Druhý den jsem byla celá rozlámaná. Kluci však vypadali velmi šťastně a uspokojeně. A to mi velmi lichotilo.
Když jsem se vzbudila, ležela jsem na obrovském letišti a chlapi nikde. Zvědavě jsem se začala rozhlížet po pokoji. Nebyla jsem ještě s revizí hotová a už se otvíraly dveře a dovnitř nakukovala hlava jednoho mého kolegy. Když uviděl, že jsem vzhůru, zavolal na ostatní a ti hned přiběhli.
číst více
Za dva dny jsem měl opět na návštěvě 13,5 letou studentku 7.třídy. Zazvonila u mne a hned spustila, že dva večery před spaním si musela hrát se svojí mušličkou. A že stejně bylo nejlepší, když jsem jí laskal já. Že doma sedí nad dějepisem, ale není schopná se učit a myslí jen na moje péro, a že má strašně mokrý kalhotky… V tu chvíli jsem ji přerušil dlouhým polibkem. Ihned se na mne nalepila, a hráli jsem divokou hru našich jazyků.
číst více
"Zdálo se mi, že jsem se svým chlapcem v jakémsi starém domě. Procházeli jsme různými místnostmi a zoufale jsme hledali místo, kde bychom se mohli milovat. Kromě toho jsme se oba potřebovali nutné vymočit. Už se to skoro nedalo vydržet, když jsme konečně našli vhodnou komůrku, ve které byla postel a velký porcelánový nočník.
číst více
Vtedy bola teplá pokročilá jeseň. Rande sme si dali hneď po práci na neďalekom parkovisku, kde som ju mal čakať v aute. Prišla s miernym meškaním oblečená v bledožltom kostýme v sukničke nad kolená a tenučkých silonkách čo sa krásne leskli v popoludňajšom slnku a zohrali hlavnú úlohu. Pri nasadaní do auta som si všimol cez jej rozopnuté sako na bielej blúzke vyčnievajúce bradavky, ktoré presvitali ako som neskôr zistil z úplne priesvitnej podprsenky ktorá jej skôr len mala prsia tvarovať a nie skryť v tenkej blúzke.
číst více
Stojím na rohu mezi Václavským náměstím a jiné zapadlejší uličky. Čas od času se podívám na své hodinky. To čekání mě ubíjí. Pomalu opravdu jen velice pomalu ubíhá čas při čekání na toho pravého. Zavírám oči a vychutnávám si slabé vanutí větru kolem mé tváře. Je již večer. V ulicích se pomalu stmívá, ale stále ještě vyzařuje teplo z chodníků.
číst více
Když jsem Milenu viděl poprvé, mohlo jí být takových čtrnáct a už v té době z ní rostla kočka k pohledání. Od té doby uplynuly tři roky a já během nich nikdy neopomněl při návštěvě u Hanky s Michalem okouknout jejich dcerunku, jakpak pokračuje její rozkvět. A nikdy jsem nebyl zklamán. Naopak. Pokaždé byla krásnější a krásnější a já byl z její postavičky celý pryč.
číst více
Píše se rok 2100 a lidská rasa už osídlila jak Měsíc, tak Mars. Mezi Měsícem a Marsem létají pravidelné spoje každého půl roku tam a nazpátek. Dva a půl měsíce letu, to je pro každého dlouhá doba. Pro cestující obřího kajutového raketoplánu Luminia to byla také velmi dlouhá doba. Jednoho dne si v naprostém klidu seděl inženýr Marek v jídelně a díval se ven skrze průzor na rozsáhlé pláně Sluneční soustavy. Díky centrifůze, která vevnitř lodi udržovala alespoň částečnou gravitaci, mohl zavřít oči a vzpomínat na svůj rodný dům, duhu po dešti a vůni jarních květin.
číst více
Ahoj, tady je zase Honza. Jedinej rozdíl oproti minule je, že už nejsem panic. Ale to vy vlastně víte :) Budu vám vyprávět takové volné pokračování mého předchozího příběhu. To jsme takhle byli s naší třídou v sedmičce na lyžáku. Jeli jsme tam téměř všichni, takže samozřejmě i Zuzka. Ohromně jsme se na to samozřejmě těšili, všichni. Hlavně ale my dva.
číst více
Bylo krásné letní sobotní ráno a já jsem přemýšlel, co budu celý den dělat. Zůstal jsem s o rok mladší sestrou sám doma, rodiče odjeli na víkend ke známým na Moravu. Je mi 17 let a studuji na gymnásiu. U snídaně mi sestra Milada řekla, že má domluveno na odpoledne s holkama místní koupaliště. Chvíli jsem přemýšlel a rozhodl jsem se, že se podívám, v jakém stavu mám svoje kolo, protože jsem na něm už dlouho nejel a pojedu se projet k nedalekým písníkům, kde bude určitě hodně dívčího masa a bude na co koukat.
číst více
"Svleč se!" Řekla jsem chladně. Náhle uprostřed rozhovoru o krásách šumavské přírody.
"Teď?" Vyhrknul a úplně sebou škubnul.
Ještě chladněji a mnohem tišeji jsem zopakovala. "Svleč se!"
Jirkův okouzlující sebejistý úsměv se pomalu měnil v dětsky bezbranný a dychtivě očekávající. I držení těla, gesta byly úplně jiné, jako by se zároveň narovnal a zároveň stáhnul. Milovala jsem tyhle změny.
číst více
Celkem 9 hlasů