I. Obřad
Monarcha pohlédl do zrcadla. Nebyl už nejmladší, ale přesto se cítil při síle. Vysoký, silný, lehce prošedivělý válečník. Vládnout celé zemi, chránit a bránit její lid, podporovat obchod, pobízet podnikatele, odrazovat útočníky, spěchat na pomoc spojencům – a doufat v jejich včasný příjezd, pokud strategicky selhával, byla jeho práce...
číst více
„Copak je, drahý, stalo se něco? Mám někde nějaký flíček....?“ Narcisa už to nevydržela, od chvíle, kdy vyšla ze šatny, přes průchod polovinou ministerstva až ke schodům k sálu, kde se nacházeli teď, na ni její muž stále zíral. „Ne, to ne, jsi nádherná,“ říkal zaskočen otázkou, raději sklonil zrak, když jí vadil jeho pohled. „To mi přece můžeš říkat, já to ráda slyším,“ zašeptala mu smyslně, více se k němu přitiskla. „To je hezké, ale tady ne, lásko,“ upozornil ji stroze, podstoupil na původní vzdálenost, napřímil se a vešel do sálu. Narcisa nasadila zářivý úsměv.
číst více
KAPITOLA DEVÁTÁ: O SPÍCÍM ZÁMKU
Ve stejné chvíli jako Růženka, či snad o vteřinu později, to není důležité, usnul také celý zámek. U brány zbrojnoška opřena o halapartnu a další ve zbrojnici a na schodech, ve strážní věži a u brány vězení. V kuchyni kuchařka a její pomocnice, jedna ruce v těstě, další nad polévkou, třetí u kamen... Komorná, která právě stlala postel, zůstala nad ní nahnutá, jako by zkameněla. Ve stáji usnula kovářka uprostřed kování a grošovaná klisna s hlavou skloněnou a svěšeným pyskem tiše oddechuje ve spánku. Usnula i voda ve fontáně.
číst více
KAPITOLA PÁTÁ: O DĚDICTVÍ PO KRÁLI, SVÍČCE A PANENSKÉ BLÁNĚ
Jednou Růženka cosi provedla a královna jí dala domácí vězení. Dívka vzpurně zabouchla dveře svého pokoje a s pomstychtivým výrazem za sebou zamkla - když ona nesmí ven, tak nikdo nesmí k ní! Jak tak chodila po místnosti a vztekle kopala do všeho, co jí přišlo do cesty, vypadl z dřevěného obložení jeden malý panel a odhalil tajnou skrýš. Růženka zapomněla na slast a jala se objev zkoumat. Zašmátrala v úzké prostoře a nahmatala svazek papírů. Když jej vytáhla na světlo denní, zjistila, že je to jakási tenká kniha bez pevných desek, plná obrázků.
číst více
Další den se pomalu skláněl ke svému konci. Zapadající slunce nádherně podbarvovalo mraky do krvavě červeného odstínu. Vše bylo mysticky oranžově zabarvené od skomírajícího slunce. Lumír právě vystoupil na konečné lince autobusu. Poslední zastávka se nacházela v průmyslové zóně jednoho města. Do cíle to měl ještě skoro kilometr. Nikde nikdo. Bylo to vše zvláštní.
číst více
KAPITOLA PRVNÍ: O IMPOTENTNÍM KRÁLI, VILNÉM
ČARODĚJI A ŠIKOVNÉM MALÍŘI
Bylo nebylo. Za devatero horami a devatero řekami žili v malém
království král a královna a ti strašně toužili po děťátku. Král užíval
nejrůznější medikamenty na zvýšení potence, radil se se všemi mudrci,
které se mu podařilo sehnat, povzbuzoval svou vákonost umělecky
vyvedenými pornočasopisy, které specielně pro něho vytvářel jeden
malíř v podhradí, ale všechno marno - víc jak jednou za měsíc se na nic
nevzmohl. Většinou to však vyšlo na královniny neplodné dny a tak čas
plynul a vytoužené dítě bylo stále v nedohlednu.
číst více
V mých představách existují oblasti, kterým vládnou muži. Na celé zemi není žena, která by se před nimi skryla. Jejich chápání světa je jednoduché. Mít a zároveň vlastnit ženu, která by byla poslušná manželka, milenka, a přítelkyně. Existuje jen málo míst, kde by se žena mohla cítit v bezpečí. Pár měst, kde si pokojně žijí a nemusí se bát.
číst více
Úvod
Milovali jste, když jste byli dětmi, něžné pohádky ? Toužili v době nezralého mládí po erotických dotecích vysněných bytostí? A nyní, už jako dospělí, zaposloucháte se rádi do romantických příběhů lásky, plných citu i vášnivého vzrušení? Ne? Ty také ne? A ty, ty snad ano? Opravdu? Potom je mé vyprávění upředené přesně pro tvá ouška.
číst více
Bylo, nebylo možná bylo možná nebylo, ale možná, že bude.
Tak tedy za devatero horami, devatero řekami se narodila dvěma šťastným rodičům krásná holčička. Dostala jméno Viola.
Její matka zemřela, když Violce byly tři roky. Její tatínek se rozhodl, že se znovu ožení. Vdovec se s jednou dcerou v dnešní době nežení snadno. Snad právě proto se vzal zavděk první ženou, která projevila zájem.
číst více
V sultánství Azardžajském byl poklid. Skončila válka a do paláce se mohla v klidu vrátit někde doposud "uskladněná" princezna, které za války hrozili atentátem. Po dobu dlouhé Azardžajsko-Bhétské války se v paláci dosti změnilo služebnictvo. A to především já a moji dva kolegové, zaměstnaní jako něco jako pážata.
číst více
