Veronika procitla z lehkého spánku, protože ji brněla ruka. Chtěla s ní pohnout, ale během okamžiku se rozpomněla, že to nejde – byla totiž silnými provazy připoutaná k posteli. Za obě zápěstí, za oba kotníky a jeden popruh jí také vedl přes břicho a znemožňoval, aby sebou házela. Veronika se usmála. Ne, tohle nebyl žádný únos ani sexuální napadení.
číst více
Bydlím ve vilový čtvrti. Krásnej baráček se zahradou součástí městský periferie, kolem příroda, klídek, pohodička. K tomu supr práce ve středu města, na dojezd tak maximálně 40 minut, no prostě paráda, co víc si přát, že jo! A život člověku pak v takovejchhle podmínkách utíká, jako když jede kára z mírnýho kopečka na volnoběh.
číst více
Jela jsem se svým dlouholetým kámošem, s kterým jsem párkrát píchala, na cestu do Olomouce, kde máme společný ubytování a konferenci. Známe se léta a pořád to mezi náma jiskří, je to fajn chlap, pomůže mi když to potřebuju a když má trable on, tak prostě zavolá…
číst více
Manželství Bětky a Petra bylo v troskách. Přišel pověstný krizový sedmý rok a oni už žili jen vedle sebe, vůbec ne spolu. Děti neměli, každý měl časově náročné povolání, a Bětka navíc vydělávala mnohem víc než Petr. Jeho ješitnost trpěla, a to se začalo projevovat na vztahu, který se stále víc ochlazoval. Spali každý na jiném konci domu, ráno se sotva pozdravili, večer často ani to ne. Jednou u snídaně vytáhla Bětka rozvodové papíry a Petr je naprosto v klidu podepsal.
číst více
Na druhý den jsem byl rozhodnut paní doktorku zase navštívit, Eva však nemohla, prý dnes má něco důležitého s rodiči. Rozhodl jsem se tedy jít sám. Přesně ve tři jsem přišel do ordinace, byla prázdná, zaklepal jsem. Ozvalo se dále tak jsem vešel dovnitř. Doktorka tam byla opět sama.
číst více
Tak jako každý student lékařské fakulty, jsem i já absolvoval v červnu jednoměsíční praxi v jedné menší okresní nemocnici. Tato nemocnice byla ve svém okolí známá tím, že jejich primariáty vedly z 90% ženy. Při nástupu na praxi a po absolvování vstupních formalit jsem v rámci tzv. kolečka jsem postupně vystřídal tato čtyři nemocniční oddělení:DĚTSKÉ ODDĚLENÍ
číst více
Byl čtvrtek odpoledne, dřepěl jsem doma a nadával jako špaček. Byl jsem tou dobou bez práce. Snažil jsem se uvažovat, jak se co nejrychleji dostat z té mizérie, na nic kloudného jsem nepřišel, a tak jsem se přemístil do kuchyně a postavil vodu na kafe.
Vtom zadrnčel zvonek u dveří. Vyšel jsem do předsíně, a když jsem otevřel dveře, málem jsem šel do kolen. Na chodbě totiž stála Lenka, kamarádka mý holky. Už často jsem si na ni vzpomněl, když jsem teď býval dopoledne doma pořád tak sám.
číst více
Díval jsem se na hodinky. „Kruci to už je po čtvrt na dvě?“ Už jsem měl víc jak patnáct minut zpoždění. Rychle jsem zaparkoval auto na parkovišti a pospíchal do ztemnělé ulice, ve které se nachází malý a nenápadný bar. V něm jsem měl vyzvednout kamarádku, která tam pracuje a v jednu zavírala. Jmenuje se Ef a mám jí moc rád, a proto když mi zavolá, tak se jí pokaždé snažím pomoct. Ef je menší šikovná blondýnečka, s kulatějšími křivkami s minimálně trojkama prsama.
číst více
I pod tak ledovou vodou mnou projela vlna horka a vzrušení. Za chvíli nedostatkem vzduchu omdlí a on má ještě tolik síly mě tu připravovat o soustředění.. Chytila jsem jeho tvář do obou rukou, pootočila jsem se a vypustila mu do úst trochu vzduchu. Teď už konečně pochopil. I přes ledovou vodu se zarděl a vyšel mi vstříc. Chvíli jsme skrz sebe dýchali a když jsem myslela, že už je bezpečné vyplavat, odtrhla jsem se od jeho těla a zamířila k hladině jezera.
číst více
Roberte, chci to ještě jednou," zakňučela vedle mne Gita a její ruka se jako had doplazila do mého rozkroku, muchlala můj povadlý penis. O chuť by nešlo, tu jsem měl ve svých dvaceti pořád, ale dosud jsem se nezotavil z jízdy, kterou jsem podnikl s břichem přilepeným k jejímu mohutnému zadku, dvakrát se z toho rozvzlykala.
číst více
