Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Víkend

Kategorie: BDSM
15.10.2017
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 10 hlasů
Loading...
 Uvedl jsem ji do obrazu, co po ní budu vyžadovat a ona k mé radosti plnila všechny mé příkazy pečlivě a přesně. Po měsíci a půl bylo vše připraveno na první osobní setkání… V dohodnutou dobu jsem čekal na Janu u výstupu z autobusu. Poznal …

Nejsem věřící. Možná bych řekl, že jsem notoricky znám svým ateizmem. Ale jestli někdy budu stát před Posledním soudem, chtěl bych jim vyprávět příběh o sobě a o někom, jehož osud úplně změnil celý můj další život. Nemohl jsem se dočkat. Konečně mám svoji vlastní otrokyni! Skoro dva roky jsem všemožně usiloval o to, aby se mi mé přání vyplnilo a ono to nakonec šlo všechno naprosto hladce a jakoby samo. Stačilo vyrobit si vlastní stránku na netu a dát na jistý board hlášku o tom, že hledám otrokyni a za necelé tři týdny se mi v mailech skvěla odpověď od zájemkyně o výcvik. Na jednu stranu jsem byl rád, že se mi plní to, co jsem tak dlouho zkoušel, ale na druhou stranu jsem byl trochu nervózní z toho, jak to bude celé probíhat. Teoreticky jsem byl vyzbrojen skvěle, ale s praktickou aplikací to bylo slabší. No, každý někdy začíná… První částí výcviku bylo postupné poznávání se po Internetu. Uvedl jsem ji do obrazu, co po ní budu vyžadovat a ona k mé radosti plnila všechny mé příkazy pečlivě a přesně. Po měsíci a půl bylo vše připraveno na první osobní setkání… V dohodnutou dobu jsem čekal na Janu u výstupu z autobusu. Poznal jsem ji snadno, jak by taky ne, když měla přesně to oblečení, které jsem jí nařídil. Viděl jsem její fotku na webu. Moc jí vidět do tváře nešlo, ale to tělo se dalo poznat. Měl jsem prostě ve všem zatím štěstí. Sledoval jsem, jak se její zadeček hýbe v krátké minisukni, hodnotil jsem linii jejích nohou mezi sukní a vysokými botami a popisovat, co jsem viděl od pasu výš, nemá ani cenu.
Byla to prostě sexbomba, i když zatím ještě nedozrála do plné ženskosti. Přes rameno nesla sportovní tašku o velikosti menšího kufru. Šla pomalu a rozhlížela se, hledala mě. Vykročil jsem k ní a zatvrdil se. Když se naše pohledy setkaly, neuhnul jsem ani o kousek. Ona byla první, kdo sklopil oči. Přiblížili jsme se. „Já jsem Honza,“ řekl jsem rychle, ale povedlo se mi ovládnout hlas, aby se nezachvěl. „Já Jana, ahoj,“ odpověděla potichu. Chvilku jsem nevěděl co říct, ale pak jsem vzal její tašku – ne, že bych se k otrokyni hodlal chovat jako gentleman, ale budu přece ještě potřebovat, aby byla v naprosté fyzické kondici a při nesení těžké tašky by si snadno mohla natáhnout nějaký ten sval. „Tak půjdeme,“ řekl jsem rozhodně. „Jaká byla cesta?“ zeptal jsem se, abych prolomil nervózní mlčení. „Dobrá, děkuji, Pane,“ odpověděla jak se na otrokyni patří. Usmál jsem se pro sebe. „Když budeme mezi lidmi, můžeš se ke mě chovat úplně normálně, ale když budeme sami, budeš mi prokazovat úctu a oddanost, jaká tvému Pánovi patří. Jasné?“ Upřesnil jsem první bod našeho vztahu.

Přikývla a trochu se uvolnila. Cestou ke mě jsme většinou mlčeli, protože já nevěděl, o čem mám mluvit a ona buď také ne, nebo si byla vědoma toho, že otrokyně nikdy nezačíná hovor. Také jsem si všiml, že raději stála, i když bylo v tramvaji výjimečně místo na sezení. Bylo mi jasné, že to je kvůli tomu, že nemá kalhotky. Potěšilo mě, že i tento můj příkaz splnila, ačkoli být oblečená pouze v minisukni a bez kalhotek bylo velice rizikové, kdyby si toho někdo všiml. Nechtěla proto k tomu dávat příležitost. Rozumné. Konečně jsme asi po půl hodině dorazili ke mě do bytu. Sotva za námi zaklaply dveře, zamkl jsem. Odložil jsem tašku na zem. Jana zůstala stát na místě a ani se neodvažovala pohnout nebo vzhlédnout, když jsem si ji důkladně prohlížel ze všech stran. Položil jsem jí ruce na boky a přistoupil k ní blíž. Zatajila dech. Rozepnul jsem jí minisukni a škubl s ní dolů. Spokojeně jsem se zasmál, když jsem si ověřil na vlastní oči, že opravdu nemá kalhotky. Měla kundu lehce porostlou tmavými chloupky. Zjevně se pokoušela trochu se tam upravit, ale asi se bála pořádně se oholit břitvou nebo strojkem. No, na to také dojde, pomyslel jsem si a poodstoupil. „Tak, teď jsi jenom moje a budeš poslouchat, co ti řeknu.“ zahájil jsem naši první společnou lekci a hned jí vydal první příkaz: „Svlékni se.“

Když začala potichu stahovat sukni a tričko, chytil jsem ji za ruce a dal jí lehkou facku. Překvapeně se na mne podívala. „Když ti cokoliv přikážu, odpovíš ´Ano, Pane´ a teprve pak to smíš udělat, otrokyně,“ vysvětlil jsem jí a doprovodil svá slova závěrečným plácnutím přes její pevný zadek. „Pokračuj,“ vyzval jsem ji. „Ano, Pane,“ zareagovala poslušně a zase se začala svlékat. Ne, že by toho měla mnoho co svléknout. Odložením trička stála přede mnou jen v podprsence a když rozepla a svlékla i tu, celé představení skončilo. „Dobře,“ poznamenal jsem spokojeně. „Určitě jsi po té jízdě sem celá upocená a zaprášená. Nemám rád špinavé děvky. Když na to přijde, nemám rád žádné děvky, ale to brzy uvidíš. Teď se půjdeš umýt do koupelny. A já tam půjdu s tebou a umyju si tě. Doufám, že k tomu nemáš žádné námitky.“ „Ne, Pane,“ odpověděla Jana. „No, to se mi opravdu ulevilo,“ pokračoval jsem ironicky. „Ale abych si pojistil, že se mi nebudeš vzpírat hned na začátku, trochu si tě svážu.“ Postřehl jsem, jak se jí zablesklo v očích a jak jen stěží skryla svůj vzrušený nádech. Vzal jsem ji za paži a odvedl do pokoje, kde už jsem měl rozloženy svoje pomůcky. Nebylo jich mnoho – copak si můžu dovolit drahé výbavy za desítky tisíc korun? – ale pro to, co jsem plánoval, to zcela stačilo. Všechno tentokrát visí na provazech, zasmál jsem se v duchu tomuto paradoxu. Postavil jsem ji doprostřed pokoje a přikázal, aby dala ruce nad hlavu.

Pak jsem jí ohnul ruce tak, že se držela vždy za loket druhé ruky, s pažemi zablokovanými za hlavou. Aby nemohla sklonit hlavu a ruce přetáhnout dopředu, posunul jsem jí paže ještě kousek blíž, takže teď se dotýkala lokty a zápěstími. To byla přesně ta poloha, kterou jsem potřeboval. Vybral jsem z hromádky provazů několik kratších kousků, přece nebudu kvůli takové maličkosti rozmotávat některý z těch dvacetimetrových, no ne? Stočil jsem provazy do liščích ok a vzniklé smyčky jsem jí utáhl na zápěstích. Ještě jedním obtočením dokola a uzlem jsem si pojistil, že stažené provazy nepovolí, dokud nebudu chtít. U každého zápěstí mi teď zbylo ještě přes čtyřicet centimetrů provazu na každém konci. Ty jsem obtočil kolem jejích paží těsně nad loktem a pevně přitáhl a zavázal mimo dosah jejích prstů. Zkusil jsem, jak pevně je spoutaná. Bylo jasné, že ruce přes hlavu nepřetáhne a bude je tedy mít stále nahoře. Nemohla v mých smyčkách ani pořádně pootočit zápěstím natož, aby se jí povedlo dostat se k uzlům. Jana sama si uvědomovala stejně dobře jako já, že teď nemůže rukama udělat absolutně nic, a když jsme šli kolem zrcadla do koupelny a ona se v něm spatřila, uvědomila si také, že tato pozice mi dává zcela volný přístup k celému jejímu tělu.

Doslova jsem ji vtáhl do koupelny a vstrčil do vany. Nastavil jsem teplou vodu a pustil jsem sprchu. Opláchl jsem ji vodou a pak jsem vzal mýdlo. Ani se neodvážila hnout, když jsem jí začal mydlit prsa a bříško. Otočil jsem si ji zády a namydlil jí i záda a zadek. Pak jsem ji otočil zpátky. Odložil jsem mýdlo a začal namydlenýma rukama jezdit po jejím těle. Seznamoval jsem se s jejími nejskrytějšími zákoutími a pomalu jsem jí začal dráždit bradavky. Nebylo ani potřeba moc se snažit. Stačilo pár rafinovaných, lehkých doteků a vzrušení a pocit bezmoci udělaly své. Byla okamžitě nadržená jak fena, dalo se to lehce poznat. Nedal jsem ale nic najevo a pomalu jsem postupoval rukama níž. Začala se lehce chvět, když jsem se přiblížil k její kundičce, ale já se záměrně jejímu rozkroku vyhnul a pokračoval jsem po stehnech dolů. A pak jsem se zase stejnou cestou vrátil, vyhýbaje se tmavé houštině chlupů stejně pečlivě jako předtím. Naopak jsem hned nato zajel rukama mezi její půlky a namydlil ji i tam. Zkusmo jsem zatlačil prstem proti jejímu análu. Ani se příliš nebránil a už jsem byl uvnitř. „Hmmm,“ pronesl jsem uznale. „Tak to je zasloužilá mrdna, viď, otrokyně?“ Mezi těžkým oddechováním se jí podařilo odpovědět. „A-ano, Pa-Pane.“ Lehce začala škubat rukama v poutech, jakoby si chtěla pomoct sama, když jsem se já záměrně její kundičce vyhýbal.

Mě se taky mezitím postavil, ale moje výhoda byla, že jsem byl jednak oblečený a jednak jsem to byl já, kdo měl všechno pod kontrolou. I když si zjevně teď užívala mnohem víc Jana než já. „Tak se mi zdá, že bys ráda, abych se ti postaral taky o tvoji nadrženou kundu, co?“ vyštěkl jsem na ni. „Ano, Pane, prosím…“ zaúpěla a znovu škubla rukama. „No, tak se podíváme, co se s tím dá udělat. Ale do takhle zarostlého klína se mi nechce. Nejprve práce, pak zábava.“ narovnal jsem se a poodstoupil. „Rozkroč se!“ přikázal jsem jí. „Ano, Pane,“ zareagovala bezchybně a se zjevným přemáháním se ve vaně rozkročila asi o dvacet centimetrů. „Víc,“ nařídil jsem. Přidala dalších dvacet. „Ještě víc,“ trval jsem na svém, dokud neměla nohy roztažené přes celou šířku vany. Dotkl jsem se lehce vnitřní strany jejích nohou, velmi blízko k její vlhké pičce, tak blízko, že Jana málem vyletěla ke stropu. „Haha, skvělá reakce,“ zasmál jsem se upřímně. „A teď k práci. Stůj tady jak jsem ti řekl, za moment jsem zpátky.“ Odešel jsem do pokoje, kde jsem ze skříně vyndal holicí strojek, pěnu a chladivé mléko po holení. Všechno toto jsem přinesl do koupelny, kde stála namydlená Jana a pomalu se začínala třást chladem. Neměl jsem absolutně žádný zájem, aby se mi tu nachladila hned na začátku, tak jsem opět zapnul sprchu a teplou vodou ji celou omyl z mydlin. „Všiml jsem si, že jsi se snažila udělat něco s tím tvým houštím,“ ukázal jsem rukou k jejímu rozkroku.

„No, upřímně řečeno, moc se ti to nepovedlo.“ Vzal jsem holicí pěnu, natřepal ji a napustil si do dlaně kopeček husté pěny. Zajel jsem dlaní prudce do jejího klína, až se trochu lekla a rozetřel jsem jí pěnu do jemných mydlinek. „Za chvilku už budeš mezi nohama holá, jako nemluvně. A bude to naprosto přesné, protože budeš brzo i bezmocná jako nemluvně. A aspoň když budeš ležet na zemi svázaná, budu mít lepší výhled na tvoji nenasytnou kundu, ne?“ mluvil jsem s ní, zatímco jsem ji pomalu dlaní masíroval rozkrok. „A ty určitě chceš, aby měl tvůj Pán dobrý výhled na tvoji kundu, že? Chceš se mi líbit, abych ti to později udělal, abych tě vyšukal, že?“ vyžadoval jsem na ní odpověď. „Ano, Pane, chci,“ vzdychla Jana. „No to jsem si myslel,“ ušklíbl jsem se. Sáhl jsem pro holicí strojek a přiložil ho k jejímu podbřišku. Pomalými, dlouhými tahy jsem začal osvobozovat její klín od porostu jemných chloupků. Chvilku to trvalo, ale poté, co jsem jí pro jistotu ještě přejel strojkem slabiny, jsem byl s výsledkem spokojen. Znovu jsem ji opláchl a pak jsem namířil ostrý proud vody přímo na její kundičku. Tenké, ale pod tlakem vypouštěné pramínky vody jí bombardovaly už tak vlhkou díru a přivedly ji skoro k orgasmu. Tak daleko jsem ji ale zajít nenechal. Včas jsem odvrátil sprchu jinam. Pokusila se pánví sledovat proud vody. „Copak to je?“ pohoršil jsem se nad jejím chováním.
„To mi dělat nebudeš. Já ti určím, kdy se smíš udělat a kdy ne. A teď velice vážně zvažuji, že ti to nedovolím vůbec. Co bys tomu říkala, kdybys měla sex bez orgasmu?“ „Ne, Pane, prosím, to ne…“ podívala se na mě tak prosebně, že mi jí skoro přišlo líto. „No, nevím, to bude záležet na tom, jak se budeš dál chovat a jak budeš spolupracovat,“ prohlásil jsem naoko přísně, ale v duchu jsem se už těšil, jak ji přimáčknu a co všechno bude muset ještě absolvovat, než jí povolím se udělat. Nařídil jsem jí vylézt z vany. Rozvázal jsem jí ruce a zatímco si narovnávala paže a třela zápěstí, hodil jsem jí ručník. „Teď se utři a já ti zatím vyberu nějaké hezké oblečení, tedy pokud se tomu tak bude dát říkat,“ oznámil jsem jí. Za chvilku jsem se vrátil s věcmi, které jsem si vybral. Jana stála v koupelně a čekala, až přijdu. „Správně,“ pochválil jsem ji. „Ale od teď, kdykoli budeš hotová s úkolem, který ti zadám, klekneš si na zem s rukama za zády a budeš čekat, až se přijdu podívat.“ „Ano, Pane,“ odpověděla, s očima upřenýma na hromádku, kterou jsem donesl. „Tak. Tohle si teď vezmeš na sebe, otrokyně,“ nařídil jsem jí. „Já se na tebe budu dívat, jak ti to jde.“ Díval jsem se, jak rozdělává hromádku a vybírá jednotlivé součásti výstroje. Přinesl jsem kožený obojek pobitý silnými ocelovými špicemi s okem pro zaháknutí vodítka, podprsenku bez košíčků, zato s pevnými výztuhami, které měly podpírat prsy, několik kožených řemenů, asi dvacet centimetrů dlouhých, s přidělanými očky, podobnými tomu na obojku, její vysoké kozačky, ocelový pás s očky, ohnutý do téměř uzavřeného oblouku s několika dírami poblíž obou konců a visací zámek s klíčkem. Nejprve si vzala obojek. připnula si ho kolem krku, nebyl úplně napevno, ale nechtěl jsem aby se začala škrtit.

Srovnal jsem jí obojek, aby očko na připnutí vodítka bylo vepředu. Pokynul jsem jí, aby pokračovala. Vzala jeden z řemenů a pokoušela si ho stáhnout a zapnout kolem zápěstí, ale byl pro její jednu ruku příliš silný, než aby ho dokázala zapnout. Přerušil jsem její snažení a udělal jsem to sám, stejně jako s její druhou rukou. Ukázal jsem jí na podprsenku. Zapnula si ji a sama upravila tak, aby jí prsy správně ležely ve výztuhách. Obula si kozačky, které jí sahaly až těsně pod kolena a pak si na můj příkaz zapnula přes boty na kotnících druhý pár řemenů. Poslední součást výstroje, ocelový pás, jsem jí musel nasadit sám. Musela do něj nejprve vlézt nohama, pak jsem jí ho přetáhl k pasu, jednou rukou jsem ho přidržel správně stažený, aby ji nesvíral, ale aby taky nebyl příliš volný. Pak jsem dvěmi protilehlými dírami v koncových částech provlékl zámek, zamkl jsem ji do toho a klíč schoval k sobě. Pak jsem ji otočil k sobě zády, překřížil jí ruce za zády a pomocí jisticích spon jí připoutal zápěstí k očkům v pásu. Měla obě ruce dost silou stažené za záda a nemohla s nimi ani pohnout. „No a teď jsi připravená na začátek naší první lekce, otrokyně,“ řekl jsem spokojeně. Otočil jsem ji zpět a důkladně si prohlížel, jak v této výstroji vypadá a jak se bezmocně pokouší pohnout rukama. Lehce jsem Janu udeřil dlaní ze strany do prsou. Škubla sebou a unikl jí tichý vzdech. Udeřil jsem ji o něco silněji a tentokrát oběma rukama z obou stran. Pokusila se uhnout, ale zády narazila na stěnu. „Nikam mi neutíkej, nemá to cenu a ještě si tím nasbíráš tresty. Nedám ti ani nejmenší šanci na vysvobození, dokud naše lekce neskončí.

A ty se o to raději ani nebudeš pokoušet. Nebo nakonec, po všech testech, si tě ještě trochu zmučím, aby sis pamatovala, že Pánovi se neodporuje.“ S těmito slovy jsem ji udeřil dlaněmi přímo přes bradavky a tahle rána sedla tak dokonale, že kdybych ji nezachytil, byla by upadla, když se jí podlomily nohy. Vzal jsem prstem za očko v jejím obojku a škubnutím ji přinutil znovu se postavit. Dalším škubnutím jsem ji vytáhl za sebou. Šla za mnou do pokoje bez odporu a naprosto poslušně. V pokoji jsem ji doslova hodil na postel. Ještě než se vzpamatovala, vzal jsem ze stolu důtky a švihl Janu přes zadek. Vyjekla a pokusila se uhnout. Švihl jsem ji podruhé. „Co jsem ti říkal o tom, že nemáš uhýbat?“ připomenul jsem jí při třetí ráně. „Tyhle jsou zatím jenom lehčí, musím si tě otestovat. Ale jestli mě budeš dál zlobit, dostaneš opravdový výprask hned, bez nějakých ohledů na to, že je to tvá první lekce. „Tak co jsem ti říkal, že se…?“ Připomněl jsem jí a počtvrté zasáhly prameny důtek její zadnici. „Říkal jste, že se Pánovi neodporuje,“ hekla a znovu sebou instinktivně škubla, když ucítila další ránu. Ještě jsem nebyl spokojen. „Tak mi to teda zopakuj. Řekni: Nikdy nebudu svému Pánovi odporovat.“ Přikázal jsem jí. Další rána ji přinutila zopakovat, co jsem po ní chtěl. „Nikdy… au… nebudu svému Pánovi odporovat,“ skoro vykřikla. Věděl jsem, proč tak vyvádí. Rány důtkami, ačkoli nebyly ani poloviční, pěkně štípaly, protože jsem si den předtím své nástroje pěkně připravil, což u důtek znamená napustit prameny kůže olejem, čímž lehké proužky ztěžknou, zvláční a mnohem lépe přiléhají.

Usmál jsem se, když jsem si představil, co by mi asi předvedla, kdybych namočil důtky v solném roztoku. Jana kroutila rukama a celým horním trupem, aby nějak překonala bolest z bičování, ačkoli tohle přece žádné bičování nebylo, to byla pouze jemná domluva. Vypadalo to perfektně, jak napůl ležela, přehnutá přes postel, se zadkem vystrčeným a rukama spoutanýma pevně za zády. „Ještě jednou, neznělo to moc přesvědčivě,“ pobídl jsem Janu další ranou, která tentokrát částečně přistála mezi jejíma nohama na vystrčené kundičce. Jana zasténala a pak opravdu procítěně slíbila, že mi nikdy nebude odporovat. Pohladil jsem dlaní její pomalu červenající zadek a pochválil ji. „Další pravidlo: Nikdy nebudeš svému Pánovi lhát nebo cokoli zatajovat.“ Nastoupil jsem opět k její výchově. Jana snaživě zopakovala svůj slib. Když jsem po jejím třetím pokusu byl spokojen, postoupil jsem k dalšímu pravidlu. „Budeš mi naprosto oddaná a věrná, jak při našich lekcích a když budeme spolu, tak i jinde, když budeš sama.“ Důtky zasáhly zadní stranu jejích stehen. Pomalu jsem přejel konečky pramenů mezi jejími půlkami a lehce, opravdu lehce jsem zasáhl jedním úderem přímo její mokrou pičku. „…a věrná a to jak při našich lekcích, a kdykoli budeme spolu, tak i když budu sama.“ Dokončila zajíkavě, když jsem jí zálibně začal přejíždět důtkami po páteři. Nechal jsem ji to jen tak z rozmaru ještě dvakrát zopakovat, než jsem jí dal další pravidlo.

„Budeš mi projevovat patřičnou úctu, k čemuž patří to, že se mi nebudeš dívat drze do očí, ale vždycky když budu stát před tebou, budeš se dívat do země, pokud ti nepřikážu jinak. Když nebudu u tebe, budeš stát s rukama za zády, nebo jak jsem ti už říkal, klečet na zemi a dívat se dolů.“ Každý bod tohoto pravidla jsem ji naučil zvlášť, aby si to dobře zapamatovala. „Vždycky mi budeš říkat naprosto všechno. To je důležité, abych věděl, jak postupovat dál. Ale vždycky když budeš chtít promluvit, nejprve požádáš o dovolení tak, že se zeptáš: Smím promluvit?“ A opět jsem ji nechal několikrát dokola odříkat celé pravidlo, přičemž jsem jeho důležitost připomněl důtkami. „Splníš naprosto přesně cokoli, co po tobě budu chtít.“ Když mi zopakovala a odpřísáhla i toto, naposledy jsem ji švihl a obrátil ji na záda. Nohama stála na zemi a kolena měla ve stejné výši s pánví. „Roztáhni nohy, otrokyně,“ nařídil jsem jí. Když to poslušně vyplnila, sedl jsem si vedle ní na postel a začal ji dráždit koncem důtek. Lehce jsem ji švihal přes kundu. Janě se to zjevně líbilo, těžce dýchala a začala se potit. „Jaké to je? Líbí se ti to?“ zeptal jsem se jí. „Ano, Pane, líbí se mi to, moc mě to vzrušuje. Prosím, pokračujte, Pane.“ Žadonila a kousala si rty. Zasmál jsem se a trošku na důtky přitlačil. Vyjekla a málem se udělala.

Chybělo jí k tomu to, abych ve švihání jejího klína pokračoval. Přestal jsem, jakmile jsem poznal, že se blíží k vrcholu, počkal jsem, nechal ji zase vychladnout a začal znovu. Tentokrát jsem občas prostřídal dráždění silnějším švihnutím buď před nohu, prsa, nebo bříško. „Tak si znovu zopakujeme všechna naše pravidla,“ řekl jsem po chvíli, když jsem ji potřetí málem dovedl k orgasmu. Tentokrát jsem každé pravidlo zdůraznil několika šlehy přes její prsa a kundu. Když jsme skončili, byla úplně zpocená, nepředstavitelně vydrážděná a nekontrolovatelně se třásla. Trochu jsem změnil její ustrojení, zbavil ji kozaček a pár drobností upravil. Teprve pak jsem přistoupil k vlastní lekci. Část druhá „První, co musím udělat, je jak moc jsi připravená se mi absolutně podřídit. Jednou z podmínek je, že musíš akceptovat jakýkoli druh sexu. To je jedna z hlavních věcí, kvůli kterým jsi tady, otrokyně. Budeš mi sloužit jako moje sexuální otrokyně, pouhá hračka, se kterou si budu dělat co mě napadne. Tak si tě trochu ověřím,“ oznámil jsem jí. Aby nemohla vidět, co s ní právě hodlám dělat, zavázal jsem jí oči černým hedvábným šátkem a pevně jsem ho utáhl. Hned vzápětí jsem měl kalhoty dole a prakticky nahý, když nepočítáme rozepnutou košili, jsem se nad ní sklonil. Jejím prvním otvorem, který jsem podrobil zkoušce byla samozřejmě její kundička. Zběžně jsem ji prohmatal rukama a rozevřel její stydké pysky, abych se mohl podívat dovnitř. Byla pěkně mokrá, skoro tekla. Bylo mi jasné, že ani já ani ona bychom to moc dlouho nevydrželi, tak jsem se na ni vrhnul.

Jediným přírazem jsem byl hluboko uvnitř. Vykřikla, nevím, jestli překvapením, nebo bolestí, ale spíš bych vsázel na tu bolest. Nedbal jsem na Janiny steny a začal jsem pumpovat tak zběsile, že kdybych tak pokračoval ještě chvilku, měla by orgasmus, a kdybych ji tak šoustal pár minut, úplně bych ji oddělal. Ani jedna z těchto věcí prozatím nebyla můj cíl, ačkoliv samozřejmě byly na programu, ale až mnohem později… Opustil jsem její kundu a přesunul jsem se k sousední dírce. Věděl jsem už z koupelny, že má anál pořádně projetý, a tak jsem do ní zajel se stejnou bezohledností jako prve. Zjistil jsem, že se její zadek začíná po prvním útoku zase vzpamatovávat a pomalu se stahuje kolem mé zuřící klády. Rychle jsem ucukl, protože jsem věděl, že by další pokračování znamenalo, že se rychle udělám a já jsem naopak chtěl její i svůj první vrchol co nejvíce oddálit. Vykřikla zklamáním, když jsem se stáhl i z jejího análu a zavrtěla sebou. „Něco se ti nelíbí? Nejsi snad spokojená?“ zeptal jsem se Jany napůl ironicky. Vstal jsem z ní, vzal jsem do ruky jezdecký bičík a jeho koncem jsem jí začal lehce dráždit klitoris. Když se už zdálo, že se opět dostává do extáze, přestal jsem ji dráždit a naopak jsem ji bičíkem pleskl. Jana se začala zmítat, jak se snažila konečně dosáhnout vyvrcholení. Nemohla si sama pomoct, díky pevnému upoutání rukou za zády, tak se snažila aspoň chvílemi otřít o postel, na níž ležela. Možná by se jí dokonce podařilo dosáhnout orgasmu, ale vždycky jsem ji zastavil několika ostrými ranami mezi nohy a přes prsa.

Pak jsem zase začal s jejím drážděním. Když se celý postup opakoval asi po desáté, změnilo se její víceméně symbolické škubání pouty v nefalšovaný odpor a snahu o uvolnění rukou. Věděl jsem, že nemá nejmenší šanci a tak jsem se skvěle bavil. „Já… už to nevydržím. Udělej mě, prosííím!“ zaúpěla, když jsem ji vydráždil na samý vrchol potřinácté a zase ji nenechal se udělat. „Udělej mě…“ opakovala a házela sebou na posteli, ale nedovolila si změnit polohu, kterou jsem jí určil. Přestal jsem ji trápit bičíkem v rozkroku, ale otočil jsem ji opět na břicho a začal jí sázet sadu poměrně ostrých štípavých ran na zadek. Mezi ranami jsem ji začal vysvětlovat: „Porušila jsi hned několik pravidel, otrokyně. Zdá se, že si je budeme muset připomínat mnohem častěji. A za každé porušené pravidlo tě potrestám. Neboj se, nebude to pokaždé výprask, budou to i jiné věci, mnohem víc vzrušující. Aspoň tedy pro mě,“ zasmál jsem se. „Nemůžu říct, jak moc se to bude zamlouvat tobě, ale budu muset vymyslet něco opravdu extra.“ Zdálo se, že se trochu ukáznila. Asi si uvědomila, že pro tento víkend je zcela v mé moci a bylo by zbytečné přidělávat si další tresty, když samotný výcvik a zkoušení budou dost tvrdé. Mezitím jsem dopočítal pětadvacet ran. Měla celý zadek červený a místy se dokonce rýsovaly otisky dopadajícího bičíku. To ale ještě neměl být celý trest za její prohřešek. Odložil jsem bičík, sundal jí z očí pásku, pomohl jí vstát a odvedl ji do obývacího pokoje.

Chvilka práce předchozí den dokázala změnit pokoj na celkem solidně zařízenou mučírnu, včetně kovového žebříku na natahování, stoličky pro přivázání, mohutného křesla k připoutání, pout, visících na stěně z háčků a dalších pomůcek. Přivedl jsem Janu k nízké polstrované stoličce na čtyřech nohách. Rozvázal jsem jí ruce, sundal kovový pás a nařídil jí, aby si lehla přes stoličku. Když to udělala, bylo pro mě záležitostí necelé minuty ji pevně přivázat za ruce a nohy k nohám stoličky a zafixovat jí trup dalším provazem, který jsem omotal kolem stoličky a jejího pasu. Nohy jsem jí v kotnících překřížil a svázal. Zbylo mi ještě pár metrů provazu, které jsem využil k přitažení Janiny hlavy ke stoličce tím, že jsem okem obojku protáhl provaz. Jestliže před pár minutami měla znehybněné ruce, ale mohla se pokoušet mi uhýbat tělem, teď byl jakýkoli pokus o uhnutí předem odsouzen k nezdaru. Nemohla se ani hnout, když odmyslíme tak nevýznamné pohyby jako hýbání prsty a vrtění hlavou. Protože už od posledního výprasku pár minut uplynulo a já jsem pro svůj záměr potřeboval její zadek citlivý, několikrát jsem ji udeřil dlaní, až to hlasitě plesklo. Z poličky jsem si podal svíčku a zapalovač. Jana mě sledovala a ihned pochopila, co zamýšlím. Přiblížil jsem jí svíčku k očím. „Tohle bude teď můj pomocník při tvém trestání. Chci, abys mi poděkovala za moji péči o tvou výchovu, a abys na znamení podvolení se políbila tuhle svíčku.“ Jana mi s očima upřenýma na červený vosk poděkovala skoro přesně podle předpisu a pak váhavě a jemně políbila svíčku. Pro jistotu jsem ji ještě dlaní pleskl po zadku a pak už jsem zapálil svíčku. Plamínek dohořel až k vosku a začal ho roztavovat.
Podržel jsem svíčku nad Janiným zadkem. Za krátkou chvilku se utvořila na vrcholku svíčky kapka, která se utrhla a spadla na citlivou a podrážděnou pokožku. Jana sykla a zakňučela. Další kapka na sebe nenechala dlouho čekat. Dopadla kousek od první. Tentokrát se Jana pokusila ovládnout svou bolest, ale moc se jí to nepovedlo. Po několika dalších kapkách šikovně rozmístěným po nejcitlivějších místech její zadnice už kňučela docela nahlas. Jednou rukou jsem jí roztáhl půlky zadku a další kapku jsem nasměroval do citlivého místečka mezi nimi. Jana vykřikla a škubla sebou. Příští kapka žhavého vosku šla o něco níž, a tedy blíž k její zadní dírce. Znovu vykřikla. „Buď zticha a buď vděčná, že se věnuji tvé výchově.“ napomenul jsem ji. „Zatímco bych tě mohl prostě jen znásilnit, svázat a jenom tě zneužívat, hodlám ti poskytnout kompletní výcvik otrokyně a školu v bondáži. Ale jak vidím, vůbec si toho nevážíš.“ Na chvíli jsem odklonil vrchol svíčky nahoru, takže plamen hořel vzhůru a netavil vosk tak rychle. Dlaní jsem přejel její zadek, abych zkusil jak teplé ještě kapky vosku jsou. Chladly rychle, tak jsem znovu obrátil svíčku a znovu jsem objel celou její zadnici. Zakončil jsem to další kapkou vosku k jejímu análu. Jana zase vykřikla. „Tak myslím, že ti budu muset aspoň prozatím dát roubík, otrokyně. Nestojím o tvé protesty. Můžeš dávat najevo svou radost potichu a nemusíš přitom řvát,“ řekl jsem a přinesl jsem roubík sestávající z umělohmotného balónku upevněného dvěma okama k řemínku s přezkou. Vstrčil jsem jí roubík do úst a řemínky sepnul za její hlavou tak pevně, že se jí zařízly do tváří. Jediný zvuk, který teď mohla vydávat bylo nesrozumitelné mumlání.

Nemohla balónek ani vytlačit ven, takže byla odkázaná zcela jen na mě, kdy se mi zachce jí roubík sundat. A já jsem si byl zatraceně jistý, že to tak brzo nebude. „Tak jaká pravidla jsi porušila, otrokyně?“ zeptal jsem se jí. „Mhmmmm-nhhhm!“ zamumlala Jana přes roubík. „Nerozumím. Buď budeš muset mluvit srozumitelně, nebo ti je budu muset připomenout sám.“ Zhasl jsem svíčku, odložil ji a přitiskl se k Janě, takže jsme měli hlavy hned u sebe. „Můžeš mi to zopakovat?“ „Mhmmmm-hnnn-hmmm!“ ozvala se Jana se všech sil. Zasmál jsem se neartikulovaným zvukům, které vydávala a rukou jsem zajel mezi její nohy a nahmatal prstem její mokrou kundu „Nezdá se mi, že by to bylo o moc lepší. Tak to asi budu muset obstarat sám,“ rozhodl jsem se. „Je to ale škoda, protože jsem si myslel, že si po první výuce zapamatuješ, kde je tvoje místo, otrokyně.“ Došel jsem si pro důtky. „Takže ti to řeknu sám. První pravidlo, které jsi porušila bylo pravidlo o tvém mlčení. Nedovolila jsi se mě jestli můžeš promluvit. Za to bude ledový dárek.“ odsoudil jsem její první prohřešek a doprovodil svůj rozsudek několika ranami důtek. „Dál: Nechovala jsi se ke mě s náležitou úctou. Nebo si myslíš, ty čubko že tykání je projev oddanosti a podřízenosti? Za to budou tvoje kozy půl hodiny podvázané, abys pochopila, jak se ke mě máš chovat.“ Pokračoval jsem nemilosrdně. „Třetí tvoje chyba byla, že jsi mi řekla ať tě udělám. Ty mi nebudeš nic nakazovat ani navrhovat, jasné? Já udělám co uznám za vhodné a až to uznám za vhodné a ty to budeš jenom poníženě přijímat. Za to bude hasič. Ještě nevím, jestli teplý nebo studený, to uvidíme.“ Hasič, tak říkám tomu, když ze sprchy odmontuji hlavu a hadici zasunu trestané otrokyni do pochvy a pustím vodu.

Podle mé vůle pak může otrokyně trpět i mnohanásobným orgasmem, který se pak už mění v bolestivé křeče. „Tvůj čtvrtý prohřešek bylo to, že jsi se vlastně vzpírala tomu, co jsem s tebou dělal a chtěla jsi něco jiného. Za to tě potrestám… hmm… už vím, dostaneš nářez přes ty svoje kozy, až ti je svážu.“ Jana nesouhlasně vrtěla hlavou a vydávala přitom směšné zvuky. „Nelíbí se ti to? Můžeš si to vyměnit za čištění pochvy vibračním kartáčkem. Anebo, pokud mě budeš dál zlobit, podstoupíš oboje bez jakéhokoliv ptaní.“ Tato pohrůžka zapůsobila, takže se Jana zdržela jakýchkoli dalších protestů. Hodná holka. Odešel jsem si připravit první část jejího trestu – ledový dárek. Ten spočíval v položení několika kostek ledu na vybraná místa jejího těla. Když se led dotkl její rozpálené zadnice, zachvěla se. Položil jsem jednu kostku ledu přímo do prohlubně mezi její půlky, takže voda, která z ledu tekla, stékala přímo přes její anál ke kundičce a pak kapala dolů. Další kostku jsem jí položil mezi lopatky a třetí na kříž. „Ať tě ani nenapadne je shodit, otrokyně,“ řekl jsem jí a zvedl jezdecký bičík, který jsem si předtím skrytě přinesl. Stál jsem za ní, takže nemohla vidět, co dělám, dokud neucítila první lehčí ránu bičíku na svých chodidlech. Samozřejmě že nedokázala zůstat v klidu. Pohnula se a led jí spadl ze zadku na zem. „Co jsem ti říkal? Měla jsi jen držet, abys neshodila ten led. To jsi tak neschopná, že ani nedokážeš zůstat v klidu bez toho, abych tě k tomu nemusel cvičit?“ Něco zamumlala přes utažený roubík.

„Budu to brát jako tvůj souhlas, protože kdybys mi zkoušela ještě navíc odporovat, musel bych se opravdu rozzlobit,“ varoval jsem ji. Zvedl jsem led zpátky. „Pro tentokrát ti to prominu, protože jsi tak úplně nepochopila, co od tebe chci, ale příště by to byl další trest,“ slíbil jsem Janě. Znovu jsem zamířil bičíkem na její chodidla. Na každé jsem jí vysázel pět ran. Nebylo to mnoho, ale stačilo to k tomu, aby jí chodidla pěkně zčervenala. Sykala a úpěla do roubíku, ale nebylo jí to nic platné. Další kostkou ledu jsem začal jezdit po jejích rozbolavělých chodidlech. Byl to pro ni další šok, i když se tentokrát ovládla, aby neshodila tající led ze svých zad. Na pár minut jsem ji opustil a nechal ji svému osudu. Zatímco Jana bezmocně držela a snažila se, já jsem připravoval další postup. Když jsem se vrátil do obýváku, byl již led rozpuštěný a Janě klesla hlava úlevou až dolů. „Vzpamatuj se,“ řekl jsem jí a ona se doopravdy vzchopila a zvedla hlavu. Odvázal jsem jí ruce a nohy od stoličky. Překřížil jsem jí zápěstí za zády a svázal je. Obojek jsem jí otočil očkem dozadu a provlékl jsem jím konec provazu od jejích zápěstí. Přitáhl jsem Janiny svázané ruce tak moc vzhůru, jak to jen šlo a pevně jsem je v této poloze zajistil. Obrátil jsem ji na záda. Dívala se na mě a v očích měla směs strachu a vzrušení. Kleknul jsem si k ní a začal jí dráždit bradavky. Měla je už tak dost tvrdé, ale při mojí péči se kroutila blahem. Přestal jsem ve chvíli, kdy jsem měl jistotu, že má prsa dostatečně citlivá, abych mohl zahájit další kolo. Vzal jsem pevný silný provaz a provlékl jsem ho pod jejíma svázanýma rukama a několikrát ho omotal kolem jejího hrudníku těsně pod prsy. Pak jsem přešel o něco výš a několikrát jsem ji omotal zase nad nimi. Uprostřed, mezi nimi jsem provlékl konce provazu a stáhl oba provazy dohromady, takže jí ostře ohraničily obě kozy.

Zbývalo mi ještě aspoň dva metry provazu, a tak jsem jí ho začal dost bezohledně šněrovat přímo kolem jejích prsů. Když jsem skončil a zavázal provaz na pevný uzel, měla prsy zaškrcené hned u hrudníku. Pomalinku jí začaly nabírat tmavší barvu. Za necelé tři minuty byly tmavě červené a začaly se klonit spíš do fialova. Jana se zmítala v poutech, nic jí to však nepomohlo. „No a teď můžeme přejít k dalšímu trestu,“ poučil jsem ji, „A to je, jak jsem ti slíbil, že tu takhle zůstaneš půl hodiny.“ Zamumlala něco. Na chvilku jsem se rozhodl jí umožnit mluvit a odepnul jsem jí roubík. Zhluboka se nadechla. „Máš nějaký problém, otrokyně?“ zeptal jsem se jí, když se vydýchala. „Já… půl hodiny to přece nemůžu vydržet, vždyť už teď to bolí… Prosím, Pane…“ Potřásl jsem hlavou. „No ale to je tvoje vlastní chyba, Jano. A tohle bude pouze spravedlivý trest za tvoji neposlušnost. A nezapomeň, že pak přijde ještě výprask přes tvoje kozy,“ připomněl jsem jí. „Ne, to ne, prosím, to nemůžu vydržet…“ žadonila. „To by ses divila, co všechno můžeš vydržet.

ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 10 hlasů
Loading...

Zanechat odpověď pro martin* Takto označené položky jsou povinné

martin napsal

hezké moc hezky napsané potlesk

TOPlist