Jmenuji se William jen William, ale říkají mi Střelec. Mé příjmení je ztraceno v hlubinách času stejně tak jako můj život. Narodil jsem se v Anglii léta páně 1484, bylo to v době kdy akorát vycházeli z módy rytíři a podobně. Můj otec tento ,,přechod“ nepřenesl přes srdce a zabil se. Tehdy se věřilo, že sebevrazi se nedostanou do nebe za bohem, ale já už tehdy věděl, že jsou to nesmysly. Žádný bůh, andělé ani ďábel neexistují. Moje matka se znovu vdala, za jednoho měšťana s dobrou pověstí. Jeho ,,dobrá pověst“ se brzy ukázala jako velmi špatná. Na matku neustále křičel a se mnou to nebylo o nic lepší, když mne nemlátil tak byl pryč (a to nebylo moc často).
číst více
Bylo ponuré, listopadové nedělní ráno. Přesně takové kdy se člověku vůbec ale vůbec nechce z postele. A přesně tak se cítila i Hermiona. Jen matně vnímala ostatní dívky jak vstaly a odešly na ranní hygienu, zatímco se Hermík slastně protahovala v měkkých a vyhřátých peřinách. Při jednom takovém protáhnutí peřina trochu sklouzla z postele a odhalila světu na odiv Hermionin nádherný hrudník, dokonalé tělo bez špetky tuku, lehounce opálené a korunované nádhernými a pevnými kopečky hermioniných prsou.
číst více
I. Obřad
Monarcha pohlédl do zrcadla. Nebyl už nejmladší, ale přesto se cítil při síle. Vysoký, silný, lehce prošedivělý válečník. Vládnout celé zemi, chránit a bránit její lid, podporovat obchod, pobízet podnikatele, odrazovat útočníky, spěchat na pomoc spojencům – a doufat v jejich včasný příjezd, pokud strategicky selhával, byla jeho práce...
číst více
Byla už skoro tma, když jsem s gryfem přistál na mýtině před temným domem. Působila tu divná síla, které ve mně probouzela chutě a mé sexuální pudy. Taky že se mi zanedlouho pod modrým pláštěm rýsoval stojící klacek. Necítil jsem žádné zlo, jen vypadal opuštěně, avšak v oknech se občas mihlo žluté teplé světlo. Vešel jsem velkými těžkými dveřmi, které nepříjemně zavrzaly a vstoupil do místnosti. Hořely zde svíce, stěny byly ze dřeva a podlaha z kamene. „Halo?“ zakřičel jsem, když jsem postupoval domem dál. Bylo však ticho.
číst více
„Copak je, drahý, stalo se něco? Mám někde nějaký flíček....?“ Narcisa už to nevydržela, od chvíle, kdy vyšla ze šatny, přes průchod polovinou ministerstva až ke schodům k sálu, kde se nacházeli teď, na ni její muž stále zíral. „Ne, to ne, jsi nádherná,“ říkal zaskočen otázkou, raději sklonil zrak, když jí vadil jeho pohled. „To mi přece můžeš říkat, já to ráda slyším,“ zašeptala mu smyslně, více se k němu přitiskla. „To je hezké, ale tady ne, lásko,“ upozornil ji stroze, podstoupil na původní vzdálenost, napřímil se a vešel do sálu. Narcisa nasadila zářivý úsměv.
číst více
Byla žila jednou jedna kurvička Dorotka. Dorotka byla pořád nadržená a měla neustále hladové obě dírky. Jednou měla zase velikou chuť na šukání, ale nebyl nikdo, kdo by jí to mohl krásně udělat. A tak se jen tak s nahými kozičkami vykláněla s okna, nudila se a dívala se po okolí.
číst více
KAPITOLA PRVNÍ: O IMPOTENTNÍM KRÁLI, VILNÉM
ČARODĚJI A ŠIKOVNÉM MALÍŘI
Bylo nebylo. Za devatero horami a devatero řekami žili v malém
království král a královna a ti strašně toužili po děťátku. Král užíval
nejrůznější medikamenty na zvýšení potence, radil se se všemi mudrci,
které se mu podařilo sehnat, povzbuzoval svou vákonost umělecky
vyvedenými pornočasopisy, které specielně pro něho vytvářel jeden
malíř v podhradí, ale všechno marno - víc jak jednou za měsíc se na nic
nevzmohl. Většinou to však vyšlo na královniny neplodné dny a tak čas
plynul a vytoužené dítě bylo stále v nedohlednu.
číst více
KAPITOLA PÁTÁ: O DĚDICTVÍ PO KRÁLI, SVÍČCE A PANENSKÉ BLÁNĚ
Jednou Růženka cosi provedla a královna jí dala domácí vězení. Dívka vzpurně zabouchla dveře svého pokoje a s pomstychtivým výrazem za sebou zamkla - když ona nesmí ven, tak nikdo nesmí k ní! Jak tak chodila po místnosti a vztekle kopala do všeho, co jí přišlo do cesty, vypadl z dřevěného obložení jeden malý panel a odhalil tajnou skrýš. Růženka zapomněla na slast a jala se objev zkoumat. Zašmátrala v úzké prostoře a nahmatala svazek papírů. Když jej vytáhla na světlo denní, zjistila, že je to jakási tenká kniha bez pevných desek, plná obrázků.
číst více
KAPITOLA DEVÁTÁ: O SPÍCÍM ZÁMKU
Ve stejné chvíli jako Růženka, či snad o vteřinu později, to není důležité, usnul také celý zámek. U brány zbrojnoška opřena o halapartnu a další ve zbrojnici a na schodech, ve strážní věži a u brány vězení. V kuchyni kuchařka a její pomocnice, jedna ruce v těstě, další nad polévkou, třetí u kamen... Komorná, která právě stlala postel, zůstala nad ní nahnutá, jako by zkameněla. Ve stáji usnula kovářka uprostřed kování a grošovaná klisna s hlavou skloněnou a svěšeným pyskem tiše oddechuje ve spánku. Usnula i voda ve fontáně.
číst více
Úvod
Milovali jste, když jste byli dětmi, něžné pohádky ? Toužili v době nezralého mládí po erotických dotecích vysněných bytostí? A nyní, už jako dospělí, zaposloucháte se rádi do romantických příběhů lásky, plných citu i vášnivého vzrušení? Ne? Ty také ne? A ty, ty snad ano? Opravdu? Potom je mé vyprávění upředené přesně pro tvá ouška.
číst více
