* smyšlené
Jmenuji se Katarina Reedová a tento příběh se odehrál na táboře Silver Lake, když jsem si uprostřed noci řekla, že nemá smysl pokoušet se usnout, když si můžu jít sama a v klidu zaplavat. Navlékla jsem na sebe své tmavě fialové bikiny a vydala jsem se k jezeru, které mě lákalo svou temnou hladinou.
Překvapil mě. Zrovna jsem kráčela pi písečném břehu jezera, když jsem zaslechla tiché, ale zřetelné šplouchnutí kdesi za mnou.
číst více
Přišla po dlouhém dni domů a potřebovala si trochu oddychnout. Konečně sama. Převlékla se do pohodlnějšího oblečení. Lehla si na postel a jen tak si ležela. Rukou si hladila bříško. Zajela si prstíkem do kalhot a jemně zajela pod lem kalhotek. “Nene”, pomyslela si. “Mám ještě spoustu práce, na tohle nemám čas”. Vytáhla si ruku a podívala se na ni. Prstík byl od šťáviček a tak ho olízla.
“Už jsem ji nějakou dobu pěkně odbývala” přesvědčovala sama sebe. “Aspoň si pročistím hlavu.” Pohodlněji se usadila.
číst více
Bylo, nebylo možná bylo možná nebylo, ale možná, že bude.
Tak tedy za devatero horami, devatero řekami se narodila dvěma šťastným rodičům krásná holčička. Dostala jméno Viola.
Její matka zemřela, když Violce byly tři roky. Její tatínek se rozhodl, že se znovu ožení. Vdovec se s jednou dcerou v dnešní době nežení snadno. Snad právě proto se vzal zavděk první ženou, která projevila zájem.
číst více
Probouzím se a zase mi stojí. Příjemný pocit. Trošku mě šimrá v břichu a mám chuť na pomalé milování. Za čtvrt hodiny ale zvoní budík a budu muset vstávat do práce. Než bych ale probudil vedle ležící Danču, byl by časový limit dávno pryč. Dívám se na její krásnou tvář, vzpomínám si, jak mi ho svojí růžovoučkou pusinkou včera báječně vykouřila, a s touto myšlenkou se překulím na břicho, abych trošku ulevil svému trčícímu mužství.
číst více
