Marie byla novickou v Klášteře Sv. Bernarda. V žádném případě sama od sebe nezatoužila dát se do Božích služeb. V podstatě ji sem uvěznili zámožní rodiče, dokud jí sami nevyberou vhodného ženicha. Ona sama by v současné chvíli brala prakticky kohokoliv, komu by se postavil. Vše by bylo pro ni lepší, než ubíjející modlení se svrbící kundičkou pod černým pláštěm. Bloudila prázdnými chodbami kláštera a její krásné tělo chřadlo, což po pár týdnech neuniklo pohledu matky představené.
Ta sice za celý svůj život muže neměla, nicméně jí bylo ihned jasné, co mladému Mariinu tělu chybí. Pozvala si ji tedy po večerních modlitbách do své komůrky, kde s ní mohla nerušeně mluvit, jak o věcech křesťanských, tak i světských.
Po dobrém se Marie nechtěla svěřit, co jí trápí, až když na ni matka představená uhodila a hrozila ohněm pekelným, přiznala, že má hříšné myšlenky. Po tomto doznání jí sáhla pod sukni, kde vrásčitými prsty nahmatala zcela promáčenou kundičku. Ostentativně dávala najevo své pohoršení, přesto v duchu soucítila s mladou dívkou, jejíž tělo netoužilo po ničem jiném, než k čemu jej Bůh stvořil. Nicméně ji musela pokárat. Pak ji poslala k sestře Kateřině, u které měla Marie činit pokání modlením až do rána. Matka představená vždy posílala novicky s hříšnými myšlenkami k sestře Kateřině. Co ta s nimi probírala, se nikdy nedověděla a ani vědět nechtěla, účinek jejích metod však byl téměř zázračný. Z uplakaných uzlíčků nervů se přes noc staly opět ty dívky kypící zdravím a radostí, jako v okamžiku, než je pohltila nuda kláštera.
Do cely sestry Kateřiny mířila Marie s nemalými obavami a slzičkami na krajíčku. Kateřina však mladé děvče vyslechla s trpělivostí a vlídností. Utírala Marii kanoucí slzy, utěšovala a
hladila po tvářích. Plně si po chvíli získala její důvěru. Dívka s úlevou šeptala své důvěrnici všechny své představy plné ztepilých mužů s překrásnými trčícími ohony, kteří jsou
připraveni plnit každé přání její horoucí kundičky. Když dovyprávěla, spadl jí ze srdce těžký balvan, který tížil její duši, zato žár jejího klína byl snad ještě nesnesitelnější než kdykoliv předtím. Marie se hryzla do rtů a nervózně poposedala na lůžku v temné cele. „Jestli chceš, pokusím se ti pomoci,“ promluvila k ní konečně Kateřina, „musíš mě ale poslechnout a
hlavně nikomu ani muk, slibuješ“. Marie souhlasila. „Ničeho se nemusíš bát. Teď si klekneš a budeš se modlit Otčenáš.“ Dívka poklekla, sepjala ruce, zrak upřela ke kříži nad postelí a tichým hlasem začala odříkávat slova modlitby.
Kateřina stála za ní. Mírně upravila Mariinu modlitební pozici. Lokty opřela o lůžko, kolena naopak posunula dále od něj. Kulatý zadeček i přes hábit prozrazoval svoji krásu. Děvče v té chvíli přerušilo modlení a bez dechu přes rameno sledovalo, jak za ni Kateřina pokleká, vykasává její sukni a rozvírá nohy. S vyšpulenou zadničkou a obnaženou pičkou čekala na doteky jako na pravé smilování. To přišlo vzápětí a Marii na místo modlitby začalo z úst unikat tlumené vzdychání. Dlouho předlouho Kateřina jemnými prsty laskala kůži zadečku, než se krouživými pohyby dostala až ke kundičce, ze které téměř odkapávaly kapičky vzrušení. Jemné potahování závojíčků, zasouvání jednoho prstu po druhém s mlaskavým poplácáváním přes celou buchtičku působily Marii nesnesitelnou slast. Stále dychtivěji se Kateřině nastavovala. Více rozvírala nohy, i půlky si rukama přidržovala roztažené.
Konečně na ni přišel osvobozující orgasmus. Kvílela zakousnutá do polštáře a znovu se v duchu začínala modlit. Tentokrát však kvůli tomu, aby Kateřina nepřestávala v dráždění její rozteklé broskvičky. Ta její naděje nezklamala. Jen si nechala předložit Mariinu vonící štěrbinku z jiné pozice. Teď ležela na zádech na lůžku s nohama vyzývavě rozevřenýma. Kateřina sála a hltavě polykala její slaďoučké dívčí šťávičky. Marie se zmítala v extázi, kterou ještě umocnila svíčka, kterou sestra Kateřina s velkou oblibou používala k uspokojení svých chráněnkyň, mezi než nyní patřila i Marie.
Probdělá noc plná orgasmů zanechala na dívčině tváři stopy v podobě rozespalých kruhů pod očima, které ostře kontrastovaly s jejím blažený úsměvem. Za ten vděčila nejen vášnivé péči sestry Kateřiny, ale i kuličkám růžence, které se jí při chůzi moc příjemně třely o stěny lasturky. Můžete hádat, kdo jí tento malý trik poradil?