Po ukončení studia jsem nastoupil do zaměstnání v jedné firmě zabývající se produkcí softwaru. Pracoviště bylo jednoduše zařízené, každý měl vlastní stůl s počítačem. Na vhodných místech byli umístěny květiny, aby se nám tam dobře pracovalo. Připojil jsem se k práci týmu, který vedla Helena asi 30 let, černovláska, s krásnou postavou. Přišel jsem pracovat, tak jsem se nemohl moc rozptylovat. Po nějaké době a několika krátkých rozhovorech, které se běžně vedou jsme se trochu poznali.
číst více
S Marcelou jsem se kamarádil od dětských let a na gymplu nás naši spolužáci považovali za něco víc něž jen za kamarády. Já však nikdy nedostal odvahu na to abych si jen sáhl na její pěkně narostlé kozičky i když při pohledu na Marcelu v pěkných bikinkách mi čurák vždy pěkně ztvrdnul. A tak to bylo až do mých 18ti let. Ten den mi rodiče vyklidili byt, abych svou plnoletost oslavil se svými přáteli. Přišli 2 spolužáci a jejich kamarádky a samozřejmě Marcela. Tancovalo se, pilo, jedlo a když kolem půlnoci všichni odešli, zůstala jen Marcela. Právě jsem uklízel zbytky jídla a pití do kuchyně, když za mnou přišla Marcela.
číst více
Síla myšlenky, část 5.
XIII.
Výlet na nudapláž
Když jsme dorazili domů, Adélka už vykukovala ze dveří svého bytu, evidentně natěšená na nové zážitky.
„Co si mám vzít s sebou?“
„Co bys tak mohla potřebovat,“ odpověděla Kamila, „deku nemusíš, tu bereme my, tak jen ručník, něco na opalování a samozřejmě svoje nahaté tělo.“
číst více
Jednou jsem při nastupování do tramvaje pomáhal jedné mladé paní nebo slečně, která měla zlomenou nohu a s berlemi jí nešlo vydrápat se nahoru po schůdcích. Popadl jsem ji za ramena a nechal ji, aby se o mě opřela. Vděčně se na mě usmívala a dali jsme se do řeči. Zjistili jsme, že oba jedeme na konečnou, což bylo ještě dobrých dvacet minut. Povídalo se s ní moc příjemně, při smíchu se jí dělaly ve tvářích dolíčky a měla oříškově hnědé oči, ve kterých to vášnivě jiskřilo.
číst více
Měla jsem tenkrát narozky, bylo mi 17 let a měla přijít má nejlepší kmoška Jana. Byla jsem doma s bráchou, jemu je o rok míň než mě a je gay. Chodí s jedním klukem, ale nechce to nikomu přiznat. Já to na něm poznala že je na kluky, když mi začal krást kalhotky, to mu bylo asi 14. Nejdřív mě to štvalo a myslela jsem si, že mám bráchu úchyla, věděla jsem že je nosí, dokonce mi to řek sám, chtěl se svěřit.
číst více
Je čtvrtek a úderem páté odpolední se ozval zvonek. Podívám se z okna a vidím našeho truhláře, jak přešlapuje u branky. Sešla jsem dolů otevřít. „Dobrý den, paní, přinesl jsem Vám slíbené podklady a nákresy“. Vzala jsem si obálku a šli jsme do domu. Přikázala jsem otrokovi, aby se šel dolů svléknout a čekal, až přijdu. Šla jsem za manželem a prohlídli jsme si návrhy polepšovny.
číst více
Slunko pražilo až nechutně. Z práce jsem přijel celý upocený a ulepený. Hned jsem vlezl pod vlažnou sprchu, smýval ze sebe špínu dne a užíval si příjemně osvěžujících účinků padající vody. Z koupelny jsem vycházel jen s ručníkem omotaným kolem pasu. Ani jsem se neotřel do sucha. Kapky mě chladily, když jsem kráčel chodbou a z okna vyhlížel na dvůr, kde se opalovala moje milá.
číst více
Ráno jsem nemohla dospat. Byla jsem vzhůru už v pět hodin a myslela na nadcházející den. Přemýšlela jsem, co si vezmu na sebe, abych na Diega zapůsobila. Dobrou hodinu jsem se hádala sama se sebou, dokud jsem nedošla k závěru, že je vlastně jedno co si vezmu, neboť on to ze mě všechno stejně do deseti minut strhá, aby se mohl zmocnit mého krásného těla.
číst více
V tu sobotu ráno jsi mi zavolal na mobil a poprosil mě, abych Ti přišla otevřít. A přímo jsi mi nařídil, ať si hlavně na sebe neberu žádný spodní prádlo, ale jen tričko a kalhoty (!) - pěkně na holý tělo. To jsem zase zírala, co je to za povely. Haha. Zvonek. Otevřela jsem ti. Triko mi zářilo azurově modrou barvou, kalhoty bokovky mi seděly hodně nízko a byly celý pomačkaný. Vlasy jsem měla jen tak ledabyle svázaný do drdolu.
číst více
Ahoj tohle je moje první povídka, kterou jsem napsal. Jmenuje se Veronika. Je to skutečná holka, avšak příběh je fake a jméno je změněno. Takže doufám, že se vám bude líbit.
Veronika - osoba je podle skutečné postavy.
Šel jsem jednou takhle ulicí, když v tom vidím svoji spolužačku stojící na zastávce autobusu. Veronika. Její jméno nikdy nezapomenu. Na škole mě na ní vždy přitahovalo, když měla na sobě kraťasy s tkaničkami.
číst více
