Šel jsem za ní pěšinou k vysokému, převážně smrkovému lesu. Hluboký úvoz nás zavedl k úbočí kopce s červenou čepicí rozhledny na vrcholu. Po chvíli se nám otevřel výhled do údolí s domkem, obklopeným rozsáhlým ovocným sadem."Může to být i váš domov, pokud se s mamkou dohodnete," pronesla dívka, pohodila hlavou a její dlouhé, slámově žluté vlasy se leskle zavlnily. "Dluhy nemáme, co vyděláme, stačí na slušné živobytí. Nehledáme tedy živitele." "Neurážejte mě, Kláro," řekl sem na to.
číst více
Byli jsme spolu s Hansem teprve asi dva měsíce, když jsme šli na rande na Vyšehrad. Na to, že byl listopad, bylo docela teplo. Procházeli jsme se po hradbách, sbírali popadané kaštany a povídali. Zvonkohra odbíjela 6 hodin, byla už tma. Když tu začalo drobně poprchávat. Rychle domů, dolů z Vyšehradu. Déšť nás však zastihl před Cihelnou bránou. Rozhodli jsme se schovat, než se to přežene.
číst více
Záda mě bolí, asi jako každého z nás. Poslední dobou už to ale přesahovalo všechny meze. Brufen sice na chvíli pomáhá, ale i praktická lékařka mi doporučuje masáž. Popadl jsem tedy Zlaté stránky a začal hledat. A hele- hned v naší ulici, sice na úplně opačném konci, ale je to blízko. Super, brnknu tam.
„Prosím“ ozvalo se na druhé straně.
„Dobrý den, mohl bych se k Vám objednat na masáž?“ zahuhlal jsem do telefonu.
číst více
Po dlouhé době mne kamarádka vytáhla k dalším známým na chatu, že tam bude veselo u ohně a spousta dobrých lidí. Měla pravdu, bylo tam plno, hráli a zpívali, popíjelo se snad vše co teče. Já byla už unavena a tak mne uložili v jedný malý místnosti a prohlásili, že se neví s kým se probudím, protože si údajně každej lehne tam, kde je místo. V ten moment mi to vůbec nevadilo, jistě, dlouhá cesta, trocha pití, vidina spánku a zábrany jsou ty tam.
číst více
Radka s Květuš se jednoho jarního jitra sešly a rozhodly se, že se projdou a zajdou si lesem na nedalekou mýtinu natrhat petrklíče. Obě měly rády na stole čerstvou kytičku drobných žlutých kvítků, připadalo jim to naivně romantické a jaksi to evokovalo prostředí domova. Když už jsme u té naivity, ani Radka, ani Květa zrovna moc rozumu nepobraly.
číst více
Jednoho dne se mi postavil a já nevěděl, co s tím. Trvalo mi to teda dost dlouho, než jsem pochopil co a jak, ale ke konci puberty už jsem byl docela zkušenej „honič“. Teda – ne že bych se nějak srovnával s kámošema, nějak na žádnou soutěž nebo srovnávání nenastala vhodná situace, ale já byl prostě od tý doby takhle spokojenej. Bylo to taky o hodně lepší než nějaký poluce během snů o úlevě při močení do pisoáru a podobných hovadinách, které mi produkoval můj nadrbanej, a zároveň stále úplně nepoučenej mozek.
číst více
Konečně padla. S úlevou jsem vypadnul z práce a hrnul se na autobus. Ten byl na zastávce, kde nastupuju, ještě relativně prázdný, ale stejně jsem zůstal stát. Sedím celý den v práci, potřeboval jsem si trochu protáhnout nohy. Při jízdě jsem pozoroval ubíhající ulice, při zastávce zase nastupující davy. Samozřejmě mě z toho davu zajímaly hlavně ženy a dívky. Některá menší, jiná vyšší, tamta má krásný kozičky, tamhleta neskutečný zadeček, no prostě i na narvaném autobusu se dá najít něco pozitivního.
číst více
Jirka byl klasickým typem člověka, který by se v dnešní moderní terminologii dal označit asi jako exhibicionista. Ne, že by chodil po parcích v dlouhém plášti a odhaloval se před vylekanými ženami... Jeho záliba spočívala v něčem jiném. Rád své sexuální aktivity provozoval někde, kde ho mohl nějaký kolemjdoucí nachytat, popřípadě kde ho někdo mohl vyloženě vidět. Občas si psal s různými ženami a posílal jim své nahé fotky v různých pózách, čistě jen proto, že se mu líbila představa, že se na něj kouká někdo cizí, hodnotí jeho tělo a třeba se mu hlavou začnou honit různé představy.
číst více
Celkem 35 hlasů