Stalo sa to v roku 1974. Mal som vtedy šestnásť a pol roka a bol som študent 2. ročníka gymnázia v našom okresnom meste. Spolu s ostatnými študentmi celého ročníka sme v septembri vyrazili na zemiakovú brigádu do jednej vzdialenej dediny. S nami ako dozor s nami išli triednej učiteľky. S našou triedou samozrejme išla naša triedna Milena Soukupová, ktorá nás mala na fyziku a matiku už od prvého ročníku.
číst více
Takže, rozhodla jsem se zveřejnit svůj zážitek, protože už mě nebaví mlčet...
Jmenuji se Niky a bylo mi 15 let. Tehdy jsem chodila na gymnázium. První rok jsem měla úspěšně za sebou a měly začínat prázdniny. Jela jsem se svou kamarádkou Lenkou, Ájou, Klárou a kamarádem Jardou na chalupu. Jarda říkal, že tam na něj čekají jeho kamarádi Viktor a Martin. Mě osobně se Martin líbil. Už tři roky na něho koukám, ale Viktor....
číst více
Pripravila si čiernu latexovú dýchaciu masku, pripojenú dvojitou gumenou hadicou k dýchaciemu prístroju, ktorý zapla a nastavila na samodýchanie. Masku si na skúšku pritisla na tvár, a zhlboka sa nadýchla. Potom ju jemne, ale nekompromisne priložíla na moju tvár. Ako mi masku postupne pritláčala na nos a ústa, medzi perami som ucítil tlak. Urobila to tak šikovne, že som si ani nevšimol, že v maske je niečo, čo ma nútilo otvoriť pery.
číst více
Začalo to někdy na gymplu. Mé spolužačky prožívaly první vztahy s kluky, postupně přicházely o panenství, zatímco já, nesmělá a zakřiknutá jsem neměla kamarády, ani kamarádky. V naší třídě byla taková ta klasická parta asi pěti kluků, kteří na školu kašlali a chtěli si jen bezohledně užívat života. Já, šprtka, jsem jim musela být asi trnem v oku a proto si mě pořád dobírali.
číst více
Klára seděla na lehátku na balkoně a užívala si nádhernou horkou srpnovou noc. Bydlela skoro na samotě, jak říkala malé vesničce. Vždycky měla vztah k přírodě, a tady si jí mohla užívat dosyta. Zrovna teď držela v ruce sklenici s ledovým čajem a sledovala oblohu, na které se odehrávalo jedno z nejkrásnějších představení celého roku – meteoritický roj Perseid. Nebylo to jako sprchy hvězd, ale jednou za pár vteřin oblohu pročísla nádherná padající hvězda.
číst více
Po delší době jsme se se ženou zase pohádali. Většinou naše hádky vznikaly kvůli naprosté prkotině, nejinak tomu bylo i teď. Stačilo, aby jeden z nás byl trochu unavený z dlouhého dne v práci nebo prostě neměl náladu, to pak i ta sebenevinnější poznámka od toho druhého mohla zažehnout jiskru budoucího sváru. Tentokrát jsem za to mohl já, když jsem začal šaškovat a mlet něco o dámských účesech.
číst více
Byl krásný letní den, roku 1941, Anežku nezájimalo válečné běsnění všude kolem, měla radost z teplého počasí a rozkvetlých luk, tak se rozhodla, že si vyjde do lesa na procházku. V bílých šatech a věnečkem květin na hlavě a s košíkem v ruce vyrazila na cestu. Maminkaji ještě varovala, ať si dá pozor, že v lese můžou být Němci, ale Anežka tomu nevěnovala pozornost.
číst více
Vošiel som do prázdnej čakárne. Od poslednej návštevy mojej lekárky už prešlo pár rokov. Pri pohľade na ceduľku na dverách, som zneistel. Namiesto mena mojej lekárky tam bolo neznáme meno inej lekárky. Začína to pekne, pomyslel som si. Zaklopal som na dvere. Vzápätí otvorila mladá sestrička v klasickej modrobielej uniforme. Vysvetlil som jej, že som tu už dávno nebol a potrebujem preventívnu prehliadku.
číst více
Je mi trinact a myslim ze jsem hoodne nadrzena :) Masturbuju treba i 2x denne a prijde mi to supr..ale doted jsem byla panna. Stalo se to takhle: Kazdy den chodim pozde ze skoly, takze se vracim autobusem az o pul devate. Tim jezdim jen ja a dve pani, ty,ale vystupuji driv nez ja. Bydlim na vesnici. Minuly tyden jsem sla opet a uz se stmivalo. A potkala jsem typka. Zrovna tam, u lesa. Byl ti plesoun, tak 40 let, vysoky a svalnaty, bez tricka. Kdyz me uvidel, pozdravil me a zeptal se.
číst více
Nikola se probudila z bezvědomí s obrovskou bolestí hlavy. Zjistila, že je připoutaná pouty o plynovodní potrubí, na kterém visí. Rozhlédla se kolem sebe. Byla to tmavá a ponurá místnost připomínající sklep. No sobě měla pouze spodní prádlo. V rohu místnosti byla stolička, na které byl zbytek jejich věcí poskládaný úhledně do komínku jako na vojně.
číst více
Celkem 31 hlasů