Moje šéfka je vážně kus, to se musí nechat. Kdybych mohl, tak ji z fleku ošukám. Ocas mi stojí snad vždycky, když ji vidím. Ty její kozy, dlouhý nohy i vlasy, minisukýnky, vysoký boty a hadříky zdůrazňující každou její křivku přímo křičí "pojď, vem si mě a pořádně mi to udělej!!!!" Jen ten její nepřístupný výraz schovaný za tlustými skly brýlí mě vždy odradí.
číst více
Puberťáci jsou malí hajzlíci. To já jako učitelka musím vědět. Hormony jim lezou i ušima a myslí víc svýma věčně stojícíma klackama než hlavou. Dost často jsou k nesnesení, ale někdy je i docela zábava je pozorovat. Mně je 35 a i když jsou některé patnáctileté holky dost vyvinuté, na moje pětky zkrátka nemají a mně se líbí ty malé hajzlíky provokovat.
číst více
To byl zase den. Vracel jsem se z práce po tuplovce, protože zase jako obvykle „ něco hořelo „ a byl jsem rád, že je pátek a že se zítra dosytnosti vyspím. Žil jsem momentálně sám v podnikové garsonce, a protože moje lednice zela prázdnotou, rozhodl jsem se navštívit místní hospůdku, abych se trochu posilnil. Vůbec mi nedošlo, že se blíží zavírací hodina. Paní hostinská, mimochodem moc pěkná starší dáma právě ždímala hadr na podlahu a já koukal do jejího výstřihu na pěkné balony.
číst více
Libor držel Helenu za prsa a zezadu ji objímal. Celým tělem se k němu tiskla a velice pomalu se pohybovala v bocích. Byl to jakýsi lascivní klidný tanec, který ale vytvářel mezi jejich těly neuvěřitelně silné elektrické jiskření. Svým zadečkem se totiž Helena naprosto cíleně třela přímo o Liborův poklopec, který už nějakou chvíli hrozil tím, že tím obrovským tlakem praskne.
číst více
Když nastoupila jako inspicientka, ihned ji uchvátilo vše, co nějak souviselo s divadlem. Vůně staré opony a fundusu, kde ležely dlouhá léta odložené předměty, tak či onak související s historií divadla, desítky vybledlých kostýmů, paruky, obří loutky, uniformy a rozmanité podivné přípravky, připevněné provazy s kladkami, táhnoucími se kamsi vysoko nad portál.
číst více
Právě se přiblížily prázdniny a já po nich měla nastoupit na ekonomku, když přišel táta s tím, že mají možnost s mámou jet na 3 roky do Belgie, kde měl táta mateřskou firmu. Dost jsem to obrečela, protože místo na ekonomku jsem musela nastoupit na zdravotní školu, která byla ve městě, kde bydlela babička a k té jsem se měla na ty roky přestěhovat. Ne, že by se mi u babičky nelíbilo.
číst více
Bydlím od narození v paneláku na místním sídlišti. Chodím do místní průmyslovky a musím se přiznat, že letos po Vánocích se mi změnil svět a zažil jsem něco extra. V současné době není problém přes internet získávat spoustu informací o sexu a výjimkou nejsem ani já. Ovšem rozdíl je teorie a praxe. O tom jsem se na vlastní ocas přesvědčil teprve teď. Matka je učitelka, otec dělá jako ekonom v místním podniku a já jsem do školy nastupoval díky havárii ve škole až o dva dny později a právě tyhle dva dny změnily můj život opravdu diametrálně.
číst více
Vstoupil jsem do toho nočního podniku v Jokohamě se značně smíšenými pocity. Ale říkal jsem si, že jako zástupce své firmy budu v Japonsku už pouze tři dny, když předešlé tři dny uplynuly v samých chvatných a úporných jednáních a tak je nutno se trochu porozhlédnout. Byl jsem na Dálném východě poprvé a moc jsem se těšil, co vše uvidím, zatím jsem však neviděl vůbec nic.
číst více
Manželství Bětky a Petra bylo v troskách. Přišel pověstný krizový sedmý rok a oni už žili jen vedle sebe, vůbec ne spolu. Děti neměli, každý měl časově náročné povolání, a Bětka navíc vydělávala mnohem víc než Petr. Jeho ješitnost trpěla, a to se začalo projevovat na vztahu, který se stále víc ochlazoval. Spali každý na jiném konci domu, ráno se sotva pozdravili, večer často ani to ne. Jednou u snídaně vytáhla Bětka rozvodové papíry a Petr je naprosto v klidu podepsal.
číst více
Jela jsem se svým dlouholetým kámošem, s kterým jsem párkrát píchala, na cestu do Olomouce, kde máme společný ubytování a konferenci. Známe se léta a pořád to mezi náma jiskří, je to fajn chlap, pomůže mi když to potřebuju a když má trable on, tak prostě zavolá…
číst více