Vaše erotické povídky

Stovky erotických povídek a příběhů. Erotické povídky zdarma ke shlédnutí. Pouze ty nejlepší porno povídky a sex povídky

Jak jsem prodával Felicii

Kategorie: Nevěra, Zralé ženy
10.09.2021
ŠpatnýÚjdeDobrýZajímavýSuper Celkem 90 hlasů

Tento příběh není tak zcela klasickou povídkou. Nejenže se skutečně stal, ale v rámci autorské licence nebylo nic navíc přidáno, ani nic zamlčeno. Lidem, kteří mají tendence moralizovat, ho ani nedoporučuji číst. Mohli by totiž utrpět morální újmu. Příběh nás zavede do léta roku 2004, a kdyby to Jan Werich už kdysi nepoužil, mohl se klidně jmenovat „O lakomé Barce“. V tom zmiňovaném roce jsem oslavil pětatřicítku a jeho počátkem se rozvedl se svou ženou, a tak trochu z nouze bydlel u svého strýce v Podkrkonoší.

„Tak jsem definitivně přišel o papíry!“ Zahlaholil strejda, který se právě vrátil od doktora.
Měl už svůj věk, oči mu příliš nesloužily a problémy se srdcem se neustále zhoršovaly. Denně zobal spoustu prášků a mnohé z nich se s volantem příliš nesnesly. Pak mi ještě oznámil, že má kýlu a bude muset do nemocnice, aby ho dali doktoři do pořádku. Věděl, že to nebude žádná rychlovka, rány se mu špatně hojily. Zároveň po mně chtěl, abych mu pomohl s prodejem jeho auta. Co taky s ním bez papírů. Jen by hnilo v garáži, jak sám konstatoval.
Já ho nechtěl, měl jsem svoje a jeho Feliška, jak jí něžně říkal, nebyla zrovna můj šálek kávy. Ovšem je nutné podotknout, že byla v bezvadném stavu. Najeto něco málo přes 60.000 km, bez známek koroze, po celou dobu garážovaná a opečovávaná.
Před jeho nástupem do nemocnice jsme oběhali náležitosti, zejména plné moci, abych za něj mohl jednat, podali jsme inzeráty a samotné auto vyleštili a vyšperkovali, včetně interiéru. Ještě jsem s ním naposledy dovezl strejdu na příjem, nechal ho rozloučit se a vrátil ho zpět do garáže a čekal na zavolání případných zájemců. Neměl jsem žádné zkušenosti s prodejem aut a ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem odfiltroval telefonáty nejrůznějších bazarů a jejich obchodních zástupců. Strejda chtěl prodej napřímo a nehodlal dát vydělat prostředníkům. U mě v práci zjistili, že mám ještě skoro celou loňskou dovolenou a tak jsem si musel čtrnáct dní povinně vybrat. Celkem se mi to hodilo. Mohl jsem jezdit za strejdou do nemocnice a věnovat se prodeji.
O tři dny později se objevil první soukromý zájemce. Po krátkém telefonátu jsme si dohodli schůzku u strejdy v jeho malém vesnickém domku a druhý den ráno přijel postarší manželský pár. On byl hubený a malý s téměř holou hlavou obkrouženou věnečkem šedivých vlasů, oblečený v montérkách s laclem a kostkované košili. Ona byla o něco vyšší, kozatá a prdelatá s tmavě zrzavým přelivem sčesaným do drdolu a na sobě měla bílou halenku, která praskala ve švech, a chvílemi jsem měl obavy, že ten jeden zapnutý knoflíček, který držel ty její kozy uvnitř, mi vystřelí oko. Pod poloprůsvitnou halenkou měla černou podprsenku, která to celé podpírala a širokou květovanou sukni pod kolena. Oba byli tak zhruba šedesátníci. Typičtí burani. Což není označení obyvatel vesnice, ale určitého způsobu chování. Jmenovali se Čermákovi a přijeli z nedalekého městečka otřískaným Favoritem.
Pán byl od začátku z Felicie unesený, z jejího stavu i čistoty. Vypadalo to, že si rychle plácneme.
Jeli jsme auto projet po okolí a ujeli asi patnáct kilometrů. Paní jela s námi a celou dobu zarytě mlčela, povídal jsem si prakticky pouze s ním. Pan Čermák si jízdu pochvaloval a oči mu svítily nadšením. Když jsme se vrátili zpět ke strejdovu domu, začaly problémy. Manželé se na chvíli postavili stranou a o něčem se intenzivně dohadovali. Nechal jsem jim čas, aby se dohodli a čekal jsem opřený o strejdův vůz.
Paní Čermáková pak projevila přání ještě jednou se do vozu podívat. Otevřel jsem jí dveře u spolujezdce a ona se nahnula přímo přede mnou dovnitř. Měl jsem její macatou prdel dva centimetry od poklopce a najednou jsem začal nečekaně tvrdnout. Nikdy jsem nebyl na starší ani na její matrónský typ, ale najednou mi zčistajasna houplo. Raději jsem auto obešel a otevřel i dveře u řidiče. To jsem si moc nepomohl. Ve výhledu se mi teď houpala její prsa a bylo vidět hodně hluboko. Od lednového rozvodu jsem si zašukal jen jednou, když jsem v únoru na vysokém botníku v chodbě ojel brigádnici, která zaskakovala za poštovní doručovatelku, a teď počátkem června se mnou začalo počínající léto dělat divy. V hlavě se míhaly představy, jak můj klacek zajíždí do brázdy mezi ty její obří kozy, jak ji zvedám tu její sukni…
Paní Čermáková si po chvilce všimla, kam jí čumím a nervózně se narovnala a obdařila mě pohrdlivým pohledem. Možná by všechno skončilo jenom očumováním, kdyby najednou nevyslovila tu celkem nevinnou větu: „Čtyřicet je moc!“ A tak začalo dohadování.
Velmi brzy jsem pochopil, kdo u nich doma do všeho kecá a kdo bude rozhodovat o koupi a o ceně. Pan Čermák se tvářil nešťastně, protože se mu začalo vzdalovat jeho autíčko, do kterého se ihned zamiloval, a paní Čermáková nedbala mých upozornění, že auto má málo najeto a je prakticky zánovní a že má kliku, že strejda přišel o řidičák a chce rychle peníze, jinak by to tak levné nebylo. Chovala se velmi arogantně a pořád si mlela svou. Stále do něčeho šťourala a chtěla spoustu doplňujících informací. Znovu prolézala celý vůz, i když pochybuji, že kromě čalounění něčemu rozuměla. Měl jsem zároveň možnost si ji prohlédnout v mnoha nestandardních pozicích, jak se neustále předkláněla, ohýbala a otáčela. Když paní Čermáková označila strejdova piplaného mazlíka za rachotinu, už jsem toho měl dost a najednou mě napadla taková zajímavá a drzá myšlenka, ale hlavně jsem se rozhodl, dát jí za vy
učenou.
Ještě jednou jsem si paní prohlédl, škubalo mi u toho ve slabinách a povídám Čermákovi: „Támhle v rohu jsou k tomu složené zimní pneumatiky, dva roky staré. Já jsem nejen ochotný je k tomu přihodit, ale navíc sundat pět tisíc z ceny a vy mi na oplátku půjčíte na chvíli vaší paní.“ Čermák se na mě nechápavě díval a jeho žena vykulila oči.
„Jak půjčit?“ koktal on překvapeně.
„Když bude vaše drzá paní výjimečně přítulná, můžeme se dohodnout,“ konstatoval jsem suše.
„Cože?“ Vyprskla Čermáková.
„Auto ve výborném stavu, zimáky a sleva a vy mi výměnou podržíte, madam. Myslím, že trocha toho šmajchlování za pět litrů je velmi korektní nabídka,“ zopakoval jsem na vysvětlenou.
Následoval jejich velmi rychlý odchod nebo spíše úprk, při kterém mě pár počastoval několika velmi peprnými výrazy. Já byl rád, že jsem je měl z krku a ještě jsem se u toho pobavil a čekal jsem pak další dvě hodiny, než měl dorazit další zájemce, který nakonec nepřijel, ale omluvil se, že přijede hned druhý den ráno. Během odpoledne jsem měl spoustu telefonátů od lidí, kteří měli zájem strejdovo auto koupit. Ten nejzajímavější telefonát mě však čekal až večer. Jestli hádáte, že se ozval pan Čermák, pak hádáte zcela správně.
Nejdříve jsem dostal přednášku o slušném chování, která přešla v mírnou litanii, a následně mi pán sdělil, že by to přeci jen za těch čtyřicet vzal, ale oficiálně by mi dal jen pětatřicet a pět bokem, aby manželka nevěděla. Dokonce mi vyhrožoval podáním trestního oznámení za sexuální obtěžování. Nejdříve jsem se mu vysmál, a pak jsem mu na oplátku vysvětlil, že už mám solidního kupce, který dá možná i pár kaček navíc a že speciální nabídka, kterou jsem jim ráno udělal, stále ještě platí – do půlnoci a doporučil mu, že příště nemá brát svou příliš šetrnou a povýšeneckou ženu k obchodním jednáním. Dlouho bylo ticho, pak mi pán sdělil, že jeho žena není žádná kurva, která mi roztáhne nohy kvůli pár stovkám a mě to začínalo čím dál tím víc bavit. V podstatě to byl jen hec, vůbec jsem to nemyslel vážně, naopak jsem si v duchu říkal, že oni to auto rozhodně nedostanou, ale bavil jsem se jejich úpornou snahou. Normální člověk by se sebral a poslal mě k šípku, nebo by se mi pokusil dát přes hubu, ale Čermákovi holt byli jiní, takže jsem navázal na svou předchozí řeč a připomněl mu, že se nejedná o pár stovek ale o pět tisíc a sadu zimních pneu. Navíc jsem doplnil, že druhý den buď auto prodám jednomu mladému muži za dvaačtyřicet, nebo jim za pětatřicet, ale jeho žena si ten rozdíl odpracuje na zádech.
Vedli jsme spolu rozhovor ještě dalších deset minut, při kterém jsem se dozvěděl, že jeho žena na „tyhle věci“ nikdy moc nebyla, že už je dvojnásobnou babičkou, její padesát osm a mám si na to najít nějakou mladší.
Povídám mu: „Pane Čermáku, mně je celkem jedno, jestli vaše žena ráda šoustá nebo nikoliv. Osmapadesát je krásný věk, alespoň ještě něco užije a na čápa s vránou snad nevěří, když máte vnoučata, logicky předpokládám, že máte i dítě nebo děti, takže to asi už minimálně jednou dělala.
„Vy si ze mě děláte legraci, že jo?“ Začal pan Čermák pomalu chápat.
„No konečně! Víte, já vám to auto už prodat nechci. Sám víte, že je v perfektním stavu a že tu cenu skutečně má a vzhledem k vašemu věku, nic ve zlém, by vám sloužilo při troše údržby až do konce života. V inzerátu stálo, že cena je pevná, nic o dohodě nebo smlouvání tam nebylo. Jen jsem vám chtěl dát trošku za vyučenou, zejména vaší ctěné choti. Mimochodem, že milostivou pozdravuji a vás celkem obdivuji, že s ní můžete vegetovat, jak jsem pochopil, tak kvůli posteli to není,“ vysvětlil jsem částečně své chování.
„A nebyla by ještě nějaká šance?“ Nedal se odbýt on.
„Dobrá, ukecal jste mě,“ řekl jsem nakonec, „slevím ještě dva tisíce, ale ostatní podmínky platí!“
A pan Čermák mi práskl telefonem.
Zavolal jsem známým strejdy, kteří bydleli ve stejném městečku jako Čermákovi a zkusil se po nich poptat, i když jsem doufal, že už to skončilo.
„Bacha, ty vole, ti se soudí s vlastním příbuzenstvem o pár metrů zahrady a dokonce s obcí, kvůli příjezdové cestě a ten chlap, snad v životě nedal dýško v hospodě,“ informoval mě nejmladší člen rodiny známých do telefonu. Vzal jsem to na vědomí.

Tady by mohl můj příběh skončit a byl by naprosto banální, ale nekončí.

Nevím, co se ten večer u Čermáků dělo, ale museli to probírat ze všech stran. Přijde vám to absurdní, nebo snad nepravděpodobné, že by snad jen na chvilku uvažovali o mé nabídce? Pokud odpovíte na obě části mé otázky ano, tak jste velmi naivní.
No, samozřejmě, že o tom uvažovali, kdyby ne, tak po jejich ranním kvapném odjezdu od strejdova domu, bych už o nich nikdy neslyšel. Někdo si nechá pro korunu vrtat koleno, někdo druhou díru do prdele a někdo vám více či méně ochotně podrží. Ano, já vím, nebylo to ode mě ani slušné ani charakterní, ale já za prvé nejsem žádný Mirek Dušín a za druhé, byl to jen hloupý fór. Realitu z toho udělali oni. Na některé věci prostě musí být minimálně dva.
Nikdy jsem se nedozvěděl, jak to jejich dohadování vlastně probíhalo, a tak se to nedozvíte ani vy. I když v tomto případě bych chtěl být onou pověstnou zlatou muškou.
Ale třeba to probíhalo nějak takhle.„Ty myslíš, že za ty prachy neseženem něco lepšího?“ Sonduje ona.
„To auto je v podstatě netknutý, naprostá náhoda, budeme muset moc dlouho hledat a naše auto už neprojde technickou, a když projde, tak do toho budeme muset nasypat spoustu peněz,“ reaguje on zamyšleně.
„Doufám, že neuvažuješ o té věci?“ Vyprskne ona.
„No bóže, tak mu chvilku podržíš, on se vystříká a máme doma pět tisíc a ještě ušetříme za ty zimní gumy. Vono tě neubyde.“ říká on naštvaně.
„Ty ses snad úplně zbláznil, víš, co po mně chceš?“ Vyhrkne Čermáková a tváří se uraženě.
„Hele, neměla ses do toho vůbec montovat a ukazovat mu tam kozy. Já si dobře všim, jak po tobě čumí. To se nemůžeš slušně voblíknout?“ Kontruje Čermák.
„Já kvůli tobě budu chodit v pytli, ne?!“ Odpovídá ona stále dotčeněji.
„Prosim tě, nech toho, hlavně si ho prostě neměla dráždit a provokovat, bez tak je to nějakej úchyl, kdybych tam nebyl, byl by tě tam schopnej vojet na kapotě…. Ale toho auta bude škoda, to by byl dobrej kauf, v bazarech je vodpad, tohle je jako nový,“ říká on a je vidět, jak intenzivně přemýšlí.
„Jasně, zase je všechno moje vina. Hlavně že ty si moc chytrej. Von vleze na mě, ne na tebe, ale ty budeš mít nový auto!“ Nedá se Čermáková.
„Ten bude nadrženej, to bude rychlovka. Neni ti snad patnáct, to přežiješ! Navíc slevil další dva tisíce a auto, využíváš víc ty, než já. Já dělám jen šoféra. To je v pondělí k Máně do Brusnice, ve středu k naší holce do Bělohradu, v pátek na nákup, v neděli chceš odvézt do kostela!“ Čermák zvýší hlas.
„Slevil o sedm tisíc? Ten fakt nebude normální.“ a i Čermáková začíná přemýšlet…

A třeba to bylo úplně jinak. To koneckonců není důležité.

Druhý den ráno dorazil nějaký student, který nabídl dvaačtyřicet tisíc ve dvou splátkách a chtěl si auto hned odvézt. Vysvětlil jsem mu, že vůz není můj a že bych rád dodržel jistý formální a úřední postup a že mám odpoledne ještě jednu schůzku, ale že se určitě ozvu, maximálně zítra ráno.
Odpoledne jsem vyvezl strejdovo auto asi dvacet kilometrů do dílny, kterou provozovali dva automechanici, táta a syn, kteří rovněž projevili zájem. Po příjezdu se hned vrhli na prohlídku. Auto posadili na jámu a vlezli si pod něj. Když si vše prohlídli, vypadali velmi spokojeně a dohodě nic nebránilo. Slíbil jsem jim, že určitě brzo zavolám. Ostatní zájemce už jsem telefonicky odmítal.
Při návratu od automechaniků jsem pár kilometrů od strejdova domku narazil na známého omšelého Favorita jedoucího mým směrem. Pan Čermák si mě brzy všiml ve zpětném zrcátku a na nejbližší odbočce do lesa zastavil a dal mi znamení, abych se k nim přidal.
Po té se všechno semlelo hrozně rychle. Naivně jsem si myslel, že už mám od Čermáků pokoj, ale byli velmi neodbytní. Musím říct, že mě to celkem vyděsilo. Můj hloupý fórek se začínal mírně zvrhávat.
Paní Čermáková seděla mlčky v autě, obklopena nějakým nákupem a její muž se mě snažil venku u železné závory, za kterou byla vyjetá lesní cesta, ukecávat. Nakonec jsem mu nabídl, ať si auto ještě jednou projede, aby viděl, jakou udělal chybu. Podal jsem mu klíče, že počkám u jejich auta, a pak se dohodneme. Očekával jsem, že si k němu přisedne i jeho žena, ale on kopl do vrtule, rychle se otočil a zmizel na silnici, což jsem zjistil, až když už jsem byl u jejich auta. Šel jsem k paní Čermákové, abych se omluvil, ale ta už se soukala ven z vozu a natáhla se při tom pro kabelku ležící na zadních sedadlech, že pojede také. Najednou jsem měl před sebou zase její vystrčený zadek, jako tenkrát u strejdy na dvoře. V půlce pohybu ven z auta si všimla, že její manžel odjíždí. Tentokrát měla na sobě jen krátkou šatovou zástěru do půli stehen, bez rukávů se zapínáním od shora dolů v přední části. Uviděl jsem velkou část jejích kalhotek a to rozhodlo. Zkusím to, nejsou tu žádní svědci.
Stisknul jsem jednou rukou její macatou půlku a ona ztuhla, ale jinak nereagovala. „Tak, co dohodneme se?“ Zeptal jsem se.
Ticho. Vyhrnul jsem zástěru přes její široké boky a stáhl kalhotky k ohnutým kolenům. Stále ticho. Chytil jsem ji za zadek a povytáhl ven, abych k ní lépe mohl.
Paní Čermáková zůstávala nehybná, jen několikrát zadrmolila: „Hlavně rychle, hlavně rychle, než se vrátí!“ Rozepnul jsem si poklopec u jeansů. Můj čurák byl tvrdý jako kámen a nemělo cenu se zdržovat nějakou předehrou. Plivl jsem paní Čermákové mezi půlky, namočil bambuli, pak jsem si plivl ještě do pravé ruky a prohrábl její chlupatou kundu (paní neměla jen zrzavý přeliv, který kryl šediny, byla zrzavá všude). Vzápětí jsem se už do ní tlačil. Šlo to ztuha, byla užší, než jsem předpokládal a napadlo mě že, jak naznačoval pan Čermák, nebyla často „používaná“.
V protějším okénku jsem zahlédl v odrazu její obličej s vytřeštěným výrazem. Nakonec jsem přeci jen vklouzl do babičky Čermákové až po kořen. Obvykle bývám jemný, ale nevím proč, ale u ní jsem nebral žádné ohledy. Snad proto, že si to zasloužila. Paní Čermáková hekla pokaždé, když jsem tvrdě přirazil a vytřeštila oči ještě víc.
Držel jsem ji pevně za boky a užíval si to. Po silnici jezdila auta a kdokoliv by se podíval na lesní odbočku, uviděl by otevřené dveře u spolujezdce, zadek paní Čermákové a mě, jak ji šoustám.
Mezi tlumeným hekáním přišla paní Čermáková s návrhem, že až mi manžel zaplatí původních čtyřicet tisíc, vrátím jí sedm tisíc tajně bokem, ale že se on rozhodně nesmí nic dozvědět. To mě pobavilo. Pode mnou se vlnila její velká bílá tlustá prdel, ale paní přitom přemýšlela, jak by ulila prachy před manželem.
Vzpomněl jsem si u toho na to, jak mi pan Čermák nabízel telefonicky opačnou transakci, při které by on byl hrdina, který usmlouval cenu, ochránil čest své ženy a šoupnul by mi zbytek bokem. Ovšem na druhou stranu se jí nezapomněl zmínit o novém návrhu, kde už šlo o sedm tisíc. A paní Čermáková naopak vymýšlí, jak před manželem utají šukačku se mnou, zachová si před ním tvář a ještě na tom vydělá. V tomto případě je ale nutné podotknout, že si to odpracovává ona a mě do toho koneckonců nic nebylo. Takže jsem souhlasil. Navíc jsem v ní měl ptáka a nemělo cenu si to komplikovat.
Paní Čermáková mě nezapomněla popohánět.
„Kdybyste raději spolupracovala, milostivá, a zkusila hnout tou tlustou línou prdelí, možná by to tak dlouho netrvalo,“ řekl jsem sarkasticky.
A tak začala paní Čermáková sama přirážet. Bylo už na čase. V okamžiku, kdy jsem se konečně udělal a dostříkával slušnou dávku mezi její půlky a na záda, se strejdova Felicia objevila v odbočce. Rychle jsem odstoupil a schoval se za část vozu, kam nemohl mít pan Čermák výhled, kde jsem se upravil. Jeho žena jenom stáhla zástěru a vsedě si pak natáhla kalhotky. Na nějaké otření nebyl čas. Ovšem nevím, jak vysvětlí ten její obličej. Na spáncích měla zpocené vlasy, tváře jí hořely a ve výstřihu se jí perlily další kapičky potu, pod kterými jí naskákaly rudé skvrnky.
Raději jsem šel panu Čermákovi naproti. Zastavil a řekl mi staženým okýnkem, že je nakloněný dohodě a jestli bychom nemohli zajet ke mně. Rychle jsem vyhrkl, že odřídím jeho auto, ať nevystupuje, že pojedeme s milostivou za ním. Naštěstí souhlasil. A tak dostala paní Čermáková čas se zkonsolidovat a upravit. Celou dobu jsme v autě mlčeli.
U strejdy jsem jim na verandě nalil každému panáka slivovice. Pan Čermák sice argumentoval tím, že řídí, ale nakonec si přeci jen nechal nalít. Nervózně si u toho mnul ruce. Paní Čermáková do sebe taky kopla panáka a celou dobu koukala raději do země. Není divu, na prdeli a na zádech jí zasychalo moje sperma a měla čerstvě protaženou kundu.
Říkal jsem si, že už mě nemůže nic potkat, ale to jsem se mýlil. Byl jsem nakonec rozhodnut prodat jim se skřípěním zubů strejdovu Felicii, a aby se strejda necítil ošizený, ten rozdíl, který skončí v kapse paní Čermákové sám doplatit. Za tu legraci s prodejem to stálo, i když si asi říkáte, že za jedno číslo se seniorkou to byl trochu drahý špás. Jo, každá sranda něco stojí a tady šlo o princip. Pravda, lehce zvrácený ale přeci jen o princip. Jenže manželé Čermákovi mě nepřestávali překvapovat i nadále. Díky těm jejich vzájemným tajnostem a podfukům se do toho pěkně zapletli a já s nimi.
I pan Čermáka najednou popadl mamon a nechtělo se mu zbytečně připlácet, ani oficiálně a evidentně ani bokem. Stal ze z něj najednou jejich mluvčí a sdělil mi, že o tom se ženou „přemýšleli“. Doslova použil frázi: „Tak sme lidi ne, myslím, že se můžeme rozumně dohodnout.“ A podíval se na nás na oba. Málem jsem vyprsknul smíchy. Ještě před cca čtvrt hodinou jsem měl ptáka zabořeného v kundě jeho ženy.
Paní Čermáková ztuhla a teď nevěděla, co má říct. Z její povýšenosti a arogance nezbylo nic. Má se přiznat manželovi, že onu inkriminovanou část platby už „uhradila“? Postavit se rázně proti a pak potají, dle naší dohody, vyinkasovat rozdíl? Jenže, jak najednou vysvětlí ten obrat, když ona byla první proti původní ceně, kdyby ji nyní začala prosazovat. Těkala s očima od jednoho k druhému a její pohled mě prosil, ať mlčím.
Ano, já jsem byl ten hlavní problém. Když prozradím, že už jsme na cestě špásovali, bude před mužem za kurvičku, která se nechá při první příležitosti opíchat v lese, aby ušetřila, a když prozradím, že chtěla prachy sbalit, bude mít problémy hned dva. Prdel od mého semene a drobný podvůdek, na který manžel přijde. A bylo celkem jedno, že jí teď prodává osobně její muž. Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Navíc pan Čermák najednou přestal o nějakých čtyřiceti tisících uvažovat, opakoval stále novou částku třiatřicet.
„Mámu neubude, viď, vy si přijdete na svý a my dostaneme solidní cenu,“ shrnul to lakonicky.
V podstatě jí zbývaly jen dvě možnosti. Buď poslat svého muže s návrhem k čertu a odjet domů ošoustaná ale bez auta a mlčet do konce života, anebo to vše podstoupit ještě jednou! Ale v každém případě bylo jasné, že se penězi může rozloučit, protože ani já jsem teď nemohl těch čtyřicet tisíc prosazovat.
Viděl jsem, jak se to v ní pere. Přiznat se-nepřiznat se? Nutit manžela aby zaplatil čtyřicet, když ten už nechce? Trochu spoléhala na mě, že já řeknu, že jsem si to rozmyslel a chci jen prachy, ale to by zase mohlo být Čermákovi najednou podezřelé. Přeci jenom jsme byli zhruba patnáct minut v lese sami a paní Čermáková ještě stále vypadala, že oběhla půl polesí.
Nakonec jsme skončili na strejdově gauči, který měl v kuchyni. Přeci jen pořád ušetřili sedm tisíc a dostanou i zimní obutí. Pan Čermák zůstal hned vedle na verandě a nervózně popocházel po dřevěné podlaze. Paní Čermáková si klekla proti opěradlu, sama už si automaticky vykasala zástěru a stáhla úplně kalhotky. Ještě stačila syknout, že mi to nikdy nezapomene a za okamžik už zase pohekávala. Pérování ve starém gauči skřípělo a povrzávalo do rytmu tak, že to muselo být na verandu slyšet. Dobře vím, že stačilo, aby se strejda při odpoledním šlofíčku na něm otočil a bylo to slyšet po domě i na verandu. Stejně tak kroky po starých palubkách venku.
Když na chvíli ustaly, otočil jsem hlavu a pan Čermák se v místě kde odstávala záclonka, díval dovnitř. Svojí ženu nemohl prakticky vidět, šoustali jsme k němu kolmo, takže jediné, co mohl zaznamenat, bylo, jak se mi stáhly svaly na zadku pokaždé, když jsem přirazil a jeho žena hekla. Když jsem se otočil podruhé, už tam nebyl. Za chvíli jsem slyšel bouchnout dveře od auta. To se zřejmě kochal svým novým vozem.Když se vrátil po druhé na verandu, ležela už paní Čermáková na zádech, jednu nohu měla spuštěnou z gauče a druhou pokrčenou. Zástěru už měla celou rozepnutou, abych se při šoustání mohl dívat na ty její obrovské kozy, které se jí rozlily po hrudníku. Mezi jejími nohami jsem ležel já a zajížděl svým ptákem do její kundy.
V jednu chvíli, abych se dostal co možná nejhlouběji, jsem si opřel její nohy o ramena, strčil ji pod prdel strejdův polštářek a pořádně zatlačil. Jen vykulila oči, když jsem poprvé v nové pozici přirazil a stačila jen říct: „Proboha!“ A za několik sekund se pode mnou pasivní, a před tím jako prkno ležící paní Čermáková udělala. Jestliže v lese i tady na pohovce jen tlumeně a hrdelně hekala, teď si slušně zakřičela a zcela nečekaně rozpohybovala tu masivní zadnici tak, že jsem byl vzápětí hotový i já. Ovšem tentokrát jsem se nenamáhal s vytahováním čuráka, už vzhledem k jejímu věku jsem si nedělal starosti.
Nezvyklý projev paní Čermákové, upící pohovka pod námi, jejíž zvuky se teď zrychlovaly, přilákaly jejího muže opět k oknu a byl tak svědkem toho, jak plním hluboko její kundu semenem. To byla, jak se později ukázalo, chyba. Tento druh masochismu jsem nikdy nepochopil. Kdyby pan Čermák zůstal sedět v novém autě, ušetřil by si spoustu starostí a nervů.
Když bylo po všem, ukázal jsem jí, kde je koupelna. Musel jsem jí pomoci vstát a nohy se jí ještě klepali. Jenže její muž prostě neodolal, a když pohovka přestala vrzat a on uslyšel hlasy, už se cpal dovnitř. Co asi tak mohl najít. Já měl na sobě jen triko, od pasu dolů jsem byl nahý, z pinďoura mi ještě kapalo. Jeho žena měla šatovou zástěru do kořán rozepnutou, její kozy při pohybu dělal hrc sem-hrc tam a ze zrzavo-šedivého kartáče jí po stehně stékaly moje půlroční zásoby.
Po tom jsme se na verandě s panem Čermákem dohodli o úředním postupu o platbě a převodu vozu. Během našeho šoustání se on stačil na verandě přiopít z lahve pálenky, která ležela na stole, takže jsem jim nabídl nocleh. Pan Čermák se ještě následně přikrmil tak, že jsme ho kolem desáté večer museli ukládat ve dvou. Uložili jsme ho na ten samý gauč, na kterém jsme si to před tím rozdávali s jeho ženou.
Paní Čermákové jsem na noc půjčil jednu strejdovu košili na spaní a uložil ji, rovněž lehce připitou, do strejdovy ložnice, která po smrti tety sloužila občas pro hosty. I když to bylo zbytečné. Už v půl jedenácté jsme znovu šoustali, ačkoliv když jsem z ní těsně před další píchačkou strhl peřinu a položil se jí mezi nohy, mírně protestovala a vytýkala mi, jestli to přeci jen nepřeháním. Bavili jsme se takhle pospolu až do půl třetí do rána, kdy jsem se do ní udělal naposled v poloze, při které ležela už téměř bezvládně na břiše, jenom s přizvednutým zadkem polštářem a já ležel na ní. Pan Čermák chrápal v kuchyni a jeho žena zatím přišla k dalším dvěma orgasmům a já se během jeho „kómatu“ ještě třikrát vystříkal do její kundy.
Ráno jsem udělal kafe pro všechny a doufal, že se s nimi uvidím až na úřadech. Jenže pan Čermák měl nejen opileckou, ale také, bohužel, morální kocovinu. Než vstala jeho žena, srkal svoje kafe a měl blbé dotazy.
„Tak jaká byla?“ Vyzvídal.
„Nevysereme se na to, příteli?“ Snažil jsem se zabránit sdělování detailů.
„Vzala ti ho do huby?“ Nedal se.
„Fakt to chcete vědět?“ Kroutil jsem hlavou.
„Doma to dělat nechce, ale tady držela jako čubka, že jo?“ Drmolil dál.
„Souhlasil jste s tím,“ připomněl jsem mu.
„Hekala teda pořádně a ještě se nechá napustit.“ To už snad ani nebyl dotaz.
Raději jsem šel paní Čermákovou vzbudit. Už byla oblečená a upravovala si vlasy. Řekl jsem jí, že už by měli jet, než se jí manžel zhroutí. Konstatovala jen, že má, co chtěl. Jen to dořekla, slyšel jsem, jak startuje jeho Forman. Vyběhl jsem ven. Pan Čermák najel autem až k bráně, která vedla ze dvorku, a zápasil tam s jejími do země upevněnými křídly.
„Vaše paní už jde,“ zavolal jsem na něj.
„Jen si tady tu kurvu nechte!“ Zakřičel na mě zpět.
A tak pan Čermák odjel zhrzený sám.
Teď jsem byl v pořádném průseru. Mohl jsem sice paní Čermákovou vypakovat, v podstatě to pro mě byla cizí ženská, ale na druhou stranu jsem to celé spískal já a většinou nemám ve zvyku utíkat od problémů. Navrhnul jsem jí, že ji odvezu k dceři, aby zatím měla, kde bydlet nebo k jiným příbuzným, ale ona tvrdila, že to jejího muže nakonec přejde.
No, ze začátku, to tak nevypadalo. Odpoledne přifrčel zpátky pan Čermák a přes branku naházel tři kufry se svršky své ženy a zmizel. Alespoň tento problém, byl vyřešen, a tak jsem jí ubytoval u strejdy. Přiznávám, že bez jeho vědomí.
Paní Čermáková nebyla z těch žen, které by plýtvaly slzami. Spíše ji popadl pořádný vztek a ten potřebovala ventilovat. Což mi celkem vyhovovalo, neboť u mě nakonec pobyla další čtyři dny, než to jejího muže přešlo a slovy policejních protokolů jsem během těch pár dní na paní Čermákové opakovaně provedl soulož. Dalo by se říct, že za těch pár dní vlastně nedala nohy k sobě.
Strejdova sousedka, paní Hanáková, která bydlí nalevo, nabyla dojmu, že za mnou přijeli moji rodiče, protože tam dva dny po sobě viděla oba Čermákovi a další dny vídala na dvorku a na zahradě paní Čermákovou. Tato mýlka ji bude zřejmě strašit po celý zbytek života, protože druhý den, který u mě pobývala moje údajná matka sama bez údajného otce, nás přistihla v okamžiku, kdy jsem šoustal paní Čermákovou, tedy údajnou matku, ohnutou přes kuchyňský stůl. Paní Hanáková, která je vrstevnicí paní Čermákové, se údajně přišla zeptat na strejdovo zdraví, ale protože nám nesla koláč, spíše odhaduji, že přišla vizitýrovat.
Pan Čermák nakonec vyměknul a pro ženu si skutečně přijel. Já se během rozhovorů s nasranou paní Čermákovou dozvěděl, že první orgasmus zažila až na strejdově pohovce se mnou ve svých osmapadesáti letech. Pan Čermák trpěl předčasnou ejakulací, a i když byl schopný v mládí pokusy opakovat, nepřesáhly většinou pár vteřin, minuta prý už byla rekord a časem, po narození jejich jediné dcery, se vzájemný sex omezoval na jednou za měsíc. Ona byla jeho první a on její také. Zůstávali spolu vlastně jen kvůli dítěti a později kvůli majetku. Než mě potkala, neměla paní Čermáková nikdy mužský penis v ústech, což jsem během trucování jejího muže napravil a některé polohy byly zcela tabu, protože při nich on vydržel ještě méně, než obvykle.
Během několika dalších dnů jsme s panem Čermákem dokončili převod, a přestože bydlí sotva dvacet pět kilometrů od strejdy, už jsem jeho ani ji nikdy neviděl. Z půl roku jsem se odstěhoval do Hradce.
Strejda se vrátil z nemocnice dva dny po tom, co jsem naposledy vytáhl svůj penis z paní Čermákové, počkal na výpis z účtu a chtěl mi vynadat za tu cenu, kterou jsem akceptoval. Položil jsem na stůl dalších sedm tisíc a dal se do vyprávění, které jsem mnohem později sepsal pro vás.
Strejda mi hodil prachy zpátky a řekl jediné souvětí: „Ty blbče, já se nesmím smát, mám v břiše nějakou mřížku, bolí to jako čert a popraskají mi stehy!“
A mimochodem, prodávám v současnosti ojetý VW Passat Variant z roku 2008 ve výborném stavu. Tak kdyby se našel nějaký pár, který by měl zájem……….

Zanechat odpověď pro Devnja* Takto označené položky jsou povinné

Oxi Mrtvá napsal

Celkem sranda číst v 15 letech podobný povídky 😀 ale velká pochvala za gramatiku ♥ celkem závidim tu sílu okamžiku nakládání manželky pana Čermáka dřív, než se to stačil dozvědět 😀

Panda Velká napsal

Vtipné a dobře napsané – a pokud se to opravdu stalo, tak doklad rření, ře stará stodola nejlíp hoří.

Dess napsal

Vynikající! Pobavil jsem se a jako bonus musím říct, že mezi místním brakem velmi kvalitní styl a vytříbený jazyk.

dusanko napsal

Perfektný príbeh, skoro som ho nedočítal ako som sa za brucho držal a slzy si utieral …. ???

jiru napsal

Vynikající, ať už se opravdu stalo nebo ne.

Vláďa napsal

Tak já bych tomu snad i věřil.
Každopádně super napsaný a vzrušivý taky..

Čtenář napsal

Tohle prostě nemá konkurenci 🙂

Truckercech napsal

Tak toto je supr povidka.. spis takova ze zivota pro pobaveni 😀

Petr napsal

Tak tenhle příběh nemá chybu, jde vidět, že ho napsal sám život 😄👍

Devnja napsal

Dokonalé! Kromě kapky vzrušení jsem se hlavně skvěle nasmála 🙂 Pište dál!

Alex napsal

Opravdu velice kvalitní psaní a příběh jenž měl hlavu a patu a ve kterém se chlap neudělá 8x během hodiny.

EMI napsal

Kvalitní a vtipné. Myslím že to se vymyslet ani nedá.

Blendbitch.42_ napsal

Dobrý den, měli bychom s přítelkyní zájem.

TOPlist