Žila byla jedna holčička, která nosila všechno oblečení červené. Tato holčina se jmenovala Karla Kulková a každý čtvrtek chodila ke své babičce. Už od mala to byla rozverná holka a po lesní pěšině za svou babičkou chodila jen tak nalehko v červených krátkých kraťáscích a červeném nátělníku. Toho si nemohl všimnout rakouský přistěhovalec Wolfgang, který žil v chatce, kolem které Karla Kulková chodila k babičce.
číst více
Stála jsem na balkoně. Myslela jsem na to, jak jsem ho na pláži urazila. Bylo tak bolestivé dívat se mu při tom do očí.
Do těch nádherných, tmavých očí. Obejmula jsem se pažemi. Ne! Je to frajírek a náfuka, a jestli si myslí, že mě dostane do kolen tím, že mi bude vyprávět o tom, jak skvěle se mrdá při měsíčku na pláži, má smůlu.
číst více
Ahoj, jsem ráda, že jste si udělali čas a čtete tyto řádky. Ráda bych popsala, co se mi přihodilo jednoho sobotního odpoledne. Bylo mi tenkrát sedmnáct pryč. Byla jsem dcerou bohatých a vlivných rodičů. Často jsem bývala doma sama. Když říkám sama, tak tím myslím bez otce a matky, kteří často pracovali po celém světě. O dům se staraly dvě služky Žofka a Klára a nad nimi dohlížel pán Alfred. A mé maličkosti dali rodiče jméno Katie.
číst více
Hermiona se opatrně kradla zšeřelou chodbou. Svítila si svojí hůlkou na cestu a jednou rukou se držela kamenné stěny. Konečně byla na místě – kabinet Snapea. Namířila na zámek, zamumlala „ Alohomora !“ a klepla na něj hůlkou. Ozvalo se cvaknutí a dveře se otevřely se zlověstným skřípáním. Hermiona se protáhla dovnitř, věděla, že Snape tu někde má schovaný Harryho neviditelný plášť, který mu zabavil. Rozhlížela se po místnosti a pátrala očima po té stříbřité látce.
číst více
Vzpomínám si na vyprávění dívky Marcelky o hře na čůrání, kterou se často baví se svým chlapcem.
"Při prcání se najednou začnu kroutit a křičím že se mě chce strašně chcát. Prosím ho, aby na chvilku přestal, nebo se mu počůrám do postele. Vždycky při tom ejakuluje. Když jsem u něj v bytě, tak si s čůráním hrajeme skoro pořád. Ani si nepamatuju, kdy jsem šla naposled na malou na záchod. Normálně před ním běhám nahá a močím do skleničky, kterou mi přidržuje u kundy."
číst více
Určitě to všechny znáte – sednete si večer k televizi, koukáte na nějakou hloupost kde se pořád cpou nějakými dobrotami a zakrátko zjistíte, že ani tak nesledujete děj, jako spíš kručení vašeho žaludku. Odtrhnete oči od obrazovky a zaměříte svou pozornost na ledničku. Za chvíli se opět vrátíte do pohodlné pohovky, ale už s vaničkou zmrzliny, nějakým dortíkem nebo čokoládou.
číst více
Jednou, potom, co jsem týden chyběla, jsem měla dopisovat test z matematiky. Bylo po vyučování a my měli s panem profesorem sraz v prázdné třídě. Nebyl zrovna k zahození a sám to o sobě dobře věděl. Od té doby, co na školu přišel, odešly učitelky jedna po druhé na mateřskou. Možná jsem se trochu bála, nebo to byla spíš nervozita, ale vlastně jsem se těšila, že budu mít celou hodinu jeho pozornost jen pro sebe. Tehdy mi bylo 17 a jemu asi 28Vešla jsem do třídy a sedla si do lavice. Tahák nemělo cenu dělat, stejně jsem neměla ani tušení, z čeho se to psalo. .
číst více
Otočila jsem se, zase se na mě koukal. Seděli jsme vedle sebe sami v poslední řadě v malém divadle a sledovali druhé ze tří dějství nepochopitelné hry. Ten kluk byl snad nejtuctovější ze všech. Mohl být stejně starý jako já a pořád se na mě díval. Zvedla jsem na něj obočí, usmál se. Usmála jsem se taky, ani nevím proč.
číst více
Byla středa, den jako každý jiný, a tak jsme měli tělocvik. Mimochodem, byla jsem ve třeťáku. Minulou profesorku vyhodili, jelikož pila a z tělocviku nebylo nic. Nám to nevadilo, to spíš vedení školy. Doufám, že to nebude zase nějaká smradlavá bába nebo děda úchyl. Všechny holky jsme se šly otráveně převléci. Ne že bych neměla tělocvik ráda, ale prostě někdy je to děs! Čekaly jsme před halou, než nám otevře náš nový profesor či profesorka, už dávno zvonilo a nikde nikdo.
číst více
Jak jsem se vlakem vracela spátky domů tak mi došlo že už je mi 17 a že bych už neměla být panou. Na další zastávce přistoupil můj kamarád ze základky a já už jsem se sním dlouho neviděla, tak jsem ho pozdravila a přizvala jsem ho kemně do kupéčka. On se jenom usmál a přisedl si a začali jsme se bavit bavili jsme se asi tak hodinu, já jsem si potom stoupla a otočila se kněmu zády a začala něco hledat v batůžku.
číst více
