nejasnosti v prozatímních instrukcích, Tvůj řidič ti může odpovědět na otázky. Má však zakázáno říct ti cokoliv, co se bude dít potom. Toto pravidlo prosím respektuj a nevyzvídej. Doufám, že se těšíš tak jako já. Uvidíš, že vstupem do našeho společenství se ti otevře svět plný nových zkušeností a možností. Poznáš dosud nepoznané, zažiješ, co jsi ještě nezažila. Musíš však být otevřená a ochotná experimentovat. Nic se ti nestane. Je na tobě, jak naložíš s tímto dopisem. Nepřikazuji ti, abys ho spálila nebo vyhodila, naše společenství neprovozuje nic protizákonného. Proto si jej klidně nech. Myslím, že to by pro začátek stačilo. Jak jsem řekl, na tvé případné dotazy odpoví Tvůj řidič nebo později já. Přeju ti, abys prožila překrásnou noc a příjemné přípravy na svůj velký den. Nahledanou zítra, Kryštof

Blanka dočetla dopis a tak nějak bezvládně klesla na židli v kuchyni. Nebyla si jistá, co vlastně cítí. V její hlavě se právě odehrávala bouře pocitů. Žádný z nich nemohl nabýt konkrétnějšího obrysu, byla příliš zmatená. Jediná věc se jí zdála jistá a to, že prožije bezesnou noc.

Když ráno vstávala (samozřejmě podle odhadu nepříliš vyspalá), bouře v její hlavě zuřila stále v plné síle. Blanka ji však donutila trochu ustoupit do pozadí a sama z vlastní vůle se rozhodla, že do toho půjde. Měla volno celý den. Chtěla být na večer dokonale připravena, proto si napustila vanu plnou horké vody a relaxovala. Při pohledu na své nahé tělo ji napadlo, jestli se bude líbit také těm lidem, kteří tam budou. Ten Kryštof, který jí napsal dopis, vlastně řekl, že ji berou jako náhradu za Ninu. Co když budou zklamaní? Vždyť ona vůbec nemá tak dokonalou postavu jako Nina, její prsa už teď vypadají, jako by kojila, zatímco Nina se pyšní nádhernými oblinami… Co když jí dají nějak  sežrat, že je jenom ubohá a ještě k tomu ošklivá náhradnice? Co když ji poníží a zesměšní? Proč jenom četla ten dopis… Kdyby tenkrát nekývla na kamarádčinu nabídku, mohla si teď v klidu snít o dokonalém milenci, koukat se na porno jako stará troska, kterou nikdo nechce, a hrát si se svým robertkem… Proč to vůbec brala?! Ale ne, věděla proč – Nina jí své působení ve společenstvu popsala tak silně a působivě, že Blanka, oblouzněná vínem a tím, jak jí začal vlhnout klín již při pouhé zmínce o sexu, kývla. A teď už vlastně nebylo cesty zpět. Oni museli vědět, že si ten dopis přečte a že nakonec půjde. Takže s ní počítají. A nevadí jim, že není vzorem ženské krásy.

Když došla k tomuto závěru, uklidnila se, zavřela oči a pomaličku se začala hladit. Představovala si přitom, že její ruce patří někomu jinému, někomu cizímu… Ta představa neosobního sexu se jí nehorázně líbila. Nemusela by nic předstírat, nebo naopak, mohla by, mohla by řvát, co všechno chce, i když to jindy nedělá. Nikdo by neznal její pravou tvář…

Tiskla si prsa a představila si, jak ji nějaký obrovský chlap nabodává na svůj ocas a ona u toho vříská rozkoší, až jí přeskakuje hlas. Jak svého anonymního milence fackuje přes obličej svýma prsama a on ji hryže do bradavek…

Teprve, když byla voda úplně studená, přestala se Blanka vzrušovat svou představou a vypustila vodu. Pak pustila sprchu a dala se do holení svých nohou, podpaží i klína. Ten si sice holila pravidelně, ale nikdy ne úplně. Když se proto potom na hotové dílo podívala do zrcadla, nemohla si nějak zvyknout. Vypadala jako holčička.

Vylezla z vany a rozhodla se, že nechá svou pokožku dýchat a čas do odchodu stráví nahá. Připravila si jen lehké jídlo, nic víc by do svého stále sevřeného žaludku nedostala. Všechno snědla, umyla nádobí. Potom šla do ložnice rozhodnout se, co si vezme na sebe. V dopise stálo, že výběr prádla je na ní. Tak dobře.

Vlastně to nebylo tak složité. Tanga nesnášela, proto žádná neměla. Vybrala bílou. Vypadala v ní nevinně, ale to se přece pro podobné uvítací příležitosti hodí, ne? Navíc tahle souprava jí pěkně formovala postavu. Vždycky se v ní docela líbila sama sobě. Také si vzpomněla, že vrchní oblečení by mělo být přiléhavé a nejlépe tmavé. Když tmavé, tak černé, proč ne, černých věcí měla spoustu. Hned jí padly do oka černé kalhoty, které měly sice volné nohavice, ale zato boky a zadek kopírovaly nádherně těsně. Prodlužovaly nohy a vůbec, prostě si je vezme.

Všimla si, že je nějaká roztěkaná. Byla tak nervózní. Vpodstatě si to pořád mohla rozmyslet, ale věděla, že nechce. Zbývalo jí ještě dost času, ale nenapadalo ji nic, co by mohla dělat. Večer se šla pro jistotu znovu osprchovat. Cítila, že se potí. Když se líčila, třásla se jí ruka. Teprve za deset minut osm se dala do oblékání. Z okna ložnice viděla nádherný, krvavě rudý západ slunce. Kromě několika načechraných červánků nebyly na obloze žádné mraky. Tak snad se nijak nepokazí ani tato noc. Už za chvíli se uvidí…

Všechny šperky nechala doma a vzala si jen hodinky. Když dole otevírala domovní dveře, bylo na hodinkách na vteřinu přesně osm hodin.

To červené auto jí nedalo žádnou práci najít. Ulice byla téměř prázdná. Stálo u protějšího chodníku hodně blízko obrubníku. Jak jí Kryštof napsal, mělo ztmavená skla a pro jistotu ještě pootevřené zadní dveře. Blanka se tedy zhluboka nadechla a vykročila pravou nohou směrem k novému dobrodružství. Tiše nasedla do auta a zeptala se: Vy jste Můj řidič?

Tmavé oči, které se na ni podívaly, se zdály být nekonečně hluboké a plné jiskřivé inteligence. Ano, jsem Tvůj řidič. A pokud tě můžu o něco poprosit, tykej mi. A pevně jí stiskl ruku. Pak se otočil zpátky dopředu.

Tak-tak dobře, zakoktala se Blanka a určitě musela zrudnout. Pojedeme? zeptala se po chvíli rozpačitého ticha. Její řidič nic neřekl, otočil klíčky v zapalování a červené auto se neslyšně rozjelo. Všimla si, že ji pozoruje ve zpětném zrcátku. Brzy se dostali mimo centrum města a pak úplně mimo město. Silnice byla téměř prázdná a stále rovná, řízení nevyžadovalo přílišnou pozornost, a tak oči Jejího řidiče propalovaly Blanku skoro pořád. Třeba měla něco říct. Zkusila další otázku: jestli je to daleko.

Vějířky drobných vrásek kolem jeho očí se prohloubily, jak se usmál: Vůbec ne, jenom pár kilometrů. Pokud to chceš vědět přesně, jsme asi ve čtvrtině cesty. Jak víš, v polovině ti budu muset nasadit šátek. Upozorním tě na tu chvíli včas.

Nakonec zvolila zvědavost místo tichého sezení: A tam, u vás, jak to chodí? Tmavé oči ve zpětném zrcátku nevyjadřovaly nic určitého: Myslím, že nejvíc se dozvíš ze své vlastní zkušenosti. Ale jak jsi četla v dopise, nemůžu ti říct nic, co by tě připravilo o zážitky. Tak, za pár minut budeme v polovině cesty. Jenom jsem ti to chtěl říct. Zastavím, oba vystoupíme, já ti zavážu oči a pak si sedneš dopředu.

Vyhlédla ven. Blížili se ke hřbitovu na pravé straně silnice. Nijak se neděsila, znásilnění neznámým mužem a ještě k tomu na hřbitově by bylo příliš velké klišé. Řidič zastavil na malém parkovišti před hřbitovem. Nikdo tu nebyl.

Také vystoupila a zůstala stát na místě. Její řidič otevřel kufr auta tašku a zeptal se, jestli jí není zima. Když zavrtěla hlavou, vyndal z tašky v kufru velký černý šátek. Několikrát ho přeložil, až vznikl pruh, který Blance mohl pohodlně zakrýt polovinu obličeje. Nešel však hned k ní, jak si myslela. Přehodil si šátek přes rameno. Opřel se bokem o dveře auta a opět na Blanku zíral. Jako ona byl celý oblečený v černé. Po chvilce se zeptal: Kouříš? V práci na to nebyl čas a místo, tak jsem přestala, přiznala se.

Řidič se ušklíbl: Myslel jsem to jinak. Mluvil jsem o orálním sexu… Trochu ji to zaskočilo. Tělem jí projela vlna horkosti. V tu chvíli si připadala trapně. Pak se vzpamatovala, odhodlala a řekla: Kouřím.

Vpil se jí do očí těma svýma, pootevřel rty, naklonil hlavu maličko na stranu a jako by chtěl vědět, jestli mluví pravdu, vybídl ji: Tak mi to ukaž… Tady a teď.

Snad se mě nebojíš, podivil se, když nijak nereagovala. Ne, to ne, řekla rychle, aby mu dokázala, že strach nemá, ale její hlas nezněl zrovna pevně. Snažila se znovu najít svoji ztracenou jistotu. Lehkým krokem vykročila směrem k Řidiči.

Díval se na ni vyloženě provokativně. Zoubek po zoubku si rozepnul zip na kalhotách, knoflík chtěl nechat na ní. Přímo se pásl na Blančině nejistotě. Viděl, jak se jí roztomile nedaří ji před ním skrýt. Rukou jí naznačil, aby před ním poklekla. Poslechla ho a vystrašeně se rozhlédla kolem sebe, jestli je někdo nevidí.

Když natahovala ruce nahoru, aby vyvlékla knoflík z dírky, předběhl ji, bleskově zatáhl zip a pobaveně řekl: Vstávej, na to nemáme čas. Musíme jet. Bez dalších slov ji nechal poníženě klečet na tvrdém asfaltu. Blanka myslela, že se propadne. Poslušně vstala, nezmohla se na jediné slovíčko odporu. Postavila se zády k řidiči a s bušícím srdcem si nechala zakrýt výhled šátkem. On jí oči zavázal jemně, dával pozor, aby ji nic netlačilo a určitě kontroloval, jestli nic nevidí.

Pak ji pustil a nic neříkal. Blanka nevěděla, kde je. Najednou ucítila letmý dotyk hřbetu ruky na tváři. Pohladil ji před obličej, pak pokračoval přes průdušnici až na klíční kost. Blanka cítila lehké mrazení v zádech. Řidič se na ni zezadu přitiskl, druhou ruku zapletl do jejích rozpuštěných vlasů a hlavu jí zaklonil dozadu. Blanka se na okamžik skutečně bála. Rukou, kterou měl volnou, ji objal těsně pod prsy a pevně stiskl. Vnímala jeho dech z maximální blízkosti. Zašeptal: Já vím, co ti chybí. Dostaneš to, dostaneš mnohem víc…  Jsi strašně krásná a strašně žhavá, víš to? Do zubů sevřel její ušní lalůček, ale jenom maličko, aby ji to nebolelo, a pak jí ho olízl. Cítil, jak je její tělo napjaté. Měla určitě strach.

Pustil ji a už zase naprosto normálním hlasem řekl, že musí opravdu jet. Bez náznaku čehokoliv dalšího ji uchopil za ramena a navedl do auta na místo spolujezdce.

Než se nadála, řekl Její řidič, že už jsou na místě. Pomohl jí vystoupit. Uslyšela tiché pípnutí a pak otvírání těžké brány. Popřál jí hodně štěstí, znovu ji pohladil po tváři a bránu za ní zase zavřel. Věděla, že musí počkat, dokud neuslyší zvonek. Stála nerozhodně na místě a nic se nedělo. Slyšela, jak auto, které ji sem dovezlo, startuje a jak se jeho zvuk ztrácí někde v dáli. Co když ten zvonek přeslechla?

Už byla rozhodnuta sundat si šátek, když v tom se ozvalo zacinkání, jako když se děti lákají k vánočnímu stromku. Stáhla si tedy šátek z očí a chvíli mžourala do světla několika lampiček. Byla v nějaké rozlehlé zahradě, po které se klikatilo spoustu chodníčků a cestiček. Některé z nich byly osvětleny malými hříbečkovitými lampičkami, to všechno vyvolávalo přímo pohádkový dojem, Blanka si připadala podivně neskutečně.

Vyšla tedy a zároveň se rozhlížela kolem. Všude kolem ní bylo obrovské množství keřů a stromů a laviček, spíš jako v parku než na zahradě. Ušla už pořádný kus a viděla, kde cestička končí. Poslední dvojice lampiček byla připevněna ke krajům velkých dvoukřídlých dveří. Říkala si, proč by se měla dál proplétat labyrintem chodníčků, když to může vzít přímou cestou. Téměř zároveň si však na zemi všimla papírku. Stálo na něm: Chtěl jsem si ověřit, jak moc trpělivá jsi. Pokud jsi došla až k tomuto papírku, už to máš skoro za sebou. Zapamatuj si prosím tohle slovo a jdi dál.

Nevěděla, jaký to má význam, ale poslechla. Brzy narazila na další papírek. Blanka postupně žmoulala v ruce stále víc papírků. Divila se, že jí ani nedá velkou práci všechna ta divná slova si pamatovat. Konečně stanula pře oněmi velkými dvoukřídlými dveřmi. Zatlačila do nich a vešla někam do tmy. Přímo před ní plápolala malá svíčka a v jejím světle viděla další papír. Blahopřeji, tu nudnější část máš za sebou. Teď prosím vstaň a nahlas řekni všechna slova. Pak uvidíš, co se stane.

Pokrčila rameny, nadechla se a začala odříkávat. Náhle ji doslova oslepilo jasné bílé světlo. Zakryla si rukama oči a uslyšela hlas. Ten hlas jí připadal povědomý. Otevřela oči. Přímo proti ní kráčel Její řidič a usmíval se. Došel až k ní, a podávaje jí ruku, představil se: Já jsem Kryštof, těší mě. Tak co, půjdeme? zeptal se jí a vzal ji okolo ramen.

Šli dlouhou chodbou, kterou ostře osvětlovaly spousty stropních zářivek. Blanka si všimla, že se Kryštof převlékl z černé do světle zelené košile. Kdyby na něj nebyla naštvaná, možná by si ho i prohlédla a uznala, že mu to sluší. Ale takhle teda ne. Rozhodla se, že s ním nebude mluvit.

No, jsme tu, zarazil ji Kryštof pohybem ruky a zatlačil do zdánlivě obyčejné šedé zdi. Z té se vyklubalo něco jako tajné dveře vedoucí do veliké čtvercové místnosti.

Blanka zamrkala. Uprostřed místnosti stálo asi dvacet lidí. Jakmile s Kryštofem vešli, všichni se obrátili na ně. Všichni měli na sobě světle zelenou košili. Kryštof se na všechny přátelsky usmál a znělým hlasem promluvil: Chtěl bych vám představit novou členku našeho společenství, Blanku. Ozval se nefalšovaně nadšený potlesk a Blanka zrudla. Čekala, že teď Kryštof řekne, že ji sem doporučila Nina, která musela z jakýchsi důvodů odejít, blablabla. Ale on to neudělal. Všem oznámil, že viděl Blančino potvrzení: Blanka je naprosto zdravá, takže není žádný důvod, který by jí zabránil účastnit se příjemných chvil s námi.

Další potlesk. Šťastně vypadající Kryštof ji uchopil za loket a dovedl ji do samého středu davu. Ostatní členové se okamžitě rozestoupili do kruhu, vždy se střídali muž-žena. Kryštof se k ní nahnul a něco zašeptal. Pořádně mu nerozuměla, a tak vyslala pohled žádající o pomoc, ale on ji nechal být a poodešel stranou. Blanka začala téměř propadat panice. Zběžně si prohlížela všechny ty lidi, připadali jí krásní a svobodní. Nechápala, jak ji mohli vzít mezi sebe, a čekala, že se jí každou chvíli začne někdo smát.

Teď je čas, aby ses svlékla. Udělej to, řekl Kryštof nemilosrdně. Polkla. Všechno oblečení se jí lepilo na tělo. No tak, nemusíš se vůbec ničeho bát nebo se snad stydět, ujistil ji a ona mu věřila. Měla pocit, jako kdyby on prošel kdysi tím samým a chápal, jak potupně se teď musí cítit.
Blanka se tedy začala svlékat a snažila se přitom neuvědomovat, že už vlastně nemůže couvnout. Kolem ní stáli všichni ostatní členové společenstva a hltali ji pohledem. Za nimi, po obvodu celé místnosti, se po klecích procházeli velcí psi. Předtím si jich nevšimla. Všichni se totiž chovali tiše a jen se na ni koukali. No to snad ne! Co když po ní budou chtít, aby souložila se psem? Nebo aby se od něj nechala lízat? Panebože, to ne, zavřela oči a třásla se odporem.

Sundala si sandálky, svoje pohodlné kalhoty a obepnutou halenku. Dostala poťouchlý nápad hodit ji do davu, ale těžko by se o ni přítomní muži poprali… Zůstala ve spodním prádle. V Kryštofových očích četla dychtivost a chtíč. Možná že nevypadá tak špatně. Tihle lidé jsou zvyklí na ledasco, možná že kdyby se přestala tolik stydět, bylo by jí líp.

Snažila se o sebevědomější výraz. Sáhla si dozadu na zapínání podprsenky a zatáhla za háčky. Nikdo ani nedýchal. Pak podprsenku nechala sklouznout po svých pažích a odhodila ji stranou. Tak. A teď vidí její prsa. Dívala se, co udělá Kryštof. On ale nedělal nic a ve tváři měl stále ten výraz plný očekávání. Někteří ostatní se mírně usmívali, ale nebyl to posměch. Fandili jí. Cítila to.

Svlékla si i svoje krajkové kalhotky a hodila je k ostatnímu. Čekala, až jí někdo řekne, co má dělat teď. Kryštof se odlepil ze svého místa, sebral její šaty a někam s nimi odešel.

Promluvil nějaký další mužský hlas: Rád bych se ti představil, Blanko. Jmenuju se Tomáš. Prohlédla si ho. Nelíbil se jí tolik jako Kryštof. Měl hodně světlé vlasy a téměř vodové oči. Ale rysy jeho tváře byly přátelské.

Kryštof šel na chvíli pryč, a tak, ehm, zastanu jeho funkci, usmál se lišácky Tomáš a řekl, ať dva lidi něco přivezou. Blanka se zmateně rozhlédla. Z nějakých zastrčených dveří vycházely dvě ženy a nesly něco, co se nejvíc podobalo světle zelené taburetce na pokládání nohou. Položily ji Blance k nohám. Mohla vidět, že je povrch nízké taburetky vytvarovaný pro kolena a pro ruce.

Tomáš jí pomohl nahoru. Kolena jí zapadla do těch prohlubní a její záda se tak automaticky prohnula. Už zase si připadala pokořená, protože její zadek čněl do prostoru a ti ze společenstva, co stáli za ní, měli parádní výhled na její kačenku. Koukala se dolů a při tom si všimla, jak jí visí a houpou se prsa. To všechno se jí určitě zdálo, že?

Budeš chtít, abych tě namazal lubrikantem? zeptal se jí Tomáš. Neznělo to tak něžně, jako kdyby to řekl Kryštof. Kam vůbec šel?

Přikývla a ztěžka polkla. Nevěděla, co ji čeká. Připadala si jako nahá v trní. Klepala se jí kolena. Pevně stiskla zuby k sobě, když ucítila studené prsty, jak kloužou po citlivé kůži hrázky a stydkých pysků. Jeden z nich hladce vklouzl do ní a ona si najednou připadala hrozně vlhká. Někdo jí přes záda přehodil silnou deku.

Ozvalo se psí ňafnutí. Blanka poplašeně zvedla hlavu. Tomáš stál přímo před ní, usmál se na ni. Chytil jí pevně hlavu a nedovolil, aby se mohla otočit. Blanka se začala cukat. Nemohla dovolit, aby ji šukal pes! Tomáš jí držel hlavu v železném sevření a dokonce ucítila další silné ruce, jak ji chytají za boky, aby se nebránila. Pak jí někdo připoutal za kotníky řemínky k taburetce. Blanka začala ječet a snažila se vyprostit. Tomáš udělal něco, co by nečekala ani v tom nejhorším snu – jednou rukou si rozepnul poklopec a vrazil jí svůj penis přímo do dokořán otevřených úst. Drž a nekousej, bude se ti to líbit, uvidíš. Začaly jí téct slzy, chtěla Tomášova ptáka vyplivnout, ale on ji nenechal. Přitáhl si ji za vlasy a nutil ji, aby ho kouřila. Během okamžiku se jeho penis zvětšil do abnormálních rozměrů.

Slyšela, jak se jedna z klecí otvírá a jak chrastí řetěz. Psi začali být neklidní. Poštěkávání jednoho z nich přicházelo teď z velké blízkosti. Blanka stáhla všechny poševní svaly, aby se do ní to odporné špinavé monstrum nemohlo dostat. Prosím, prosím, ať ji nechají být! S Ninou už nikdy v životě nepromluví!

Pak to přišlo. To zvíře do ní neskutečnou silou vrazilo svou obrovskou kládu. Blanka zaúpěla a málem Tomáše pokousala. O záda se jí opřelo těžké tělo. Slyšela, jak ta obluda strašlivě funí a chrochtá a kdovícoještě… Připadala si jako při své defloraci, tenkrát taky nebyla vůbec vzrušená ani připravená a hrozně ji to bolelo.

Snažila se na nic nemyslet, snažila se svoji mysl přenést někam jinam a v té hrozné situaci nechat jenom svoje tělo. Ale nešlo jí to. Vnímala všechno, každý příraz zezadu, který posunul její rty níž po Tomášově penisu. Sama se rozhodně nesnažila.

Postupně si na ten kus masa ve své vagíně trochu zvykla a možná by se jí to i líbilo, ale při představě, že si to právě rozdává se psem, se jí chtělo zvracet. Po několika minutách zběsilého tempa se začal pták v její pičce cukat.

Néé, jen ať do mě nestříká, prosila v duchu, ale všechno bylo marné. Cítila, jak jí na dělohu dopadá jeden horký gejzír spermatu za druhým. Z každé strany zadku ji popadla jedna ruka a ozvalo se dravé řvaní, až zaléhalo v uších. Ruce trhly jejích tělem směrem dozadu, takže se ta něčí kláda našroubovala do její ubohé kundičky až po koule.

To přece nemohl být pes! Uvědomila si Blanka a prudce otevřela oči.

Tomáš také začal zrychlovat, špičkou penisu jí narážel do mandlí, a aniž by mu jakkoli pomohla, začal stříkat. Polykání neměla moc ráda, zakuckala se a spousta semene jí vytekla koutkem úst ven.

Pak ji oba nechali být. Tomáš poodstoupil a pustil její hlavu. Ten chlap vzadu ji poplácal po zadku a s hlasitým mlasknutím vyjel z její rozbolavělé pičky. Ostatní začali tleskat a Blanka viděla, jak spokojeně se tváří. To dusivé ticho, které trvalo celou dobu, jako by zmizelo mávnutím kouzelného proutku. Všichni se začali vesele bavit, Blanky si už nikdo nevšímal. Narovnala se a pomalu se otočila. Krok za ní stál nahý Kryštof, svůj stále ztopořený penis držel v ruce, a když se na něj Blanka podívala, olízl si rty. Ona chtěla něco říct, ale úplně oněměla. Přimhouřil oči a tak, aby to slyšela jen ona, se zeptal: Jak dlouho sis myslela, že ho do tebe strká pes?

Skoro celou dobu, přiznala se a nenápadně se snažila posadit se svůdně, i když ji ty řemínky na kotnících dost omezovaly.
Kryštof se trochu omluvně usmál: Nechal jsem se trochu unést… Pak si všiml, že je pořád spoutaná a rychle se k ní sehnul a uvolnil ji. Okamžitě nohy skrčila pod sebe, aby nebylo vidět, jak jí po stehnech stéká jeho sperma. Všiml si toho a řekl: Nemusíš se přede mnou stydět. Doufám, že jsi nebyla moc vyděšená a že jsem ti nějak neublížil. Pohladil ji něžně po tváři a jí se tak zvláštně rozbušilo srdce.

Líbilo se jim to, podívej se, ukázal na ostatní a Blanka se omámeně rozhlédla kolem sebe. Většina ostatních byla nahá nebo téměř svlečená. Členové společenstva utvořili různé skupinky a navzájem se hladili a dráždili. Ve vzduchu to jiskřilo erotikou.

Kryštof byl starostlivý jako předtím: Možná by sis teď ráda odpočinula. Vejdi do tamhletěch dveří, najdeš tam všechno, co potřebuješ. Až budeš připravená, vrať se. Přece sis nemyslela, že tě necháme odejít s tak negativním zážitkem. Tohle bude nejbláznivější a nejbáječnější noc ve tvém životě, Blanko. Znovu ji pohladil a ona mu věřila, věřila by mu cokoliv.

Ale teď, když mě omluvíš, některé pudy se prostě nedají potlačit, výmluvně se postavil, takže se jeho mužství hrdě vzpínalo přímo před jejím obličejem.

Blanka vstala. Pořád se jí trochu třásly nohy, ale cítila se mnohem líp. Když přecházela místností ke dveřím, připadala si krásná. Pootevřela dveře. Za nimi byla maličká místnůstka, spíš koupelna. Než za sebou zavřela, aby se znovu udělala čistou a krásnou, chvíli pozorovala dění ve velkém sále. Všichni byli tak uvolnění a užívali si. Snažila se zahlédnout Kryštofa. Stál poměrně stranou ostatního dění a věnoval se dvěma ženám. Podle jejich slastného výrazu byla jeho péče víc než příjemná…