Probudil jsem se. Helenka ještě očka neotevřela. Pomalu jsem se přesunul na okraj postele a šel na záchod a do koupelny. Za chvíli za mnou přišla Helenka, byla jen v lehkém župánku. "Dobré ráno. Jak jsi se vyspal?", zněla první ranní věta. "Dobré ráno. Vyspal jsem se dobře," odpovídám. "Je sedm to máme ještě dvě hodiny čas", ona na to. To zní jako výzva na jedno ranní číslo, říkal jsem si. "Jdu si ještě na chvíli lehnout, pak přijď." Šel jsem si lehnout do ještě vyhřátého pelíšku a byl pln očekávání až přijde moje milenka.
číst více
Teď se nehýbej, jinak tě to bude bolet, upozornil ji neznámý měkce a přihladil jí za ucho pramen vlasů. Hanka sebou škubla a zasténala přes hedvábný roubík. Její snažení však vyznělo do ztracena. Bylo tvrdě potlačeno pevnými pouty, která jí svírala zápěstí a zdvihala ruce vysoko nahoru.
Ozvalo se rychle cvaknutí nůžek. V Hance se napjal každičký sval.
Než si stačila něco pořádně uvědomit, už se jí napínala látka na těle a vzápětí opět povolila. Po kůži jí sklouzla rozpůlená blůzka.
číst více
„Hurá, konečně pátek“, pomyslel jsem si. Už jsem byl otrávený z každodenní práce. Obvolal jsem pár kamarádů abych se s nimi dohodl na večeru. Sraz byl v osm hodin na Steak baru. Cestou na bar jsem se stavil pro jednoho kámoše, který se jmenuje Dalik. Dorazili jsme jako první. „No nevadí, alespoň si objednáme“ pravil jsem. Za pět minut došel Mara s Michalem a nějakou holkou.
číst více
Nakouknu k ségře do pokoje. Spí jako dřevo. To je divný, říkám si. Před chvílí odtud vyšel Jirka a dala bych krk na to, že si tam jenom nepovídali. Ségře je patnáct, ale do nevinného kvítku má hodně daleko. Nevím, jestli to věděl i Jirka, když se "nenápadně" vytratil z oslavy mých narozek a zapadnul k Mirce do pokojíku.
číst více
Vlastně jsem se nemohl nijak bránit. Řekla, šeptala mi do ucha, za které mě přitom držela zuby, ze mě naučí něco, co jsem ještě nikdy nezažil, že mi ukáže, co to znamená dostat se na samotný vrchol extáze, že díky ní už budu později umět uspokojit každou ženu, kterou si zamanu.
číst více
Veronika procitla z lehkého spánku, protože ji brněla ruka. Chtěla s ní pohnout, ale během okamžiku se rozpomněla, že to nejde – byla totiž silnými provazy připoutaná k posteli. Za obě zápěstí, za oba kotníky a jeden popruh jí také vedl přes břicho a znemožňoval, aby sebou házela. Veronika se usmála. Ne, tohle nebyl žádný únos ani sexuální napadení.
číst více
Bydlím ve vilový čtvrti. Krásnej baráček se zahradou součástí městský periferie, kolem příroda, klídek, pohodička. K tomu supr práce ve středu města, na dojezd tak maximálně 40 minut, no prostě paráda, co víc si přát, že jo! A život člověku pak v takovejchhle podmínkách utíká, jako když jede kára z mírnýho kopečka na volnoběh.
číst více
Jela jsem se svým dlouholetým kámošem, s kterým jsem párkrát píchala, na cestu do Olomouce, kde máme společný ubytování a konferenci. Známe se léta a pořád to mezi náma jiskří, je to fajn chlap, pomůže mi když to potřebuju a když má trable on, tak prostě zavolá…
číst více
Manželství Bětky a Petra bylo v troskách. Přišel pověstný krizový sedmý rok a oni už žili jen vedle sebe, vůbec ne spolu. Děti neměli, každý měl časově náročné povolání, a Bětka navíc vydělávala mnohem víc než Petr. Jeho ješitnost trpěla, a to se začalo projevovat na vztahu, který se stále víc ochlazoval. Spali každý na jiném konci domu, ráno se sotva pozdravili, večer často ani to ne. Jednou u snídaně vytáhla Bětka rozvodové papíry a Petr je naprosto v klidu podepsal.
číst více
Na druhý den jsem byl rozhodnut paní doktorku zase navštívit, Eva však nemohla, prý dnes má něco důležitého s rodiči. Rozhodl jsem se tedy jít sám. Přesně ve tři jsem přišel do ordinace, byla prázdná, zaklepal jsem. Ozvalo se dále tak jsem vešel dovnitř. Doktorka tam byla opět sama.
číst více
