Jednoho dne se mi postavil a já nevěděl, co s tím. Trvalo mi to teda dost dlouho, než jsem pochopil co a jak, ale ke konci puberty už jsem byl docela zkušenej „honič“. Teda – ne že bych se nějak srovnával s kámošema, nějak na žádnou soutěž nebo srovnávání nenastala vhodná situace, ale já byl prostě od tý doby takhle spokojenej. Bylo to taky o hodně lepší než nějaký poluce během snů o úlevě při močení do pisoáru a podobných hovadinách, které mi produkoval můj nadrbanej, a zároveň stále úplně nepoučenej mozek.
číst více
Jednoho krásného odpoledne jsem se vyvalovala nahá u bazénu a slyším přijíždět mamku. Volala, kde jsem, že přivedla návštěvu. Hodila jsem na sebe jen krátký župánek a čekala, koho to přivedla. Objevila se s nějakým chlapíkem, asi 35 let a docela pohledným a sportovní postavy. Představila mi ho, že se jmenuje Radim a pracuje u jejich firmy jako náměstek.
číst více
„Ne že se mi budeš dívat pod sukni.“ posadila se přede mne Terezka s nohama cudně u sebe.
„Ale no tak. Tery to bys mě neudělala.“ Rukou jsem zabloudil na terčino levé lýtko, které jsem zlehka hladil, „Koukni se na Denisu, jak má vyzívavě roztažené nohy. Jak jí ty slušivé tyrkysové šaty obepínají půlky. Bože ona snad nemá kalhotky.“ Nachal jsem terčino lýtko a pospíchal k Denise.
číst více
Je sobota odpoledne a já si tak ležím na válendě a v krajkových kalhotkách si probírám již hodně zvlhlé závojíčky a přemýšlím, jak to dnes provedu abych někde chytla pořádného samce na šukání. Již od neděle jsem neměla ani kousek chlapa, natož pak celý ten kousek. Jsem už nadržatá jak stepní koza, když mě z toho probírání vyruší telefon. „Ahoj Aneto, co děláš, nechtěla bys jít večer na takovou menší párty? Mám tady na hotelu dva senza borce a byli by povolní něco přeříznout, co Ty na to?“
číst více
Byl pátek odpoledne a já jsem právě nastoupila službu na pohotovosti. Čekalo mě čtyřiadvacet perných hodin, a to po celém týdnu práce. Zkrátka ne zrovna pěkná vyhlídka. A taky to začalo hned. Zvečera volali z blízkého utečeneckého tábora, že tam mají nemocného.
číst více
Asi bych mě hned na začátku vysvětlit to slovo Večerka v nadpise. Nejedná se o prodejnu s non stop provozem, ani o romantické večerní kasárenské vytrubování. Mluvím o lidovém označení Večerní školy pro pracující. Na zmiňované VPŠ si doplňovali chybějící vzdělání studenti poněkud postarší. Byli ve věku od 20 do 40 let a ojediněle se vyskytli i starší. Po mnoha letech vyučování na strojírenském učilišti jsem byl přeložen na tuto školu a mohu říci, že k mé velké spokojenosti.
číst více
Láďa bydlel na koleji se svým bráchou Jirkou. Jirka byl o rok mladší, ale ve všem si výborně rozuměli, mohli si popovídat, nehádali se. Ale jednu nevýhodu tohle pro Láďu mělo, stejně jako by měl jakéhokoliv jiného spolubydlícího. Nemohl si do pokoje přivést svoje přítelkyni Petru, a když k němu přišla na návštěvu, spíš se bavili tak nějak všichni tři dohromady.
číst více
Začínaly prázdniny a já se vracela od rodičů, kam jsem „uložila“ naše dvě děti. Doma jsme už opět měli tichou domácnost a přestože nikdy stopaře neberu, tentokráte jsem zastavila mávající mužské postavě. Byl to kluk kolem dvaceti (podle mého odhadu) a představil se jako Přemek a shodou okolností jel do stejného města jako já. Byl hovorný a za chvíli už sypal z rukávu vtip za vtipem a já se jeho vtipům smála jako nějaká puberťačka .
číst více
Shodil jsem bundu, uložil nákup, obul trepky a v pulovru, triku a kalhotách jsem udělal několik kroků ke dveřím sousedního bytu, a jakmile jsem se dotknul zvonku, dveře se rozevřely. Vypadalo to, jako by Simona čekala za dveřmi – stejně nedočkavá na mou návštěvu, jako já na to, co mi před nedávnem slibovala – totiž na pohled na ty její, jak ona pronesla – cecíky. Jakoby synchronně jsem já vešel k ní do bytu a ona za mnou zavřela dveře a bylo zcela jasné, že si nikdo nemohl všimnout, kde jsem.
číst více
Při jedné mé vyjížďce na harleyi mne zastavila policejní hlídka, zatím co policista kontroluje moje doklady, krásná policistka se zajímá o můj stroj, je vidět že se ji líbí, ptám se jestli by se chtěla svézt, říká že je ve službě, domlouváme se že na ní počkám odpoledne po službě, její kolega mi vrací doklady přeje krásný den , a já odjíždím. Hlavou se mi honí krásná policistka, ne že bych měl nouzi o ženy, ale tahle je něčím zvláštní.
číst více
