Potkávám jí na chodbě a je mi velice sympatická a já přemýšlím jak to udělat abych s ní mohl být chvíli sám. Je sice o něco starší než já ale to mi nevadí, protože jí v očích svítí plamínky a usmívá se na mne tak, že mě to velice dráždí. Jednoho dne zůstávám v práci déle, protože potřebuji něco nutně dodělat a náhoda tomu chce, že se potřebuji paní V na něco zeptat a tak vytočím její číslo služebního telefonu, načež si uvědomím, že tam asi nebude, protože je už po pracovní době.
číst více
Už od rána bolo v kanceláriách riadne dusno. Malej firme šéfoval manželský pár ,Peter a Zita, obaja boli veľmi nervózny.Príčinou bola kontrola ,ktorá mala dnes začať. Pred pár rokmi využili známosti, z únie získali dotáciu desať miliónov korún. Časť použili na úplatky,zvyšok cez fiktívne faktúry minuli. Teraz doplatili na to,že sú zastrčení v malej dedine,nemali informácie o zmene v kontrolách.
číst více
Žila byla jedna holčička, která nosila všechno oblečení červené. Tato holčina se jmenovala Karla Kulková a každý čtvrtek chodila ke své babičce. Už od mala to byla rozverná holka a po lesní pěšině za svou babičkou chodila jen tak nalehko v červených krátkých kraťáscích a červeném nátělníku. Toho si nemohl všimnout rakouský přistěhovalec Wolfgang, který žil v chatce, kolem které Karla Kulková chodila k babičce.
číst více
Asi tak před rokem jsem šel s kamarádem na vstupní pohovor do jedné nejmenované firmy. Hned při vstupu mě uchvátila veselá a hravá atmosféra, která tam panovala. Hned vás napadne touha být součástí toho kolektivu. Korunu tomu nasadila ředitelka firmy, kterou když jsem spatřil, málem se mi podlomila kolena.
číst více
Jakmile se za posledním opozdilcem zabouchly dveře, spadlo ze mě veškeré napětí. Poté se dal autobus do pohybu. Konečně jsem odjížděla z téhle země, konečně končila má „dovolená“. Kdyby mi někdo před pár týdny řekl, co tady zažiju, upřímně bych se mu vysmála do obličeje. Jenže teď, po tom všem, co se stalo, ani nevím, které mé já se vlastně vrací domů.
číst více
Stála jsem na balkoně. Myslela jsem na to, jak jsem ho na pláži urazila. Bylo tak bolestivé dívat se mu při tom do očí.
Do těch nádherných, tmavých očí. Obejmula jsem se pažemi. Ne! Je to frajírek a náfuka, a jestli si myslí, že mě dostane do kolen tím, že mi bude vyprávět o tom, jak skvěle se mrdá při měsíčku na pláži, má smůlu.
číst více
Je na čase, abych vám vyprávěl celkem kuriózní příběh, který se týká mé nadřízené ale i mě samotného. Nebudu uvádět žádná jména, jelikož má nadřízená stále pracuje jako generální ředitelka jedné velké společnosti. Znám se s ní už dlouho, jsme přátelé už od střední školy a tak ke mně má velkou důvěru. Předem musím říci, že na tak vysokou pozici by se nedostala, nebýt její vytrvalosti, neodbytnosti a neústupnosti.
číst více
„Ne že se mi budeš dívat pod sukni.“ posadila se přede mne Terezka s nohama cudně u sebe.
„Ale no tak. Tery to bys mě neudělala.“ Rukou jsem zabloudil na terčino levé lýtko, které jsem zlehka hladil, „Koukni se na Denisu, jak má vyzívavě roztažené nohy. Jak jí ty slušivé tyrkysové šaty obepínají půlky. Bože ona snad nemá kalhotky.“ Nachal jsem terčino lýtko a pospíchal k Denise.
číst více
Je sobota odpoledne a já si tak ležím na válendě a v krajkových kalhotkách si probírám již hodně zvlhlé závojíčky a přemýšlím, jak to dnes provedu abych někde chytla pořádného samce na šukání. Již od neděle jsem neměla ani kousek chlapa, natož pak celý ten kousek. Jsem už nadržatá jak stepní koza, když mě z toho probírání vyruší telefon. „Ahoj Aneto, co děláš, nechtěla bys jít večer na takovou menší párty? Mám tady na hotelu dva senza borce a byli by povolní něco přeříznout, co Ty na to?“
číst více
Byl pátek odpoledne a já jsem právě nastoupila službu na pohotovosti. Čekalo mě čtyřiadvacet perných hodin, a to po celém týdnu práce. Zkrátka ne zrovna pěkná vyhlídka. A taky to začalo hned. Zvečera volali z blízkého utečeneckého tábora, že tam mají nemocného.
číst více
