Amerika je hnijící radioaktivní pustina.U prostřed leží město MEGAcity 1. Miliony lidí se tísní v troskách starého světa a v Mega stavbách světa nového. Ve městě bují kriminalita, lidé se bojí, zabíjejí se neviní lidé takřka každý den. Na straně pořádku stojí jen jedna instituce, muži a ženy zákona “Porotci“ a já jsem se rozhodla stát jednou z nich. Jmenuji se Cassandra Anderson a jsem takzvaný “Telepad“ nechápete? Já vám to vysvětlím.
číst více
„Teda pánové, já ženskou nepotřebuju“ prohlásil hajný Bohouš a přerušil svůj projev dlouhým douškem zlatavého chmelového moku. Utřel si vousy potřísněné pěnou a pokračoval:
„Když to tak vezmu, tak za pár minut ježdění v mokré díře, poslouchat po zbytek dne ženské vřeštění, to není pro mě, na to seru.“
číst více
Vylezla jsem z koupelny jen v bílých kalhotkách a tričku, jdu si do kuchyně pro nějakou lehkou večeři. Procházím přes obývák, kde o tři roky starší, 19ti letej, brácha kouká na televizi.
"Teda ségra, jsem si nevšiml, že máš tak hezkej zadek", řekl a lehce mě přes něj plácl.
"Au", řekla jsem s úsměvem na tváři.
číst více
Jednou, když jsem šla do školy, (myslím, že to bylo ve čtvrtek) tak se mi stala má první sexuální zkušenost s opačným pohlavím. Den probíhal klasicky, hodina vystřídala jinou hodinu, až nastala velká přestávka. Začala jsem si povídat s klukama. V naší třídě je to nejlepší, máme hodně kluků ve třídě a s našima holkama, které tvoří menšinu, si moc nemám co říct. Tak jsme tak klábosili, kluci občas řekli nějaký perverzní vtip a všichni se smáli.
číst více
Přikryt kožešinami seděl v dubovém křesle a okenice srubu drkotaly zimou. Krb zařizoval naštěstí opravdu příjemnou teplotu. Rukou si neustále sahal do vlasů, bylo to tak příjemné. Vítr a zvuky, které příliš nevnímal, se vytrácely dále do prostoru a on si prsty stále masíroval hlavu a liboval si doteků svých vlasů. Byl tu příliš dlouho sám, zavřený jako pták v dřevěné budce a jeden pud za druhým postupně vládly nad jeho smysly. Už si nehladil jen vlasy.
číst více
Z ničeho nic jsem se ocitla na vršku nějaké skály. Měla zvláštní tvar. Byla věrným ztvárněním palce, bylo na něm dobře znát i lůžko s nehtem.
Hezká skála, pomyslela jsem si. Jenže jak se dostanu dolů?
Rozhlížela jsem se po skále a hledala. Cokoli. Potom moji pozornost upoutalo hnízdo s ptáčaty. Když jsem ho nadzvedla, objevila jsem pod ním poklop. Že by tajná cesta?
číst více
Ten den jakoby se Marcele obrátil svět vzhůru nohama. Najednou ani nevěděla, kdo vlastně je, a jak k tomu všemu přišla. Seděla ve své ložnici, matně si vzpomínala na chvíle prožité minulou noc. „Co se to vlastně stalo? Po tolika letech a okamžicích je ze mě úplně někdo jiný. To snad ani nemůže být pravda!“ Pomyslela si sama pro sebe a namáhala svůj mozek, aby si co nejvíce vzpomněla na svůj předešlý večer a noc. Ta noc byla v podstatě nejdůležitější, protože to byl přímý zásah do její mysli a srdce.
číst více
Asi před pěti lety v době mého doktorského studia jsem byl vedoucím diplomové práce jedné studentky. Jmenuje se Lucka a je vyšší hubenou přírodní blondýnkou. S Luckou jsme si tykali a na diplomce se s ní pracovalo velmi pěkně, neboť byla vždy precizní, ctižádostivá, zkrátka profesionální studentka. Od její úspěšné obhajoby jsem jí neviděl, ani jsem o ní neslyšel.
číst více
