Vaše erotické povídky

To, že jsem lesbička, jsem věděla už dávno předtím, než jsem přišla na gymnázium. Odjakživa mě víc přitahovaly holky a hlavně starší ženy. Platonicky jsem milovala mamčiny kamarádky a kolegyně z práce. Rozuměla jsem si s nimi víc než s mamkou. Byly to pro mě důvěrné přítelkyně a netušily, že z mé strany je za tím něco víc. Nejvíc se mi ale líbily učitelky. Vlastně už od školky. Díky tomu, že jsem se většinou dobře učila a byla jsem hodná, mě měly rády.

Na gymnáziu jsem poznala svou životní lásku. Jmenovala se Helena a byla to naše třídní od prvního ročníku až do maturity. Bylo jí tehdy 45 let a byla rozvedená. Zbláznila jsem se do ní na první pohled. Nebyla každému sympatická a asi nebyla ani výjimečně krásná, ale pro mě byla okamžitě sexuální bohyní. Snila jsem o ní ve dne v noci a často utíkala domů, abych se tam mohla při onanování oddávat těm nejdivočejším fantaziím o ní a o mě.Byla to odbarvená blondýna s pevnými ňadry a v obličeji měla přísný, takový ten učitelský výraz. Nosila oblečení, které mě denně dráždilo k zbláznění: svetřík nebo halenku, sukni, punčochy a lodičky. Věděla jsem, že ji musím mít. Anebo jí to aspoň říct. Od začátku jsem se jí snažila nadbíhat. Hlásila jsem se při každé příležitosti, když potřebovala dobrovolníka na nějakou práci ve škole. Jakmile bylo nutné s něčím pomoct anebo se něčeho ujmout, byla jsem první, kdo zvedl ruku. Často jsem se jí i ptala, jestli něco nepotřebuje. Brala to jako výraz mé snahy dobře se u ní zapsat a já byla nešťastná. Ta ženská si mě všímá jenom jako své studentky! Copak se jí nelíbím?
Přitom si myslím, že jsem byla atraktivní. Měla jsem dlouhé blond vlasy a sexy postavu. Klukům se líbily moje oči, rty a samozřejmě prsa, ale k ničemu se žádný z nich neodvážil. Já bych je stejně odpálkovala. Měla jsem oči jen pro Helenu. Dívala jsem se na ni neustále. Sledovala jsem ji při hodinách i o přestávkách. Čekala jsem, kdy si toho všimne a něco udělá nebo řekne. Občas jsem se setkaly pohledem, ale dělala jakoby nic.
Po nějaké době jsem to už nevydržela a napsala jí dopis. Nevěděla jsem, jak jí ho předat, tak jsem jí ho tajně přinesla do kabinetu. Psala jsem v něm, jak ji obdivuju a zbožňuju a že bych byla ráda, aby si mě všímala.
Pozvala si mě na konzultační hodinu a řekla: „Míšo, víš, v tomhle věku si kluci i holky hledají nějaký starší vzor, ke kterému vzhlížejí. Ty sis našla mě, ale já ti musím říct, aby sis uvědomila, že jsem tvoje třídní profesorka. je mi to líto, ale přeju ti, abys našla někoho, kdo by tě měl opravdu rád a byl na tebe hodný.“
Začala jsem brečet. Tak ona mě nechce? Nevěděla jsem, co si počít. Všechno se mi úplně sesypalo. „To mi nedáte ani naději, paní profesorko? Já chci jenom vás a nikoho jiného.“ Odpověděla: „Ale já ti žádnou naději dát nemůžu. Nezlob se. Tím bych ti jenom ubližovala. Ty toho v životě musíš hodně zažít a ne se k něčemu upínat.“
Pohladila mě po vlasech a řekla: „Slibuju ti, že za mnou můžeš kdykoli přijít a já si s tebou popovídám o všem, o čem budeš chtít.“
S pláčem jsem šla domů a tam brečela celou noc. Měla jsem na ni hrozný vztek. Dlouho jsem ji nenáviděla. Zatvrdila jsem se a začala zlobit. neučila jsem se, dělala průšvihy doma i ve škole. Až si mě Helena musela pozvat a pohrozit mi, že jestli takhle budu pokračovat, můžu propadnout, nebo být vyhozená ze školy. A pak řekla něco, co můj život navždy změnilo: „Já tě mám ráda. Ale takovou, jaká jsi byla dřív.“
Začala jsem sekat dobrotu a nakonec to v pohodě dotáhla až k maturitě, kde jsem měla samé jedničky. Na maturitním večírku jsme si chvilku povídaly a já jsem řekla: „Paní profesorko, kdybyste mi tehdy nedala naději, asi bych tu teď s vámi nebyla.“ A ona na to: „Já jsem ti ji musela dát. Trápila jsem se, když jsem viděla, jak ses změnila. Uvědomila jsem si, že k tobě něco cítím, ale nemohla jsem ti to říct. Teď už ti to říct můžu. Cítím k tobě něco silného a chci tě poznat blíž. Jestli jsi na mě nezanevřela, můžeme to spolu zkusit.“
Bylo to to nejkrásnější, co jsem do té doby slyšela. Celou noc jsem brečela, ale tentokrát štěstím. Hned jak jsem udělala přijímačky na vysokou, zavolala jsem Heleně a domluvila se s ní, že k ní přijdu.
Byl horký letní večer a já celá nervózní a rozechvělá zazvonila u ní doma. Bydlela sama ve velkém bytě, který ji nechal manžel. Řekla mi, že se od ní odstěhoval, protože ho s í nebavil sex. „Mně to s ním taky nic neříkalo. Už tehdy jsem věděla, že se mi líbí ženy, ale nebyla jsem si to ochotná připustit. Teď už to nechci skrývat.“Povídaly jsme si dlouho. Pak odešla do koupelny a když se vrátila, postavila se do dveří ložnice a nechala ze sebe spadnout župan. Stála tam opřená o futro úplně nahá a řekla: „Pojď, Míšo.“
Šla jsem k ní a začala ji sladce líbat. To už jsem byla dole úplně mokrá a tvrdly mi bradavky. Nechala jsem ji, ať mě svlékne a pak mě vezme za ruku a odvede do postele.
„Něco ti musím říct, Heleno. Jsem panna, ale chci, abys na mě byla zlá. Rozumíš?“ řekla jsem.
„Tak ty chceš, abych byla zlá? Tak já budu. Ode dneška budeš tady u mě a budeš poslouchat na slovo,“ odvětila přísným hlasem, který jsem od první chvíle ve škole milovala. „Budu tak zlá, až budeš prosit, ať toho nechám!“
Hodila mě na postel, donutila mě kleknout si na všechny čtyři a přivázala mě za ruce k pelesti. Neviděla jsem za sebe a jenom jsem cítila, jak se ke mě zezadu blíží. Chvíli mě hladila zadeček a kundičku, ale pak mě začala hrubě prstit. Když k tomu přidala lízání, začala jsem nahlas sténat. Najednou prudce přirazila rukou a protrhla mi blánu. Vykřikla jsem bolestí a krvácela, ale ona si toho nevšímala. Prstila mě jako šílená a sykla: „Teď ještě nejsem zlá, to je teprve začátek, ty couro. Budeš litovat, že jsi přišla.“
Strkala mi prsty do kundy i do zadečku a dělala mě.