Když mi bylo sedm let, nepřežila matka dopravní nehodu, a tak jsme zůstali s otcem sami. Otec byl vysoký bankovní úředník a nevedlo se nám špatně, ale bylo vidět, že nám chybí ženská ruka. Začal jsem chodit do školy a doma nám pomáhala starší paní s úklidem a vařením. Když mi bylo dvanáct, tak mi jednoho dne otec oznámil, že má delší dobu přítelkyni, která je moc milá, má dceru o rok mladší a rád by nás seznámil. Domluvili jsme se na termínu a připravili doma malou oslavu. Protože bylo krásné a teplé počasí, tak jsme vše připravili u bazénu. Bylo to velice intimní místo, kam nebylo odnikud vidět.
číst více
Vošiel som do prázdnej čakárne. Od poslednej návštevy mojej lekárky už prešlo pár rokov. Pri pohľade na ceduľku na dverách, som zneistel. Namiesto mena mojej lekárky tam bolo neznáme meno inej lekárky. Začína to pekne, pomyslel som si. Zaklopal som na dvere. Vzápätí otvorila mladá sestrička v klasickej modrobielej uniforme. Vysvetlil som jej, že som tu už dávno nebol a potrebujem preventívnu prehliadku.
číst více
Již delší dobu jezdily k nám na páteční a sobotní diskotéky krásná dvojčata z nedalekého města. Bylo jim asi 17 let, dlouhé kaštanové vlasy, hezká těla a pěkný obličej. Byly od sebe k nerozeznání, někdy přijely obě úplně stejně oblečené do posledního detailu, někdy každá jinak. Ono to bylo stejně jedno, protože stejně mohly říci každá jméno té druhé.
číst více
Ráno pospíchám na autobus, jedu za kamarádkou na Moravu, autobus je poloprázdný, sedám si dozadu, jsem na zadním sedadle úplně sama. Klimbám pospávám, nejsem zvyklá jezdit autobusem, ale auto je v servisu, a já jsem kamarádce slíbila že se tento víkend zastavím, najednou cítím jak se kolem mne někdo dere na volná místa, ani nezvedám hlavu a podřimuji dál, po chvíli cítím něčí ruku na stehně myslím že se mi to zdá, když ji ale cítím v rozkroku otvírám oči, a vidím dva kluky,
číst více
Bol piatok a s kamarátom sme mali ako vždy vo zvyku niečo ako "hot-chat". Písali sme si o tom, ako bude vo mne a ako ho vystrieda a podobe. Ešte nikdy predtým sme spolu nespali, aj keď bolo vidno, ako po mne túži a ja po ňom tiež. Bol trochu majetnícky a ja som dominantná.
- Sadla by si mi na ňho?
číst více
Na takový den, jaký mi připravily Simona a mamka, se nedá zapomenout a to jsem ještě vůbec netušil, co zažiju s mamkou ještě den příští. To už jsem musel po snídani do školy a snad abychom dohnali ty dva zameškané dny, tak jsem se ze školy dostal až kolem čtvrté hodiny odpoledne a domů až dokonce po čtvrté. Bohužel jsme vyfasovali i spoustu úkolů a tak jsem měl před sebou učení až do večeře. To všechno však vzalo za své, když jsem dorazil domů, otevřel dveře a vešel do chodby.
číst více
Přijal jsem novou sekretářku. Za ta léta už jsem se vyléčil z nabírání prsatých blondýn oblékaných podle poslední módy. Sice většinou neodepřely, samozřejmě za patřičné navýšení prémií, poskytnout mi sexuální povyražení, ale práce obvykle nestála za nic. A aby firma šlapala i v době hospodářské recese, potřebuji k ruce někoho, kdo zastane práci rychle a bez chyby - vyřídit, zařídit, zavolat, odvolat atd.
číst více
Martina opatrně odemkla a tiše prošla předsíní. Táhlo už pomalu na půlnoc, takže máma byla na noční, ale z pokoje bylo slyšet televizi. Martina tam opatrně nakoukla - no jasně: telka si vysílala sama pro sebe a muž, "sledující" ji z rozestlaného gauče se randálem, linoucím se z obrazovky nedal ani v nejmenším rušit a spokojeně spal. Dívka se nad pochrupujícím otcem s převahou svých téměř sedmnácti let povýšeně ušklíbla a málem už zavřela dveře, když tu ji něco upoutalo.
číst více
„Nepůjdeš nahoru?“ zeptala se mě. Své překvapení jsem nemaskoval a možná i trošičku přihrál. Na rovinu, celý den, který jsme spolu trávili, jsem vázal právě k tomu, abych se s ní dostal někam, kde budeme sami. Nebudu lhát a vylíčím to v celé své nahotě. Je mi třiadvacet a studuji biologii, můj největší zájem tkví v bio-matematických modelech, ke kterým se snažím dostat za pomocí vedlejšího, intenzivního studia matematiky.
číst více
„Ty hele, půjdeš se mnou teda na tu poštu? Potřebuju si něco vyřídit." Přemlouval jsem svého spolužáka Vojtu.
„No moc se mně teda nechce, ale že to jseš ty..."
Z intru to bylo na poštu jen pár minut, takže se nechal lehce přesvědčit. Byli jsme na intru v malém městě, takže jsme měli všechno u ruky. Jediná nevýhoda bylo to, že často nebylo co dělat nebo kam jít.
číst více