Měli jsme jet se školou na hory a museli jsme přinést i lékařské potvrzení. Tehdy mi bylo 16 let. Když jsem si v čekárně odseděl místo a byl na řadě, sestřička požádala dalšího. Vstal jsem a vstoupil do ordinace, kde seděla naše paní doktorka, které bylo tak plus mínus 45 let. Zavřel jsem dveře a ona se mě zeptala,co mě trápí. Já že mě nic, ale za měsíc jedem se školou na hory a potřebuji potvrzení od lékaře.
číst více
Dveře bouchly. Mam ji doma. Dvě těla splývají se v jedno. Snaží se co nejrychleji dostat k posteli. Splétají se a jdou uličkou. Schodí každý obraz pověšený na zdi. Touhou plný byt řinčí snahou na to rychle vlítnout. Pomalu ji spouštím na postel. Jazyk zabořený v jejích ústech. Svůdně se kroutí. Začíná rozepínat mou černou košili, stále líbajíc mě. Vzrušení dalo by se krájet. Svlékám halenku. Kousnu ji do rtu a pomalu sjiždím po jejím krásném krčku až na hruď.
číst více
Bylo to jednou, byli jsme dohodnuti že si půjdeme trochu připít. Sehnali jsme lahvi a šli ke mě. Všichni jsme se těšili, i když nás lehce tlačil čas a on, ona a já by jsme u mě přespali, ale to nebylo možné. Museli jsme to vzít šupem. Nejdřív jsme si přiťukli, pak další skleničku a další... A najednou jsme (byl jsem na mol, nevím jak) skončili všichni tři na posteli.
číst více
Boli roky šestdesiate minulého storočia.Roky,keď neboli diskotéky,nočné bary a život bol pokojnejší.Večerné prechádzky na promenádach miest boli veľmi oblúbené a najmä v teplých večeroch sa to len tak hemžilo ľuďmi.Rodinky sa spolu prechádzali,chlapci aj dievčatá sa spolu debatovali a utvárali sa nové priateľstvá i lásky.Keď som sa tak prechádzal povedla mňa prešlo také bežné dievča,žiadna krasavica,ale neako mi padli na ňu oči a ako som sa za ňou otočil,ktosi do mňa strčil a já som skoro na ňu spadol.
číst více
Byl právě studený lednový večer na lyžařském kurzu se střední školou, ve třídě bylo dvaadvacet kluků a tři holky, hrozně jsem klukům záviděla, že mohou spát všichni v jednom pokoji, ale měli jsme úžasnou učitelku, moc dobře věděla, že alkoholu u sebe máme dostatek, kluci spali na zemi na matracích a já s holkama jsme měly postele, sice v jednom pokoji s učitelkou, ale to mi nevadilo, mělo se pít a tak jsem se po tom, co učitelka naoko "usnula"jsme se přestěhovaly za klukama.
číst více
Byl krásný letní den, roku 1941, Anežku nezájimalo válečné běsnění všude kolem, měla radost z teplého počasí a rozkvetlých luk, tak se rozhodla, že si vyjde do lesa na procházku. V bílých šatech a věnečkem květin na hlavě a s košíkem v ruce vyrazila na cestu. Maminkaji ještě varovala, ať si dá pozor, že v lese můžou být Němci, ale Anežka tomu nevěnovala pozornost.
číst více
Všechno to začalo v pátek večer. S kamarádem Honzou jsme pořádali takovou menší párty a pozvali jsme na ni i naši společnou kamarádku Veroniku. Byla to blondýnka s pětkama prsama a ten týden dosáhla 18 let. Na párty dorazila s menším zpožděním, ale to čekání stálo za to. Měla bílou košilku průhlednou dost na to aby, bylo vidět, že si nevzala podprsenku.
číst více
Byli jsme na chatě a slavili moje sedmadvacáté narozeniny. Oslava probíhala v příjemné atmosféře, všichni se poklidně a dobře bavili. Nebylo nás na oslavě moc, já měl pozvaného kamaráda s přítelkyní, moje přítelkyně měla pozvanou svoji kamarádku, která dorazila s přítelem. Večer jsme dlouho seděli venku u ohně, bavili se, jedli a pili.
číst více
Bylo mi 25 let, když jsem dostudoval vysokou školu a rodiče mi přenechali vilu kousek od Prahy a přestěhovali se do menšího. Měl jsem taky přítelkyni, se kterou jsme tam už nějaký čas bydleli ještě s mými rodiči, a ona měla rozvedenou mámu Zuzanu, které vypověděli nájem, ale ještě neměla postavený dům, do kterého se plánuje nastěhovat. Samozřejmě jsem jí nabídl, ať se nastěhuje zatím k nám.
číst více
Déle už nemělo smysl čekat. Vydala jsem se směrem k odpočívadlu pro náklaďáky. Zrovna mě míjel jeden řidič, který mířil zpět ke svému vozu. Využila jsem příležitosti a zeptala se, jakým směrem jede. Jak se dalo čekat, neměla jsem štěstí hned na poprvé. Několik minut jsem obcházela, a sem tam se někoho zeptala na směr jeho cesty, když jeden odpověděl, že jede na Prahu.
číst více
