Byla jsem do něj blázen, byl to ten nejkrásnější kluk, modré oči, špinavé blond vlasy, úsměv, který mě dostával do kolen. Chodili jsme spolu už půl roku, ale zatím jsme se nedostali dál než k mazlení, jen zřídkakdy jsme si to vzájemně udělali alespoň rukou.
Byl horký letní den, tak jsme vyrazili na palouček na kraji lesa.
číst více
Potkávám jí na chodbě a je mi velice sympatická a já přemýšlím jak to udělat abych s ní mohl být chvíli sám. Je sice o něco starší než já ale to mi nevadí, protože jí v očích svítí plamínky a usmívá se na mne tak, že mě to velice dráždí. Jednoho dne zůstávám v práci déle, protože potřebuji něco nutně dodělat a náhoda tomu chce, že se potřebuji paní V na něco zeptat a tak vytočím její číslo služebního telefonu, načež si uvědomím, že tam asi nebude, protože je už po pracovní době.
číst více
Láďa bydlel na koleji se svým bráchou Jirkou. Jirka byl o rok mladší, ale ve všem si výborně rozuměli, mohli si popovídat, nehádali se. Ale jednu nevýhodu tohle pro Láďu mělo, stejně jako by měl jakéhokoliv jiného spolubydlícího. Nemohl si do pokoje přivést svoje přítelkyni Petru, a když k němu přišla na návštěvu, spíš se bavili tak nějak všichni tři dohromady.
číst více
Shodil jsem bundu, uložil nákup, obul trepky a v pulovru, triku a kalhotách jsem udělal několik kroků ke dveřím sousedního bytu, a jakmile jsem se dotknul zvonku, dveře se rozevřely. Vypadalo to, jako by Simona čekala za dveřmi – stejně nedočkavá na mou návštěvu, jako já na to, co mi před nedávnem slibovala – totiž na pohled na ty její, jak ona pronesla – cecíky. Jakoby synchronně jsem já vešel k ní do bytu a ona za mnou zavřela dveře a bylo zcela jasné, že si nikdo nemohl všimnout, kde jsem.
číst více
Vendula studovala střední zdravotní školu. Bylo jí už dvacet a teď chodila teprve do třeťáku. Nebylo to ale proto, že by propadla, ale protože předtím chodila na průmyslovku a tam jí došlo, že by se mnohem raději stala zdravotní sestrou, a tak přestoupila. Některé její spolužačky se k ní chovaly s despektem, protože byla o tři roky starší, ale mezi učiteli si ji převážná většina oblíbila.
číst více
S naší partou jezdíme na různé akce, většinou na hory, na něčí chatu nebo do takového sroubku, který máme v lese a říkáme mu Ráj. U Ráje je ohniště, uvnitř srubu kuchyňka a málo místa, takže buď spíme pod širákem anebo si na posekané loučce postavíme stan. Jinak je celý srub obklopen neproniknutelnými lesy a všichni si tam báječně odpočineme.
číst více
Během včerejška a předchozího dne jsem si tedy opravdu užil, a dalo se předpokládat, podle toho, jak se při tom šoustání se mnou matka chovala, že to nebylo asi ani naposledy. Stejně tak se dalo předpokládat, že i Simona se bude snažit opět poznat, jak se dále vzdělávám. Tomu jsem napomohl i tím, když jsem jí asi po dvou týdnech potkal na chodbě a měli jsme na sebe nějakou minutu času, neopomenul jsem prohodit: „Představ si, Simono, že jsem si už zašoustal i s matkou!“
číst více
Bořek, prolezlý ranním chladem, postával na rohu ulice a snažil se vypadat nenápadně. Naštěstí se v ranním šeru moc lidí nevyskytovalo. Bylo krátce po šesté. Lidé, co šli na ranní, již byli v práci a příval lidí, co se vraceli z noční z blízké fabriky, se dal čekat až za pár minut. Zatím byla ulice téměř liduprázdná. Rychle se rozednívalo. To bylo k dobrému i k špatnému. K dobrému proto, že čím dál lépe viděl, kdo jde po ulici. Špatné bylo to, že jej každou chvíli mohl někdo oslovit a divit se, co tady touhle dobou pohledává.
číst více
„Konečně“, pomyslel jsem si když jsem míjel ceduli s nápisem Hodonín. Byl pátek a já jel na rodinou oslavu narozenin do Bratislavy. Ta měla být až v sobotu, ale já vyjel již v pátek, protože jsem byl domluvený s mojí výbornou kamarádkou, která bydlí právě v Hodoníně, že skočíme za ní dojedu a skočíme spolu na kafčo, zapařit a zajít na koupaliště. Byla to mladá holka, kterou jsem znal z intru a nějakou dobu jsme se již neviděli. V autě už bylo nesnesitelné vedro.
číst více
Konečně padla. S úlevou jsem vypadnul z práce a hrnul se na autobus. Ten byl na zastávce, kde nastupuju, ještě relativně prázdný, ale stejně jsem zůstal stát. Sedím celý den v práci, potřeboval jsem si trochu protáhnout nohy. Při jízdě jsem pozoroval ubíhající ulice, při zastávce zase nastupující davy. Samozřejmě mě z toho davu zajímaly hlavně ženy a dívky. Některá menší, jiná vyšší, tamta má krásný kozičky, tamhleta neskutečný zadeček, no prostě i na narvaném autobusu se dá najít něco pozitivního.
číst více
