Bylo už dost pozdě večer, když mi zazvonil mobil. Volala mi švagrová Verča, že má problém s notebookem a že neví, co má dělat, protože potřebuje na něm dodělat práci pro šéfa. Veronika dělá v jedné firmě, ve které dělá grafy a návrhy. Tak jsem ji řekl, že do půl hoďky jsem u ní. Veronika byla docela kočka, měla 23 let štíhlou krásnou postavu, pevné trojky a blond vlasy... no prostě krása.
číst více
Nádherné pozdní červencové odpoledne, třiatřicet ve stínu a já už dlouho sám. Nastupuji do stošestky a rozhlížím se, kam bych si sedl. Vtom uvidím bohyni. Černovláska. Přísný, ale krásný obličej s delikátním piercingem na nosíku a naprosto neuvěřitelné tělo. Musí to být snad cvičitelka aerobiku. Mám několik možností kam si sednout, ale nohy mě neúprosně vlečou k ní.
číst více
Síla myšlenky, část 4.
XI.
Sousedská návštěva
Moje úvahy přerušil zvonek u dveří. Před nimi stála Adélka a musím uznat, že se udělala neskutečně krásná. Dráždivá vůně to jen podtrhla.
„Tak pojď dál, už tě čekáme,“ ustoupil jsem stranou, aby mohla projít. I když myslím, že předsíň je dost široká, přesto se o mě laškovně otřela a rukou jakoby omylem přejela přes můj rozkrok. Z výrazu její tváře bylo vidět, že test dopadl dobře.
číst více
Probudil jsem se. Helenka ještě očka neotevřela. Pomalu jsem se přesunul na okraj postele a šel na záchod a do koupelny. Za chvíli za mnou přišla Helenka, byla jen v lehkém župánku. "Dobré ráno. Jak jsi se vyspal?", zněla první ranní věta. "Dobré ráno. Vyspal jsem se dobře," odpovídám. "Je sedm to máme ještě dvě hodiny čas", ona na to. To zní jako výzva na jedno ranní číslo, říkal jsem si. "Jdu si ještě na chvíli lehnout, pak přijď." Šel jsem si lehnout do ještě vyhřátého pelíšku a byl pln očekávání až přijde moje milenka.
číst více
Teď se nehýbej, jinak tě to bude bolet, upozornil ji neznámý měkce a přihladil jí za ucho pramen vlasů. Hanka sebou škubla a zasténala přes hedvábný roubík. Její snažení však vyznělo do ztracena. Bylo tvrdě potlačeno pevnými pouty, která jí svírala zápěstí a zdvihala ruce vysoko nahoru.
Ozvalo se rychle cvaknutí nůžek. V Hance se napjal každičký sval.
Než si stačila něco pořádně uvědomit, už se jí napínala látka na těle a vzápětí opět povolila. Po kůži jí sklouzla rozpůlená blůzka.
číst více
„Hurá, konečně pátek“, pomyslel jsem si. Už jsem byl otrávený z každodenní práce. Obvolal jsem pár kamarádů abych se s nimi dohodl na večeru. Sraz byl v osm hodin na Steak baru. Cestou na bar jsem se stavil pro jednoho kámoše, který se jmenuje Dalik. Dorazili jsme jako první. „No nevadí, alespoň si objednáme“ pravil jsem. Za pět minut došel Mara s Michalem a nějakou holkou.
číst více
Nakouknu k ségře do pokoje. Spí jako dřevo. To je divný, říkám si. Před chvílí odtud vyšel Jirka a dala bych krk na to, že si tam jenom nepovídali. Ségře je patnáct, ale do nevinného kvítku má hodně daleko. Nevím, jestli to věděl i Jirka, když se "nenápadně" vytratil z oslavy mých narozek a zapadnul k Mirce do pokojíku.
číst více
Vlastně jsem se nemohl nijak bránit. Řekla, šeptala mi do ucha, za které mě přitom držela zuby, ze mě naučí něco, co jsem ještě nikdy nezažil, že mi ukáže, co to znamená dostat se na samotný vrchol extáze, že díky ní už budu později umět uspokojit každou ženu, kterou si zamanu.
číst více
Veronika procitla z lehkého spánku, protože ji brněla ruka. Chtěla s ní pohnout, ale během okamžiku se rozpomněla, že to nejde – byla totiž silnými provazy připoutaná k posteli. Za obě zápěstí, za oba kotníky a jeden popruh jí také vedl přes břicho a znemožňoval, aby sebou házela. Veronika se usmála. Ne, tohle nebyl žádný únos ani sexuální napadení.
číst více
Bydlím ve vilový čtvrti. Krásnej baráček se zahradou součástí městský periferie, kolem příroda, klídek, pohodička. K tomu supr práce ve středu města, na dojezd tak maximálně 40 minut, no prostě paráda, co víc si přát, že jo! A život člověku pak v takovejchhle podmínkách utíká, jako když jede kára z mírnýho kopečka na volnoběh.
číst více
