Vaše erotické povídky

Vrata povolila o další centimetry. Vojáci se znovu zapřeli proti úderu a doufali, že pokované dřevo vydrží ještě jeden náraz beranidla. Ozvalo se zachroptění a jeden z vojáků se sesunul k zemi. Ostatní se instinktivně odtáhli od praskliny ve vratech, kterou beranidlo způsobilo. V duchu však pogratulovali spolubojovníkovi ke krásné smrti. Jestli se k nim démoni dostanou, každý bude snít o smrti čepelí.

Adriin šíp zasáhl krk nepřítele s neochvějnou jistotou. Ještě než dopadl na zem, měla kněžka luk znovu připraven. Postupně vypustila na dvacet šípů, než její střely začaly míjet cíl. Vřava kolem opevnění ubírala soustředění a zásoby mentální síly ubývaly. Koutkem oka zahlédla, že ostatní dívky mají stejný problém. Když se obrovská vrata, která stála jako poslední obrana před hordou nemrtvých, pod tíhou beranidla prolomila, přestala se kněžka soustředit úplně a střílela šípy naslepo. Bylo jedno, jestli zasáhne i své vojáky. Věděla, že uvítají smrt zastřelením, než aby jim oživlé mrtvoly rozpáraly hrdla. Bohužel i na dálku viděla, jak se od brány rozstřikuje krev na všechny strany.
„Všichni zpátky! Stáhněte se do chrámu!“
Adria s hrůzou sledovala, jak se nekončící armáda hrne dovnitř jako kobylky. Zrůdy zdolávaly jednotlivé barikády s lehkostí a trhaly na kusy vše živé, co se jim stavělo do cesty. Zbývalo vydat poslední rozkaz.
„Verono, odved Kláru do bezpečí. Vemte ještě další děti. Oni chtějí stejně dospělé kněžky. Získáme vám trochu času,“ a téměř na hranici slyšitelnosti zašeptala: „Mojí malou sestřičku nedostanou.“
Dívka nejblíže k Adrii rychle vyrazila splnit úkol následovaná několika staršími ženami. Ostatní kněžky odhodily luky a vyměnily je za zbraně nablízko. Adria sundala z jedné stěny kopí a otočila se čelem ke schodišti. Nebude trvat dlouho a nižší patra padnou. Ostatní kněžky se semkly do kruhu kolem ní a za pár vteřin se k nim přidala i Verona. Jak řev pomalu utichal a nahrazovalo ho nechutné chrčení nemrtvých, blížil se i rozhodující souboj.
„Kde jsou démoni?“ zašeptala plavovlasá dívka po Adriině pravici.
„Nevím, Maro, možná je to jen akce nemrtvých.“ Jen co vyslovila svou odpověď nahlas, věděla, že se mýlí. Nemrtví by nikdy nebyli schopní zorganizovat takový útok a ani by k němu neměli důvod. Zůstávali v klidu na svých shnilých územích, kde likvidovali všechno a všechny. Ovšem jen zřídka se vydávali za hranice. Tentokrát je musel stmelit někdo silnější. Někdo, kdo má na chrám spadeno už dlouhou dobu. Někdo, kdo s jejich pány bojuje po tisíciletí.
První mrtvola vtrhla na jejich balkón a přerušila Adriiny úvahy. Kněžka neváhala a širokou čepelí oddělila stvůře hlavu od krku. Brzy se rozpoutalo peklo. Čtyři kněžky čelily nekončícímu proudu nepřátel. Jejich pevná formace povolovala a Adria se brzy ocitla oddělená od ostatních. Při jednom prudkém rozmachu se jí uvolnil pruh látky zakrývající hrudník. Hluboký výstřih odhalil velká a pevná prsa, což nemrtvé ještě víc rozdivočilo. Kněžka se neúspěšně pokoušela jednou rukou zakrýt, zatímco druhou stále bodala kopím. Udělalo se jí zle z pohledu na mrtvoly, které slintající a smyslů zbavené zíraly na její bradavky.
„Rychle se zakryj, nebo je ještě víc vyprovokuješ!“ Veroně se podařilo dostat se mezi a získala tím pro Adriu potřebný čas.
Dívkám se znovu podařilo dostat k sobě, když se chrámem rozlehlo ohlušující zatroubení. Zezdola se ozval povyk a práskání bičem. Adria se opatrně přesunula k zábradlí a z obličeje jí zmizela veškerá barva.
Na nádvoří stála ve formaci sešikovaná armáda démonů. Vepředu stáli ti nejobyčejnější, kteří se od lidí lišili pouze narudlou kůží, ostrými zuby a malými rohy. Vzadu se tyčili démoni s obrovskými zahnutými rohy. Končetiny měli podobné kozím nohám, jen kopyta byla asi čtyřikrát větší. Rudou kůži měli naplou a podivně matnou, v tlamě se leskly zuby ostré jako břitvy. Pařáty by dokázali rozpárat člověka od hlavy až k patě. V čele oddílu stáli tři postavy. A Adria okamžitě věděla, že je mrtvá.
Pohled jednoho z nich se stočil na balkon a kněžka bezděčně couvla. Rozhlédla se po posledních přeživších, kteří se stáhli kolem. Nejblíže pořád stály kněžky – Verona, Mara a sotva šestnáctiletá dívka Hlynn. Opodál třímalo meče pět vojáků a jeden podpíral starého kněze.
Adria sebrala odvahu vzít ostatním naději.: „Přišli si pro nás Bratři.“
Verona slyšitelně zalapala po dechu a Hlynn se rozvzlykala. Kněz po ní šlehl vzteklým pohledem. „Koukej se sebrat holka.“
Adria neměla sílu nic říct. Každý znal démonické bratry. Nejstarší z nich – Caleb, byl nejsilnější a nejbrutálnější. Říkalo se, že v prvotní válce s anděly vytrhával svým obětím křídla a zdobil jimi své komnaty. Prostřední Marcus – byl krvežíznivý znásilňovač. Jeho zábavou bylo pokousat dívky a nechat je přeměnit v démonky, které ho pak uspokojovaly nejšílenějšími způsoby. Stovky dívek, mladých i zkušených doslova usouložil k smrti. O nejmladším Viktorovi se toho moc nevědělo. Byl nevypočitatelný. Údajně rád zkoušel experimenty s přeměnama a své sexuální otrokyně rád trýznil. Přiváděl je k nekonečným orgasmům a pak je nechával svíjet se touhou. Takový byl příběh tří Bratrů.
Dokázali na sebe vzít iluzorní podobu a svádět i děsit zároveň. Caleb rád zůstával ve své pravé podobě. Byl skoro dva metry vysoký, dlouhé uhlově černé vlasy mu padaly skoro až po pás a částečně zakrývaly složená křídla. Marcus chodil spoře oděn a vystavoval svůj úd všem vyděšeným pohledům, které byly schopné snést jeho velikost. Na křídlech si nepotrpěl, nechával viditelné pouze své rohy, se kterými rád vylepšoval své sexuální hrátky. Viktor vypadal nejvíc jako člověk, dokonce si nechával lidskou podobu očí, i když byly absolutně černé. Vlasy se mu na krku kroutili jako hadi. Byl neobyčejně krásný, stejně jako ostatní jeho bratři.
Adria se přistihla, že nedokáže od vražedné podívané odrhnout oči. Musela se tak zákonitě střetnout i s jejich pohledem. Marcus se chlípně olíznul a rozběhnul se ke dveřím. Viktor ho následoval s bičem a cestou odháněl nemrtvé s cesty. Caleb roztáhl křídla a několika mocnými pohyby přistál na hrazení balkónu.
Skupinou se rozezněl svorný výkřik. Pár nemrtvých, kteří byli stále vyprovokovaní Adriiným poprsím, se ještě stále sápalo dopředu. Viktor je pár pohyby bičem doslova rozsekal na kusy. V chvilkovém zmatku využila kněžka času a vyslala myšlenku k ostatním. Poslední odpor.
Adria se vrhla směrem ke schodišti, kde hlídala skupinka démonů, která následovala Bratry. Její kopí opisovalo elegantní křivky a rozsévalo smrt všude, kde se dalo. Snažila se nevnímat, jak Caleb roztrhl vojákům i starému knězi hrdla. Brzy jí došlo, že se jí pokusí zmocnit. Ozvalo se křupnutí a její kopí se zlomilo. Zjistila, že má opět rozhalená prsa a také, že zůstala jediná stát.
Caleb držel v jedné ruce za krk Maru a v druhé Veronu. Obě se bezmocně zmítali a nohama komíhaly půl metru nad zemí. Marcus svíral za čelist Hlynn a jazykem jí olizoval krk. Nato vycenil zuby a zabořil je nebohé dívce do hrdla. Krev dostříkla až na Adriu, která se nemohla ani pohnout.
„Zase jsi to přehnal, bratříčku.“ Viktorův medový hlas přerušil mlaskavé zvuky.
Marcus zvedl hlavu a v úsměvu odhalil řadu zkrvavených špičáků. Pustil umírající Hlynn na zem a rozhlédl se po své další oběti. „Co uděláme s nima?“
Caleb mu hodil obě kněžky do náruče a odpověděl mu.: „Úkol je jasný. Někde tady v chrámu je ukrytý tajný vstup do Nebe. Potřebujeme sílu kněžek k otevření brány. Víš, co jsem ti říkal o jejich proměně. Jestli je zakousneš jako tuhle husičku, budou ti vzdorovat a nepromění se. My je potřebujeme jako démonky.“
„Super, takže si s váma pěkně pohraju,“ na to se otřel svým přirozením o Mařino stehno.
Caleb ho znovu přerušil. „Pohraješ si s nima, ale až za pár dní. Potřebuju tě sebou ještě v posledním útoku. Viktor se tady o to postará. Jen přemýšlím, která pro tebe bude nejlepší.“ Pohledem obkroužil postavy kněžek a zastavil se u Adrie.
„Přiveďte tuhle!“
Jakési ruce jí pevně sevřely za vlasy a táhly směrem ke Calebovi. Další jí vytrhly násadu od kopí a strhly šaty. Adria se normálně za svou nahotu nestyděla, přesto nedokázala vydržet představu toho, co mělo přijít. Byla ráda, že až na Veronu a Maru byli všichni ostatní mrtví.
Caleb z ní serval veškeré oblečení a hodnotitelsky si ji prohlédl. Levou rukou ji držel pod hrdlem a pravou svíral její prso. Na to sklonil hlavu a pusou nasál bradavku. Chvíli jí jazykem objížděl ze strany na stranu, pak ji skousl. „Mmm, velký a pevný. Široký pěkný dvorce, ztvrdlý bradavky jako kámen. Copak, copak, že by se ti to líbilo?“ Pak jí kolenem roztáhl nohy a prsty pronikl dovnitř. Palcem přejížděl mezi pysky a zbylými prsty tlačil na vnitřní stranu. „Pěkně šťavnatá. Vypadá to, že jsme vás vyrušili v nejlepším. Tohle musím ochutnat. Podržte ji!
Tři démoni okamžitě přiskočili a zvedli protestující Adriu do vzduchu. Zatímco jí jeden držel ruce, aby se nemohla bránit, další dva jí drželi roztažený nohy tak, že Calebovi stačilo jen pokleknout na koleno. Vzápětí ucítila mezi stehny jeho horký vlhký jazyk. Zaječela a vzdáleně zaslechla, jak Marcus hýká smíchy. Caleb dál komentoval situaci, jako by se nic nedělo. „Božská chuť. Marcusi, musíš ochutnat taky. Ale varuju tě. Koukej se krotit.“
Adrii někdo zakryl pusu a tak jen třeštila oči, když ucítila, jak jí vchodem proniká Marcusův jazyk. Když jí vrazil jeden prst do zadku, bezmocně sebou zazmítala. Pak bylo najednou po všem a ona se ocitla na mramorové podlaze.
„Máš pravdu bratře, „nevinnosti“ kněžek se nic nevyrovná. Má štěstí, že jí necháváš Viktorovi. Já bych jí vyšukal mozek z hlavy. Hej Viki, až jí budeš zpracovávat, pohraj si trošku i vzadu. Vepředu reaguje dobře, ale vzadu je nejspíš nezkušená.“ Znovu se rozeřval smíchy a obrátil se k odchodu. Ve vzduchu za ním zůstaly viset slova: „Jestli hned nezasunu, tak urvu pár hlav. Doufám, že nějaký maso zůstalo naživu.“
Caleb se otočil k nejmladšímu bratrovi s posledními pokyny. „Vrátíme se za devět dní. Tyhle dvě, co upadly do bezvědomí, zavři do nějakýho vězení. Ať se k nim nikdo nedostane, než si je vezmu do parády já nebo Marcus. Tuhle kněžku zpracuj tak, že ještě nikdy nezažila silnější orgasmus. Pak se přemění sama a dobrovolně. Pro anděle už žádná zábava nezůstane.