Byl pátek, pozdní odpoledne a já se vracel ze služební cesty, když se u krajnice objevila postava ženy. Stopařky neberu, ale tato žena byla již starší a já udělal vyjímku. Byla ráda, že jedu zrovna přes její malou vesničku, uvelebila se na přední sedadlo a poděkovala. Podle odhadu mohla mít už víc než 50 let a já ve svých 29 letech neměl zálibu ve starších ženách, spíš naopak, vzrušovaly mne mladší ženy s malými prsy. Tato žena byla sice hezká, ale nebyla můj typ. Byla jak se říká prsatá baculka. Cesta s ní ale rychle ubíhala, probrali jsme vše od počasí až po politickou situaci.
číst více
Na chaloupce bylo nádherné počasí, nebe bez mráčku a sluníčko na nebi svítilo od rána plnou silou. Jitka s Romanem vstali z postýlky a odebrali se do kuchyně, aby si připravili snídani. Roman postavil konvici plnou vody na kamna a začal krájet chleba, Jitka se přesunula do koupelny, aby provedla ranní očistu. Vyčistila si zuby a potom vlezla do sprchy, aby ze sebe smyla zaschlé semeno, které v noci nestačila spolykat.
číst více
Vracel jsem se domů z vesnické zábavy. Jednak jsem jí měl jako z praku a pak jsem dostal celkem slušně do držky. Pravá vesnická. Vzduchem létalo snad všechno. Sklenice, popelníky, židle, pěsti… Připletl jsem se do té rvoucí masi lidí celkem náhodou, to ale neměnilo nic na tom, že jsem měl ret jak hawaiskej domovník a naražený žebra. A přitom to všechno vypadalo jako slibnej večer. Venku před kůlturním sálem postával jeden z těch, kteří si do mě bouchli.
číst více
S Niki jsme byli už dlouho kamarádi. V dětství jsme spolu často jezdili na dovolené, naše rodiny se spolu totiž přátelí. Dnes jsme měli rodinnou oslavu na chatě, kde samozřejmě nesměla chybět ani Nikolina rodina. Ani jeden z nás ten den nepil, i když mi je sedmnáct a jí šestnáct, chtěli jsme si užít a popovídat si, protože jsme se dlouho neviděli.
číst více
Alice je moje teta, ale vyrůstali jsme spolu jako sourozenci. Je jen o 8 let starší. Bydlíme všichni v rodinném domku. Přízemí obývá babička s Alicí, rodiče a já bydlíme v patře. Už jako dítě jsem říkával, že až vyrostu vezmu si Alici za manželku. I když se tomu vždycky všichni smáli, já to myslel smrtelně vážně.
číst více
Vytahuji vlastní nozdry do výše mraků, abych nasál vůni noci. Něco mává mojí hlavou a já jen pozoruji, jak je všechno rychlé a zároveň pomalé. Cítím, jako by mi něco rytmicky bušilo do těla a otřásalo vším ve mně najednou. Upíjím zlata z korbelu ze skla. Sedám k náhodnému stolu bez zájmu o přísedící, kteří se baví o tom škváru, co tak otřásá vnitřnostmi a vlastně že se to nedá poslouchat.
číst více
Vždycky jsem byla pevně rozhodnutá, že po maturitě půjdu studovat sociologii nebo speciální pedagogiku. Vždycky jsem si tím byla tak jistá. Dostala jsem se na oba obory, ale během posledních prázdnin jsem si uvědomila, že to není můj sen. Že je to jen plán. Můj sen bylo pomáhat těm, kteří si sami nepomůžou. Další studium by mě k tomu sice taky dovedlo, ale až časem. Já chtěla začít hned.
číst více
Po ukončení studia jsem nastoupil do zaměstnání v jedné firmě zabývající se produkcí softwaru. Pracoviště bylo jednoduše zařízené, každý měl vlastní stůl s počítačem. Na vhodných místech byli umístěny květiny, aby se nám tam dobře pracovalo. Připojil jsem se k práci týmu, který vedla Helena asi 30 let, černovláska, s krásnou postavou. Přišel jsem pracovat, tak jsem se nemohl moc rozptylovat. Po nějaké době a několika krátkých rozhovorech, které se běžně vedou jsme se trochu poznali.
číst více
S Marcelou jsem se kamarádil od dětských let a na gymplu nás naši spolužáci považovali za něco víc něž jen za kamarády. Já však nikdy nedostal odvahu na to abych si jen sáhl na její pěkně narostlé kozičky i když při pohledu na Marcelu v pěkných bikinkách mi čurák vždy pěkně ztvrdnul. A tak to bylo až do mých 18ti let. Ten den mi rodiče vyklidili byt, abych svou plnoletost oslavil se svými přáteli. Přišli 2 spolužáci a jejich kamarádky a samozřejmě Marcela. Tancovalo se, pilo, jedlo a když kolem půlnoci všichni odešli, zůstala jen Marcela. Právě jsem uklízel zbytky jídla a pití do kuchyně, když za mnou přišla Marcela.
číst více
Síla myšlenky, část 5.
XIII.
Výlet na nudapláž
Když jsme dorazili domů, Adélka už vykukovala ze dveří svého bytu, evidentně natěšená na nové zážitky.
„Co si mám vzít s sebou?“
„Co bys tak mohla potřebovat,“ odpověděla Kamila, „deku nemusíš, tu bereme my, tak jen ručník, něco na opalování a samozřejmě svoje nahaté tělo.“
číst více
Celkem 30 hlasů