Bylo to jednoho letního dne. Ten den jsem se jen projížděl ve svém autě. Dojel jsem až do jednoho menšího městečka a na křižovatce zrovna padla červená na semaforu, tak jsem prudčeji zabrzdil a najednou mi celé auto poskočilo kus dopředu. Samozřejmě do mě někdo naboural, už jsem byl venku z auta, když v tom z druhého auta vystoupila nádherná blondýnka.
číst více
Již jako malé děti jsme s rodiči jezdily na nudistické pláže do Německa a později i do jiných států. U nás bylo také několik rybníků a oprámů po těžbě písku, kde se mohlo koupat v rouše Evině a Adama. Tak nám ani nepřišlo, že bychom se měly před sebou nějak stydět. Doma i rodiče chodili nazí z koupelny a na zahradě v bazénu jsme se koupali jen nazí. Čas ubíhal a nám už bylo čtrnáct let. Byly jsme dvojčata, já Zuzka a o patnáct minut starší brácha Emil.
číst více
Je teplý letní večer a venku řádí bouřka a leje jako z konve. Celý den bylo strašné dusno a nyní se to provalilo. Koukám na telku a venku stíhá jeden blesk druhý. Najednou někdo zabušil na dveře, tak vstanu a jdu se podívat, kdo se v tomto počasí vydal na procházku. Jak jsem otevřel dveře, vpadla mi dovnitř mladá žena, pověsila se mi na krk a se slovy, že se strašně bojí bouřky, se mě držela jak klíště.
číst více
Někdy už mi ředitelování leze na mozek. Jakoby nestačily stížnosti rozlícených rodičů na učitele, kteří nepochopili génia jejich ratolesti – haha, ještě do toho donáší učitelský sbor jeden na druhého. Zasloužili by profackovat stejně tak, jak dělám s deváťákama. Na ty nic jiného než pádná ruka neplatí. Sice si z ní dělají stejně málo jako z planých řečí, ale aspoň se u toho člověk zbytečně nerozčiluje. Učitelky to s nimi nemají opravdu lehké. Nedivím se, že zejména některé méně zkušené kolegyně se po hodině, rovnající se očistci, strávené v devítce rozbrečí. Už i několik výpovědí jsem musel rozmlouvat.
číst více
Potkávám jí na chodbě a je mi velice sympatická a já přemýšlím jak to udělat abych s ní mohl být chvíli sám. Je sice o něco starší než já ale to mi nevadí, protože jí v očích svítí plamínky a usmívá se na mne tak, že mě to velice dráždí. Jednoho dne zůstávám v práci déle, protože potřebuji něco nutně dodělat a náhoda tomu chce, že se potřebuji paní V na něco zeptat a tak vytočím její číslo služebního telefonu, načež si uvědomím, že tam asi nebude, protože je už po pracovní době.
číst více
Je sobota odpoledne a já si tak ležím na válendě a v krajkových kalhotkách si probírám již hodně zvlhlé závojíčky a přemýšlím, jak to dnes provedu abych někde chytla pořádného samce na šukání. Již od neděle jsem neměla ani kousek chlapa, natož pak celý ten kousek. Jsem už nadržatá jak stepní koza, když mě z toho probírání vyruší telefon. „Ahoj Aneto, co děláš, nechtěla bys jít večer na takovou menší párty? Mám tady na hotelu dva senza borce a byli by povolní něco přeříznout, co Ty na to?“
číst více
Sešli jsme se v suterénu našeho paneláku, abychom projednali, kdo se letos ujme Mikuláše a s ním spojené nadílky pro děti. Přišli skoro ze všech partají celého domu. Měli jsme již léta sehranou partu, ale letos se soused, co dělal Mikuláše odstěhoval a také se odstěhovala rodina s andělem. Já jsem dělal asi po šest let čerta, a tak jsem zůstal sám.
číst více
Asi bych mě hned na začátku vysvětlit to slovo Večerka v nadpise. Nejedná se o prodejnu s non stop provozem, ani o romantické večerní kasárenské vytrubování. Mluvím o lidovém označení Večerní školy pro pracující. Na zmiňované VPŠ si doplňovali chybějící vzdělání studenti poněkud postarší. Byli ve věku od 20 do 40 let a ojediněle se vyskytli i starší. Po mnoha letech vyučování na strojírenském učilišti jsem byl přeložen na tuto školu a mohu říci, že k mé velké spokojenosti.
číst více
„Ne že se mi budeš dívat pod sukni.“ posadila se přede mne Terezka s nohama cudně u sebe.
„Ale no tak. Tery to bys mě neudělala.“ Rukou jsem zabloudil na terčino levé lýtko, které jsem zlehka hladil, „Koukni se na Denisu, jak má vyzívavě roztažené nohy. Jak jí ty slušivé tyrkysové šaty obepínají půlky. Bože ona snad nemá kalhotky.“ Nachal jsem terčino lýtko a pospíchal k Denise.
číst více
Byl pátek odpoledne a já jsem právě nastoupila službu na pohotovosti. Čekalo mě čtyřiadvacet perných hodin, a to po celém týdnu práce. Zkrátka ne zrovna pěkná vyhlídka. A taky to začalo hned. Zvečera volali z blízkého utečeneckého tábora, že tam mají nemocného.
číst více
