Vaše erotické povídky

Story XV – Ještě jeden pohled do Itálie
„Co to zase děláš, zlato?“ ptala se Tamara manžela. Celá čtveřice vyrazila toho dne do Říma podívat se na známé památky. Už měli za sebou Pantheon, Forum Romanum a baziliku sv. Petra. Mířili právě k poslední části své cesty po antice a po historii, ke světoznámému Koloseu. Cestou si koupili slavnou italskou zmrzlinu a pěkně si ji vychutnávali, jenom Richard stále něco vyťukával na svém smartphonu.

„Prosím tě, ani se neptej. Kluk dal někomu moje soukromý číslo a teď se s ním domlouvám co a jak.“
„A nepočká to? Kolikrát v životě ještě uvidíme Řím? Můžeš mu odpovědět večír.“
„Já vím, já vím. Ale ten chlápek je neodbytnej. Teď mi píše, že už je na cestě k nám.“
„Cože? Kdo za náma přijede?“ zapojila se do konverzace Zuzana, Richardova mladší sestra.
„Ale nic, Zuzí,“ vysvětlovala jí Tamara, „to má zase pracovní záležitosti. Jindra dal někomu jeho číslo na mobil a ten někdo teď je na cestě k nám domů pro nějakou smlouvu nebo co.“„Aha, tak to nic. Já myslela, že sem k nám přijede ještě někdo.“
A zase si dál hleděla zmrzliny. Zuzka Hladíková, relativně mladá holka byla docela výjimečná. V dnešní době se všichni žení a vdávají obvykle až po třicítce, ale ona se vdala již ve dvaceti. Hlavním důvodem ale nebylo jako v případě jejího bratra a švagrové nečekané těhotenství, ale spíš rodinná tradice. Jejich rodiče se taky brali velmi mladí a jejich další sourozenci jakbysmet. Takže jí to nepřišlo nijak divné. Spolu s manželem Alešem bydleli ve vesnici, kde se oba narodili. Dojížděla za výdělkem do města, pracovala jako úřednice na pracáku a Aleš byl instruktor v autoškole. Tento mladý pár ještě neplánoval děti, chtěli si nejprve užít a poznat svět, než se konečně usadí.
Richard s Tamarou, ačkoliv byli asi jen o deset let starší, si také chtěli užívat a poznávat svět, ale fázi s výchovou dětí už měli skoro za sebou. Což koneckonců nebylo vůbec na škodu. Děti už jim pomalu dospívaly, zatímco oni byli ještě relativně mladí a oba měli dobře placenou práci. Sice už pomalu začínali šetřit na vysokoškolské studium svých potomků, ale to ještě nebylo na programu dne. Měli tedy příležitosti, jaké má v dnešní době málokdo. Většina jejich známých totiž právě zakládala rodinu, což znamenalo, že měli obvykle malé děti, které vyžadovaly velkou pozornost. To ale manžele Winterovi netížilo, tohle už měli za sebou a navíc si to absolvovali způsobem čtyři v jednom. Bohužel spousta lidí pro ně neměla moc pochopení a viděla jen ty světlé stránky jejich života. Když se přestěhovali do svého současného bydliště, měli už našetřené nějaké peníze, takže si mohli dovolit pěkný dům. Navíc oba dva měli dobře placenou práci. To jim spoustu lidí závidělo a jen málokdo věděl, čím si museli oba projít, než se odstěhovali z Prahy. Výchova čtyřčat byla velice náročná a navíc zpočátku Richard studoval na architekta a pak i Tamara studovala lékařskou fakultu, což jsou docela těžké obory. Takže Richard se musel sakra snažit, aby vydělal dost peněz pro celou rodinu. Ještěže jim pomohli staří Winterovi, jinak by to určitě nezvládli. Život pro ně tedy byl těžký a stavěl jim do cesty spoustu překážek, ale měli jeden druhého a měli čtyři skvělé děti, pro které chtěli oba dva jen to nejlepší. Před několika lety konečně splatili hypotéku na dům a mohli si dovolit trochu víc utrácet. A protože oba dva razili heslo: Lepší je, co znáš, nežli to, co máš, hlavní požírač peněz tvořily různé dovolené. Ta současná byla taková klidnější, hlavně k relaxování.
V Itálii moc blondýnek není, proto na sebe Tamara (přírodní blondýna) i Zuzana (přebarvená blondýna) přitahovaly docela pozornost. Párkrát je dokonce někdo zastavil a na něco se jich ptal. Ovšem jazyková bariéra byla docela velký problém. Nejlépe italsky uměla Tamara, která díky studiu i docela slušně ovládala latinu, ale stejně jí to moc nepomohlo. Eva, její dcerka, měla za sebou pár let italštiny a rodičům ochotně vysvětlila některé základní fráze a slovíčka, která by se jim mohla hodit. Ale Richard se tomu většinou jen smál a říkal, že on se domluví třeba rukama nohama. Tamara se ale Evči vyptala na vše možné a teoreticky něco malinko věděla. Jenomže když na ně místní spustili tu svojí hatlamatilku, stejně nerozuměla ani slovíčko. Nezbývalo jim tedy, než používat angličtinu a němčinu. Ale místní přízvuk silně poznamenal i tyto jazyky, proto jim dalo pěknou fušku se na něčem domluvit.
Teď tedy naše čtveřice kráčela po ulici a bavila se o všem možném. Tamaru ještě napadlo.
„Hele, napiš ještě dětem, ať vědí, že tam někdo přijde. A pozdravuj je ode mě.“
„Dobře, dobře. Ale stejně, už jim muselo stačit, že si jim tam poslala svojí matku. Beztak tam celou dobu jen proseděla u televize a koukala na ty svoje Esmeraldy.”
„Pořád je to reálnější, než na co koukáš ty, brácha. Ty tvoje scifi blbosti!” popichovala ho Zuzana. Ale Richard se hned začal bránit.
„Hele hele, zklidni hormon, holčičko! Doctor Who není žádná scifi blbost, ale správnej britskej seriál, kterej má pořádnou tradici! A něco se v něm děje, narozdíl od těch debilních telenovel!”
„Tak jí to nevyčítej, nemá celý dny nic na práci, tak kouká na seriály. Až ty budeš v jejím věku, tak už budeš beztak dávno pod drnem, protože se někde zabiješ,” povzdechla si Tamara.
„No nevím miláčku, ale myslím, že to budu já, kdo ti jednou bude nosit kytky na hrob.”
„Už tě vidím,” sarkasticky poznamenala Tamara. Takovéto vzájemné popichování na téma, kdo z nich dřív umře, začalo, když Tamča na škole pitvala mrtvoly. A pokračovalo to a už to neskončilo. Ale nikdy to však nemysleli vážně.
„Dneska se musím starat o děti a na starý kolena se budu muset starat o tebe.”
„Ty se musíš starat o děti?“ zeptala se Zuzana, „vždyť už jsou skoro dospělý a postaraj se o sebe snad sami.“
Richard se pro sebe zasmál, protože věděl, co bude následovat, ale vytáhl mobil a začal psát SMS. Jak se někdo navážel do toho, že děcka už jim dospívají, manželka se začala úporně bránit. Nepřipouštěla si, že by si bez ní její děti poradily. A měla pořád obrovský strach, že se jim něco stane nebo že je v nejhorším případě navždy ztratí. Měla jednu obzvlášť ošklivou vzpomínku, a vždycky se celá roztřásla, když si na ni vzpomněla. Proto pro ni bylo těžké užívat si dovolenou bez dětí. Naštěstí Richard věděl, co na ni platí. Byla velký blázen do fotografování a doma měli spoustu alb plných různých fotek. Nejvíce to byly fotky se čtyřčaty, ale ráda fotila i přírodu nebo architekturu. Na současné dovolené se chovala téměř jako japonští turisté a paměťová karta jejího foťáku už byla z poloviny plná.
„Dospělý, nedospělý, pořád jsou to moje dětičky!“ bránila se Tamara. Chtěla si užívat dovolenou, ale tohle téma probouzelo její mateřský pud a pak vždycky litovala, že opět jeli bez dětí. V duchu se jí vybavily čtyři rozesmáté obličeje a ona malinko zavrávorala.
„Tamaro, ale vážně. Jednou opravdu vyrostou a pravděpodobně se od vás odstěhujou. A nemusí to trvat moc dlouho. Hele, když jsi ty byla v jejich věku, tak už jsi byla těhotná. Co když se některá z vašich holek nechá zbouchnout? A co pak budete dělat s dítětem? Potrat?“ zeptal se jí Aleš. Ona se na něj prudce otočila. Zničehonic ji popadla obrovská zlost a z očí jí sršely blesky. Jako dětská doktorka měla nesmírně ráda malé děti, potraty bytostně nesnášela a dělalo se jí z nich zle.
„O tom mi nemluv! Nikdy!“ zasyčela na něj, „já se o svoje holčičky umím postarat!“
Aleš překvapeně vykulil oči. Tamaru sice pár let znal, ale aby takhle prudce zareagovala, to nikdy nezažil. Naštěstí se do situace rychle vložila Zuzka a Aleše odtáhla stranou. Oba páry se oddělily. Winterovi šli pomalu první a několik kroků za nimi je nesměle následovali Hladíkovi. Aleš se nechápavě ptal Zuzky: „Nevíš, co jí je?“
Zuzka jen zakroutila hlavou: „Nevím. Ale brácha mi jednou říkal, ať se s ní radši o dětech nebavím. Že je na to hodně citlivá. Já tomu moc nevěřila, ale asi na tom něco bude. To si se mnou ještě tenkrát nechodil, ale když si ji Ríša vzal, tak bydleli nějakej čas u nás, víš? A protože její matka se s ní nějak odmítala bavit, tak byla strašně psychicky na dně a upnula se na svoje děti. Tenkrát strašně často brečela. Vůbec nevím, kde vzala tu sílu dát si přihlášku na vejšku. A udělat jí!“
„A co ty bys na jejím místě dělala?“
„Já bych asi zůstala doma s těma děckama. Hele, ale slib mi, že až budeme mít vlastní, že mi neuděláš taky čtyřčata. To bysme asi nezvládli!“
„To je ještě daleko…“ zasmál se Aleš.
Tamara se chytla Richarda za ruku a opřela se o něj. Předchozí rozzuření rychle vystřídal smutek.
„Zlato, povídej mi něco. Klidně nějaký nesmysly, jen mi něco povídej.“
„A co bys chtěla slyšet?“„Cokoliv. Třeba mi povídej o Římě. Přece ses tak strašně těšil. Jak uvidíš ty antický památky.“
Moc dobře manžela znala a věděla, že toto je jeho oblíbené téma. Kromě různých extrémních sportů a všelijakých videoher ho jako architekta nesmírně fascinovaly všelijaké stavby. A speciálně ty z období starověku. Hned se toho chytil a začal Tamaře povídat všechny různé zajímavosti, které si pamatoval ze studií nebo je vyčetl z různých knížek.
„…a nejvíc mě na tom všem fascinuje, že to, co tenkrát postavili, dodnes stojí. A většinou skoro v původním stavu. Vezmi si, jak je to dneska. Postaví se dům a za několik desetiletí už je nepoužitelný. Nebo ta naše D1. Nejdražší v Evropě a nejvíc na hovno. A my tady koukáme na dva tisíce let starý stavby. Není to úžasný? A pamatuješ, jak jsme byli před půl rokem v Egyptě? Třeba ty sloupy v Luxoru jsou ještě dvakrát tak starší!…“
Tamara si výlet do Egypta moc dobře pamatovala. Protože ho celý sama naplánovala. Kdyby totiž nechala Richardovi volnou ruku, určitě by se chtěl například potápět se žraloky a to by asi psychicky nevydržela. Už manželův monolog téměř nevnímala a jen se toulala ve vzpomínkách na jarní prázdniny a na Egypt. Ubytovaní byli v Hurghadě, v jednom z velkých měst na pobřeží Rudého moře, kde si celá šestičlenná rodinka užívala první tři čtyři dny sluníčko a moře. Potom je čekal několikadenní výlet, který v sobě obsahoval cestu do chrámu v Karnaku, do údolí Králů, pak jednu noc strávenou v poušti u beduínů, následně cesta do Káhiry a do Gízy. Což znamenalo přetrpět spoustu hodin v autobuse. Cestovní agentura jim cestu zpříjemňovala tím, že stevardka po celou cestu vykládala o Egyptě. O jeho ekonomice, o lidech a místních zvycích a náboženství, o tamní kuchyni, o Sahaře a dostalo se i na historii. Tam se samozřejmě nemohlo zapomenout na faraóny. Protože prý měli božský původ, museli si udržet čistou linii, takže potomky spolu mohli plodit pouze členové královské rodiny.
Tamara seděla v autobuse vedle Denisy, která když to slyšela, musela se okamžitě ujistit.
„Mamí, co tím vlastně myslela? Tím udržením čistý linie? Chápu to správně, že spolu měli děti pouze příbuzní?“
Tamara už dětem dávno vysvětlila, že děti nenosí čáp a vrána a pouze dcerce přikývla.
„Jasně, Dení. Prostě spolu měli děti otec a dcera, bratr a sestra, matka a syn, bratranec a sestřenice. Taky jich byla většina pěkně zdegenerovaných.“
„Kdyby byli zdegenerovaný, tak by přece tak dlouho nevydrželi u moci, nemyslíš?“
„Na tom něco bude. Ale stejně je to špatně. Není to dobrý pro geny těch dětí. Když mají oba nějakou dědičnou chorobu, která může být pouze recesivní, to znamená, že se nemusí u těch rodičů projevit, tak to dítě ji může mít s daleko vyšší pravděpodobností.“
Z přednášek o genetice, která ji bavila a docela jí šla, si toho i po letech ještě spoustu pamatovala, takže dokázala Denise bez zaváhání vysvětlit, jak moc je toto špatné. Ta ale jen pokrčila rameny.
„No jo, ale když vydrželi tak dlouho. Třeba se jim to i líbilo. A dneska už by s tím nebyl problém, když máme ty kondomy…“ a po očku se podívala na bráchu. Tamaře tento letmý pohled samozřejmě neušel a trochu se zatřásla. Snad si Denča nedělá zálusk na Jindru? Rychle změnila téma rozhovoru.
„Už se těšíš, až uvidíme pyramidy? To bude něco, na co určitě do smrti nezapomeneme!“
„To víš, že jo, mamí. Moc se těším! Prej je postavili podle nějakýho souhvězdí, a jak od tý doby uplynulo čtyři tisíce let, tak je na nich vidět, jak se Země posouvá.“
Denisa dál básnila o pyramidách a Tamara si oddechla, že se jí snad povedlo odvést pozornost dcery někam jinam od takových nebezpečných myšlenek.
Později toho dne byli v Údolí králů. Místo, kde je pohřbená většina faraonů. Bylo to tam také velmi zajímavé, ale Tamaře mimojiné utkvěla v paměti ještě jedna jiná věc. Eva, jednovaječné dvojče Denisy, ji chytla za ruku a zeptala se jí: „Můžeme si popovídat, prosím?“
Tamara se na ni usmála: „To víš, že jo. O čem bys chtěla mluvit?“
„Víš, mami, mě zaujalo, jak v tom autobuse mluvila ta stevardka o těch faraónech.“
„Ano?“ znervózněla Tamara a sevřela silněji Evinu ruku, jasně si pamatujíc na rozhovor s Denisou.
„Ty se museli mít krásně, viď? Takových sluhů, teda otroků. Mohli si dělat, co jen chtěli.“
Tamara si oddechla. Už se bála, že bude muset i s další dcerou probírat téma incestu, do čehož se jí ani trochu nechtělo.
„Co že sis tak oddychla? Je ti taky takový teplo?“ zajímala se Eva.
„Jo, Eví, je mi strašný horko. Hele, Denisa a Kamila s tátou už nejsou vidět. Tak počkáme na Jindru, ten ještě zůstal u Tutanchamona, a pak je doženeme.“„Ty jo, bejt z rodiny těch faraónů, tak by musel mít brácha dítě se mnou, s Denisou nebo s Kamilou.“
Šokovaná Tamara se na Evu prudce otočila: „Evo, že se nestydíš!“
Ale ta se na ni jen zazubila: „Anebo i s tebou.“
„Takový věci jsou protizákonný!“ odsekla jí. Evča se jenom culila: „Prosím tě, mamí, já si jen dělala srandu!“
„No proto!“ zavrtěla Tamara hlavou a zlehka plácla Evu přes zadek. Neustále ji udivovalo, že jednovaječná dvojčata Eva a Denisa mají strašně podobnou povahu a myšlení. Ale že během jednoho dne od obou uslyší o incestu, to by ji nikdy v životě nenapadlo.
„Miláčku, vnímáš mě?“ vytrhl ji ze vzpomínek Richard.
„Promiň, promiň. Já jen vzpomínala, jak jsme byli v Egyptě. Zvládnou to bez nás děcka sami?“
„Ale, co by to nezvládli! Na motorku jsem si dal zámek, tak se nemůže vůbec nic stát,“ zasmál se. Tamara se opět zachvěla. Tu motorku mu vůbec neschvalovala, tvrdila mu, že se na ní jednou zabije. Nejhorší ale bylo, že asi před rokem, když byli oba v práci, se jim ztratila. A pak je volala policie, aby si přijeli pro synáčka. Ten si ji totiž ‚vypůjčil‘ a s několika dalšími kluky se na ní projížděli za městem. No a jeden z nich, Lukáš, se s ní vyboural. Naštěstí se mu nic nestalo, jen lehký otřes mozku. Jeho rodiče jim oběma, Richardovi i Tamaře, strašně vynadali. Od té doby se na to spíše zapomnělo, ačkoliv pár sousedů si z toho dosud dělalo srandu. Ale myšlenka na to, že se jí syn mohl zabít, Tamaru čas od času děsila.
Pomalu dokončovali prohlídku hlavního města Itálie a blížil se večer. Cestou autem zpět do místa, kde byli ubytovaní, strávili všichni relativně ticho. Z Tamary bylo totiž stále patrné napětí a nikdo ji nechtěl provokovat, tak všichni raději mlčeli. Ta poznala, že všichni jsou nervózní hlavně kvůli ní, takže po příjezdu se omluvila, že jí není dobře a šla si raději lehnout. Zbylá trojice se ale ještě na spaní necítila. Otevřeli si víno a bavili se o tom, co by chtěli ještě podniknout. První láhev brzo padla a už se otvírala druhá. Po druhé a třetí už to bylo znát. Hlavně na Zuzce, která byla vzrůstem menší, takže brzo začala blábolit nesmysly a smát se každému slovu.
Netrvalo dlouho a začala si stěžovat, že je jí strašně vedro.
„Tak si sundej triko,“ navrhl jí Aleš. Ta se jen usmála a přetáhla si triko přes hlavu. Na Aleše a Richarda zasvítila dvě krásná kulatá jablíčka. Zuzka se usmála a promnula si prsa rukama.
„Já bych si zakouřila,“ povzdechla si. Aleš se zazubil, s kapsy vytáhl cigaretu, zároveň si rozepnul kalhoty a přistoupil k ní. V jedné ruce cigareta, ve druhé tuhnoucí čurák.
„Můžeš si vybrat,“ smál se. Zuzka na nic nečekala, bez rozmyšlení klekla na zem, chytla tlustou kládu do ruky a plynulými pohyby ho rychle přiváděla ke stříkání.
„Chtěla si kouřit, ne?“ upozornil ji.
„Soráč, já se nechala unést.“
Rychlým pohybem si zastrčila manželův klacek hluboko do úst. Zuzana moc dobře věděla, co má dělat a jazykem kmitala po špičce rudého obra sem tam. Richard zatím stále pouze pozoroval sestru a švagra a zatím se k nim nechtěl přidat. Raději vytáhl ptáka s kalhot a pomalu si ho honil. Společně s Alešem už Zuzanu kolikrát šukali, takže věděl, že se dočká. Netrvalo to dlouho, Zuzka si vytáhla manželův penis s úst a řekla Richardovi: „Co si tam tak soukromničíš, brácho? Pojď mě radši líznout!“
Nadzvedla zadeček, aby jí mohl stáhnout sukni, a okamžitě se vrátila ke kouření. Richard k ní zezadu přistoupil a rychlým pohybem jí stáhl naráz sukni i malé krajkové kalhotky. Zuzka nedočkavě zavrtěla zadečkem, když ucítila na kůži jeho horký dech. Chvilku jí rukama pouze masíroval krásně kulaté půlky, než konečně přejel prstem přes hladovou a rozevírající se dírku. Zuzka měla stále zavřené oči a vertikálními pohyby hlavou uspokojovala Aleše. Navíc mu ještě rukou masírovala koule, takže on se taky zmohl na pouhé sténání. Richarda pohled na sestřiny dírky velice vzrušoval, takže ho popadlo obrovské nutkání zabořit do jedné z nich ztopořeného ptáka. Vylízat ji může někdy jindy. Popadl ji za boky a zvedl je výš, aby k ní měl snazší přístup. Ona ihned pochopila, co se děje a přešla z pokleku na všechny čtyři. Richard toho okamžitě využil a zarazil tvrdého ptáka hluboko do nabízené pičky. Cítil, jak se Zuzčina kunda rytmicky stahuje a krásně ho masíruje. Její štíhlé tělo se mírně třáslo, jednak díky alkoholu, ale hlavně rozkoší. V této pozici vydrželi pěknou dobu, hlavně proto, že oba muži měli k Zuzce snadný přístup a ona si ani nijak nestěžovala. Změna nastala, až když oddechující Richard upozornil:
„Už budu stříkat.“
Nebyl totiž tak zvyklý na Zuzčinu pičku jako Aleš. Ten jí pravidelně projížděl, takže ji vydržel šoustat velmi dlouho, než ji nakonec vystříkal. Zuzana si na moment vytáhla penis z úst:
„Vyměníte se?“ poprosila. Chlapi se usmáli, ale v okamžiku se prohodili. Richard věděl, jak moc jeho mladší sestra miluje sperma a že si nenechá ujít příležitost k jeho polykání. Jakmile zastrčil ptáka do horké tlamičky, ucítil mrštný jazýček, olizující sladký nektar z kundičky.„Už to bude?“ zeptala se ho, když si na vteřinku vytáhla tvrdý ocas z úst. Richard pouze přikyvoval hlavou a hluboce oddechoval. Zuzka si povytáhla penis z ven z pusy, takže uvnitř zůstal pouze obrovský žalud, a rychlými a zkušenými pohyby rukama začala honit toho macka. I Aleš zrychlil svoje přírazy do těsné a hladové kundičky a dvojitá dávka horké smetany se pomalu, ale jistě blížila. Richardův penis konečně začal stříkat a vyplňoval sestřina ústa bílou lávou. Ta sladkou tekutinu s chutí polykala, a když všechno skončilo v jejím bříšku, pořád se olizovala až za ušima. Richard se unaveně svalil do křesla a opět pouze pozoroval souložící manželskou dvojici. Bylo na nich poznat, že jsou pěkně sehraní, protože sexu se určitě pravidelně věnovali. Aleš stále klečel za Zuzanou a rychlými a prudkými pohyby ji pořádně protahoval kundičku. Pot se z nich řinul a oba divoce oddechovali, dokud se Zuzčina kundička nesevřela vlivem přicházejícího orgasmu. Aleš z ní okamžitě vyjel a vrazil do stahující se štěrbinky dva prsty, kterými ji přivedl k vyvrcholení. Potom si klekl nad její obličej a začal si honit péro. Když Zuzka konečně otevřela oči a uviděla tvrdý ocas, neodolala a zastrčila si ho do svojí hladové tlamičky. Netrvalo dlouho a druhá dávka jí zkropila jazýček. Richardovi se při sledování sestry a švagra opět postavil, proto navrhl: „Zuzka očividně nemá pořád dost, nedáme sendvič?“
„Tak začněte, až se mi postaví, tak se přidám,“ souhlasil Aleš. Zuzka ani neodpověděla, jen se těšila, jak jí tvrdé čuráky vyplní obě hladové dírky.
„Máme něco na namazání?“ zeptala se.
„Hned jsem zpátky.“ zněla Richardova odpověď. Vyběhl do kuchyňky, popadl nějaký olej a běžel zpátky. Okamžitě si všiml, že Zuzka se dala do probouzení Alešova ocasu, přičemž zaujala pozici, při které opět klečela na všech čtyřech a měla krásně vystrčený a přístupný zadeček. Toho se nedalo nevyužít. Přiklekl za ní a začal ji promazávat citlivý análek. Slabě zaúpěla, když cítila, jak se do její prdelky prodírají bratrovy prsty. Nejprve ukazováček poté prostředníček a prsteníček. To už byla dost roztažená na to, aby se do ní vešlo i něco lepšího než jen prsty. Richard si ještě několika pohyby rukou namazal i ptáka a začal ho opatrně zasouvat do těsného zadečku. Zuzka si klekla a rukama si silně roztahovala půlky, aby do ní byl snadnější přístup.
„Hele švagříku, lehni si na zem, Zůza se na tebe posadí a nakonec do ní zajedu já,“ navrhl Aleš. Oba dva souhlasili a v okamžiku ležel Richard na zemi s ptákem hluboko v Zuzčině zadečku, přičemž ona se tiskla zády k jeho hrudi. Objal ji rukama a začal si pohrávat se dvěma kopečky, které se pravidelně s jejím dechem zdvihaly a klesaly a které byly ozdobené dvěma krásně tvrdými bradavkami. Zuzka slabě sténala, když na prsou cítila bratrovi ruce a začala kroutit pánví, aby se tvrdé kopí dostalo ještě hlouběji do jejího roztouženého těla. Konečně po několika minutách snažení byl Richardův celý penis zabořen hluboko v rozkošné úzké prdelce, což oběma způsobovalo obrovskou rozkoš. Místností se rozléhalo sténání. Aleš viděl, že Zuzka má jednu dírku plnou, takže nastal čas, kdy se zaplní i kundička. Poklekl mezi roztažené nohy ležící dvojice a přiložil ztopořený klacek k prázdné, ale vlhké pičce.
„Jseš ready, Zuzí?“ zazubil se na ní. V odpověď mu přišlo zasténání: „Vraž ho do mě!“
„Máš to mít!“
A zarazil tvrdého ptáka hluboko do manželčiny horké pochvičky. Ze Zuzaniných úst uniklo hlasité zasténání. V krvi alkohol, v kundičce manžela a v zadečku bráchu. Její drobné tělo se celé chvělo chtíčem a vášní. Taková rozkoš pro ni nebyla běžná, obvykle si museli vystačit sami s Alešem. Teď v sobě cítila dva ocasy, které dělila pouze tenká přepážka. I Richard si tuto trojku docela užíval. Sestru neviděl zase tak často, takže byl rád, že si s ní mohl teď pořádně užít. A když už trojka, tak měl radši složení dva chlapi – jedna holka. Ne, že by byl bisexuál, to ne. Spíš, že dvě holky vyžadovaly obrovské nasazení a stálo to spoustu energie, takhle si mohl v klidu užívat a nebyl po tom tak moc unavený. Svaly Zuzanina zadečku ho teď nesmírně silně masírovaly a kvůli přítomnosti dalšího penisu v kundičce se normálně úzká prdelka zdála ještě těsnější. Protože ležel na zemi, neměl moc manévrovacího prostoru, proto pouze ležel a užíval si nádherné spojení. Navíc cítil, jak v těsné kundičce klouže sem a tam Alešův penis.
Ten byl na Zuzčinu kundičku zvyklý, nebylo dne, kdy by ji aspoň jednou neprojel. Trojky měl taky rád, jen by radši preferoval místo Richarda jeho manželku. S tím se však nedalo nic dělat. Proto se snažil užít si, co jen to šlo. A že to nebylo vůbec špatné. Přítomnost dalšího penisu v těle jeho manželky měla za výsledek to, že kundička byla daleko těsnější než jindy. Zprvu byli přírazy obou pánů do těsných dírek poněkud náhodné a nesynchronizované, ale brzy se ustálil pravidelný rytmus a celá trojice prožívala nádherné chvíle. Richard stále objímal Zuzku a svíral v dlaních pevná ňadra, zatímco Aleš ji držel za boky a tvrdě do ní zajížděl. Ona se jen svíjela a sténala, toužíc po větší a silnější rozkoši. Pot se ze všech tří jen lil, tep se jim razantně zrychloval a vzduch se plnil typickým pachem sexu. Nejrychleji se ke stříkání blížil Richard. Krásný zadeček jeho sestry byl pro něj moc a ta úžasná těsnost ho neskutečně rychle přiváděla k orgasmu. Z úst mu vycházely jen nesrozumitelné zvuky, když začal zrychlovat své přírazy proti Zuzaně, následované sprchou horkého semene, které stříkalo v jejím análku a vyplňovalo jí střeva. Oba dva, Aleš i Zuzka, cítili proud spermatu, a když ochablý penis opustil úzký zadeček, Aleš toho okamžitě využil. Zvedl jí do náručí, poponesl o kousek dál, lehl si na zem a posadil si manželku na sebe. Tvrdý pyj se během vteřiny vrátil zpátky do horké a vlhké štěrbinky, kterou před několika okamžiky musel opustit. Nyní spočívala veškerá iniciativa na Zuzce. Ta si to plně uvědomovala a krouživými pohyby pánví zvyšovala napětí a vzrušení svoje i Alešovo. Vášnivě sténala, když cítila, jak se manželův monstrózní penis noří hlouběji a hlouběji do jejího roztouženého těla a roztahuje jí kundičku. Netrvalo dlouho a orgasmus zachvátil Zuzčino touhou a vášní posedlé tělo. Prudké nabodávání se na Alešova čuráka udělalo své a sama se svíjela v krásné křeči. Přitom se svaly v kundičce neuvěřitelně silně stáhly a ta masáž byla moc i na Aleše. S hlasitým výstřikem vykropil tu pulsující pičku svojí další dávkou. Oba dva se svalili vedle sebe na zem a snažili se popadnout dech. Po několika minutách se ztěžka zvedli a dopotáceli se do svojí ložnice, kde okamžitě usnuli.
Naproti tomu Richard je opustil ještě předtím, než se oba udělali. Chtěl se ještě vysprchovat a začal hledat ručník. Když jej ale našel, dostal lepší nápad. Jsou přece v Itálii, tak proč si místo sprchy radši nezaskočit k moři? Je to asi půl kilometru, takže by to nebyl žádný problém. Rychle se převlékl do plavek, popadl osušku a vyběhl směrem k pláži. Bylo už kolem půlnoci, takže malé městečko, kde byli ubytovaní, bylo již úplně liduprázdné. Během chvíle dorazil k vodě, kde se zastavil a tiše poslouchal zvuky moře. Pravidelné narážení vlnek o pobřeží, následované ústupem, znovu a znovu. Klidná, pokojná, uklidňující a nádherná píseň, ve které spousta umělců hledala a hledá inspiraci. Richard tam tak stál, díval se do temných vln a přemýšlel o svém životě.
V mládí měl spoustu tužeb a cílů. A spousty z nich i dosáhl. V mnoha se dostal i dál, než původně zamýšlel. Po nelehkém dětství stráveném na venkově se dostal na vysokou školu, ČVUT, a protože byl vždycky pracovitý a svědomitý, nebyl pro něj problém ji zvládnout. Po dokončení školy si myslel, že už na něj někde čekají, ale šeredně se zmýlil. Když konečně dostal práci, dělal něco úplně jiného, než si představoval. Problémy se na sebe vršily, jeho nadřízený něco podělal, svedl svoje chyby na něj, takže nakonec musel Richard z práce odejít. Po několika letech si sice zjistilo, že to nebyla jeho chyba, ale to nikdo nevěděl a nikdo ho nechtěl kvůli špatným referencím zaměstnat. Až po odstěhování z Prahy se vše otočilo. Vstoupil do jedné menší firmy a šéf mu po pár letech nabídl jednu z vedoucích pozic, pokud si dálkově dodělá nějakou školu v oboru řízení lidských zdrojů. To pro něj nebyl problém, takže za pár let dostal daleko lepší místo a ještě si za jméno mohl připsat titul MBA.
Richard se nadechl a začal si protahovat svaly, aby byl schopen něco uplavat. Přitom se jeho myšlenky přesunuly na jeho osobní život.
V mládí si představoval, že po dokončení školy stráví několik let v zahraničí, vydělá si spoustu peněz, pozná spoustu zajímavých lidí a nakonec se ožení a bude mít dvě tři děti. Bohužel první problém se objevil brzy poté, co se poznal s Tamarou. Po několika týdnech známosti zjistila, že je těhotná a tak jí v emociálním záchvatu požádal o ruku. Často o tom rozhodnutím přemýšlel. Byl by jeho život lehčí, kdyby neměl na krku šestičlennou rodinu? Přece jen, vzal si holku, kterou téměř neznal, která sotva ukončila střední a o které tehdy neměl zrovna nejlepší mínění. S těmito úvahami skočil do vody a prudkými tempy začal plavat. Ale mohl by žít s tím, že někde na světě by měl potomky, které by vůbec neznal a kteří by neznali jeho? A hlavně by nepoznal, že on s Tamarou si opravdu byli souzeni! V dnešní době se nedá moc věřit na osud a na to, že někde na nás čeká perfektní partner, ale takové případy přesto existují. A Richard byl toho důkazem. Kdyby si ji nevzal, mohl by mít perfektní kariéru, mohl by procestovat svět a poznat spoustu zajímavých lidí, tak jak si to plánoval. Ale to všechno vyměnil za jednu ženu, kterou každý večer po návratu z práce políbil a která pro něj byla víc než celý svět. Kdyby to rozhodnutí měl učinit znovu, určitě by opět zvolil svatbu plus děti před kariérou.
Osvěžený a příjemně unavený vylezl z vody a zamířil k místu, kde nechal osušku. Když přicházel zpátky k chatce, kde byli ubytovaní, všiml si, že v jednom okně se stále svítí a vevnitř někdo přechází sem tam. Vstoupil dovnitř a okamžitě měl kolem krku Tamaru.
„Kde si byl, ty blbečku?“ vyděšeně zašeptala. Poznal na ní, že byla zřejmě dost vystrašená, asi měl někomu říct, kam jde.
„Promiň, kočičko, já si byl jenom zaplavat.“
„To si mě nemohl vzbudit? Já bych šla s tebou! Kocourku!!“
Poslední slovo znělo hodně ironicky, ale přesto na ní byla znát úleva, že se nic nestalo.
„Neboj se. Já se přece neutopím…“ začal se smát. Tamara se k němu přidala a za chvíli oba leželi v posteli a usínali, objímajíce jeden druhého.