Dneska mi to nějak nešlo. Mrdal jsem sice Evu na zadním sedadle dodávky, jako každé jiné rande, ale ocas mě dnes nechtěl poslouchat tak, jako jindy. Už jak jsem ho vytáhl z riflí ven, stál jenom tak napůl, což by ještě nebylo nic tak hrozného, protože jak už jsem několikrát řekl, Evina pusinka by postavila čuráka i mrtvole, ale dneska se i Evi dost nadřela, než byl můj ocas tuhej aspoň tak, abych jí ho mohl doslova propasíroval do její přenádherné, chtivé kundy.
číst více
Poslední dobou stále častěji vzpomínám na svoje studentská léta, která jsou už opravdu hodně daleko. Tenkrát mi bylo umožněno studovat na univerzitě, sice jsem se občas kvůli ostatním cítil provinile, že se kvůli mně museli obětovat nebo přetvařovat, ale rozhodl jsem se té možnosti naplno využít a studoval jsem jazyky. Jedním z nich byla taky francouzština, dřív v naší zemi docela rozšířená, ale v době mého studia vnímaná jako jedno z nejhorších zel. Bylo nás víc takových, kteří jsme se o fráninu zajímali, a rozhodli jsme si sehnat nějaké doučování. Ozvala se nám nějaká Jacqueline, nabízela soukromé lekce ve svém bytě a chtěla za to jen takový symbolický poplatek.
číst více
Je brzo ráno, a nízké jarní sluníčko se mi nemilosrdně zarývá do očí. Trochu uhýbám hlavou, ale pořád jedním okem sleduji dálnici před sebou. Mířím do Brna, kde bych měla zastupovat naši cestovní kancelář na veletrhu cestovního ruchu. Šéf se mnou poslal ještě jednu mladší kolegyni, Martu, která k nám nastoupila zhruba před půl rokem. Teď seděla vedle mě, na sedadle spolujezdce, a já jsem si uvědomila, že o ní vlastně pořádně nic nevím.
číst více
Ženil jsem se ve svých 21 letech, protože Blanka byla těhotná a vzal bych si jí i kdyby nebyla, protože jsem jí miloval. A miluju stále i když vím, že jí šoustá náš soused Jarda. Bohužel já musím vydělávat prachy na hypotéky, takže doma trávím stále méně a méně času. Když se Blanka před dvěma roky rozhodla, že by ráda otevřela penzion na Šumavě, vyhověl jsem jí i když to znamenalo, že se budeme vidět jen o víkendech.
číst více
Přišla jsem o místo ve svých 48 letech a byla jsem zoufalá, že už 3.měsíc chodím bezvýsledně na Úřad práce. Právě jsem chtěla odejít, když na vývěsní tabuli žena asi mého věku upevňovala inzerát. Ještě ho ani nestačila připevnit a už jsem ho hltala očima. To by bylo něco pro mne řekla jsem si a hned jsem se ženy zeptala, zda je přímo z firmy, že bych měla zájem.
číst více
Ó chlapi! A je to tu zase! No fuckt nářez…to byl. Ehm. Tak tady máte pokračování… tenkrát přišla pozdě ONA a to tenkrát neměla dělat. To už nejen ona, ale i všichni okolo vědí, že jo. He he…ale teď, teď musím vyprávět JÁ, co se stalo tentokrát mě. Ty voloďo. Takže zde to je…a nebude to jen tak nějakej teplej pšouk.
číst více
Líze, lízej, lízej! volá Bára, až mi skoro zaléhají uši. Ona leží na posteli nahá, s nohama široce roztaženýma, a já jsem sice ještě oblečený, ale hlavu mám zabořenou v jejím rozkroku. Jazykem kroužím po celém obvodu její kočičky, občas dlouhým tahem projedu přímým středem a jako bonus se zaměřím na samotné srdce terče – totiž na její poštěváček. Má ho už úplně ztuhlý, takže se dá snadno chytit mezi rty nebo dokonce mezi zuby, a pak už je hračka si s ním pohrát ve zběsilém jazykovém tornádu.
číst více
Před dvaceti lety :
Byl jsem ve 3. ročníku průmyslovky a ne že bych se chtěl chlubit, ale byl jsem nejen dobrý student, ale i manuálně zručný, takže si mne dost často profesoři zvali domů, abych jim opravil různé domácí spotřebiče, vyměnil kapající kohoutek nebo položil nový koberec. A tak jsem se jednoho krásného červnového dne ocitl ve vilce profesora matematiky.
číst více
Jmenuju se Lída a chtěla bych vám vyprávět o tom, jak jsem se seznámila se svou přítelkyní Kamilou. Máme se moc rády. Obě jsme rozvedené, protože nám v průběhu manželství došlo, že jsme si své dlouholeté kamarády vzaly spíš jen tak ze společenské povinnosti a že nás ve skutečnosti přitahují ženy.
číst více
Prišla som. Veď som ti to sľúbila.
Vystupujem z vlaku, srdce mi zviera, žalúdok sa mi krúti zatiaľ čo ty tam len kľudne stojíš. Tak dlho som túžila, tak dlho som dúfala a nakoniec ma predsa stískaš v objatí. Je to ako keď sme sa lúčili – nechcem ťa pustiť. Moje ruky – tvoje telo, tvoje ruky – moje telo. No nič netrvá večne a tak končí aj to niečo naše a my sa vydávame zasneženou dedinkou.
číst více