Čekání na opraváře může být značně zdlouhavé a únavné. Venku svítilo sluníčko a já se rozvaloval v posteli. Jsem milovníkem volnosti těla a proto obvykle spím nahý. Ani během dne nejsem zvyklý se moc oblékat. Mým nejoblíbenějším oděvem bývá pouhé tričko nebo nátělník, jinak už nic. Tehdy jsem měl na sobě pouze nátělník a slastně jsem se protahoval na lůžku.
číst více
Poznal jsem ho prostřednictvím jednoho specializovaného inzertního časopisu. Po několikaminutovém rozhovoru mě poručil, abych se šel osprchovat. Když jsem tak učinil, začal nejprve s prohlídkou těla, jako by si vybíral v obchodě nějakou věc. Pro jeho seanci prý musím být dokanale čistý, i ze vnitř. Lehl jsem si obkročmo na břicho na dlouhou dřevěnou lavici a on si mě začal připravovat.
číst více
Říkejte mi třeba Lucky. Je mi 25 let, ale vypadám mlaďounce. Skoro všude, kde si chci užít párty, musím ukazovat občanku. Měřím 158 cm, mám modré oči, hnědé dlouhé vlasy a nevinný štěněcí pohled. Jsem hubeňounká a moje malá krásná ňadra se mi svobodně rýsují pod tričkem. Mám vlhkou kundičku a potřebuji aby mi to někdo krásně udělal.
číst více
Úvod
Milovali jste, když jste byli dětmi, něžné pohádky ? Toužili v době nezralého mládí po erotických dotecích vysněných bytostí? A nyní, už jako dospělí, zaposloucháte se rádi do romantických příběhů lásky, plných citu i vášnivého vzrušení? Ne? Ty také ne? A ty, ty snad ano? Opravdu? Potom je mé vyprávění upředené přesně pro tvá ouška.
číst více
Já, můj otec a můj strýc jsme se jednoho dne rozhodli, že půjdeme rybařit. Vydali jsme se k malému jezeru na okraji malého lesíku. Jezero bylo na docela neobvyklém místě, takže sem moc lidí nechodilo. Ale můj strýc tady poblíž vyrůstal a tento les znal jako své boty. Když jsme dorazili k jezeru, tak jsme si každý rozložil svojí rybářskou židli, připravili jsme si pruty, nasadili návnady a už jsme jenom čekali, až se objeví nějaká ta ryba. Bylo krásné odpoledne, foukal slabý vítr a tváře nám lemovaly paprsky slunce.
číst více
Teploměr stoupající nad třicet stupňů ve stínu vyhnal mnoho lidí z domova i zaměstnání. Všichni se pak sešli na březích rybníků a bazénů a zdrželi se tam do pozdního večera. Ani pak se lidem nechtělo do rozpáleného města, bezcílně se procházeli ve stínů stromů. Když slunce začalo zapadat a na krajinu se začala snášet dostatečná tma, aby právě pod těmi stromy nebylo mnoho vidět, přišla výzva.
číst více
* smyšlené
Jmenuji se Katarina Reedová a tento příběh se odehrál na táboře Silver Lake, když jsem si uprostřed noci řekla, že nemá smysl pokoušet se usnout, když si můžu jít sama a v klidu zaplavat. Navlékla jsem na sebe své tmavě fialové bikiny a vydala jsem se k jezeru, které mě lákalo svou temnou hladinou.
Překvapil mě. Zrovna jsem kráčela pi písečném břehu jezera, když jsem zaslechla tiché, ale zřetelné šplouchnutí kdesi za mnou.
číst více
Jmenuji se Honza a je mi 14 let. Tento příběh se mi stal po vánocích roku 2006. Nenapadl vůbec žádný sníh a bylo asi deset stupňů, a proto jsem se rozhodl že si zase půjdu ven zahonit. Doma pořád někdo otravoval a navíc jsem sdílel pokojík s bratrem a tak sem mohl honit jen když nebyl doma a to ve stresu že rodiče otevřou dveře a uvidí mně.
číst více
Teď je v práci, ale než odešel, řekl mi, ať začnu psát tenhle deník. Tak tu sedím a nevím, kde mám začít. Načrtla jsem velké písmeno H, abych nějak začala. Chci, abyste věděli, že píšu proto, že mi J nařídil, abych psala, ne proto, že bych si myslela, že by se někdo měl dozvědět, co se stalo dnes v noci.
číst více
